Co bysme v prosinci chtěli

Na sedle zbourali bufet  •  Fotografie (27)  • Foto: Bobkart

Vstoupit do fotogalerie (27 fotografií)

U severních svahů

počátek Komunistické

Vstoupit do fotogalerie (27 fotografií)

Když jsem asi před dvěma léty psal o prvních běžkách nové zimní sezóny, psalo se to skoro samo, bohatá sněhová nadílka a krásné počasí, které se tehdy dostavilo si přímo o zaznamenání říkalo. Ale dnes, nicméně, jak říkal na autobusové zastávce jeden známý, je prosinec, co bysme chtěli.

Po pátečním a sobotním počasí, kdy celou Evropu, tedy i tu naši střední sužoval Xaver to na výlet moc nevypadalo, nicméně orkán mimo větrné smršti přinesl i celkem zajímavé sněhové srážky, a jak říkáme, sníh se musí užít dokud je a ne čekat, že ještě k tomu bude krásně. Nakonec se tedy vyhrabu a pozdním autobusem se vyvezu na Červenohorské sedlo. V 10 hodin je nás běžkařů celkem málo (3) a ani cestou moc nových nepobereme. Mimořádně vzhledem k pozdní hodině vynechávám jinak povinnou návštěvu hospody a jdu rovnou mazat.

Trasu dnes nevymýšlím, volím klasiku, tedy Komunistickou, je to spíš na protažení těla než na objevování neznámých končin. Než mám namazáno po cestě projíždí povědomý červený vůz Fabia s nápisem R1 a z něj mává řidič. Na Jesenicku někde hořelo, tak kameraman regionální televize vyrazil zvěčnit pohromu (jak mi vzápětí telefonovala spolujezdkyně).

Než jsem vyrazil k autobusu, ověřil jsem si, že trasa byla projetá rolbou a měla by být tudíž sjízdná. Medium nelhalo a stopa je skutečně slušná, prašánek, mírně pod nulou v podtě nejlepšé podmínky , žádný mokrý lepící sníh. Zato počasí nic moc, proti včerejšku sice bezvětří (téměř), ale zataženo či mlhavo, drobné sněžení až mrholení.

Tak nasadím tempo, a ni se moc nezdržuju. U Skalní tabule potkávám známou dívčinu, tak ji ukážu, kde ta vlastní Sklaní tabule je (když už jsem tam asi před měsícem byl). Kousek za odpočinkovým místem slyším hukot a výstražné hvízdání, jejda jede rolba, tak musím na kraj cesty, ale dál si užívám v čerstvě vyřezané stopě. To je ovšem paráda, stopa vede běžky lépe než ta vyjetá od lyžníků.

Sice ji opustím na nábližce, ale třebas ji ještě dnes použiji. Na Kamzíku rolba prý neprojela, tak tiše doufám, že jede tam kam potřebuju. Nejdřív ovšem ještě musím do jednoho nepříjemného kopce, totiž na Velký Jezerník, protože za rozcestím Slatě je to, proč sem všichni jezdíme, totž hospoda, přesněji řečeno Švýcárna. Ta sice v mlze ani není vidět, ale naštěstí funguje a protože do Vánoc ještě daleko, je celkem poloprázdná (to je skoro plná, jen u pultu není fronta). Polévka a pivo to jistí a rychle zpět. Ten nepříjemný kopec s Jezeníku je dnes naštěstí velice dobře sjízdný, za Kamzíkem odbočím po zelené a na Petrovce se mé přání plní, rolba jela do Koutů.

Když je snížek jako dnes, stačí tady nahoře nastoupit do stopy a už se jen vezete. Trasa (zelená cyklo) je vedená po lesní asfaltce s příjemným sklonem, takže se nemusí moc brzdit, ani moc píchat, prostě tak akorát a za vskutku pár minut je člověk dole (od Švýcárny k mostu cca 40min, je to asi 9,5 km). Samozřejmě ne vždy jezdíme tak rychle, někdy se kocháme a tak.

Koukám, že si někdo prošlápl stopu pod vedením VN ke Skiareálu tak ji využiju (sice s malou nehodou na krátkém výstupu), ale akorát k odjezdu odpoledního busu. Tam potkám toho kamaráda, co pronesl tu důležitou myšlenku, je prosinec, co bysme chtěli víc.

P.S. Nevím, jak mi to Majka říkala, že prý hořelo v Červené Vodě. Na Jesenicku samozřejmě jedna taky je (Stará), ale zrovna čtu, že hořelo v Červené Vodě u Štítů (na lanovce), proč proboha ale jeli tudy....

Autor: Bobkart

Další články autora: 2458

Kvalita příspěvku:

hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci

Sdílet s přáteli