4 000 km západní Evropou - 2. část

Cestopisy

kostel Boží trojice • Fotografie (4) • Foto: Ajrad81

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografií)

Münster

Husův dům

Vstoupit do fotogalerie (4 fotografií)

Den druhý

Münster • Foto: Ajrad81

Ráno jsem se probudila na svoje zvyklosti celkem brzo, tak trochu za to taky mohla zima, můj spacák není dělaný na horské podmínky a kvůli jedné noci jsem neměla chuť pořizovat si teplejší. Cestou k umývárnám jsem se trochu rozhýbala, rozproudila si krev a hned to bylo lepší.
Katka už byla taky vzhůru, a když ze stanu vylezl i Martin, ostatní si neodpustili otázku, jaká byla noc? Smile Pochopitelně ovšem čekali jinou odpověď než sdělení, že tam bylo málo místa. A to jsme Martina nechali spát uprostřed, kde toho prostoru je v rámci možností nejvíc! Takže si to u nás poněkud polepil a rovnou jsme mu sdělili, že pokud má problém, může spát venku. Nevděčnej chlap!
Po snídani jsme to v kempu zabalili a jeli dál. Ještě jsme se stavili u Königssee, abychom se na něj my, horolezci, aspoň podívali. Voda byla stejně nádherná jako v té řece, kolem které jsme jeli včera. Prý je to nejstudenější jezero v Německu, ale když jsem do něj ponořila ruku, nezdála se mi voda tak studená; vyzkoušet kompletně jsem ji ovšem netoužila.
Celý den jsme strávili v autě – mířili jsme do Kostnice (Konstanz) a cesta je to dlouhá (mimochodem, název Kostnice nemá nic společného s kostmi, jedná se o zkomoleninu názvu Konstanz). Trochu jsme mátli operátory, pořád jsme přejížděli rakousko – německé hranice a zaskočili jsme si i do Švýcarska. Tam jsme udělali malou pauzičku, kdy jsme vyběhli z auta a podívali se z nadhledu na Bodamské jezero, a do cíle jsme dorazili v pozdnějším odpoledni. Zakempili jsme až na druhý pokus, první kemp byl plný, museli jsme popojet a ubytovali se v malém kempíku, na svažitém terénu, ale tak jednu noc přežijem.
První, co jsme po postavení stanů udělali, bylo převlečení do plavek a hurá do vody. Dokonce i Radku jsme přesvědčili, ať se jde namočit, a společnými silami jsme se ji pokoušeli naučit plavat. Voda byla příjemná a protažení těla po celodenním sezení ještě víc. Po osprchování (za 1 euro tekla voda 5 minut, ale za tu dobu jsme se pohodlně stačily umýt dvě) a večeři jsme opět sedli do auta a vrátili se do města na večerní procházku. Auto jsme nechali v parkovacím domě – vjezd byl vysoký 195 cm, což pro nás znamenalo celkem těsný průjezd, takže zatímco Peťan řídil, Leoš se vysoukal okýnkem a kontroloval stav. Asi nemusím podotýkat, že obsluha se dost dobře bavila. Smile
Naše první kroky vedla na Marktstätte. Tam se naše cesty rozdělily, protože já s Radkou, Káťou a Leošem jsme prostě MUSELI jít prozkoumat jednu úzkou boční uličku. Ta nás dovedla ke kostelu Boží trojice. U něj stojí pamětní stéla - památka na židovské oběti druhé světové války.
Když jsme usoudili, že tam víc nevykoukáme, telefonicky jsme si ověřili polohu ostatních a domluvili se, že se sejdeme "u té věžičky". Ta patřila k Münsteru, kde byl v 15. století souzen Mistr Jan Hus. Cestou tam jsme se ještě na Marktstätte na koni, pochopitelně ne na živém. Ať žijí děti! Smile U kostela nám Leoš poskytl pár informací stažených z netu, obhlédli jsme exteriér, starověké pozůstatky u Münsteru a model Kostnice. Pak jsme se vydali hledat Hussenstrasse. Podle mapy jsme zjistili, že jsme se od něj cestou k Münsteru celkem vzdálili, takže jsme to vzali krásnou procházkou okolo Rýna; jen by tam teda nemuselo být tolik komárů! Naše cesta byla korunována úspěchem, Husův dům jsme našli, i když muzeum bylo takhle večer samozřejmě zavřené. No neva. Staré opevnění taky stálo za okouknutí. Pak už jsme se volným tempem vrátili k autu, do kempu a tam jsme se snažili co nejtišeji uložit, abychom neobtěžovali ostatní obyvatele kempu, a dobrou noc!