Český les a Chodsko – 4. den – Přimda-zřícenina hradu a naučná stezka, Semněvice-vyhlídková věž

V noci na dnešek se změnil letní čas na zimní. Ráno proto vůbec nevíme, kolik je hodin, zda se mobil přeřídil. Když jsme se v 7 hodin nějakého času probudili, je venku mlha hustá tak, že by se dala krájet, jak říká Rákosníček v animovaném večerníčku. Samozřejmě je děsná zima.

I když jsem myslela, že už neusnu, ještě jsem to zalomila. V půl desáté Otu budím. Včera večer jsme se s jeho dcerou domluvili, že se dopoledne cca v 10 hodin sejdeme na Přimdě. Je otázka, jakého času. Už aby tyhle změny přestaly. Nikdy nevíme, kam se čas posouvá a kolik je ve skutečnosti hodin. 

Mlha se naštěstí už rozplynula, svítí sluníčko, vypadá to na hezký den. Jenže se nemůžeme dohodnout, kde budeme snídat. Parkujeme ve stínu, o 100 metrů dál svítí a hlavně stále ještě hřeje sluníčko. Otovi se přejíždět nechce, já odmítám snídat v zimě. Beru si kanystr s vodou a jdu se na sluníčko umýt. Jsem odhodlaná tam dělat i snídani. Nakonec tam za mnou Ota přijel - samozřejmě běduje, že je tam horko.

Ještě jsme nedojedli a přichází SMS, že už jsou mladí na hradě. Nakonec tam na nás počkali. Dcera relaxovala, vnučka lezla po skalách a obě byly spokojené. Taťku s sebou neměly.

Konečně jsme také dorazili. Zaparkovali jsme na parkovišti u horského hotelu Kolowrat. Normálně je parkoviště jen pro hotelové hosty, jenže nyní je z důvodu koronavirového opatření všechno zavřené. Parkoviště je tedy prázdné. Nás čeká zhruba ¾ km dlouhé stoupání po naučné stezce Přimda. Nejdřív míjíme opravenou kapličku Panny Marie z r. 1852. Stoupáme a současně se kocháme pohledy do údolí. Nám tady svítí sluníčko, dole se válí mlha. Jsou to moc hezké pohledy.

Počátky historie hradu Přimda nejsou zcela jasné. Spíš se jedná o domněnky. Podle Kosmovy kroniky na české straně hraničního lesa postavili r. 1121 Němci kamenný hrad, který jim zabavil český kníže Vladislav I. Jenže nikde nejsou důkazy o tom, že by to měl být tento hrad. Snad zde kamenný hrad vybudoval některý z českých knížat k ochraně hranic. Každopádně je hrad pozůstatkem nejstaršího našeho kamenného hradu a je jedinečnou památkou románské architektury.

První písemná zmínka je až z r. 1126, kdy kamenný hrad nechal přestavět kníže Soběslav I.. Chránil hranice, ale bylo zde i státní vězení. Dokonce zde r. 1249 byl vězněn i Přemysl - budoucí král Přemysl Otakar II.. Karel IV. zařadil Přimdu mezi hrady, které musí zůstat králi. Přesto byl zastavován. R. 1454 ho získali Švamberkové. Za jejich pobytu hrad chátral, některé jeho části byly dokonce zbourány. Po smrti majitelů r. 1592 měnil často majitele. R. 1609 byl již uváděn jako pustý, zbořený a opuštěný. Posledním majitelem byl od r. 1675 hrabě Jan Václav Novohradský z Kolovrat. R. 1711 do obytné věže uhodil blesk a její jihozápadní část se zřítila až do úrovně přízemí.

Areál hradu je částečně volně přístupný, během návštěvní doby je možno si prohlédnout i horní nádvoří hradu, zbytky obytné věže s přistaveným prevétem. Dnes je vše zavřené, přesto se nám tu líbí. Lidí je tu jen pár. Pokochali jsme se výhledy a šli si společně projít větší část okružní naučné stezky Přimda. Celá naučná stezka měří skoro 8 km, je na ní 17 zastavení s informacemi hlavně o historii města a jeho okolí. Začíná u kostela v Přimdě a téměř celá vede lesem. Kousek trasy přetíná silnice z Přimdy do Rozvadova, kterou je nutno 2 x přejít. Takže tady pozor na děti, je dost frekventovaná.

Nám to vyšlo zhruba na 7 km, do města jsme nezacházeli. S pětiletou vnučkou nám to trvalo skoro 3 hodiny. Bylo však nádherně, sluníčko ještě hřálo, tak nebylo proč spěchat. Byl i čas kochat se krásnou podzimní barevnou krajinou.

Od hradu jsme se vraceli kus po stejné cestě okolo kapličky a kousek před městem jsme po neznačené cestě odbočili vlevo. Tím jsme obešli město ze severozápadu a na severním okraji města se napojili na naučnou stezku. Po ní jsme vyrazili vlevo – tedy ven z města. Prošli jsme okolo lyžařského areálu, kde je 15. zastavení NS. Areál se začal budovat r. 1965. Téhož roku se tu začalo lyžovat, ale až r. 1968 tady byl postaven 1. vlek. Od r. 1970 stojí nad dolní stanicí vleku koliba. Dnes je areál vybaven i sněžným dělem.

Tady jsme zjistili, že NS jdeme v opačném směru. Mělo to jen jednu nepatrnou nevýhodu. Na každém zastavení je napsáno, jak daleko je to k dalšímu zastavení. Pro nás tato informace byla tedy již bezcenná. Asi i značení stezky je lepší, když se jde v řádném směru. Občas jsme museli cestu porovnávat s mapou v tabletu. Ale ani to nám nevadilo.

Jen o kousek dál je malá kaplička K Újezdu. Poč. 20. století tady sedlák z Újezda nechal postavit sochu panny Marie jako poděkování za záchranu své dcery. Když na sochu spadl při kácení strom, nechal ji opravit a postavit nad ní kapličku. Dál ji bohužel nikdo neudržoval a když zde řádil dne 18. 1. 2007 orkán Kyril byla zničena zcela. Majitelé lesů ji r. 2009 opravili, aby tuto událost stále připomínala.

Procházíme zdejšími lesy, které až do r. 1950 vlastnil rod Kolowratů a které od r. 1992 opět vlastní. Správa Kolowratských lesů je v Přimdě.

V posledním úseku naší cesty jsme objevili dokonce tři panely nejen s matematickými úkoly. Aby se jeden jen nekochal krajinou, ale také se trochu namáhal jiným způsobem.

Za stále teplého počasí jsme došli na parkoviště, kde jsme se rozloučili. Musíme zajet do Semněvic, kde má Ota poslední chodskou minirozhlednu. Nechá se dojet až k ní. Tato 5 m vysoká dřevěná vyhlídka byla postavena v r. 2012 v rámci česko-německé spolupráce na náhorní planině severně od obce. Na vyhlídkovou plošinu ve výši 2,5 m vede 13 schodů. Je vidět hlavně jižním a západním směrem – na Český les a na přírodní park Sedmihoří a samozřejmě na obec Semněvice s původně gotickým kostelem sv. Jiří z 2. pol. 14. století, který byl v pol. 18. století barokně upraven.

Tím jsme program dnešního dne vyčerpali a trochu váháme, co dál. Původně jsme chtěli ještě jednu noc někde přespat, program na zítra by byl. Nějak se nám domů nechce. Když jsme odjížděli z Přimdy, bylo na sluníčku stále ještě nádherně. To však dnes zapadá o hodinu dřív a najednou je 13 stupňů. To rozhodlo. Jedeme do tepla, vždyť sem můžeme někdy zajet. Tak daleko to zase není.

Ota stále ještě nechce spací a jídelní věci doma zazimovat - co když se ještě udělá hezky. Podléhám, i když tomu moc nevěřím.

Venku jsme zapomněli na vše a užívali si nádherné podzimní přírody. Jen jsme přišli domů a pustili zprávy, už se na nás informace o koronaviru hrnou ze všech stran. A to jsem ještě nepustila počítač. To bude ještě horší. No snad to někdy přestane.

Český les a Chodsko – 4. den – Přimda-zřícenina hradu a naučná stezka, Semněvice-vyhlídková věž na mapě