Mnozí mají sever Evropy spojený především s nevlídností a chladem. My jsme se opět přesvědčili o opaku. Sice nám občas sprchlo a zafoukal vítr, ale ta okolní krása nás vždy dostatečně zahřála.

Mnozí mají sever Evropy spojený především s nevlídností a chladem. My jsme se opět přesvědčili o opaku. Sice nám občas sprchlo a zafoukal vítr, ale ta okolní krása nás vždy dostatečně zahřála.  autor: Bubinga

Zpět na  
Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce poosmé
1 / 38
Každou chvíli vidíme dopravní značku, kterou u nás nemáme. Trojúhelník se siluetou zvířete nabádá k opatrnosti před setkáním s ním.
O kousek dále spatřujeme jinou zajímavou dopravní značku. V zimě může být na této silnici asi veselo.
V obci Älvros si prohlížíme zajímavou zvonici u hřbitovního kostela. Bohužel je zavřeno. Holt někdy je přáno, jindy zase ne.
Další opravovaný úsek a opět nás čeká jízda krokem po štěrku. Znovu nás překvapuje délka té stavby, která končí patrně až tam, kde se nebe stýká se zemí. A přitom jsem nikde předtím neviděl upozornění na opravu komunikace.
Särna je sice malé město, ale lze tam spatřit velké věci.
Särna Gammelkyrka je ale tak trochu schován před návštěvníky městečka. My jsme ho naštěstí objevili a stavba si na první dobrou získala naše uznání a obdiv.
A dokonce je otevřeno.
Roku 1775 byl namalován nový oltářní obraz, který je na svém místě dodnes.
Roku 1843 je celý interiér natřen bílou barvou a na zdi nechali namalovat nové obrazy apoštolů.
Starý kostel byl údajně postaven za pouhé tři týdny na břehu jezera Särnasjön, přesně 40 let poté, co byla Särna dobyta zpět od Norska, tedy v roce 1684.
Roku 1881 postavili nový kostel a starý se rozhodli zrušit. Inventář prodali byl v dražbě, o kostel však nikdo neprojevil zájem. Církevní rada ho tedy nechala roku 1953 zrestaurovat, a tak se naštěstí tento klenot zachoval do dnešních časů.
V blízkosti kostela je ukázka toho, jak vypadalo kdysi městečko Särna. Statek, kovárna, loděnice, mlékárna, sklad, stáj s kůlnou a další zajímavé domečky.
Pokračujeme a každou chvilku, kdy neprší, využíváme k pohledu na okolní kouzelnou krajinu a mačkání spouště fotoaparátu, i když je nám jasné, že to dané místo je kouzelné něčím jiným než tím, co se dá zachytit snímkem.
A než bys řekl norsky „skomaker“ nebo švédsky „skomakare“ anebo po našem „švec“, tak jsme už zase v Norsku.
Tentokrát to ani státní hranici nepřipomíná. Sice opouštíme Evropskou unii, ale Švédsko s Norskem takové detaily neřeší.
Na hranicích žádnou budovu ani závoru nevidíme, celníci nás nezastavují, hlídá to tady pouze kouzelná okolní příroda. Nebýt hraničních kamenů, člověk by ani nepoznal, že přejíždí do jiného státu.
Je zajímavé cestovat Švédským královstvím ze severu na jih a pozorovat, jak země na své obrovské rozloze mění charakter.
Nejsevernějším i nejjižnějším místem při našem putování byly hranicemi s Norskem, jenom se lišila zeměpisná šířka, 68.4651694N, respektive 61.2671858N.
Nejsou moc vidět. Když to více přiblížím, tak už je fotografie rozmazaná. Jsme přesvědčení, že vidíme samice od losa. Ty jsou bez paroží a tuze plaché.
Po dalších dvou hodinách jízdy nás vítá Oslo, odkud jsme před deseti dny odjeli.
Druhý den jedeme do přístavu k terminálu Color Line, kde absolvujeme zase stejný, podle našeho názoru lehce chaotický systém naloďování.
Nakonec nás ale spolkne tlama trajektu a my se jdeme ubytovat.
Ale především spěcháme na palubu, jelikož se s námi přišlo rozloučit sluníčko.
Užíváme si to.
V podvečer však nastává zajímavá změna. Plovoucí hotel se začíná houpat.
Mírné vody Baltského dnes trochu zdivočely. Trajekt se regulérně houpe. Vlastně nehoupe, on sebou hází. A s námi také.
Balancujeme na palubě a hledáme půdu pod nohama. Nakonec ale v kajutě přicházíme na to, že to houpání vlastně uspává, jako kolébka.
Ráno už to houpe méně, ale pořád dost fouká. Naštěstí se na nás přišlo podívat sluníčko.
Okolo nás je moře, jenom voda. Několik hodin se dokážeme na ni dívat, ale kdyby nám to někdo pustil jako záznam na videu, tak se po pár minutách začneme nudit. Plavbou po moři se totiž stáváme jeho součástí.
Po půl jedenácté opouštíme trajekt v Kielu a pokračujeme převážně po německých dálnicích krásných 720 kilometrů do Karlových Varů.
V uplynulých dnech jsme viděli náš sever a bylo úžasně.
Myslím, že jak v Norsku, tak Švédsku se jim podařilo namíchat správný poměr dobrého člověka a krásné přírody.
Mnozí mají sever Evropy spojený především s nevlídností a chladem. My jsme se opět přesvědčili o opaku. Sice nám občas sprchlo a zafoukal vítr, ale ta okolní krása nás vždy dostatečně zahřála.
Bye, bye království Norské a Švédské. Loučíme se s kouzelným severem, snad ne na dlouho.
Letošní povídání vzniklo za psychické i odborné podpory mé báječné ženušky Pavlínky.
Tento i všechny ostatní obrázky výše uveřejněné byly nasnímány na můj mobilní telefon.
Kdyby snad nebylo něco jasného v mém vyprávění, ptejte se. Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud budu znát odpověď, rád se o ni podělím.
My jsme po několik dnů byli velice šťastní lidé, jelikož jsme mohli vidět a vnímat skandinávské kouzlo.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!