Čertův kámen - Maleniska - hrad Starý Světlov - Horní Lhota

Busem ze Zlína tentokrát až v 11 hod. Na poslední chvíli nastupují dva společensky "unavení" kluci, kteří se vracejí z velkého flámu domů do Luhačovic. Peníze na cestu jim ale nestačí a tak si kupují lístky jen do Ludkovic s tím, že zbytek dojdou pěšky. Při pohledu na ně je nám jasné, že turistika jim asi nic neříká a tahle 3 km dlouhá " tůra" přes kopec do lázeňského města pro ně bude asi tím nejheroističtějším výkonem jejich života, na který budou dlouho vzpomínat ! To už ale jedeme do kopce na Kudlov a pak po hřebeni k pindule - s velikým překvapením zjišťujeme, že stará hospoda je zbouraná - pak klesáme okolo vodní nádrže a Koliby do Březůvek a za chvilku už vysedáme v obci Provodov.

Na skalisko Čertův kámen z dědiny zatím značka nevede, je ale dobře přístupné z konce Provodova směrem na Březůvky, kde vlevo kolem samoty odbočuje polní cesta do svahu kopce Rýsov a ta nás po 1 km chůze přivede až k našemu prvnímu cíli. Poslední úsek stoupání pod les, ve kterém se tajemné skalisko ukrývá, je docela slušným kopýškem - zato z něj ale máme velice hezké výhledy na okolí Provodova s vrchem Klenčovem. Pak už nás pohltí řídký bukový les - zatím ještě bez letošního listí - a slyšíme podivný zvuk. Je to koňské ržání ! Od skály k nám sjíždějí na koních dvě děvčata. Jana zatrochu zaostává, protože si fotí zajímavé kořeny buků a já pospíchám ke skále a informační tabuli. Lesní cesta zatáčí od skály vpravo a vede k nedalekému vrcholu Rýsova už jen mírným stoupáním, zato od plošiny pod skálou hřbet spadá strmě až dolů k potoku.

Čertův kámen určitě patří mezi nejkrásnější a nejzajímavější Skalní útvary Vizovických vrchů. Mohutné skalisko je vysoké 10.5 m , jeho délka je asi 16 m a stěny skály jsou vyzdobeny četnými dutinami ( tafoni), které jsou umístěny nejenom vedle sebe, ale také v několika řadách nad sebou !! Protože se nacházíme ve vnějším pásmu Západních Karpat, které jsou tvořeny flyšem, tak je skála pochopitelně tvořena pískovci a slepenci. Na jejím vrcholu je řada menších skalních mís a pak čtvercové dutiny, které už nejsou přírodního původu, ale vytesali je tady středověcí lidičkové při stavbě skalního hradu Rýsova a sloužily na ukotvení dřevěné konstrukce roubené věže hrádku. Okolo něj stála kůlová hradba. Hrad neměl dlouhého trvání - vznikl někdy ve 13.století a o 100 let později už byl opuštěn. V okolí hlavní skály najdeme několik menších Skalek, z nichž ta nejbližší na konci plošiny pod Čertovým kamenem nám z této strany připadá jako jeho zmenšené dvojče... Je tu moc krásně, přímo překrásně, ale my musíme dál a tak smutně opouštíme tuto malou přírodní rezervaci ( necelé 2 ha) a po strmé lesní cestě klesáme na louku a pak k potoku. Nevede přes něj žádná lávka a tak musíme na druhou stranu přeskákat po kamenech...

Přes louku se dostáváme k silnici a zastávce busu Maleniska. Strmou silničkou a po žluté značce od Provodova stoupáme 1 km do svahu kopce, kde se na velké louce nachází několik samot a hlavně jedno dosti známé moravské poutní místo - kostel P.M.Sněžné na Maleniskách. Někdy v 18.století se tu prý udál zázrak - místní mlynářce se zdál sen, kde jí Panenka Maria ukázala místo a studánku, ve které si má vyplachovat nemocné oči. Mlynářka tak učinila, zrak se jí zázračně navrátil a protože se o něco později díky vodě ze " zázračné" studánky uzdravil i zdejší majitel panství, nechal zde postavit kapli. Pověst o léčivé vodě se brzy roznesla po celém kraji a začali se sem trousit první poutníčkové. Brzy tu bylo docela těsno a tak se kaplička přestavěla na prostý barokní kostel, který má podobně prostě - ale velice působivě - vybaven svůj interiér. Najdeme v něm jednu velikou zvláštnost - visí tu obraz Madony, kojící malého Ježíška, což je námět v našich zemích velmi neobvyklý !!

My s Janou si napřed fotíme koníky na louce pod kostelem a pak si jdeme na kávu do "pravé" poutnické hospody. Na stěně tu visí dva zajímavé obrazy. Po zkonzumování chutného moku vyrážíme po schodišti nahoru ke kostelíku, pak ještě ochutnat " zázračnou" vodu pod přístřeškem a k turistickému rozcestníku nad ním. Hned vedle je 1.zastavení křížové cesty, která dále pokračuje ( zároveň se žlutou značkou k Luhačovicům). Janě se zdá ale cesta lesem dosti strmá a tak odbočujeme po zelené vlevo do lesa, kde se na vrcholku kopce Baba ukrývají zbytky kdysi věhlasného hradu Starého Světlova a který je odsud vzdálen jen asi 20 minut chůze...

Starý Světlov vznikl na uměle vytvořeném pahorku - měl oválný tvar - a obklopoval ho dosud zachovalý mohutný hradní příkop. Na vrcholku pahorku se rozkládá překvapivě veliká plošina - kdysi tu stála stavba paláce se sklepením a hospodářské budovy, to vše za téměř 2 m silnou plášťovou zdí, která byla hlavním obranným prvkem hradu bez věže. Dnes tu najdeme jen shluky kamenů a plošiny a prohlubně a několik přerušovaných pásů zachovaných základových zdí. Areál hradu se sice skrývá v řídké lese,ten je ale velice hezký a jeho letité stromy mají velmi zajímavé obnažené kořeny. Navíc teď v předjaří je celý areál velmi přehledný a působivý a člověk si může představovat, jak to tu vypadalo za časů jeho největší slávy, kdy ho vlastnili Šterberští anebo když ho na čas ovládl strašlivý válečník vedle od sousedů - Pankrác ze sv.Mikuláše. Ten byl v podstatě sprostým loupeživým rytířem - chudým i bohatým bral - a jenom sám sobě dával ! Hradu se zmocnil v období těsně po husitských válkách a jeho jméno mělo tak strašnou pověst, že ho moravští feudálové zpátky ani nezkoušeli získat za použití vojenské síly, ale raději ho vykoupili, jen aby Pankrác kraj opustil a oni od něj už měli konečně pokoj...Když bylo v Bojkovicích dokončeno nové sídlo - Nový Světlov - byl tento starý hrad opuštěn a zůstala z něho jen pustnoucí zřícenina. Postrachem pro tyto opuštěné hrady se -( k velkému žalu nás turistů )- stali chudí a nenechaví obyvatelé okolních vesnic : veškeré zdivo ze zříceniny totiž v průběhu několika staletí změnilo své místo i bez pomoci kouzelného prstenu a ocitlo se ve zdech jejich stavení ..!!

Moc se nám tu líbí a představujeme si, jak to tu musí být krásné na podzim, ale musíme zase dál : po modré stoupáme k vrcholu Komonce, na odchodu si ale ještě všimneme značení naučné stezky, stoupající sem z dědiny Podhradí.

Nahoře na Komonci zklamání - původnímu výhledu na okolní krajinu už brání přerostlé husté stromy - a tak napřed prudce a pak už pohodlně po lesní cestě zestup na paseku, odkud odbočuje zelená do Lípy. My pořád dál po modré a nedaleko dalšího zaniklého hradu ( Sehradu), prudce zestupujeme lesem na louku s výhledem a pak už do obce Horní Lhota. Zaujme nás tu hezký červenobílý barokní kostelík, který ale velmi hyzdí okolní natažená spleť elektrických a jiných drátů. Spěcháme k zastávce busu a tam s úžasem zjišťujeme, že nám poslední spoj do Zlína před chviličkou ujél a to je teprve půl šesté v Sobotu odpoledne !!

Máme ale veliké štěstí : po chvilce přijíždí od Dolní Lhoty mladý kluk, vysazuje tu maminku a točí se do protisměru a když na něj kývnu a seznámím ho s naší situací, tak nás ochotně bere do Luhačovic až na nádraží busů. ( Jsme mu za to moc vděčni, protože pěšky bycho to měli do Zádveřic přes kopec na nejbližší spoj aspoň 7 km a Jana už má co dělat, aby mohla s bolavou nohou vůbec chodit...)

Protože máme ještě skoro hodinu čas, tak si před odjezdem domů procházíme kousek z centra překrásného lázeňského městečka a stavujeme se ještě na zákusek...