Cesta do Podbeskydí - 1.Návštěva Lešné u Valmezu

První srpnové úterý jsme byli na Helfštýně. Na druhý den ráno se obloha zatáhla, dalo se do deště a „chcát“ přestalo až v pátek večer. V sobotu měl být dle předpovědi krásný a horký slunečný den a my se proto rozhodli pro návštěvu Lešné. Tentokrát té u „Valmezu.“

Ve Zlínském kraji máme místa toho jména hned dvě. V obou se nacházejí zámky, ale to u krajského města je díky krásné ZOO a romantické podobě bývalého šlechtického sídla mnohem známější. Daleko v jeho stínu stran popularity se krčí zámeček v obci Lešná (původně Leštná), asi sedm kilometrů od Valašského Meziříčí, ale i on rozhodně stojí za návštěvu. Kromě dvou prohlídkových okruhů nás tady bude čekat bonus v podobě procházky zámeckým parkem, který patří na Moravě k nejhodnotnějším.

 

Včera večer jsme o místním zámku zhlédli dokument na you.tube a zjistili, že je ten historický okruh sice jen jeden (druhý je environmentální), zato jsou v něm k vidění mnohé zajímavosti. Jako třeba původní zachované barokní podlahy, interiéry se zbytky nástěnných maleb, barokních štuk a dřevěných kazetových stropů z konce devatenáctého století, historická školní třída a velká část mobiliáře Kinských, který byl uskladněn na jiných zámcích. Unikátem pak má být balustrádové zábradlí zrobené z plechu.

 

Moc jsme se na jeho prohlídku těšili, ale první zádrhel nastal už u nás ve Zlíně při jízdě trolejbusem. Na zastávce pod „Jižňáky“ jsme zůstali trčet kvůli akci dvou mladých revizorů: v téměř prázdném prostředku MHD se totiž v jeho zadní části ostře pustili do chlapíka, který odmítl si SEDNOUT a poté ho z trolejbusu vyhodili!

 

Tož to teda opravdu nevím, jestli byli v právu (třeba byl ten chlap agresivní a napadl je), ale pokud je mi známo, tak mají cestující pouze povinnost se za jízdy držet…

 

Díky zpoždění jsme tak tak stihli nastoupit do busu na Vsetín. Tady nás po chvíli čekal přestup na autobus do Valmezu a v něm hned navazoval spoj do Lešné. Jeli jsme tam okolo podniku DEZA, který dle médií spadal do okruhu viníků zapřičinivších v Bečvě ten hromadný úhyn ryb.

 

Při průjezdu obcí Lešná jsem u spodní zastávky uviděl „něco“, co do hlavy umístilo vykřičník, abych se sem před naším odjezdem vrátil, no a pak už jsme vystupovali v centru obce, poblíž vstupu do zámeckého parku a kostela s parkovištěm plným aut a z nich vystupujících svatebčanů. Ti nesměřovali do chrámu (jak jsem pak o něco později zjistil, v jeho interiéru měly dnes probíhat křtiny), ale naopak přes silnici k zámku.

 

A to byl ten dnešní druhý zádrhel!

 

V pokladně jsem se totiž dozvěděli, že má být dnes na zámku asi pět za sebou jdoucích svatebních obřadů a prohlídka jeho interiérů veřejnosti bude možná (a kdoví jestli) nejdříve po třinácté hodině!

 

Což nás tedy dosti naštvalo a my se museli spokojit jen s rychlou obhlídkou maličkého zámeckého nádvoří s arkádami a studnou a pohledem na zámecký objekt zvenčí.

 

Jeho předchůdcem bývala pozdně gotická tvrz. Začátkem sedmnáctého století byla za Pražmů z Bílovic (anebo za Půhončích z Předmostí) přestavěna na pozdně renesanční zámek. Velká přestavba se uskutečnila před polovinou 18.století, kdy byly v prvním patře zbudovány reprezentační místnosti. Poté prošel barokními úpravami a posledními „zámeckými pány“ se stali Kinští. Vlastnili jej do konce druhé světové války, pak o něj na základě Benešových dekretů přišli.

Právě tito Kinští zámku vtiskli jeho dnešní novoklasicistní podobu, doplněnou neogotickými prvky a severozápadní křídlo obohatili dvouramenným schodištěm v duchu druhého rokoka. Tyto „předělávky“ byly uskutečněny podle projektů architekta Viktora Seideka a Johanna Micha.

 

Muzeum ve Vsetíně (dnes Muzeum regionu Valašsko) získalo zchátralý zámecký objekt i park roku 1975 a poté následovaly dlouhodobé náročné opravy. Proběhlo statické zajištění objektu, byly opraveny střechy a fasády a znovu osazeny zborcené dřevěné stropy. Zbrusu nová fasáda zámek ozdobila roku 1997, ale velkorysou opravu interiérů umožnila až 24 miliónová dotace z Evropských fondů. Celková rekonstrukce vyšla na 34 miliónů Kč a další dva „melounky“ putovaly na revitalizaci parku.

 

Pětikřídlý zámecký objekt s malým vnitřním nádvořím se zbytky arkád byl veřejnosti slavnostně otevřen roku 2011.

 

Prohlídka zámeckého parku naštěstí nijak omezena nebyla, takže mne Jana zůstala čekat na jeho okraji a já vyběhl nazpět k zastávce busu, abych z jídních řádů zjistil čas odjezdu. Nazpět do Valmezu nejelo až do večera nic, naskytla se ale možnost se po poledni přesunout do Nového Jičína. Což jsem docela uvítal. Procházka pěkným historickým jádrem města nám pofouká bebíčka, která jsme utržili díky nepřístupnosti lešenského zámku a navíc si můžeme někde dát oběd. Tady v Lešné to totiž nepůjde, protože jsou obě restaurace přes víkend zavřené!

 

Po zjištění spoje jsem neodolal a před návratem za ženou ještě zamířil k otevřenému vstupu kostela sv. Michaela Archanděla. Neohromil mne svou velikostí – kostelík má půdorys kříže o délce 22.5 m a dosahuje šíře pouhých 19.5 metrů, ale byl jsem rozhodně nadmíru překvapen jeho příjemným interiérem. Stěnami vymalovanými „teplými barvami“ a mezi nimi umístěnými pozoruhodnými oltáři. Hlavní je zasvěcen sv.Michaelovi Archandělovi, v levé kapli sv.Valentinovi a v pravé sv.Janu Nepomuckému. Dále mne zaujaly okna s vitrážemi, nádherně zdobená kazatelna a varhany z roku 1885.

A také ten velmi ochotný a slušný pan farář čekající na rodiče s dítky, jež měla být pokřtěna… a který nejenže mne z chrámu ven nevyhnal, ale naopak poskytl o výzdobě interiéru odborný výklad a nebránil se ani krátké diskuzi.

Tím nejzajímavějším a nejcennějším byly uvnitř stropní fresky, jež tady v polovině osmnáctého století vymaloval moravský barokní mistr štětce - Josef Ignác Sattler. V klenbě nad presbytáří zobrazil Korunování Blahoslavené Panny Marie a nad chrámovou lodí zpodobníl litý boj Michaela Archanděla s padlými anděly.

 

Ano, lešenský chrám je chrámem, v němž je milo jak věřícím a Hospodinu, tak i těm vnímavým, leč ateistickým návštěvníkům.

 

Prapůvodní dřevěný kostelík tady stával již na počátku 15.století. Později se změnil na chrám evangelický, díky čemuž byl roku 1621 vypálen. Později byl za Martina Půhočího z Předmostí na jeho místě vystavěn chrám nový, rovněž roubený, ale stojící již na kamenné podezdívce. Po dokončení byl zasvěcen Blahoslavené Trojici.

Další majitel lešenského panství Jan Emanuel Lažanský jej nechal dosti razantně přestavět, a tak zde roku 1686 vznikl sakrální objekt s hlavní chrámovou lodí a dvěma bočními kaplemi se šindelovými střechami.

Předsunutá hranolová věž zvonice, v jejímž přízemí vede do interéru hlavní vstup, byla ke kostelu přistavěna až v roce 1728. Původně byla zastřešena cibulovitou střechou, kterou rovněž pokrýval šindel, v současnosti je střecha věže jehlancovitá.

V té době prošel také kostel dalšími úpravami a poté byl zasvěcen sv.Michaelu Archandělu.

Na věž byly roku 1730 zavěšeny tři zvony. Největší Michael vážící jednu tunu, sv.Jan (560 kg) a sv.Valentin o váze 260 kilogramů. Ty dva menší byly za druhé světové války zrekvírovany pro válečné účely, na svém místě zůstal viset jen sv.Michael.

 

Kostel byl roku 1972 vyhlášen za Národní kulturní památku.

 

Zajímavý byl i přilehlý areál patřící ke chrámu. Nalevo od něj se ze svahu tyčila kaple Vzkříšení Páně z roku 1827 s hrobkou baronů Bessů, a jíž svými rozložitými větvemi zastřešoval moc pěkný exemplář buku červenolistého.

 

Při obchůzce kol kostela jsem za již zmíněnou kaplí narazil na zajímavý Památník obětem první světové války. Na desce je vyryt nápis Památce padlých reků věnují farníci Lešenští, a pod ním jsou jména obětí z Lešné a přidružených obcí Lhotky, Perné, Příluk a Vysoké.

 

Dál vpravo pak stála další, poněkud strohá kaple Svatého Kříže z roku 1893, u které se nachází šest krypt hrabat Kinských.

 

Pak už jsem zamířil do zámeckého parku zpět za ženou a větší část jeho areálu jsme si společně prošli.

 

Dle žebříčku odborníků je druhým nejcennějším na Moravě. Anglický park má rozlohu ví jak sedm hektarů a mezi léty 1920 – 1840 jej založil tehdejší majitel lešenského panství – Josef Bees z Chrastiny. Na půdorysu původní okrasné zahrady byly vysázeny nejstarší domácí dřeviny jako habr a jasan. Výsadba dalších kultivovaných domácích druhů poté pokračovala už ve velkém stylu a přibylo k nim také množství druhů jiných, mnohdy exotických (cypřišky, zeravy, jalovce, jedle či liliovníky). O park se majitelé velmi dobře starali a v té době se tu nacházely tři skleníky, obora na zvěř a ovocná školka. Roku 1925 k parku přibyla ještě bažantice a dva malé rybníky.

 

Po roce 1945, kdy Kinští o Lešnou přišli, připadla státu a nastala pozvolná devalvace a chátrání celého areálu. To pokračovalo až do sedmdesátých let dvacátého století, kdy Lešná připadla pod správu Okresního Vlastivědného muzea ve Vsetíně. Nejprve začalo s opravou zámku, ale „penízků“ výrazně přibylo až po sametu, kdy před koncem tisíciletí muzeum obdrželo velmi výraznou finanční injekci z Evropských fondů.

Díky tomu byla v parku provedena celková asanace a počet nově vysazených druhů stromů a keřů byl navýšen. Celkové náklady na rekonstrukci parku dosáhly nákladu téměř šesti miliónů korun a 1.října 2000 (i za účasti Christiana Kinského z rakouského Heidenreichsteinu a jeho sestry Elisabeth) byl slavnostně otevřen.

 

Parkem prochází trasa Naučné stezky, jejichž celkem 25 poučných textů (o historii, soudobé podobě parku a nejzajímavějších dřevinách) je rozmístěno na opěradlech parkových laviček. V parku jsou vůči sobě velmi dobře rozloženy plochy s listnatými a jehličnatými dřevinami a plochy travnaté, které na sklonku jara hýří barevnými květy. Když odrostou, je možno se obdivovat rozkvetlým (až sto let starým) azalkám a rododendronům.

 

My tu byli až v pozdním létě, takže jsme těch květů už tolik neviděli. Přesto se nám tady velmi zalíbilo… a pokud se do Lešné jednou vrátíme, bude to určitě na podzim, kdy se celý park promění na kouzelnou a nádherně zbarvenou pohádkovou říši.

 

Pak už jsme zamecký areál opustili a vrátili se do stínu autobudové zastávky vyčkat spoje do Nového Jičína. Času bylo ještě dost a já ho využil na odskok k dolní zastávce.

 

Člověk sice při poznávání krás naší vlasti narazí na spoustu památek a zajímavostí, ale ruku na srdce – „potkali“ jste v ní už někdy (a někde) také mimozemšťana?

 

Mně se to podařilo právě tady v Lešné u Valašského Meziříčí. Koutkem oka jsem jej zahlédl při projíždění obcí z okna busu a okamžitě si umínil, že se sem po prohlídce zámku a parku vrátím, bych s ním navázal alespoň vizuální kontakt. Což se nakonec díky fotoaparátu s velkým zoomem a díky přiblížení přes zahradu podařilo.

Tahle mimořádně zdařilá skulptura „Ítýho“ (nám divákům důvěrně známá ze slavného Spielbergova filmu E.T.- Mimozemšťan) totiž zdobí vstup do jednoho soukromého lešenského stavení a všichni obdivovatelé se musí bohužel spokojit toliko pohledem zvenčí...