Čerňava - Obřany - Rusava ( 2006)

Ráno obouvám kanady, v bufetu si kupuju bohatou svačinu a usedám do busu na Tesák. Na dnešní den - je úterý při konci měsíce dubna 06 - jsem si v práci prozíravě nahlásil dovolenou a mé tušení, že dnes bude hezky, se pro jednou i vyplnilo... Vysedám u význačného střediska " Hostýnek", u chat na Tesáku. Čtyři upištěné turistky středního věku jdou naštěstí na opačnou stranu než já a tak do sebe napřed na zastávce vrazím kus dobré kuřecí tlačenky a 3 křupavé rohlíčky a pak už hurá na průzkumy !! ( Za starou chatou na Tesáku vidím další restauraci i se zahrádkou, za silnicí je parkoviště a menší hotel či penzion taktéž s restaurací a cesta lesem po červené značce do sedla pod Čerňavou je plná čerstvých vývratů - to jen tak mimochodem...)

Následuje rychlý přesun po asfaltce po ústí dolinky u čerňavského pralesa a pak už o hodně pomalejším tempem - ( ach ty zimní špeky) - postupuju vzhůru kaskádovitým korytem potůčku, vpravo na hřbetě veliká rozeklaná skaliska střeží vstup do horského pralesa od západní strany. Pak už vycházím do sedla nad přírodní rezervací. Cesta nahoru na Čerňavu je více než úmorná : po lesní cestě, která je plná vývratů a navíc jí protéká bystřina, se jít nedá a tak musím jít krajem lesa a to se ještě poslední 0.5 km musím brodit téměř po kolena sněhem. ( Ještě že mám ty vysoké botiska !) Přes místy neprostupnou smrčinu se dostávám téměř přesně na vrchol hory. Z velkého balvanu u oplocenky a žluté turist.značky je krásný rozhled k Rajnochovicím a kuželovité vrchy, které obec obepínají - vzdáleně to připomíná hroty několika sopek...

Za každou velkou námahu se lidské bytosti někdy dostává zasloužené odměny : po strukturálním hřbetu scházím z vrcholu lesem směrem ke Smrduté a nacházím tu pás skalek, torů a velikých balvanů s kvádrovitým rozpadem ! Na plošince pod nimi v nádherném ostrůvku horského pralesa je tor se skalním okýnkem, všude okolo spousta nádherných starých buků - (některých i na zem padlých) - a na nich choroše, mechy a lišejníky. Dále tu nalézám poměrně mohutný skalní útes " Shrek" a nedaleko se ze svahu k Jarnímu nebi vypíná vysoká skalní hradba, ukončená na obou koncích skalními věžemi. Ta vrchní z nich je opravdu krásná - možná i nejhezčí z pískovcových skal tady na Čerňavě. Je asi 10 m vysoká a jak už mám ve zvyku dávat skalám jména, které mne zrovna napadnou, tak téhle dávám přízvisko " Loskuták". ( Neptejte se mne prosím proč, to já nevím...) Dolů ke Smrduté vybíhá od skalní hradby lesní cesta. Obcházím celý šťastný "Loskutáka", fotím si jej a odhaduju výšku nižší strany skály nad plošinou - ta má aspoň 4 metry. Je tady opravdu moc krásně, jak to tu asi vypadá na podzim ?!?

Vracím se zpět k vrcholu hory a mírně vpravo přes pásy místy malebných skalek se dostávám k vrcholové kótě 844 m. Přes oplocenku pak k balvanům s lavičkami a pomníkem I .P. Stěpanova, který zde zahynul na sklonku 2.světové války. Je to moc magické místo a tak chvilku odpočinek a " tabáková".

Další průzkum probíhá vlevo od oplocenky strmým svahem hory, která se tu svažuje do údolí Bystřice. Těsně pod vrcholem oblézám pásy mohutných skalních ploten, vývraty a polomy pralesa - místy si připadám jak v divočině Skalnatých hor !! Opatrně dolů lesem na paseku a po ní se spouštím k lesní silničce, vedoucí sem od Tesáku. Když se ohlédnu k vrcholu Čerňavy a vidím ten šílený svah, tak si jen pomyslím - no opačně bych to jít nechtěl - a nechám se vést zákruty silničky k nedaleké Smrduté. Na dvou místech vidím vysoko nad cestou zajímavé útesy mrazových srubů -( chce to samostatný průzkum, nejlíp na podzim...)

Na Smrduté si fotím nádherně nasvícenou bizardní " Hlavu", lezu na vrchol a tam je pěkný palouk. Nad prudkým srázem pyšně zdvíhají své koruny (ještě bez listí) nádherné buky, procházím mezi nižšími skalkami a mrazovými sruby, je tu i trampské tábořiště a pomníček jednoho trampa, který se kamarádům zatoulal na nebesa... Scházím na zelenou značku a po ní v podstatě obcházím celý skalnatý vrchol Smrduté. Nad mohutným balvanovým proudem se se zatajeným dechem protáhnu pod nejvyššími, až 30 m vysokými útesy. Pak už po rovině po cestě plné bláta asi 0.5 km a pak se spouštím lesem ostře vlevo dolů k silnici, abych neminul kopec Bludný...

Zanedlouho stojím na asfaltce a dívám se užasle dolů do údolí : pode mnou se nachází soutok potoků a říčky Bystřice a na ní vidím soustavu kaskád a peřejí. Přelézám obrubník a valím to do údolí prozkoumat hezky zblízka. Vítá mne docela slušný rachot vody - to, co při pohledu shora vypadalo jen jako větší peřeje je ve skutečnosti soustava menších vodopádků !!!! Táhnou se přes skalní práh na úbočí Bludného do délky asi 80 m - je tu spousta krásných tůní, hlubokých až 1 m - to samé platí i o výšce jednotlivých vodopádků a kataraktů - a jako celek je to přímo fascinující !!!!! Fotím jak o život, dokonce si i vyměňuju film. U skalky s obrovskými kořeny chvilku výdech a pak průzkum té poslední - ( a nejhezčí) - třetiny " vodopádů". Opatrně přelézám mokré skály a balvany, vpravo vidím vrchol Bludného a jeho vrcholovou skálu - ( další bloky skal ve strmém svahu pod ním). Pak vodopády končí jako když utne - nad nimi je lesní cesta a voda z potoka pod ní proudí skrz betonovou rouru !! O kousek výš je hned u hlavní slinice louka a potok přes ní protéká v meandrech...

Nad mojí hlavou se týčí strašně strmý svah Bludného. Moc se ni do něj nechce - ale protože jsem umíněný a naplánoval jsem si to, tak to splnit musím !! Napřed oblézt skálu nad potokem - na vrcholku základy nějaké chaty - a pak pomalu a skoro po čtyřech až pod mohutnou, asi 18 m vysokou skálu a pak už konečně na vrcholu !!! Je tady nádherná plošina na sedění. malé skalky připomínají stolečky ke stolování a křesílka na hačání - mezi stromy výhled hluboko do údolí - a protože je akorát půl 2., tak opožděná polední přestávka...Baštím salám,anglickou a banán ... a odpočívám.

Pak kousek po pohodlném hřebenu a lesem dolů na žlutou značku. Vede dolů k Bystřici - před sebou vidím z profilu strašlivou svahokupu Obřan - to už tuším, že výstup na Bludný byl jen předkrmem - a taky že jo !! Po lesní cestě strmě vzhůru asi do půlky " kopce" a pak jej skoro celý obcházím, protože nade mnou je tak nepředstavitelně strmý svah, kde by měl problémy i tatranský kamzík a pod vrcholovými skalami jsou zátarasy a vývraty !! Pak najdu o maličko míň strmý svah než ty kolem a tak lezu nahoru na Obřany. Co o výstupu napsat - je to tu tak hrozné, že ani nemůžu nahlas nadávat, protože bych se mohl převážit dozadu a skutálet dolů z kopce !! Lezu a potím krev, na jednom velkém skalním útesu výdech a pak už nad sebou vidím zříceninu hradu Obřan. ( No - ono z té zříceniny zrovna moc nezbylo - najdete tu asi 20 m dlouhou vyšší hradní zeď s jedním okýnkem, rozpoznatelné nádvoříčko s prohlubněmi, kde se táboří a pak spoustu pralesovitých vývratů na vrcholových skalách. Ono to vypadá jako skalní Bradlo, ale protože nejsme na Slovensku, tak jej nazveme hezky česky : přes zříceninu a dál k východu prochází vrcholem kopce skalnatý hřeben,členěný puklinami na dílčí úseky. Čím zajímavější a vyšší skály, tím jsou vzdálenější od hradních ruin...

Dolů z Obřan scházím po červené turist.značce - vede prudce dolů přes bukový les do sedla Rožnovjačka, lesem a loukou pak nahoru do sedla Klapinov. Nějak se nám rychle mění počasí : nebe se zatáhlo a zdáli se ozývá charakteristický rachotivý zvuk - blíží se bouřka ! Bleskově tedy k úpatí Skalného a pak kolem hezké nepojmenované skály a kolem útvarů Žába, Zubu a Orla na louku pod vrcholem. Zde mne chytá první vlna deště, na rozcestí stojí starší pár turistů . " Pane, bude z toho něco ?" a ani nečekají na odpověď a prchají směrem k Hostýnu. Vytahuju deštník - ( za chvilku ale už ho není třeba) - zestup serpentinami po chodníčku lesem a pak po louce dolů na " Hořansko" do Rusavy. Všude spousta hezkých nových domů a chalup. Z místa, kde kdysi stávali maringotky fy IMOS - (stavěli jsme tu vodojem) - vidím, jak mi v zatáčce mizí poslední bus...

Z obchodu vychází mladé děvče a nese něco do auta, ptám se jí na spoje z dolního konce Rusavy, ale neví a tak rezignovaně šlapu dál. Sotva ujdu 100 m, zastavuje u mne vůz. V něm sedí ta mladá dívka, za volantem maminka - a berou mne sebou až do Holešova. Cestou se bavíme o turistice a cestování, já sedím vzadu mezi výrobky z rusavské keramiky, kterou ony ve městě prodávají. Pak přichází řeč i na Holešovský zámek a já se dozvídám, že už má konečně nového vlastníka - město - a započnou práce na jeho záchraně a taky dostávám pozvánku na 1.máje, kdy na něm proběhne den otevřených dveří, spojený s mnoha kulturními akcemi...

V Holešově ještě na kofolu do pivovarské restaurace a pak už busem odjezd domů...( Na 1.máje prší, my malujeme a tak zámecké interiéry nejdřív až za rok...)