Cesta za památkami města Roudnice nad Labem

Cesta za památkami města Roudnice nad Labem.

Když jsem před pár dny jen tak namátkou zajela do Roudnice nad Labem, netušila jsem, že tam objevím na každém kroku tolik historie….i když jsem ji předpokládala ale takové množství ne….

Ač jsem si tam cestu plánovala již dlouho, neboť při průjezdu tratí za dcerou do Prahy mě věže tohoto města nenechávaly v klidu a po každé jak jsem jela okolo jsem si říkala, teď už se sem musím brzo podívat ale zase z toho sešlo pro jinou cestu kamsi za poznáním… a tak jsem si splnila svoje předsevzetí teprve včera. A jak jsem zjistila, ač jsem toho pochodila dost, že to zdaleka ještě není všechno co pro mě město Roudnice ukrývá….. a že se sem musím ještě znovu vydat a navštívit další zajímavá místa, která jsem ten den nestihla.

Z Teplic jsem se vydala vlakem s přestupem v Ústí n.Labem a dorazila do Roudnice. Hned před nádražím mě zarazila polorozbořená budova starého pivovaru, jenž na svých zdech má rozprostřeny letáky o jeho záchranu…..Pivovar nechali vybudovat majitelé Lobkowitzského zámku v 70 letech 17.století pod terasou, na které stojí zámek a Kapucínský klášter. Výrobu zahájil v r.1676. Původní stavba se změnila, když část jeho plochy ubrala výstavba železniční stanice. Pivovar byl v r.1948 zestátněn, objekt chátral, tak jako většinou i jiné objekty po zestátnění a v r.1975 se pivo přestalo vyrábět. Poté zde už byly jen sklady. Okolo r.1990 byl pivovar navrácen Lobkowitzům ale Ti o něj neměli zájem a tak jej prodali americkému investorovi. Objekt ale chátrá dál, nic se tam neděje…a tak je jen otázkou času, co se s ním bude dít dál, zda spadne, nebo ho někdo milosrdně zbourá, aby budova netropila ostudu městu.

Já ale měla vytčený jiný cíl a ne dumat nad skoro zbouraným, byť historickým pivovarem a tak jsem šla pomalu k náměstí Jana z Dražic, odkud na mě z výšky rohu náměstí vykukovala věž zvonice kostela Narození P.Marie. Pokračovala jsem dál k tomuto monumentálnímu kostelu, který je na rohu Komenského a Havlíčkovy ulice, celý jej obešla, taky do něj nakoukla přes zamřížované a zavřené dveře, nafotila a prohlédla si i další navazující budovu proboštství….

Abych trochu přiblížila dnešní současnost, jen podotknu, že proboštství zde bylo od r.1333 až do r.1516, později už jen jako sekulární. Od r.1994 bylo již změněno na farnost, i když dosud orientační cedulka na domě visí.

Kostel Narození Panny Marie nechal postavit pražský biskup Jan IV. z Dražic v r.1333 zároveň s klášterem augustiánů na místě románského kostelíka. Výstavba kostela i kláštera byla dokončena v r.1360. Tak jako mnoho jiných kostelů byl za husitských válek poškozen a vypálen v r.1676. Později byl barokně přestaven a to v letech 1725 – 1734. V r.1938 byla provedena ještě jedna velká oprava. Kostel je zdaleka viditelný i z vlaku , neboť se nachází poblíž tratě, tak i řeky Labe, která železniční trať „doprovází“ a dominuje svými dvěma věžemi celému městu a jeho okolí. Klášter je vyjimečný svou barokní gotikou i gotickým uměním.

Naproti tomuto kostelu stojí budova gymnazia, které bylo založeno v r.1877.

Já jsem pokračovala dál ulicí s krásnou zelenou alejí, kterou jsem se chtěla přiblížit víc k věži zvonice a také jež vedla nahoru vedle parku Josefa Hory…a která byla víc viditelnější, když obejdu celý blok domů a zas k ní zezhora jinou ulicí sejdu – tak mě to doporučila jedna paní, která touto ulicí zrovna procházela. A tak jsem se podle toho zařídila a vskutku – podívaná stála za to…..Sice přímo k věži jsem se nedostala, protože byla před ní zavřená vrata, ale odtud jsem viděla i vykukovat špičky věží kostela a i kousek věže z hlásky, která byla zčásti skryta v zeleni napravo od zvonice.

Po hezkém zážitku pro oči jsem se vrátila touže ulicí, kterou jsem vystoupala ke zvonici opět ke kostelu a pokračovala dál Havlíčkovou ulicí směrem k židovskému hřbitovu, který jsem chtěla navštívit. Šla jsem úzkou uličkou, kde bývalo kdysi židovské gheto…, pokračovala jsem stále dál ke hřbitovu, jenž měl býti přímo u silnice. Ochotná paní, která mě povyprávěla jak o kostele a o zvonici, tak mě dala i užitečné informace ohledně židovského hřbitova a dalších zajímavých památek….poradila, že lépe uvidím židovský hřbitov, když vystoupám schody, které se nachází před hřbitovem podél hřbitovní zdi nahoru do vrchu, odtud budu mít lepší rozhled, neboť je hřbitov ve svahu…. A tak jsem také udělala. Ke hřbitovu jsem došla, byl oplocen kamennou zdí a před ním parkovaly auta. Vydala jsem se po schodech nahoru, začátek schodů nebyl vůbec vábný, neboť z jeho jedné strany byl nízký dům v rozpadu, dokonce jsem váhala, zda jsem na správném místě…..ale jiné schody tam nebyly a po pár stupních byly již schody krásně upraveny, okolo se pnuly po obou stranách břečťany až k samému vrcholu.

Na vrcholu před židovským hřbitovem se nacházel na malém prostranství památník holocaustu – Vysoká stěna z různě sestavených kusů kamene se zavěšeným zvonem na jeho vršku, před touto stěnou na kruhovém podstavci velká kamenná nádoba na věčný oheň a kol dokola malé zaoblené kameny – snad na posezení …. Vedle tohoto monumentu se nacházela socha sedícího starého muže – snad žida. Dále tu byla ještě brána ze železnými vraty, za níž se nacházela malá soška kohosi…. A již se dostávám ke vstupu na hřbitov, jehož vstupní strana byla naproti památníku, byla dělena kamennými sloupy, které byly propojeny silnými řetězy a s brankou, která byla otevřená a zvala ke vstupu…..já jsem ale toho nevyužila, neboť sestup do hřbitova z mírného kopečka byl dost pro mě problematický, hřbitov byl rozlehlý, prosypaný spadaným listím, cestičky žádné a tak jsem si seshora prohlédla to, co mé oči zaznamenaly a zbytek pak zas už ze silnice zamřížovanými vraty, odkud byly vidět hodnotnější náhrobky se zbytky jmen pochovaných židů. Tento hřbitov byl pravděpodobně založen v r. 1890 už jako nový. Starší hřbitov byl založen v místech bývalé kapucínské zahrady kláštera a náhrobky sem byly později přeneseny…Židovská komunita zanikla ve městě za 2.světové války. Nyní o hřbitov pečuje Federace židovských obcí České republiky.

Po prohlídce hřbitova jsem pokračovala směrem ke kruhovému objezdu, který jsem neměla minout, neboť za ním vpravo u silnice se měla nacházet kaple sv.Rozálie. Bylo to ještě kousek mírně do kopečka až jsem dorazila ke kruhovému objezdu a viděla jsem, že za břízkami, které byly nasázeny u silnice se bělá nějaká zeď čehosi…..a to byla ona kaple, ke které jsem se vydala.

Kaple sv.Rozálie je barokní, byla postavena v r.1718 A.Ritzem jako památka obětem moru. Kaple je bez vnitřního zařízení a byla obnovena v r.1990. Má podobu sférického trojbokého trojúhelníku se zvonovou střechou. Kaple jak jsem již výše podotkla byla u kruhového objezdu a tak jsem měla problém jak s focením, tak se od ní dostat, neboť tam „frčelo“ jedno auto za druhým…..nakonec solidaritou řidičů jsem přešla „kruhák“ a vydala se

zpět směrem ke středu města o ulici výš a sice třídou T.G.Masaryka, to abych si prohlédla zas jinou část města…..z ní jsem vešla do kratší ulice a dostala jsem se na křižovatku u obchodního domu Říp a zároveň k Purkyňovu náměstí, kde byla další kaple, tentokrát honosnější a sice kaple sv.Viléma Akvitánského, jehož stavbu provedl O.P.Columbani podle projektu známého italského stavitele O.Broggia. Kaple stojí na místě bývalého popraviště. V letech 1726 – 28 ji nechal postavit kníže Hyacint z Lobkovic patronu odsouzenců smrti. Kaple má bohatou vnitřní výzdobu, jenž pochází od V.V.Reinera. Nad portálem se nachází znak Lobkovitzů a Althanů. Za kaplí se nacházel počátkem 20.století sirotčinec, budova je tam dodnes a to nádherného slohu ale viděla jsem někde ale kdeže bych si vzpomněla, že by to mělo být dnes LDN. Ale jistá si nejsem…….

Od této kaple jsem sešla Jungmannovou ulicí blíže ke středu města a aniž bych to tušila ukázala se přede mnou další kaple…tedy měla jsem dnes překaplováno…….kaple byla sv.Josefa a postavena byla v r.1777. Kaple je čtverhranná s předsíní.Vnitřek kaple zdobí oltář z umělého mramoru z 2.pol.18. století. Klenba znázorňuje čtyři evangelisty, dále Zasnoubení P.Marie a Útěk svaté rodiny do Egypta. Kapli si lze prohlédnout o víkendech a svátcích jako součást prohlídky kostela Narození P.Marie. Těsně vedle kaple je úzký točitý průchod po pár schůdkách z jedné ulice do druhé, dalo by se říci i romantický, nebýt pospreyování, které se nachází na zdech. Dnes není nic nikomu svaté….

Já jsem vlastně od kaple přešla do Nerudovy ulice, která vlastně na Jungmannovou navazovala ale to jsem již pomalu sestupovala k Husovu náměstí se sochou Jana Husa, které se mě ukazovalo zleva a pokračovala jsem dál po pravé straně na Karlovo náměstí, kde mě zlákala před řeznictvím napsaná tabule s lákavým zbožím – uzenými žebírky a škvarky. Nakonec jsem si žebírka nekoupila, nebyla vůbec pěkná, byla samá kost, zato jsem si koupila ale pěkný „flák“ hezkého uzeného a na ty škvarky taky došlo, neboť jsem už v duchu viděla jak si upeču pagáče……ňam!

A tak jsem po nakoupení ještě vešla do středu Karlova náměstí, nafotila jsem si různě zámek a podívat se na sochu, která tam byla – byla to socha sv.Vojtěcha, vysvěcená r.1997 Sv.otcem Janem Pavlem, nafotila si i sloup se sv.Vavřincem, jehož atribut – rošt zobrazuje že byl upečen na rožni…..dříve bylo mučení a tresty, brrrr, hrůza!!!

A pohled na hodinky mě říkal, že mám ještě hodinku do odjezdu vlaku a tak jsem zamířila k cukrárně a dala si na závěr 3 kopečky zmrzliny do poháru….ty ale byly…. a spokojeně usedla v zahrádce před ní.

No a s tímhle požitkem vychutnáváním zmrzliny a krásně prožitým dnem objevováním historických památek jsem zakončila můj výlet za zdaleka ne všemi památkami města Roudnice nad Labem.

Tak zas někdy příště nashledanou!