8000km Evropou RETRO 2007 8.-poslední část

Arbois - Německo,Lauchringen - Švýcarsko,Neuhausen am.R. - Německo, Tübingen

 

Po snídani v Ambérieu nahlížíme do fárplánu, co máme na dnešek na pořadu. Nejdříve 50 km vzdálené vodopády u Lons le Saunier a vinařské městečko Arbois, s necelými 4000 obyvateli po dalších 140km. Do města vjíždíme přes starý kamenný most nad říčkou Suisance. V těchto místech vypadá jako holandský kanál. Domky okolo rostou přímo z vody a nad hladinou se nad říčku rozšiřují nastavenými verandami. Na stejném toku se o kus dál klene masívní starý, také kamenný, Kapucínský most. Náměstí je arkádové s převážně vinařskými obchůdky. V jednom specializovaném vinařském obchůdku se manželka shlédla v pěkné placaté dekantační karafě na červená vína. Tak ji pořizujeme, nejen na památku. Takové u nás tehdy vůbec neexistovaly. Začaly se objevovat až po více letech. Byli jsme se podívat i u vinařského muzea. Před ním roste plno vzorků různých odrůd vinné révy s popisy pro samostudium zájemců.

Dnes už se nikam nejede, zakoupená lahvinka pokřtí novou dekantační karafu.

Brzy ráno vyrážíme na 320 km etapu do Lauchringenu v Německu, abychom následující den částečně strávili u mohutného Rýnského vodopádu. Z Lauchringenu je to k vodopádu kousek, pouhých 40 km. Je lépe přijet dřív, než budou parkoviště plná a než začne tlačenice. Samozřejmě je tato perla Švýcarska hodně navštěvovaná. Přece jen, takové masy vody se hned tak nevidí. Je to velkolepá podívaná. Výška není nijak niagarská – 23m, ale to množství vody, co se valí přes skalní prahy v šiřce 150 m vytváří úžasný zážitek. Dá se na to představení dívat i hodiny. Jekot návštěvníků, co si zaplatili připlutí bezprostředně k vodopádu, kam až to motory člunů dotáhnou, na břeh v hukotu vody moc nedolehne. Přesto je vidět, jak reagují na šok, když proti proudu rychle rozjetou loď zastaví valící se obrovské masy vody a v okamžiku těsně před uvržením lodě vzad, trhne kormidelník kormidlem, načež se loď prudce nakloní a otočí zpátky. Je to adrenalin! Každopádně strhující zážitek, proto jsem tu podruhé.

Máme však před sebou 180 km na sever do Villingenu, chceme si ho prohlédnout. Taktéž sympatické okresní město, dnes souměstí se Schwenningenem. Ne spojené úplně, s mezerou 3km. Z historie zůstala část hradeb a zachovalé městské brány. Jedna dokonce s orlojem. Raritou jsou staré obchodní domy s kladkami v předsunutých mansardách pro stěhování zboží. Na centrálním náměstí bazilika se dvěma odlišnými věžemi, jedna se zvláštním zdobením, a zajímavá kašna s veselými motivy. Nechybí tu ani minipivovar.

Po dalších 110km nás cesta zavádí do Tübingenu. Procházíme krásné historické jádro s pozdně gotickým kostelem sv. Jiří z 15. stol. Na nábřeží řeky Neckar nás upoutávají malebné barevné domy a na hezkém náměstí Am Markt zdobná renesanční Radnice s orlojem a kašnou. Nejkrásnější hrázděnou budovou ve městě je bývalá sýpka. V neposlední řadě je možno si prohlédnout renesanční zámek s nádhernou hradní bránou z r.1606, dnes zčásti hotel.

Univerzitní město Reutlingen je posledním německým městem o 25km dál, kde zastavujeme. Přestože se jedná o velké město se 115 tisíci obyvateli, věnujeme pozornost jen romantickému historickému centru. Vítá nás tu nádherná městská brána s krásnými hodinami. V centru jsou malebné hrázděné domy, nejen velkolepý gotický Marienkirch, ale ještě další pěkné kostely. Ze starého hradu tu zůstala jen věž. Ještě je na místě přiznat, že německá historická města jsou nejhezčí večer. Omamují jakousi klidnou pohodovou atmosférou, ke které přispívá úchvatné osvětlení. Je to moje zkušenost z určitě aspoň desítky poznaných.

V podvědomí cestovatelů není Německo zaevidováno jako země oplývající turistickými krásami. Spíš jako industriální. Což je velký omyl. Navzdory tomu, že se přes něj přehnala II. světová válka, je obdivuhodné, kolik krásných historických městeček tu nalezneme, a to vesměs ve velmi dobrém stavu. Mimo historických, jsou tu i přírodní krásy. Balt do toho nepočítám, kvůli problémům s počasím. Např. shora uvedený Rýnský vodopád patří polovinou Německu. Němci totiž propagaci svých turistických atraktivit nepotřebují. Nuže, po náročném dnu, je čas zalehnout.

Ráno po budíčku a snídani nás čeká předposlední a nejdelší část cesty, něco přes 400 km do ČR. A další den už jen posledních 320km. Takže večer jsme doma.

Závěrem prosím ještě jednou o pochopení a soucit s dokumentárními obrázky. Vždy se říkalo, že nejlepší přítel fotoamatéra je odpadkový koš. Dnes bych to zmodernizoval na klávesu Delete. Jenže moje nostalgie vyhrává a já fotky nemám sílu zlikvidovat. Konečně, jsou spjaty s dlouhou cestou a spoustou krásných zážitků.