Chopok - Kralova Hola

Fotografie (14)

Začátkem srpna jsme se rozhodli navštívit Nízké Tatry a poznat jejich krásu. V neděli ráno vyrážíme směrem Slovenská Republika konkrétně do Liptovského Mikuláše. Cesta poměrně rychle ubíhá. Z vlaku pozorujeme okolní přírodu a města, kterými projíždíme. Počasí vypadá celkem slušně. Sice je zamračeno, ale na déšť to zatím nevypadá. Z Liptovské Mikuláše pokračuje dále autobusem přes Demanavskou dolinu až do Jasné. Máme štěstí, autobus nám jede za 10 minut. Pro nedostatek času máme v plánu projít část hřebenovky Nízkých Tater. Pokud půjde vše dobře, tak projdeme část od Chopku až na Královu Holu. Počasí se umoudřilo a panuje nádherné slunečné počasí. Dlouho se nerozmýšlíme a cestu na Chopok si zkracujeme lanovkou. Za 100 Sk je to v tom vedru dobrý kompromis. Ovšem nastupovat na lanovku s těžkým báglem mim činí nemalé potíže. Asi po 10 minutách vysedáme v Lukové a čeká nás něco málo přes 300 metrů převýšení na vrchol Chopok. Cesta trvá asi hodinu, ale vůbec se nepřipadáme jako na horách. Z Lukové na Chopok a zpět se hrnou snad stovky lidí. Spíš to vypadá jako ve městě na pěší zóně. Mnoho z nich vůbec nezajímá, že jsou v přírodě. Cestou je vidět mnoho odpadků, papírků, atd… Bez mobilu tady snad nikoho nepotkáte. Prostě „moderní turisté“. Já jdu na hory, tak přírodo trp. Moc se proto nezdržujeme a po krátké asi půl hodinové přestávce s občerstvením, kdy začínáme likvidovat zásoby z domu, vyrážíme směr Ďumbiér a Štefánikova chata, což je dnešní cíl naší cesty. Nebe je nádherně modré, sluníčko svítí a my pozorujeme okolní vrcholky a paraglajdisty vznášející se nad námi. Při této relaxaci poslouchám místního „horala“ který popisuje okolní hory a připojuje historku o krkavcích. Uviděl totiž dva krkavce vedle sebe a podle něj to znamená, že se brzy změní počasí. Nevím, zda se dá podle krkavců poznat jaké bude počasí, ale vzhledem k narůstajícím mrakům na obloze bude mít zřejmě pravdu a v příští dech nejspíš zmokneme. Cesta na nejvyšší vrchol Ďumbiér (2043 metrů) je nenáročná, bez velkých stoupání. Po dvou hodinách přicházíme do Krůpového sedla. Pokud chcete vystoupit na Ďumbiér, tak se musíte vrátit zpět do sedla. Původní cesta přes vrchol ke Štefánikové chatě je zrušena. Výstup na vrchol trvá zhruba 45 minut. Cestou potkáváme pár statečných výletníků, kteří se vracejí zpět na Chopok a pak lanovkou dolů. Většina lidí ale jde jen na Chopok a zpět. Z vrcholu pozorujeme Roháče a Vysoké Tatry. Viditelnost není sice nejlepší, ale dají se rozeznat hlavní vrcholy. Na vrcholu je velký dřevěný kříž, kde se fotí většina turistů. Já samozřejmě nejsem vyjímka. Začíná se nebezpečně zatahovat, proto pořizujeme rychle pár fotek a míříme zpět do sedla a pak dále až do Štefánikovy chaty, kde naše dnešní cesta končí. Na obzoru se objevují bouřkové mraky. Hned si vzpomínám na krkavce. Do chaty přicházíme chvíli před deštěm kolem půl šesté večer. Štefánikova chata je příjemným ubytováním a končí zde většina turistů mířící přes hlavní hřebenovku Tater. Hned při vstupu jsme poučeni o režimu, fasujeme papuče a jdeme se ubytovat. Na mne vyšly papuče asi o 5 čísel větší, ale alespoň byla jedna pravá a druhá levá. Pozdější příchozí už takové štěstí nemají. Zbylo na něj papučí asi 5 ale všechny levé. Prostě smůla. Na dveřích chaty je poučení, jak se chovat při setkání z medvědem. Po přečtení první věty jsem moc ráda že nespíme venku. „V časných ranních hodinách a po setmění je střetnutí s medvědem velice pravděpodobné“. Dále je zde odstavec, ať turisté toto nebezpečí nepodceňují a zejména při táboření venku dbají zvýšené opatrnosti. Navíc nám personál chaty potvrzuje, že návštěva medvěda kolem chaty je velice častá. Na pokoji je další 6 nocležníků. Chvíli se dohadujeme, co jsou za národnost. Nakonec se při člověče nezlob se dozvídáme že jde o Slováky od Spišké Nové Vsi. Česko - Slovenský zápas v člověče nezlob se končí nerozhodně 1:1. Unaveni cestováním a horkým počasím během dne, jdeme spát kolem 21 hodiny. Pondělí: Ráno vstáváme kolem 7:00 hodiny. Na 8:00 máme nahlášenou snídani, která je v ceně ubytování (200 Sk na noc). Počasí vypadá dobře, svítí sluníčko, dole v údolí se válí zbytky mraků z rozpadlé večerní bouřky. Rychle snídáme, ať můžeme brzy vyrazit. Dnes máme namířeno až na Ramžu, kde by podle mapy mělo být něco na přespání. Cestu odhadujeme na 6 hodin. Vyrážíme v 8:30 směr Ramža. Po zdolání prvního vrcholku se rychle mění počasí. Zvedá se vítr a obloha se rychle zatahuje. Je víc než jasné že dnes pořádně zmokneme, je jen otázkou času kdy. Opět si vzpomínám na krkavce, který podle místních oznamuje změnu počasí. Oblékáme nepromokavé bundy a batohy balíme do pláštěnky. Po chvíli je tady bouřka a pořádný liják. Za vytrvalého deště přecházíme Kumštové sedlo a klesáme na Čertovicu. Po krátkém rychlém obědě v místní hospůdce pokračujeme dále. Počasí se trochu umoudřilo. Sice stále prší, ale už jen drobně. Mírně stoupáme do sedla za Lenivou a do Bacoušského sedla. Na Ramžu nám zbývá půl hodinka chůze. Poslední 30 minut se zdá nekonečných. Konečně vidíme malou dřevěnou chatku, která slouží pro přenocování při přechodu Tater. Vyspí se zde cca 15 lidí. Naštěstí jsme první a tak si můžeme vybrat místa. Obsazujeme místa na horních palandách a v pohodě probíráme dnešní cestu. Jsou teprve tři hodiny a dalo by se jít ještě kus cesty. Navíc přestává pršet a obloha se docela jasní, ale nám se ž dál nechce. Další oficiální místo pro táboření je v sedle Priehyb asi 4 hodiny chůze. Není tam ale útulňa, ale jen malý přístřešek. Proto zůstáváme zde. Asi po půl hodině přicházejí další dva turisté. Po krátké debatě obsazují místa vedle nás. Kolem páté přichází „rodinka“, jak jsme je nazvali. Rodiče se synem. Chatka se začíná pomalu zaplňovat. Po chvíli přicházejí z opačné strany dva Poláci a začínají se obsazovat i místa dole. Čas trávíme debatou kdo kam chce dojít, kde kdo byl atd… Po večeři se začínáme mírně nudit. Pro ukrácení dlouhé chvíle se snažíme rozdělat oheň z mokrého dřeva co je kolem. Moc jsem se neohřáli, ale alespoň byla zábava. I tento ohýnek někteří využívají k sušení mokrých věcí. Někteří si ohřívají párky k večeři. Poláci místo párků „opékají ponožky“. Tak jsem to alespoň nazvali. Sušili mokré ponožky navlečené na trek. tyčkách. Asi kolem 21:00 hodiny dochází dřevo. Necháme oheň dohořet a uleháme k spánku. Chvíli po tom vrazil do chatky mladík že potřebuje místo pro 8 lidí. Bohužel měli smůlu. Vešli se poslední 3 zbytek spal ve stanech venku. Úterý: Cíl dnešního dne je opět turistická útulňa. Tentokrát v sedle Anrdejcová. Podle mapy asi 7 hodin chůze. Vyrážíme proto už v 8:00 ať využijeme pěkné počasí. Opět nikde ani mráček a svítí sluníčko. Před námi, asi 15 minut vyráží „rodinka“, kterou po chvíli míjíme při snídani v trávě. Panuje krásné slunečné počasí a my si užíváme nádherných výhledů na okolní kopce. Po prudkém sestupu (si 200 metrů převýšení) přicházíme do sedla Priehyba. Počasí už není tak ideální a z údolí se žene pořádná bouřka. Po krátkém rychlém obědě proto vyrážíme dál. Čeká nás výstup na Velkou Chohulu což je převýšení cca 550 metrů. Odvážně se pouštíme do prudkého stoupání. Asi po 10 minutách nás zastihne již zmiňovaná bouřka. Po pár minutách jsem kompletně promočeni a raději volíme bundy a pláštěnky. Bouřka trvá skoro celý výstup na Chochulu. Možná díky ní jsem tento výstup zvládli o hodinu dříve, než udávají značky a průvodce. Z vrcholu je vidět ustupující bouřku v údolí pod námi a naskýtá se pohled na celý hřeben Nízkých Tater, který jsem v minulých dne přešli. Zbývá nám necelá hodinka na Andrejcovou. K Útulni přicházíme kolem půl čtvrté a díky špatnému počasí je zde už téměř plno. Zaujímáme poslední volná místa a sondujeme kdo kam jde, od kať přišli atd… Odpoledne se trochu vyjasňuje, tak neváháme a alespoň na chvíli rozděláváme oheň. Ráno kolem páté hodiny nás probudila pořádná bouřka. Dokonce začalo zatékat střechou. Po hodině vytrvalého deště a neustávajícího burácení je všem jasné, že moc daleko dnes asi nedojdeme. Nakonec vycházíme v 10:00 hodin ale směrem dolů. Bohužel Kražovu hožu při tomto přechodu už nezvládneme. Všechny okolní kopce jsou v mlze a stále vytrvale prší. No těch posledních pár hodin dolu na nádraží už zvládneme.

Poslední aktualizace: 20.8.2002

Chopok - Kralova Hola na mapě

Autor: silva

Další články autora: 2

Kvalita příspěvku: