Nezáleží úplně tak, co člověk na trzích vidí či slyší, ale co ochutná. A patrně ještě důležitější je to, co mu z těch chutí utkví v paměti.

Nezáleží úplně tak, co člověk na trzích vidí či slyší, ale co ochutná. A patrně ještě důležitější je to, co mu z těch chutí utkví v paměti.  autor: Bubinga

Zpět na  
Země léčivých lázní a pálivých chutí i v říjnu září – část první
1 / 43
V polovině minulého století objevili u městečku Bük místo očekávané ropy termální pramen.
V Maďarsku prý stačí zarazit hůl do země a vyrazí termální voda.
Bükfürdő, kdysi malá neznámá vesnička, je dnes jedním z nejznámějších lázeňských míst v Maďarsku.
Chystáme se na několikadenní příjemné lenošení doplněné nějakým tím výletem.
Bükfürdő, obrovský lázeňský komplex s termální léčivou vodou ze čtyř vrtů. Množství termálních, léčebných i obyčejných bazénů, saunový svět, vířivky a relaxační zóny.
My se zde koupeme v celkem zajímavém množství kationtů, aniontů i kyselin. Voda zajímavě vypadá i voní.
O počátky lázeňství v Maďarsku se zasloužili Římané, pod nadvládou Turků získaly místní lázně orientální nádech a pak přijeli návštěvníci z Česka.
„Igen“, to ještě zvládám, ale jinak „nem tudom“ nebo „nem értem“.
Když je s někým těžká domluva, říká se, že je to jako mluvit s Maďarem. Už vím proč.
V mnoha kavárnách, restauracích a obchodem se potkáváme sice s ochotným a pečlivým personálem, ale chybí jedna důležitá věc – úsměv na tváři.
Ranní návštěva pekárny je vždy věc, na kterou se těším. Čerstvé sladké i slané pečivo, voňavé prostředí a dvě obsluhující dámy, které jsou nasr..é na celý svět.
Příjemné prostředí „cukrászdy“, chutná káva, dobrý zákusek a neusmívající se obsluha. Prostě zážitek, na který člověk nezapomíná.
Řádně zrelaxováni jdeme na večeři. Objevujeme restauraci nabízející maďarskou klasiku, dobrou domluvu i ochotný personál.
Těšíme se, i když je nám jasné, že během našeho pobytu stačíme ochutnat jenom špičku ledovce prvotřídní maďarské kuchyně.
Když se řekne Maďarsko, mnohým se vybaví guláš. Ale když si člověk v této zemi objedná gulyás, dostane něco jako naši gulášovku.
Našemu pojetí guláše se podstatně více blíží pokrm zvaný perkelt. Jedná o neskutečné množství masa s přílohou, například haluškami nebo s chlebem.
Halászlé, maďarská rybí polévka, charakteristická pro zdejší kuchyň. Výborná záležitost.
Každé jídlo si může člověk dochutit pomocí pálivých ingrediencí.
Jednou z nejupřímnějších lásek na světě je láska k jídlu. No řekněte, nezamilovali byste se do takové dobroty?
Kőszeg je historické město v západní části Maďarska, poblíž rakouských hranic.
Centrum města se nachází v blízkosti kopců, směrem na jih se potom krajina otevírá do rozsáhlé nížiny.
Před procházkou po městě je potřeba zaparkovat automobil. Na dopravní značce je také němčina, tudíž jsou mi informace o potřebě zaplatit jasnější.
To samé ale nemohu tvrdit, když přicházím k automatu na placení. Chce to po mě pouze maďarské penízky. Placení kartou není možné, eura také neberou.
Ferenc Liszt, klavírní virtuos, hudební skladatel a jeden z nejslavnějších klavíristů své doby. Nárok si na něj činí Maďaři, Němci i Slováci.
Kostel, který se nachází na vrcholu kopce Kalvárie, je vidět téměř z každého místa ve městě Kőszeg.
Strmá cesta vedoucí z města ke kostelu, po které se lze dostat pouze pěšky, je lemována 14 zastaveními.
Obzvláště pozoruhodná je harmonie okolní krajiny a budovy kostela s poustevnou.
Schody vedoucí ke kostelu, dvě andělské postavy a sochy svatých.
Od svatostánku se nabízí úžasné výhledy na město i okolní přírodu.
Od kostela pokračuji k nedalekému Trianonskému kříži.
U železobetonového kříže je vyhlídkové místo, ze kterého jsou také hezké pohledy do krajiny.
Pamětní park Svaté koruny. Na trávě jsou vyznačena nejvýznamnější pamětní místa Uherské svaté koruny.
Koronabunker, ve volném překladu „korunní bunkr“.
Mezi 18. a 27. březnem 1945 byly vráceny do Kőszegu, kde relikvie uložili do tohoto krytu postaveném pro jejich ochranu
Těšíme se na atmosféru maďarských trhů. Naděje však umírá dřív, než se mohla narodit. Proslulé středeční trhy ve městě Kőszeg.
Místo souhlasí, našli jsme to dobře, ale moc toho zde dnes nenakoupíme.
Druhý den jsme úspěšnější, když ve městě Szombathely objevujeme místní tržnici.
Ráj koupěchtivých. Boty, oblečení, všelijaké ozdoby na sebe a další užitečné i nepotřebné věci, k jejichž nákupu hraje klavírista.
Ovoce, zelenina, paprika, klobásy, sýry a další pestrá směsice zajímavých pochutin za celkem rozumné ceny.
Nepostradatelným kořením je červená paprika (sladká i pálivá), která dává maďarským jídlům charakteristickou chuť i lákavou barvu.
Nezáleží úplně tak, co člověk na trzích vidí či slyší, ale co ochutná. A patrně ještě důležitější je to, co mu z těch chutí utkví v paměti.
Návštěvu tržnice můžeme určitě doporučit. Všechno je zde úžasné, až na tu místnost, kam chodil i císař pán sám. Záchodová paní je šílená.
Moudrá žena v obchodě s oděvy umí říct ne, i když myslí ano.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!