Borůvkové Jeseníky - dvoudenní přechod hřebene

Jednoho zářijového víkendu jsme po dlouhé době zase sbalili batoh a vyrazili pěšky po horách. Na radu policistů parkujeme auto na utajeném parkovišti v Bělé pod Pradědem. Plácek, kde jsme vůz nechávali jiné roky, je totiž vylepšen cedulí – pouze pro hosty obecního úřadu.

Fotogalerie:

http://horalezhane.rajce.idnes.cz/Prechod_hrebene_Jeseniku_-_zari_2011/

Sluníčko hřeje od samého rána, takže můžeme jít rovnou v mikině. Úvodní kilometry nejsou nijak zajímavé a ani záživné. Šlape se několik kilometrů mírně do kopce a jen po silnici proti proudu říčky. Na konci Bělé konečně značka odbočuje do lesa a vede nás až k Vysokému vodopádu a pak dále na vyhlídku. Než dorazíme ke Švýcárně, musíme ujít ještě pár kilásků. Cestou ale neodoláme borůvkám a nacpeme si bříška touto sladkokyselou pochutinou. Švýcárna nás vítá obležena davy turistů, zařadíme se mezi ně a svá těla složíme přímo pod rozcestník. Jelikož usoudíme, že nás zmáhá ukrutná žízeň, zalijeme borůvky jedním pivkem.

Co nás však zklame, je pramen vody u Švýcárny. Normálně je vydatný, ale zrovna teď, když si chceme doplnit skoro prázdné láhve, sotva teče. „Nu což, na Červenohorské sedlo nějak vydržíme. Daleko to není,“ usoudíme a pokračujeme přes Slatě na kdysi jedno z nejznámějších horských středisek v Jeseníkách. Dnes docela chátrá. I když nějaká snaha tu vidět je. Staví se tu nová lanovka pro lyžaře. Ale bufety a restaurace od dob konce socialismu změnu nezaznamenaly. Tedy vlastně zaznamenaly, jsou stále v horším stavu.

Ještě než na sedlo dorazíme, uvaříme si u přístřešku s výhledem Na Praděd vynikající těstoviny.

Na Červenohorském sedle dáváme další jednopivní pauzu a jdeme dál Na Vřesovou studánku. Tady pramen teče vydatně, tak každý doplňujeme dvě jedenapůllitrové láhve.

Sluníčko se začíná pomalu ukládat k spánku. Na Vozku tak docházíme za prodloužených stínů a výstup na Keprník jsme si snad ani nemohli lépe načasovat. Z vrcholu sledujeme celé přírodní divadlo v hlavní roli se zapadajícím sluncem.

Naše kroky vedou dál na Chatu Jiřího na Šeráku. Už je skoro tma, když kousek na malé lavičce schované v kosodřevině sedí sám Praděd. Říká nám, že poslouchá Keprník. Už to prý není, co to bývávalo dřív. „Keprník dnes mlčí,“ povídá a dává nám rady, kudy se nejlépe dostat dolů do Bělé. Pak se s ním rozloučíme a jdeme na Šerák na Šerák.

Závěr dne trávíme hledáním vhodného místečka na spaní. Zvolili jsme sice romantické místo, ale bohužel se v noci otočil a především zesílil vítr, a to až do takové míry, že máme obavy, jestli stan zbytečně nezničíme. Ve dvě v noci se tak stěhujeme do závětří.

Ráno je opět krásné, i když větrné. Pobalíme věci a ani se nezdržujeme snídaní. Musíme přejít znovu Keprník, protože dál jdeme do Sedla pod Vřesovou studánkou. Cestou nacházíme příhodné místečko k vaření čínské polévky. Na závěr túry přejdeme další z jesenických vrcholů – Točník a pak už prudce klesáme dolů do údolí doprovázeni krásným skoro letním počasím. Naposledy si přejíme borůvek a pak už skutečně hurá do civilizace.

Dvoudenní přechod hřebene Jeseníků - trasa: Bělá pod Pradědem - Vysoký vodopád - Švýcárna - Červenohorské sedlo - Vřesová studánka - Vozka - Keprník - Chata Jiřího na Šeráku - Keprník - Trojmezí – Sedlo pod Vřesovkou - Točník - Bělá pod Pradědem - 43 km