Zámek otevírá svou pevnou náruč do anglického parku. Architektonicky se podobá zámku Schönbrunn a proto je označován jako „maďarské Versailles“.

Zámek otevírá svou pevnou náruč do anglického parku. Architektonicky se podobá zámku Schönbrunn a proto je označován jako „maďarské Versailles“.  autor: Bubinga

Zpět na  
Země léčivých lázní a pálivých chutí i v říjnu září – část druhá
1 / 44
Usmívám se na něj, na hezké podzimní ráno, na probouzející přírodu za městem Bük.
Maďarsko je fascinující směsice historie, kultury a přírody. Potkáváme malebné vesničky i rušná města, kde se mísí vlivy západu a východu.
Ve městě Sárvár si prohlížíme místní hrad.
Hrad je obklopen krásným zeleným parkem, kde si prohlížíme různé umělecké výtvary i pomníky.
Navštěvujeme Nádasdyho kávový hrad, který ale asi neprovozuje uherský a později rakouský šlechtický rod Nádasdyové z Fogárase.
Kávu si vychutnáváme v příjemném interiéru kavárny, který je vkusně zařízen a vyzdoben obrázky.
Maďarsko, země prosluněných termálních lázní, lahodného vína, dobrého piva, ostrých jídel, nezaměnitelného jazyka a historického půvabu.
Maďarsko patří k menším evropským zemím. Někdy to vypadá, že s touto úlohou se pohrobek mocného Uherského království jen těžko smiřuje.
Občas hledáme a nacházíme, jindy nacházíme bez hledání nebo hledáme a nenacházíme.
Šlechtický rod Eszterházy nás pozval na prohlídku svého sídla. Vítá nás zámek Esterháza, též nazývaný zámek Fertőd.
Impozantní rokokový zámek v západním Maďarsku, nedaleko Neziderského jezera, je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO.
Zámek otevírá svou pevnou náruč do anglického parku. Architektonicky se podobá zámku Schönbrunn a proto je označován jako „maďarské Versailles“.
Zámek býval okázalým letním sídlem knížat Esterházy. Konaly se zde luxusní hostiny, na kterých hrála dvorní kapela pod vedením Josepha Haydna.
Při pohledu na bronzovou sochu Josepha Haydn si vzpomínám na naši nedávnou návštěvu českého zámku Dolní Lukavice, kde tento hudebník působil.
Když se Morzinové dostali do finančních potíží, odešel Joseph Haydn na doporučení hraběte Morzina do služeb knížete Esterházyho na tento zámek.
Na první pohled má tato zámecká kavárna své kouzlo, neopakovatelnou atmosféru a určitě by mohla vyprávět zajímavé příběhy. Na druhý pohled je to horší.
Není pochyb o tom, že majitelem už není rod Esterházy. Chvíli po otevření nacházíme na všech stolech neskutečně špinavé ubrusy.
Slečna za pultem se opět neusmívá, a dokonce pije před námi vodu přímo z PET lahve. Původně jsme si chtěli říct o sklenici vody, ale…
Rozhledny se většinou staví, aby se mohl poutník rozhlížet.
Jednu zajímavou rozhledničku objevujeme v obci Fertőszentmiklós. Po vystoupání 56 schodů si užíváme výhledy.
Na jedné straně je mohutný věžový vodojem, na druhé průmyslový areál a před námi rozsáhlý hřbitov. Až na jihovýchodě objevujeme kousek přírody.
„Kdo si hraje, nezlobí,“ říká moje ženuška a posílá mě do kola. Připadám si jako pískomil, kterého jsme kdysi chovali.
Klasický Kneippův chodník znám, ale suchou verzi tak často nevidím. Tudíž je potřeba to vyzkoušet.
Mangalica, úžasná a zdravá dobrota, maďarský klenot z Velké uherské nížiny. Špek, klobásy, škvarky či salám.
Co dodat. Prostě je to zdravá dobrota. Moje ženuška nejí obyčejný špek, ale v Maďarsku mi tuto mangalicovou dobrotu ujídala ve velkém.
Na okraji města Sopron objevujeme čokoládovnu a cukrárnu Harrer. V tajuplném světě čokolády si dáváme výbornou kávu a božský dort.
Ztrácíme se ve světě sladkostí a čokoládových specialit světové úrovně.
Něco málo si také nakupujeme domů, jelikož ceny jsou zde velice rozumné.
Na závěr mého maďarského povídání po jednom zážitku z Rakouska a Slovenska při cestě domů.
V Rakousku zastavujeme ve městě Hainburg an der Donau a vydáváme se na polední procházku po pravém břehu Dunaje.
Cíl je jasný. Místo, kde se vlévá řeka Morava do Dunaje. Většina soutoků řek má své neopakovatelné kouzlo. A ten za námi není výjimkou.
Kocháme se pohledem na soutok i protější slovenský břeh s hradem Devín. Necháváme se potěšit a naplnit skutečně kvalitním místem, krajinou.
Hladina v místě soutoku těchto řek bývá často dvoubarevná.
Morava má hnědočernou barvu, kterou způsobují bahnité nánosy z moravských, slovenských i rakouských nížin.
Oproti tomu Dunaj má vodu barvy zelenomodré, kterou obarvilo Alpské pohoří.
Také cestou zpět nás doprovází úžasná symfonie odstínů všech možných barev, která si přímo říká o zmáčknutí spouště fotoaparátu.
Okolo nás se rozprostírá národní park Donau-Auen.
Úplná džungle to není, chodit tady lze. Ale jízdu na kolečkových bruslích je potřeba zakázat???
Poetická krajina je půvabná a přehledná, prostě lidská. Ale náročná. Opět se ukazuje, že ne každá zkratka je nejkratší a nejrychlejší.
Odměnou nám je ale vzduch prosycený vůněmi.
Ferdinand Häringer platz a lesní hostinec s názvem „Noemova archa“.
Okolní krajina je k našim fotoaparátům štědrá.
Na Slovensku se jedná o kratší zastávku. Stupavské zelé – tradice, která přežila staletí. Pro mě donedávna neznámá věc.
Ve Stupavě nabízejí své výrobky příjemní a usměvaví lidé v každém dvoře, v každé garáži.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!