Právě překračujeme hranici Arktidy, magickou linii polárního kruhu a na několik příštích dnů opouštíme mírné zeměpisné pásmo, kde jsme strávili většinu našeho života.

Právě překračujeme hranici Arktidy, magickou linii polárního kruhu a na několik příštích dnů opouštíme mírné zeměpisné pásmo, kde jsme strávili většinu našeho života.  autor: Bubinga

Zpět na  
Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce potřetí
1 / 51
Čtvrteční ráno v městě Mo i Rana je prosluněné.
Jdu si prohlédnout skokanské můstky, které se nacházejí na okraji města.
Tom Sandberg je bývalý norský sdruženář, olympijský vítěz z her v Sarajevu v roce 1984 a mistr světa v roce 1982 na šampionátu v Oslu. Z mistrovství v Rovaniemi o dva roky později si přivezl zlato týmové.
V roce 1983 byl vyznamenán medailí Holmenkollen, což je nejvyšší norské ocenění v lyžování. Rok poté se stal vítězem Světového poháru.
A především je to místní rodák (6. srpna 1955). V roce 2022 mu byla u skokanském můstku Fageråsbakken instalována jeho socha.
Na první pohled obyčejné koleje mezi městy Trondheim a Bodø. Nordlandsbanen je však se svými 729 km nejdelší železniční tratí v Norsku. Během své pouti potká 40 železničních stanic, skoro 300 mostů a 150 tunelů.
Další její „NEJ“ spočívá v tom, že jako jediná v zemi prochází přes polární kruh. Norlandská železnice, které se říká „Polární expres“ bývá označována za jednu z nejkrásnějších cest vlakem na světě.
Některé vlaky jedou přímo, ale někdy se musí přestupovat ve městě Mo i Rana, které je významným dopravním uzlem. Na nástupišti lze spatřit pomník – bystu Ole Tobiase Olsena, který je známý jako otec projektu Nordlandsbanen.
Před desátou hodinou opouštíme město a pokračujeme dále na sever.
„Severní polární kruh byl překročen 26. června 2025 v 10 hodin a 11 minut“, píši si do deníčku a posílám tuto zprávu do světa.
Severní polární kruh je myšlená kružnice, která protíná všechna nejjižnější místa na severní polokouli, z nichž lze vidět po 24 hodin Slunce za letního slunovratu a na nichž Slunce za zimního slunovratu nevyjde nad obzor.
Právě překračujeme hranici Arktidy, magickou linii polárního kruhu a na několik příštích dnů opouštíme mírné zeměpisné pásmo, kde jsme strávili většinu našeho života.
Pozice Severního polárního kruhu je určena sklonem zemské osy, jenž je ovlivňována působením Slunce, Měsíce a ostatních planet Sluneční soustavy. A tudíž se v průběhu let trochu mění. Nynější geografická poloha je 66° a 33' severní šířky.
Artic Circle Centre ve tvaru UFO, představuje vstupní bránu do země půlnočního slunce. Severní polární kruh je zde vyznačen, prochází přímo návštěvnickým centrem.
Uvnitř se nachází infocentrum, obchod se suvenýry a restaurace s kavárnou, kde mlsáme Kvæfjordkake – The World´s Best Cake, jak nám poradila slečna brigádnice z Brna.
A také zde funguje polární pošta i s originálním razítkem. V době, kdy píši toto povídání, mohu potvrdit, že pohledy dorazily včas a v pořádku.
Jdu na SEVER.
Jdu na JIH.
Nacházíme se v oblasti za Severním polárním kruhem a začínáme hledat její kouzelné dílky, které budeme postupně skládat v jeden báječný celek. Z jednotlivých barev jako obraz, z jednotlivých slov jako báseň.
To jsou naše letošní norské i švédské puzzle. Většinou části skládanky nalézáme kdesi mimo, opodál, prostě na místech, kam jsme původně ani neplánovali jet. Našimi průvodci jsou zajímavé nápady a kouzelné omyly.
Zvláštní kapitolou našeho putování je setkání se zvířaty. Nemyslím tím veverku, kachnu či racka, ale nejznámějšího obyvatele Laponska, který není z lidské, nýbrž z jelení říše.
Zdejší sob však není obyčejný jelen, nýbrž arktický hrdina zvládající místní extrémní podmínky.
Městem Bodø, které je správním centrem kraje Nordland, pouze projíždíme, jelikož nás čeká trajekt.
Vzhledem k tomu, že patří k nejdelším trajektům na severu Norska, tak zde musíme být hodinu dopředu.
Opět jsme mile překvapeni, jak jim to tady dokonalo funguje. Nakládka osobních i nákladních automobilů, do toho pěší a cyklisté, vše jde jak po másle.
Včera i dnes jsme viděli dost vody, ale vždy se jednalo o fjord, jezero či řeku. Až nyní vyplouváme na otevřené Norské moře. Po Baltském a Severním se jedná o třetí okrajové moře Atlantského oceánu.
Užíváme si plavbu po klidném moři a vyhlížíme tam někde v dáli báječné Lofoty, které při pohledu na mapu vybíhají z pevniny do moře jako velká natažená paže.
Pivo mám svoje, jelikož se v Norsku na vnitrostátní přepravě alkohol neprodává.
Loď je na některých místech trochu zrezlá, někde i trošku více. Avšak kapitán působí důvěryhodně. Určitě je to starý mořský vlk, tudíž nemám obavy. Ale raději přeji statečné lodi šťastnou cestu. A nám také.
Loď je na některých místech trochu zrezlá, někde i trošku více. Avšak kapitán působí důvěryhodně. Určitě je to starý mořský vlk, tudíž nemám obavy. Ale raději přeji statečné lodi šťastnou cestu. A nám také.
Před námi se objevuje souvislá stěna hor, kterou kdysi šikovně vymodelovaly ledovce. Nejvyšší vrcholky jsou ještě zasněžené.
Lofoty, to není jenom část Norska, ale přírodní zázrak. Pravda, občas trochu zamračený, někdy přímo deštivý.
Název souostroví je v českém jazyce označován množným číslem, ale v norštině se jedná o jednotné číslo – Lofoten, složeným ze slov „lo“ (rys), „fot“ (noha) a určitého členu „en“.
Po třech a půl hodinách plavby nás vítá přístav Moskenes. Také tady vše funguje, jak má být, a tudíž brzy vyjíždíme na silnici E10.
Cesta to však není daleká. Až na samotném konci nebo na úplném začátku silnice E10, která vede přes celé Lofoty, se na jihovýchodním pobřeží ostrova Moskenesøy nachází rybářská vesnička s nejkratším názvem na světě – „Å“.
Å má zhruba 120 obyvatel a pyšní se označením „nejjižnější vesnice Lofot“.
Tady strávíme naši první noc na Lofotách. I když výraz „noc“? Bude totiž pořád světlo. Na tmu si tady v tuto roční dobu nehrají.
Na okraji obce si prohlížíme drsné skalnaté pobřeží i vysoké kopce.
Pobřeží souostroví ovlivňuje teplý Golfský proud. Jižní část Lofot je nejsevernějším místem na Zemi, kde průměrná teplota nikdy neklesá pod nulu. Ve stejných zeměpisných šířkách se nachází podstatně chladnější Aljaška či Grónsko.
Ještě štěstí, že jsme sem zavítali nyní. Golfský proud podle vědců slábne a za deset tisíc let může být zcela vypnuto ústřední vytápění Lofot.
Na mnoha místech spatřujeme bujnou vegetací, která má většinou ráz nízkých a vlhkomilných bylin a skalek.
Za ostrovem Mosken vystupuje z hloubky mořský práh, přes který se dvakrát denně během přílivu a odlivu řítí obrovské množství vody naplňující a vyprazdňující záliv Vestfjord. Vznikají silné a mohutné mořské víry, kterým se říká Maelström.
Jedná se o jeden z nejsilnějších proudů spojených s přílivem a odlivem, o kterém se zmiňovali ve svém díle řečtí historikové a později básníci či spisovatelé. Jako námět své povídky „Pád do Maelströmu“ si ho zvolil Edgar Allan Poe.
Arktická treska se po ulovení suší na obrovských, vysokých rámech.
Lofoty mají jedinečné mikroklima pro sušení ryb, ne tak chladné, aby ryba zmrzla, a ne tak mírné, aby se rozložila. Žádná jiná země na světě nemůže konkurovat Lofotám ve způsobu konzervování ryb.
Stojany na tresky nacházejí na větrných, otevřených místech po celém souostroví. Na mnoha místech prosycuje vzduch všudypřítomný pach slané vody a sušených ryb.
Sušené ryby, to je to, oč tu běží.
Stihneme to do tmy? Tuto otázku si dnes na Lofotách nemusíme klást. Slunko tady v době naší návštěvy nezapadá.
Zkouším si představovat, jak to tady vypadá ke konci roku, kdy měsíce prosinec a leden přivezou na Lofoty tmu. Sluníčko vůbec nevychází nad obzor a zdejší kraj střeží temnota polární noci.
Čas se blíží k půlnoci stejně jako hladina prosecca ke dnu našich skleniček. Nebe nezáří, hvězdy nesvítí. Je noc na zemi, den na nebi.
Sluneční světlo soustřeďuje svoji sílu oknem do ložnice. Pořádně zatahujeme závěsy a škvíry zakrýváme dekami. Doufáme, že se nám podaří usnout.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!