Nevím, co s těmi fotografiemi budu dělat, ale neustále mačkám spoušť.

Nevím, co s těmi fotografiemi budu dělat, ale neustále mačkám spoušť.  autor: Bubinga

Zpět na  
Očarováni zlatonosnou Otavou
1 / 180
Tak nám to začalo znova. No vlastně ještě ne, nejprve musíme najít to správné místo. Pravda, chvílemi to vypadá na přejezd horského masivu než hledání řeky Otavy.
Nakonec se to daří u obce Dlouhá Ves, která se nachází na kilometru 97,5 této řeky.
Tak čistou řeku jsme už dlouho neviděli.
Otava nepramení, ale rodí se někde tam v dáli soutokem Vydry a Křemelné.
To křehké kouzlo prvních dotyků řeky Otavy.
Počáteční záběry pádel v nesmělém rytmu.
Dubnová pohoda na Otavě.
I na jaře je nutné počítat s občasnou pěší turistikou.
Řeka Otava nabízí plno zážitků a v měsíci dubnu také neskutečný klid a úžasně vymalovanou krajinu.
Krásný, ale lehce obtížný úsek Otavy, která zde má ještě charakter horské řeky.
V korytě je množství kamenů i peřejek, ale také málo vody.
Po chvilce pádlování kouzelnou šumavskou krajinou nás vítá jez „Páteček“ (95,4 km).
Kdesi jsem četl, že se jedná o jeden z nepříjemných jezů na Otavě.
My to však vyhodnocujeme jinak. První splav na naší letošní plavbě a první úspěšné páteční splutí jezu Páteček.
I ze břehu vypadá zajímavě.
Jez Páteček splouváme v pátek.
Logicky tedy musí následovat zasloužená prohlídka místa činu.
V létě se na jezu lidé koupají, ale dnes je voda ještě trochu studená.
Nad Sušicí ukazuje řeka svou divočejší tvář. Občas se objeví nějaký stupeň nebo malý probořený jez.
Máme štěstí, vody je tak akorát.
Kouzelný úsek řeky Otavy nad Sušicí.
Město Sušice na dohled.
Jeden pohled na jez „Na Fufernách“ (92,8 km) nám napovídá, že bude následovat přetažení lodi. Málo vody a kameny pod jezem.
Nejenom na jezu, ale i pod ním té vody moc není.
Jez „Na Fufernách“
Vysedáme u silničního mostu a jdeme na prohlídku města Sušice.
Z architektonických památek nás nejvíce zaujal Pivovar U Švelchů.
Místní minipivovar nabízí klasické spodně kvašené pivo nebo svrchně kvašený speciál.
Po nasednutí vidíme, že je vody dost, což značí jediné.
Po chvíli přijíždíme k „Panskému jezu“ (92,3 km), který také nenabízí žádnou vodáckou lahůdku.
„Panský jez“ (92,3 km)
Následuje krátká procházka řečištěm, jelikož v těchto místech není voda skoro nikdy.
Naštěstí dostává řeka brzy rozum a hned za silničním mostem (91,7 km) splouváme zajímavý stupeň.
Někdy to nazývají stupněm, jindy peřejí nebo menším jezem, pokaždé to však je zajímavé.
Pohoda pokračuje. Jez jménem Solo (91,6 km) nás vítá otevřenou náručí, jelikož umožňuje splutí propustí vlevo.
Jez Solo (91,6 km)
Pod Sušicí řeka opouští Pošumaví a protéká zpočátku mírně kopcovitou a posléze rovinatou krajinou.
Další stupeň.
Menší, ale táhlé peřeje střídají klidné, lehce olejovité úseky.
Řeka už není taková průzračná jako nad Sušicí.
Ale příroda je pořád kouzelná.
Nízký šikmý jez Malá Chmelná (89,5 km) od nás dostává také pochvalu.
Sjíždíme ho propustí vlevo.
Kapitán zařídil protekčně pro háčka sprchování. Ale vody jsme moc nenabrali, tudíž není potřeba ani zastavovat.
Ještě pár dnů sucha a šli bychom pěšky.
Netrpělivě vyhlížím jednu zajímavou vesnici.
Měl by to být asi až druhý most, jestli si dobře pamatuji.
Na břehu by mělo být zajímavé občerstvení, ale dnes je ještě zavřeno.
Obec Čepice (84,9 km) a unikátní skleněná socha Jana Nepomuckého.
Jedná se o největší skleněnou plastiku tohoto světce na světě.
Také samotný most je zajímavý.
Na kilometru 82,8 objevujeme krásnou loučku, kde by dle mapy mělo být „Občerstvení u hasiček“, ale až v létě.
Není, co řešit. Je rozhodnuto o cílovém místě naší dnešní plavby.
Hostinec Na Růžku v půl kilometru vzdálené obci Žichovice je dobrá volba.
Kouzelné sobotní ráno, které se pomalu mění v den.
Okolní příroda je sice kouzelná, ale lehce zmrzlá.
Když se o chvíli později chystáme vyplout, vyndáváme trochu překvapeně z lodi led.
Otava, perla západních a jižních Čech.
Toho rána nebe září, vzduch je čistý a vlahý vánek laská hladinu Otavy.
Vlhké boty, studené věci. Naštěstí se s námi vydává na plavbu sluničko.
Most přes Otavu do Rábí.
Člověk musí mačkat spoušť fotoaparátu.
I tentokrát
Tam vzadu tenkrát husitský vojevůdce, ale to znáte z dějepisu.
Ani u Podrabského mlýnu (82,3 km) nám pšenka nepokvete.
Většina vody je odvedena dlouhým náhonem do elektrárny.
Škoda některých propustí, stačila by malá stavební úprava.
Zatím naštěstí převažuje tekoucí voda nad oleji.
Občas zastavíme, abychom se kochali tou krásou kolem nás.
Moc vodáků...vlastně jsme tady už druhý den sami.
Zajímavý plácek a přírodní dětské hřiště.
Vypadá to, že tam někde v dáli nás čeká něco zajímavého.
Jez Prácheň na kilometru 75,2
Jez Prácheň si zapisujeme do našeho seznamu s označením „za vhodného stavu sjízdný“.
Samozřejmě jsme nejdříve zastavili a prohlédli si ho.
Moc jsme toho neujeli a už se na nás zase něco chystá.
Jez Rosenauer (73,1 km).
Jez Rosenauer má málo vody, tudíž přetahujeme po levém břehu.
Ale rovnou necháváme loď na břehu, jelikož jdeme na prohlídku města Horažďovice.
Jez Mrskoš (72,3 km).
Úpravy jezu Mrskoš začaly před čtyřmi lety včetně stavby nové propusti, která ještě není dokončena.
Chvíli prohlížíme a promýšlíme a poté....
Vypadalo to náročně, ale nakonec nás ten proud nehodil na kameny a my to zvládáme v pohodě.
Stále ještě ve městě potkáváme jez jménem Jarov (71,2 km)
Jez nám toho moc nenabízí, tudíž přetahujeme.
Až na úplném okraji města Horažďovice nás vítá šikmý jez Svaté Pole (70,8 km).
Píší, že je za velké vody nebezpečný. Pod jezem vzniká válec. Ale dnes?
Chvíli to tady promýšlíme, a nakonec do toho jdeme nebo spíše jedeme.
Celkem jsme nabrali, ale zvládli jsme to.
Ještě poslední pohled na zmíněný jez.
Příroda úžasně kvete.
Na vodě nejsme poprvé, ale ty pohledy z vody na břehy nás pokaždé "dostávají".
Nevím, co s těmi fotografiemi budu dělat, ale neustále mačkám spoušť.
Co to slyší naše uši?
Jez Kozlov (68,2 km) s námi nehovoří tou správnou vodáckou řečí.
Propust má uzavřenou a na zbytku je málo vody.
Střelské Hoštice
Obdobně je tomu na jezu v centru Střelských Hoštic (67,6 km).
Označení „Nesjízdný – nebezpečí poškození lodě“ bohužel dneska souhlasí.
Krásné obrazy na vodní hladině.
Otava je označována jako zlatonosná řeka, na jejích březích se rýžovalo a stále rýžuje zlato.
Na fotografii to není moc vidět, ale tady mají elektrocentrálu, kompresor a podobně.
Pozorujeme barvu řeky a porovnáváme s tou, kterou jsme viděl včera při vyplutí.
Občas vidím označení kilometráže řeky.
Začíná být Otava nějaká líná.
To může znamenat jediné.
Jez Horní Poříčí (65,3 km).
V kilometráži čteme, že jez Horní Poříčí (65,3 km) je možné sjíždět propustí, ale to by nesměla být zavřená.
Tudíž přetahujeme.
Podobné je to o kousek dále.
Také jez Dolní Poříčí (64,2 km) má nálepku „Nesjízdný – nebezpečí poškození lodě“.
Na chvíli ještě nasedáme, ale ihned hledáme to správné místo.
Jsme totiž vybaveni informací, že v obci Dolní Poříčí se nachází Radikovaný hostinec U Roubalů.
Krásná chaloupka.
Kromě nás dvou tam není nikdo. Hospodský je zjevně zaskočen počtem návštěvníků a radostně nás vítá. Patrně v tuto dobu není zvyklý na takový nával.
Kousek za obcí spatřujeme klasické rýžování zlata – síto, pánev, perná dřina a určitě bolavá záda.
Na km 61,3 nás v další plavbě zastavuje nesjízdný jez.
Menuje se Katovice. Polštinu kolem sebe neslyšíme, tudíž to vypadá, že jsme stále v Čechách.
Sluníčko se pomalu chystá ukončit svou dnešní pouť, tudíž i my po přetažení jezu necháváme loď na břehu.
Večer se jdeme podívat, co nového „U Vondrášků“.
Také při dnešním ránu žasnu nad kouzlem okolní přírody.
Jez vypadá při ránu půvabně, ale stále nesjízdně.
Jan Nepomucký u mostu to má vše pod kontrolou.
Nad ránem se ozývá mnohohlasný chór představitelů ptačí říše. Někteří zpívají dřív, jiní křičí později.
Pohledy z mostu mají také své kouzlo.
Dnes sice nemrzne, ale kousek tepleji by mohlo být.
Nedělní plavba začíná něco po osmé hodině.
Snažíme se přečíst stav vody.
Občas přinášejí zpestření příjemné vlnky, ale od Katovic dochází k podstatnému uklidnění toku.
Otava začíná mít charakter nížinné řeky.
Název řeky je pravděpodobně předslovanského původu, ale lidi z té doby tady nepotkáváme. Vlastně na řece kromě nás nikdo jiný není.
Hodná řeka Otava nám ale občas nabídne nějakou lahůdku v podobě stupně nebo peřejí.
Sluníčko se snaží již třetí den. Asi budeme opálení nebo ....
Spěch v duši není vodákovi nic platný, je potřeba se přizpůsobit rytmu pádel.
Fotím, fotím a fotím....
Na začátku Strakonic (56,6 km) si zkoušíme projet cvičnou slalomovou trať včetně zhoupnutí na zajímavé peřejce.
Bylo to příjemné strakonické zhoupnutí.
Něco jsme se kdysi v zeměpise o Strakonicích učili, tak půjdeme asi na návštěvu.
Je to úžasná symfonie odstínů mnoha barev, která si přímo říká o zmáčknutí spouště fotoaparátu.
Ale moc se nám ta věž kostela nepřibližuje.
Olejovitá rychlost většinou nebývá kdovíjaká.
Stopku nám vystavuje Pětikolský jez (54,9 km).
Stopku nám vystavuje Pětikolský jez (54,9 km).
Čeká nás přenášení. Naštěstí jich na Otavě není tolik.
Další kouzelný obrázek.
Ve větších městech máme občas obavy, zda po návratu spatříme na břehu naši keňu.
Také tentokrát máme štěstí.
Zajímavá, ale velice praktická šupna zpříjemní přenášení lodě přes jez.
Strakonický hrad, ani jeho krčmy v podhradí tentokrát dobývat nebudeme.
Poslední pohledy na Strakonice a pokračujeme.
Pravda, moc to neteče. Co to asi bude znamenat?
Jez Na Křemelce (53,9 km).
Jez Na Křemelce je sice označen za „smrtelně nebezpečný“, ale naštěstí tady nedávno vybudovali novou propust s kartáči.
Byla by škoda se nesvézt a úžasné je, že to lze i za nižšího stavu vody.
I na středním úseku Otavy se občas objeví zajímavé peřejky.
Jez Slaník (50,9 km).
Jez Slaník má opět málo vody, tudíž přetahujeme.
Nikam nespěcháme, poslední kilometry kouzelné řeky si užíváme.
Zajímavé chaloupky v obci Slaník.
Jsme součástí úchvatné krajiny, ve které plujeme, nemáme kolem sebe nic než volný prostor.
Svoje účinkování končí Otava jako levostranný přítok Vltavy, ale až tak daleko dneska nedoplujeme.
Brzy to přijde, tak jenom lehce hladíme pádlem vodu.
S koncem plavby už přemýšlíme, která řeka to bude příště.
Ale fotografovat je potřeba do poslední chvíle.
Další označení, na kolikátém kilometru se nacházíme.
Kolik budu mít fotografií za ty necelé tři dny?
Asi hodně.
Něco samozřejmě vymažu.
Nebo možná ne.
Mě se budou líbit všechny fotografie z Otavy.
Koryto Otavy je občas široké, aby se po chvíli zúžilo a zarostlo.
Také toto se musí vyfotografovat.
Voda se mění v olej, je to jasné.
Z celkové délky řeky 111,7 km jsme tentokrát ukousli krásných 52 km.
Plavbu nám zpestřilo množství zajímavých stupňů a dvacet krásných jezů. Sedm z nich jsme propluli, ani jednou věci nelovili.
Poslední hrábnutí pádlem do vody a …
Sice je tady konečná, ale prohlídka jezu musí být.
Vytahujeme loď a loučíme se s Otavou.
Jez Štěkeň (45,5 km) = konečná, vystupovat.
Trasa naší plavby na mapě.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!