Chřiby 2004: Komínky, Záskalí a Budačina

Brzy ráno odjíždíme ze Zlínského nádraží autobusem do Babic. S jednou hodně upovídanou paní - prý ji kouslo včera klíště - čekáme na přípoj do Kudlovické doliny. Bohužel je konečná busu od převratu už v její třetině. Nedá se nic dělat - dál už musíme " pěškobusem", ještě že je krásné červencové ráno a svítí sluníčko... Asi 1.5 km jdeme po silnici, pak přicházíme k turistickému rozcestí. Z barevného spektra značek si vybíráme červenou barvu - směr Komínky. Napřed nás čeká dosti Ostré stoupání lesem do hrbu. Naštěstí je tu stín, ale stejně : než se dostaneme nahoru na hřeben, tak jsme mokří jak dva hroši !

Na vrcholu nás čekají rozlehlé louky s výhledy a domky osady Zadní Paseky se štěkajícími psy, která patří do katastru obce Košíky. O něco výš procházíme nad řepkovým polem a pak pokračujeme po vrstevnici polní cestou s obzvlášť hezkými výhledy směrem k Uherskému Hradišti a na hradbu Bílých Karpat, která uzavírá obzor. Je tu velmi hezký úsek cesty : louky se tu střídají s remízky a jsou tu i Boží muka. Místo se jmenuje Sklepisko.

Je hrozná škoda, že se někdy člověk ocitne na pěkných místech bez podrobnějších informací a zajímavá místa a jejich okolí tak bez povšimnutí přejde. O několik měsíců později se v knihkupectvích objevil 1.díl knihy Tajemné Chřiby a v ní - a v dalších pokračováních - skupina nadšenců podrobně popsala všechna zajímavá místa v tomto "pohoří" a doplnila je hezkými fotografiemi. Věčná škoda - minuli jsme tak mnohé zajímavé skály v Kudlovické dolině a neprozkoumali ani okolí Sklepiska. Snad někdy příště...

Po krátkém odpočinku stoupáme úžlabinou lesem a hned u cesty tu nacházíme dva krásné hřiby praváky - o zítřejší polévku je tak postarané ! (Cestou k nim přibude ještě několik hříbů "modráků" či "babek", jak nazýváme tyto houby u nás na Valachoch, mykolog by zvolil název Hřib Koloděj.) Další úsek vede po šotolinové cestě, což není moc příjemné - přes podrážku polotrampek je cítit skoro každý kamínek ! Na dalším rozcestí můžeme obdivovat mohutné buky a pak vcelku fádní úsek až pod skalní útvar Komínky. Podle průvodce má být převýšení kopce se skalami nad okolním terénem asi 50 m, čemuž se mi nechtělo věřit, protože jsem tu před 20 lety byl - ( ale už jsem to zapomněl ) - a je to opravdu tak !!

Jana se usalašuje ke svačině dole u cesty a já jdu napřed prozkoumat pás pískovcových skal a skalek, které v hustém lese vybíhají z ostrohu směrem k Bunči, ale na focení je tu velká tma . A tak radši zdolávám hlavní vrchol Komínek, který zhlíží na okolí z výše 520 m. Chodníček je strmý, na kopec se leze skoro jako na Brumovský hrad a z Jany je z té výšky mravenec !!! Vlastní vrchol je moc zajímavý. Nad poměrně velkou stěnou mrazového srubu, která spadá k severu, je " nádstavba" ve formě 20 m dlouhé a 5 m vysoké skály. Z Obou stran na ni vedou vytesané schody, na vrcholu najdeme záseky po zábradlí a přes řídký porost vzrostlých stromů je v dálce vidět město Kroměříž !!! ( Ten výhled tu musel být tak před 100 lety úchvatný, bohužel tu od té doby " trochu poporostly" buky...)

Po průzkumu a focení se vracím dole k Janě a po svačině míjíme o kousek dál turistický altánek a pak zestupujeme po lesní cestě - a už po zelené značce - podél Komínků, Kameňáku a Záskalí. Zrovna když se chystám na další průzkum, tak nás od jeho hřbetu oddělí v délce půl km hradba houštiny, zato pak už ve svahu vidíme menší skály a skalky. Záskalí je přírodní rezervací, kde je v délce asi 1.5 km chráněn dlouhý vrcholový hřeben ( 451 m), členěný mnoha sedélky na samostatné zalesněné vršky s mnoha výchozy menších, ale zajímavých pískovcových skalisek a taky více jak 100 let stará bučina, jejíž některé exempláře vytvářejí spolu se skalami nádherná lesní zátiší.

Loučím se s Janou - nechávám ji pokračovat dál po zelené značce - a já šplhám na první strmý kužel. Nahoře jsou nádherné zbytky původního karpatského horského pralesa a menší skalní útvary. Pak zase dolů do sedla a hurá na další kužel a tak pořád dokola. Na konci zestupuju dolů k cestě za Janou už kolem docela velkých a vysokých skal a je tu opravdu nádherný les a tráva připomíná zvýšky koberec. Trošku mi to připomíná skály " U Juránků"... Spolu přecházíme ještě přes jeden kužel a pak už se strmým zešupem dostáváme k bývalému rekreačnímu středisku, dnes Rozsypalově Lesní Osadě. Nebe se nám během poslední hodiny zatáhlo, když procházíme kolem hospody tak začíná pršet. Janě se láme deštník a tak se před přeháňkou schováváme v boudě bývalé zastávky busu. Je tu turist.rozcestí a mapa. Docela blízko odsud jsou Kostelany s vyhlášeným rančem a jinými atrakcemi, taky bychom se tam chtěli jednou podívat...

Od Budačiny v lijáku přicházejí 2 páry důchodců už v dosti pokročilém věku, procházejí kolem nás a míří do hospody a jeden děda se ptá té svojí babičky : " Tož co mně kúpíš na oběd, drahá ?"

A babka vyvřískne: " Nech ti ho kúpí tá tvoja milenka !!!"

Po deštíku začíná veliké dusno a nás čeká asi 1 km dlouhé stoupání nahoru k Budačině, já ještě cestou průzkum lomu... Jana, když vidí Budačinu, tak zařve : " Jééé - Zelené Hovado !!"

Loupnu po ní s nevolí očima - za tohle rouhání bude určitě náležitě potrestána - a věnuju se podrobné prohlídce velmi hezkého nejvyššího skaliska, které je asi 12 m vysoké. Má sice trochu nevábný zelený odstín, ale jeho severní stěna je zdobena mřížovým nádherných voštin a pod vrcholem je vstup do 5 m dlouhé, kónicky se zužující jeskyňky, kde se prý podle pověsti v minulosti ukrývali zbojníci. Další skála už je o mnoho menší, je na ní pamětní deska p. Spáčilovi a další dvě "skály" už nestojí vůbec za řeč - proto nechápu, proč se v některých průvodcích někteří autoři zmiňují o Budačině jako o skalním labyrintu ?!?

Lesní asfaltka nás zvádí dolů z kopce a pak nekonečnými serpentinami už lesem k Tabarkám, kde se nachází množství mohyl, my ale na průzkum nemáme čas, protože se snažíme utéct bouřce, kterou máme v zádech. Přicházíme k zastávce busu naTabarkách, spoj je ale zrušený a paní z blízkého domu nám říká, že nejbližší fungující najdeme v Nové Dědině - tam to máme ale ještě 3 km a navíc začíná dosti pršet !!

Máme ale obrovské štěstí : sotva ujdeme v lijáku 100 metrů, z lesa vychází s košíkem hříbů k zaparkovanému autu dědeček s babičkou, Jana na ně vrhne prosebný pohled a oni se sami nabídnou, že nás svezou. A není to jen do Nové Dědiny či Kvasic, ale až do Tlumačova, odkud nám bus jede do Zlína skoro hned a my jsme jim zato moc vděčni !!

( Bůh ochraňuj všecky důchodce......!!! )