Norsko sice zůstalo do dnešních dob královstvím, ale již roku 1908 byly korunovace parlamentem zrušeny.

Norsko sice zůstalo do dnešních dob královstvím, ale již roku 1908 byly korunovace parlamentem zrušeny.  autor: Bubinga

Zpět na  
Obrázky z Norska – Babiččin obývák a Starožitník v Trondheimu – část první
1 / 42
Bylo – nebylo. Tak začínají pohádky, ve kterých bývá většinou král. V Norsku je také. Do Trondheimu za námi sice nepřijel, ale to rozhodně nemohlo pokazit naši norskou pohádku.
Do Pekla ne, ale do Trondheimu. Z letiště, které je vzdálené 30 km, se lze do centra dostat rychlobusem, který je drahý, a ne zase tak rychlý, městskou autobusovou dopravou nebo vlakem.
Poslední možnost volíme my a při cestě projíždíme zmíněným malým městečkem se zajímavým názvem, který jsem i se svojí chabou angličtinou přeložil.
Místo pana krále nás v Trondheimu vítá poslední viking. Trochu je asi naší návštěvou překvapen, řekl bych, že má dokonce kamenný výraz.
„Poslední viking“ je totiž kniha, kterou napsal významný norský prozaik Johan Bojer. Nejslavnější román tohoto spisovatele pojednává o skutečné události z konce 19. století.
O kousek dále potkáváme dalšího norského vikinga. Jmenoval se Leiv Eriksson či Leif Eiriksson a byl prvním Evropanem, který navštívil Ameriku. Informace však pocházejí ze ság, které kdosi zapsal.
Tento viking se vydal spolu s dalšími na plavbu po moři na západ, až objevili zemi. Podle zmíněné ságy se místo jmenovalo Vinland. Mělo by se jednat o nejsevernější cíp kanadského ostrova Newfoundland.
Nidaros (dnes Trondheim), byl založen koncem prvního tisíciletí, tedy na sklonku éry Vikingů. Kromě zmíněných dvou vikingů jsme tady již další nepotkali. I když kdo ví? Já vlastně netuším, jak dnes potomek Vikingů vypadá.
Loupeživé nájezdy už patrně nepořádá a na bezbranné kláštery také neútočí. Určitě tady někde ve městě ale nějaký bude.
Středověký farní kostel Vår Frue se nachází v centrální části města Trondheim, kousek za náměstím Torvet.
Uvnitř kostela lze spatřit oltářní obraz, kazatelnu, sochy i další zajímavé věci, ale nás zaujal koncert, který se zde koná.
Zajímavá hudba, příjemná atmosféra, pohoda, líbí se nám tady.
Espresso House. Různé druhy kávy a nápojů i něco sladkého k tomu.
Možností je v Trondheimu mnoho. Vždy příjemná a ochotná obsluha. Velký výběr, často je v nabídce i nějaká dobrota pro vegany.
V Norském království nepanuje klasická prohibici, ale prodej alkoholu má jistá specifika. Především je regulován prodej alkoholu. V běžných obchodech mají pouze piva a obdobné nápoje s nízkým obsahem alkoholu.
Státní prodejny alkoholu se jmenují Vinmonopolet a mají omezenou pracovní dobu. Když zavřou, tak v běžném supermarketu lze koupit pouze nízkoalkoholické pivo a podobné míchané „nízkooktanové“ nápoje.
Restaurace samozřejmě mají v Norsku, ale alkohol je tam dražší. Nás zaujala podnik jménem Mormors Stue, který se nachází v úzké uličce Nedre Enkeltskillingsveita. A měl slevu pro studenty.
Babiččin obývák, to je v překladu název této příjemné a zajímavé restaurace. Několik útulných místností ve dvou patrech i venkovní posezení. Stoly, křesla, gauče či židle, jak u babičky.
Další velice zajímavý a útulný podnik se jmenuje Antikvariatet, což by mělo v překladu znamenat Starožitník. Hospůdka se nachází kousek od slavného mostu Gamble Bybro na ulici Nedre Bakklandet.
Kromě dobrého pití a ochotné obsluhy si tady člověk může půjčit knížku nebo hrát nějaké stolní společenské hry, kterých mají také dost. Zajímavý nápad.
Starobylý Trondheim, třetí největší město Norska, je také městem univerzitním. Necelým 200 tisíc stálých obyvatelů Trondheimu doplňuje víc než 25 tisíc studentů.
Velká část z nich studuje na NTNU (Norges teknisk-naturvitenskapelige universitet – Norská univerzita vědy a technologie), jedné z největších univerzit v Norsku.
Nejznámější, velice krásná budova se nachází v části města Gløshaugen. Bohužel je pro normální smrtelníky nepřístupná.
Ale je dobré si budovu obejít, jelikož i za ní lze spatřit mnoho zajímavého.
Při objevování kulturního a historického dědictví v Trondheimu lze jen těžko přehlédnout katedrálu Nidarosdomen, jejíž známost přesahuje hranice Norska.
Jedná se o jeden z největších kostelů severní Evropy a jedinou hlavní gotickou katedrálu v Norsku.
Svatý Olav (Olav II.) byl vikingský král a dnes je to nejznámější norský světec. V roce 1015 se stal prvním národním králem, který ovládal moc po celé zemi, kterou se mu podařilo christianizovat.
Ve třiceti pěti letech byl však zabit v bitvě u Stiklestadu. Osudová pro něho byla sekyra nepřítele, což je vyobrazeno na západním průčelí.
Podle pověsti při převozu těla Olava II. do Nidarosu bylo zjištěno, že je neporušené, tak byl prohlášen za svatého. Nad jeho hrobem postavili nejprve dřevěnou kapli, kterou brzy nahradil kostel.
Poutní místo postupně nabývalo na významu, což vyústilo v letech 1183 až 1300 ve stavbu gotické katedrály.
Z výše uvedeného lze usuzovat, že katedrála je stará a něco pamatuje. Bohužel především velké požáry, které ji většinou velmi poničily. Občas se nacházela skoro v troskách.
Dnešní podoba katedrály je z druhé poloviny minulého století. Třeba západní průčelí, dominanta katedrály, bylo dokončeno teprve v roce 1983, přičemž zatím úplně poslední kámen byl do stavby vložen….
Samozřejmě, že nebyl. Praví se totiž, že kdyby někdo takto stavbu katedrály dokončil, přineslo by to nejenom svatostánku, ale městu zkázu.
V severní věži na západním průčelí je umístěn nejtěžší zvon v Norsku. Alespoň to píšou, já ho nevážil. Za příznivého větru je údajně slyšet až na 30 km.
Západní průčelí zdobí 44 soch inspirovaných Biblí a norskou historií. Na průčelí chrámu našli své místo Adam s Evou, starozákonní proroci, archandělé, světci, Panna Marie, Kristus.
Působivá je určitě také rozeta nad západním portálem.
Socha biskupa Sigurda drží košík, v němž jsou tři hlavy. Autor Dyre Vaa se při vytváření díla údajně nechal inspirovat obličeji třech norských architektů (Gudolf Blakstade, Herman Munthe-Kaas a Helge Thiis), se kterými neměl nejlepší vztah.
Kromě Olava, jehož současné místo odpočinku není známo, je v katedrále pohřbeno dalších osm králů, což by mělo připomínat devět tesaných křížů.
Poutě do katedrály byly během reformace zakázány, ale postupně došlo k návratu poutníků, zejména k výročí úmrtí sv. Olava 29. července. Někteří z nich šli i několik týdnů po cestě z Osla do Trondheimu.
A chodí dodnes. Existuje několik poutních cest, které mají jiný začátek, ale společný konec.
Nakonec jsme přeci potkali norského krále. Håkon VII. byl první norský král od obnovení nezávislosti Norska na Švédsku v roce 1905 a poslední král této země, kterého oficiálně korunovali.
Norsko sice zůstalo do dnešních dob královstvím, ale již roku 1908 byly korunovace parlamentem zrušeny.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!