Na 68. rovnoběžce severní šířky (68.8213942 N) jsem se ještě nekoupal a nějaký ten pátek se patrně blíže severnímu pólu koupat nebudu.

Na 68. rovnoběžce severní šířky (68.8213942 N) jsem se ještě nekoupal a nějaký ten pátek se patrně blíže severnímu pólu koupat nebudu.  autor: Bubinga

Zpět na  
Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce popáté
1 / 32
Při sobotním ránu nás vítá uplakané počasí.
Nad městem i krajinou panuje šedá mlha. Občas se z ní nějaký kopec nebo dům vynoří, aby se vzápětí stal opět neviditelným.
Z města Svolvær odjíždíme nahoru k bílému i zelenému severu, nechat se potěšit a naplnit zdejší čarokrásnou krajinou.
V Norsku není radno spěchat.
Každou chvíli zastavujeme, i když víme, že není v lidských silách vidět a vstřebat všechnu tu krásu kolem.
Zastávka na Nasjonal turistveg Lofoten. Z parkoviště vede chodník na vyhlídku, odkud se kocháme pohledem na vesničku a kostelík Sidpollnes kapell posazené na protějším poloostrově, ale především na okolní kouzelnou přírodu.
Cesta podél pobřeží rozmanitou krajinou nás přivádí do dalšího norského kraje, který se jmenuje Troms. Na ostrově Hinnøya také na chvíli opouštíme území Lofot a putujeme po Vesterålen, což je sousedící souostroví.
Rozhlížím se kolem sebe a vidím zemi klidu a pohody, kam se snad ani nešťastný člověk nehodí. A přesto je Norsko spojováno s velkým procentem sebevražd.
Dnes kolem sebe nevidíme vesnice, jenom jednotlivé domečky, většinou oděné v červeném kabátku s bílou šálou kolem oken.
Právě se píše další kapitola našeho setkání s místní faunou. Potkáváme účastníky silničního provozu, kteří jsou přesvědčení, že mají absolutní přednost.
Trondenes Kirke je nejsevernější středověký kamenný kostel v Norsku a nejsevernější dochovaná středověká stavba na světě.
Loď kostela je dlouhá 22,6 metru, presbytář 13,5 metru, což jej řadí mezi největší středověké kostely ve venkovském Norsku.
Dneska se zde koná svatba, a tudíž je svatostánek otevřen. Proč tedy nenakouknout dovnitř na bohatou výzdobou interiéru.
Zajímavě vypadají tři gotické triptychy, barokní kazatelna či varhany.
Řidič automobilu pečlivě urovnává závoj zavřený do zavazadlového prostoru automobilu následně odvážejícího nevěstu a ženicha. Musí se tedy určitě jednat o nějaký místní zvyk. Ale jaký, to zatím nevíme.
U kostela Trondenes Kirke končí naše putování na sever. Tam někde o dva tisíce kilometrů dál se dají tušit obrysy Špicberků a ještě o „kousek“ dále je severní pól. Ale tam se vydáme až někdy příště. Pro tentokrát se z nás nestanou polární badatelé.
Právě se nacházíme na NEJsevernějším místě nejenom našeho letošního putování! Severněji jsme ještě nikdy v životě nebyli.
Hory v dáli se koupou v moři. Tak si říkám, že bych to mohl zkusit také. Překvapivě je voda v Norském moři pouze trošičku studená. Také tady ještě asi přitápí Golfský proud.
Na 68. rovnoběžce severní šířky (68.8213942 N) jsem se ještě nekoupal a nějaký ten pátek se patrně blíže severnímu pólu koupat nebudu.
I tady na severu lze spatřit krásnou květinku.
Harstad je třetí největší město v severním Norsku.
Harstad leží na největším norském ostrově Hinnøya (nepočítají-li se Špicberky) v souostroví Vesterály, které jsou méně hornaté než sousední Lofoty.
Na náměstí Rikarda Kaarbøse, hlavním harstadském náměstí, se koná Food festival.
Hei, unnskyld meg…více pilně naučených norských slovíček jsem už nestačil použít, jelikož obsluha tohoto stánku nám líbeznou slovenštinou sdělila, že můžeme hovořit svým mateřským jazykem.
Jak doporučují lékaři, pitný režim je potřeba dodržovat i za polárním kruhem.
K tradiční norské kuchyni na Lofotách patří rybí polévka a treska.
S výběrem z jídelního lístku nám v restauraci Bark Spiseri og Bar poradila ochotná obsluha, slečna ze Slovenska.
Selsbanes Seil je údajně nejvyšší fontána v Norsku. Pojmenována je po Asbjørnovi Selsbaneovi, jednom ze slavných Vikingů v tomto regionu.
V létě tu vše vypadá malebně a fotogenicky. Ale zima, kdy lidé nevidí téměř dva měsíce slunce, musí být smutná a dlouhá.
Kdybych tenkrát tušil, že existuje Norská arktická universita, tak bych určitě nepodával přihlášku na VUT Brno. Okolní nezkrocená příroda a zajímavé projekty i špičkové výzkumy v oblasti za polárním kruhem. Takové studium má určitě své kouzlo.
Další ze soch, která mě zaujala. Žádný svatý, ale krásný hvalross. Tohoto mrože přivedl na svět norský sochař Skule Waksvik.
Také dnes večer se sluníčko schovává za mraky.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!