ASIE 2005 – Thajsko, Kambodža, Indie II/II

Fotografie (4) • Foto: Farber

6.3.2005 Po ránu bereme za 60R taxíka, přejíždíme most s velkou kovovou konstrukcí a v osm hodin jsme na Howrahu, kalkatském hlavním nádraží. Ve vstupní hale nás upoutává mozaika, velké tabule s odjezdy vlaků ale hlavně boj vrány s krysou, která leze po stropní konstrukci. Vrána nakonec krysu klove tak dlouho, až krysa prohrává a padá dolů. Na zemi ještě chvíli vrtí nohou, ale pak je po ní. Všude po nástupištích se válí balíky, pytle a bedny, mezi tím se proplétají Indové. Na zemi vidíme žebráky a spící lidi. Odchytáváme průvodčího a máme štěstí, ve druhé třídě jsou volná místa! Doplácíme rozdíl v ceně 900R. Míjíme vagony pro čtvrtou třídu SL, kterou jsme měli původně cestovat. Pod dohledem policistů s bambusovými holemi se zde ve frontě tlačí a hádá spousta Indů a do vlaku se hrnou jako dobytek, ve snaze urvat co nejlepší místo. Neplatí tam snad místenky uvedené na jízdence? Odjíždíme přesně v 9:25. Kupé druhé třídy jsou laděny do modra, od uličky je odděluje jen závěs. Sezení se dá upravit na lůžka a vzduch osvěžují ventilátory. Uzamykáme batohy k sobě velkým lankovým zámkem na kolo. Kolem chodí nabízeči kávy, čaje, lupínků, indického jídla zabaleného v alobalu nebo servírovaného do mističek a taky prodavači cetek, společenských her a čističi bot. Střídavě spíme a držíme hlídku. Míjíme rýžová políčka a krajinu porostlou buší. Opustili jsme stát West Bengal a projíždíme státy Jharkand a Bihár. Oba tyto státy jsou extrémně chudé, je to vidět např. ve městě Gaya, po nástupišti se válí spousty žebráků a vedle kolejí hnije moře odpadků, na kterých se pasou krávy a kozy. Při příjezdu do Varanasí v 20:15 máme půlhodinové zpoždění. Bereme bílého taxíka zn.Ambasador s cílem dostat se do námi vybraného hotelu India. Řidič a jeho pomocník se nám snaží doporučovat jiné hotely, ale nakonec přece jen vystupujeme správně. Hotel India patří ke střední třídě hotelů a na střeše má malou terásku. Prohlížíme si pokoje a souhlasíme s cenou 1650R/2 os. K hotelu patří dobrá restaurace Palm Springs. Všechny fotografie ze státu Thajsko Všechny fotografie ze státu Kambodža Všechny fotografie ze státu Indie 7.3.2005 Varanasí (Baranás) je nejposvátnější město hinduistů. Jezdí se sem vykoupat v řece Ganze a smýt tak ze sebe všechny hříchy. Také věří, že pokud se jim podaří zemřít právě tady, popel vhozený do říční vody pomůže jejich duši do nebe, tzn. k vysvobození z koloběhu reinkarnací (znovuzrození a vtělení). Náš hotel stojí kousek od nádraží (v Lonely Planet označovaném jako Křižovatka Varanasí) a tak ráno vyrážíme koupit jízdenky do Agry. V hlavní nádražní budově nacházíme informační kancelář a kousek od ní rezervační kancelář pro jízdenky, kterou otevřeli v osm hodin. Tentokrát se nám podařilo koupit jízdenky do třetí třídy s lehátkem- 3A, takže jsme zvědavi. (2760R/4 os.). Dnešní program zahájíme snídaní v Canton restaurantu. Vytahujeme plánek, který nám dali na informacích, s úmyslem mírně se zorientovat a hned se k nám shlukují Indové a neslušně nám čumí přes rameno a kecají nějaké nesmysly. Během půlminuty asi 10 Indů. Rychle mizíme pryč. Dojem ze snídaně v Canton restaurantu zkazila poznámka o 10% poplatku z ceny pro obsluhu, napsaná malými písmenky na konci jídelního lístku. Podléháme nabídce a za 40R se necháváme odvést „rikšou na lidský pohon“ do spleti uliček starého města. Vyskakujeme na Dasaswamedh Rd. a dál se proplétáme pěšky. Dlouhý pás ghátů (schodů) lemujících západní břeh řeky Gangy se stal hlavní atrakcí Varanasí. Je to zajímavé prostředí, pozorujeme koupající se lidi, svaté muže, krávy a jiná zvířata, Odpadky, sušící se koláče z kravských lejn. Žebráci a tělesně postižení lidé natahují pahýly nohou a deformované ruce. Na Manikarnika ghatu probíhají kremace. Dřevo k pálení je ale drahé a tak se mrtvoly mnohdy spalují jen „napůl“. V Ganze pak s rozpadající se mrtvolou mizejí i hnijící květiny, láhve, plechovky a jiný odpad z obřadu. Kousek dál se ve stejné vodě koupou děti a lidé zde dělají hygienu. Z Gangy je tak páchnoucí stoka, její znečištění mnohotisíckrát převyšuje indickou normu. Pozorujeme kremační obřad a tu se k nám připlete chlap a začne cosi vykládat. Požaduje 100 rupií na dřevo pro kremaci a je drzý a neodbytný. Když se od nás ničeho nedočká, tak nás posílá do …. Nápodobně. Proplétáme se uličkami Varanasí a pak pokračujeme motorovou rikšou přes pontonový most k pevnosti Ram Nagar. I když byla domovem maháradži a z dálky od řeky vypadá majestátně, zklamalo nás, jak je vše uvnitř zanedbané a samozřejmě zde museli Indové udělat nepořádek. Jsme znechuceni a vracíme se rikšou zpět. Cestou vidíme chrám Durga natřený červenou barvou a ozdobený svastikami. Nad hlavní kopulí vlaje praporek rovněž se svastikou. Hitler ji ukradl jako znak své fašistické říše, v Indii je to ale znak přinášející štěstí. Kolem chrámu stojí provizorní stánky s květinami a upomínkovými předměty. Vedle hotelu India je Palki restaurant, u večeře plánujeme další dny. Několikrát za večer vypnuli proud, poté se i zablýsklo a začalo pršet. Poprvé za dovolenou. 8.3.2005 Vstáváme brzo, ale je zataženo, ranní projížďku po Ganze tudíž vzdáváme. Po snídani v Palki restaurantu se procházíme Varanasím. V ulicích je plno zboží a různých krámů, látky, hadry, boty, hrnce, tretky a všelijaký šmejd, cédéčka, ovoce a zelenina- prostě vše, co vkus žádá a peněženka dovolí. Najednou ulici křižuje velký zástup, že by někde přišlo nedostatkové zboží? Ne. Tato fronta čeká na vstup do Višvanathova chrámu, který je ve Varanasí nejposvátnější. Lidé mají s sebou různé mističky, nádobky, vonné tyčinky, ale hlavně květiny. Nehinduisté ale do tohoto chrámu vstoupit nesmějí. Jdeme zpět „k nám“ a obědváme v Palm Springs. Už jsme se radovali, že jedině tady nás neokradli, ale chyba lávky. Při kontrole účtu některé položky nesouhlasí. Na naše upozornění potom číšník číslice opravuje, taxu za obsluhu si však vycucal bůhví odkud a ani se neomluvil. To se v Indii nenosí, tady je spíš zvykem vyždímat z lidí ze západu co nejvíce peněz. Něco po páté hodině se vydáváme v plné polní na nádraží. Nastupujeme do MARUDHAR expresu a pod koly soupravy proběhne krysa. Zabíráme svá místa a v 18:15 se s Varanasím loučíme. Tentokrát byla druhá třída opravdu plná, třetí třídou se však dá taky dobře cestovat, i když na první pohled poskytuje míň pohodlí. Místo dvou lehátek jsou nad sebou tři a chybí závěsy. Kolem nás prochází průvodčí s vyděšenou turistkou a hledá jí místo ve třetí třídě, zřejmě na ní zbyla jen jízdenka do čtvrté třídy SL. Tyto vagóny odděluje od vyšších tříd kovová roleta. 9.3.2005 Přes noc projíždíme státem Uttarpradéš a během této cesty se nám nikomu nic zvláštního nestalo. Hodinky ukazují 6:20 a my vycházíme z vlakového nádraží Agra Foft. Za 100R jedeme taxíkem do města. Bereme pokoje v hotelu Ganga Ratan 1400R/2os. a snídáme v Only restaurantu. U brány do zahradní restaurace sedí chlap s hadem. Jedeme rikšou zpět k nádraží a odtud nás cesta okolo pevnosti a řeky Jamuny přivádí před Tádž Mahál. Mramorová hrobka Tádž Mahál je nejznámější indická památka, symbol i pýcha země. Je v ní pochován mughalský císař Šahdžahán a jeho žena Mumtaz. Stavba mauzolea, které nechal císař postavit své manželce, když umřela po porodu v roce 1631, trvala 22 let a zúčastnilo se jí okolo 20000 lidí. Při stavbě však císař vydrancoval státní pokladnu a tak když chtěl podobnou hrobku i pro sebe, uvěznil ho jeho syn ve věži. Dnes má císař hrob vedle své ženy. Při vstupu do areálu Tádže si musíme nejprve odložit v šatně všechny zakázané věci, např. i mobily a cigarety. Potom si kupujeme vstupenku za 750R/os. a po osobní prohlídce vstupujeme do vnějšího dvora. Na štěrkových cestičkách postávají muslimové v čepičkách, sikhové v turbanech i hinduisté s tečkou na čele. Na trávníku pod stromy dovádějí malé veverky. Do vnitřních prostor se vchází branou z červeného pískovce a tu se nám Tádž Mahál představuje v celé své kráse. Zabíráme známý snímek Tádž Mahálu, který se zrcadlí v podlouhlém jezírku lemovaném chodníky a zahradou. V budově s kopulí, která stojí na mramorové desce, je vlastní hrobka a vládne tu přítmí. O výzdobu se starají polodrahokamy vkládané do mramoru a sestavené do zajímavých vzorů. Sem tam nám přeletí nad hlavou holub. Kolem budovy s hrobkou stojí v rozích vysoké Minarety, které mají pouze dekorativní účel. Hodně fotíme. Po prohlídce Tádže míříme na vlakové nádraží Agra Cantonment a kupujeme na zítřek jízdenky do Dillí – 1980R/4os. třída 2A. Navštěvujeme Pizza Hut. Večer na hotelu četba, karty, šachy, slivovice a rum. 10.3.2005 Dnes nás čeká přesun do Dillí (Delhi), hlavního města Indie. Na nádraží v Agra Cantonment zjišťujeme, že náš UTKAL expres má hodinové zpoždění. Nevadí, do Dillí je to jen 200 km. Pozorujeme dění na nádraží, přijíždí vlak se zamřížovanými okny a ani nezastavuje u nástupiště. Lidé přelézají přes koleje, nějaká žena vyhazuje z vlaku na zem plno odpadků. Krysy se zaradovaly a začaly v odpadcích šustit. Malí kluci kopou do plechovky a žebrají o peníze. Vnucují se čističi bot a všelijací prodejci. Po střeše nádražní budovy se honí opice. Je půl dvanácté a nastupujeme do vlaku. Pomocník průvodčího nás doprovází na naše místa a stále s něčím otravuje. Jsme nuceni mu dát 10R aby dal konečně pokoj. Během cesty vlakem, při které jsme nabrali další hodinové zpoždění, máme pocit, jako bychom projížděli jedním velkým smetištěm. Okolí železniční trati snad Odpadky přitahuje. Dillí nás přivítalo svým jižním nádražím Nizamuddin. Vycházíme před nádražní budovu a bereme taxíka do čtvrti Paharganj. Je totiž jednou z oblastí s koncentrací levných hotelů. Vystupujeme před hotelem Princ Polonia, ale pokoje se nám nezamlouvají. Jdeme hlučným a špinavým Main Bazarem až k hotelu Relax. Za recepčním pultem je celkem milá paní a tak bereme pokoje s klimou za 1000 rupek na noc. Tento hotel má rovněž terásku i balkón a to je dobře. Procházkou dojdeme do Macdonaldu na Connaught place a hovězí hamburger tu skutečně nemají. Connaught place je dopravní okruh s kolonádami po okrajích, lemovaný bankami, cestovními kancelářemi a obchody. Poflakujeme se a šmejdíme sem tam. Večer sedíme na terásce a pozorujeme hemžící se lidi dole. Pikolík z našeho hotelu nám a ještě jedné skupině u vedlejšího stolu donesl piva, zabalená do novinového papíru. 11.3.-12.3.2005 Zvažovali jsme navštívit tygří rezervaci, ale půldenní cesta jedním směrem (když to půjde dobře, ve vlaku bude místo a nebude opožděn) nás od této myšlenky odradila. Tak jsme si dosyta užili památek v Dillí. Asi 15 km jižně od Connaught place leží památkový areál Qutab Minar. Ruiny chrámů a budov se datují k počátku letopočtu a jsou pěknou ukázkou afghánské architektury. Každý si zde fotí známý 7 m vysoký sloup, který nezrezavěl ani po 2000 letech. Výlet si zde udělaly i mnohé rodinky s dětmi a taky školní třídy. Prohlídka areálu nám trvala asi hodinu a taxíkem jedeme zpět. Řidič nás vysadil u India Gate, památníku se jmény 85000 indických vojáků, padlých v první světové válce a v ozbrojeném konfliktu o rok později. U vysokého oblouku stojí čestná stráž, okolí tvoří celkem upravený park, na lavičkách a trávnících odpočívají lidé. Fotíme si tančící kobry. Bloudíme uličkami starého města a nevěříme, jak a v čem někteří lidé žijí. Nakonec si bereme rikšáka a ten s námi šlape před Jama Masjid, největší mešitu v Indii. Je postavena z červeného pískovce a bílého mramoru a má dva čtyřicetimetrové Minarety. Odtud pokračujeme k Červené pevnosti, vstup 100R. Opět osobní prohlídka jako v Tádži, věci si můžeme ponechat. Vstupujeme Láhaurskou bránou jež je symbolem nezávislosti Indie. Nad bránou vlaje indická vlajka. Útočí na nás obchodníci s levným šuntem, nic nekupujeme. A už vcházíme do vnitřních prostor pevnosti, pěkné stavby a zahrady jsou oázou klidu ve zmatku města. Celkový dojem však nikterak zvláštní. Poslední zajímavost, kterou jsme chtěli v Dillí vidět, je Raj Ghat. V této zahradě označuje černá mramorová deska místo kremace nejslavnějšího Inda, Mahátmy Gándhího, který byl v první polovině minulého století jedním z vůdců boje za nezávislost. Při cestě na modlitbu byl v roce 1948 zavražděn fanatikem. Deska je ozdobena oranžovými květy a hoří u ní věčný oheň. Vstup k památníku je povolen bez bot, na hlídání přispíváme jednou rupií. V našem hotelu si na zítřek ráno objednáváme taxík na letiště za 200R a pokračujeme rikšou na Connaught place. Poslední večer v Indii trávíme v podniku Cafe100. 13.3.2005 Po dvou hodinách spánku nás taxík unáší směrem k mezinárodnímu letišti, které je stejně škaredé, jako to v Kalkatě. Protože nám zbyly nějaké rupie, měníme je ve směnárně. I zde se nás pokusili naposledy okrást, když úředník rozdělil bankovky na malé a velké a část z nich přikryl papírem. V 6:55 odlétáme, pod námi duní Dillí. Všechny fotografie ze státu Thajsko Všechny fotografie ze státu Kambodža Všechny fotografie ze státu Indie