Někdy pochopí řidič sám, jakou může jet rychlostí po mezinárodní silnici E6. Cestování autem po Norsku není zrovna nejrychlejší záležitost.

Někdy pochopí řidič sám, jakou může jet rychlostí po mezinárodní silnici E6. Cestování autem po Norsku není zrovna nejrychlejší záležitost.  autor: Bubinga

Zpět na  
Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce podruhé
1 / 30
Při středečním ránu odjíždíme z Trondheimu, naše spanilá jízda Norskem pokračuje. Silnice E6 je evropská komunikace 1.třídy vedoucí z jihozápadního Švédska na sever Norska. Celkem často je na ní snížená rychlost.
Někdy pochopí řidič sám, jakou může jet rychlostí po mezinárodní silnici E6. Cestování autem po Norsku není zrovna nejrychlejší záležitost.
Dopolední káva a Kardemommebolle v městě Steinkjer v příjemném podniku Espresso house.
Kardamomovou dobrotu určitě ochutnejte, budete-li mít příležitost. Má zajímavou chuť a je méně sladká než Kanelbolle.
Namsskogan je vesnice v údolí Namdalen poblíž řeky Namsen v kraji Trondelag. Vesnicí prochází evropská silnice E6 a železniční trať Nordlandsbanen. My zde objevujeme restauraci Nams-Inn.
K našemu milému překvapení mají uvnitř automat na kávu, která umí udělat slušné espresso i flat white. V Norsku je nejoblíbenější filtrovaná káva a sehnat malé, silné espresso bez cukru a bez mléka není občas jednoduché.
Káva patří k Norsku stejně jako polární záře, bílé noci a sobi. Obyvatelé této země jsou vášnivými konzumenty kávy. Co se týká vypitého množství, tak se řadí na jedno z předních míst. Káva je důležitou součástí norské kultury a společnosti.
Kousek za zmíněnou obcí hledáme jedno menší parkoviště, kde překračujeme slavnostně 65. rovnoběžku. Další významný milník v naší cestě na sever. Ale stejně jako v případě té šedesáté nenacházíme žádné značení, musíme si najít souřadnice na mobilu.
Nordlandportalen. Právě přejíždíme hranice Nord Norge a dostáváme se tak oficiálně do severního Norska.
Nordland je kraj v severní části Norska, který hraničí na severu s krajem Troms, na jihu s krajem Trøndelag, na východě s švédskými kraji Västerbotten a Norrbotten. Západní část omývá Norské moře.
Nacházíme se v civilizované zemi, přesto v opuštěném kraji. U mezinárodní silnice nejsou hotely, penziony ani milionářské vily. Také průmyslových staveb a benzínových stanic moc nevidíme.
Nejenom domečky a chaty, ale také přístřešky na informační tabule, poštovní schránky či nádoby na odpad. Kde to jde, udělají Norové zatravněnou střechu.
Odpočívadlo u silnice E6 je jmenuje Knutlia. V jeho rohu objevujeme upomínku na smutnou událost, která se zde a v okolí stala během druhé světové války. Blodveien (Krvavá cesta) je silnice, která vede severovýchodně od tohoto parkoviště.
Silnice byla budována vězni za druhé světové války. Název tomuto místu dala konkrétní událost. Na skalním úryvu byl namalován v červnu 1943 krvavý kříž. Krev pocházela od vězně, který byl zastřelen na cestě, a kříž následně namaloval jeho bratr.
Občas se stuha silnice E6 přehoupne přes obzor a ukáže nám své nekonečno někde tam v dáli. Odhad vzdálenosti není jednoduchý.
V podvečer nás vítá město Mo i Rana, které se nachází před koncem zátoky Ranfjord. Ke slavnému severnímu polárnímu kruhu musí člověk ujet nebo ujít ještě 80 km, ale od hranice severního Norska (Nortland) je již vzdálen 180 km.
Město Mo i Rana hlídá jedenáct metrů vysoká a šedesát tun těžká žulová socha Havmannen stojící ve vodách zálivu.
„Muž z moře“, jak lze název sochy přeložit, je po kolena ve vodě. Otočený zády k městu hledí na kouzelné vody fjordu.
Muž z Česka hledí na svoji kouzelnou ženušku a říká, že je v Norsku krásně.
Thomas von Westen hlídá dřevěný farní kostel Mo kirke, který byl postaven roku 1724 z jeho iniciativy.
Thomas von Westen podnikl v letech 1716 až 1727 tři rozsáhlé cesty do Laponska, kde studoval tuto oblast a život obyvatel. Následně se zasloužil o to, že postupně zaujali v Norsku rozumný postoj k Sámům, jejich náboženství i způsobu života.
Bílý dřevěný kostel ve tvaru kříže postavený v novogotickém stylu je nejstarší budovu ve městě.
Je otevřeno, tak proč nenahlédnout do interiéru.
Už jsem psal minule, že sochy v ulicích norských měst mě nepřestanou udivovat. Žádní svatí, ale obyčejní lidé a jejich život.
Zvířátka jsou také častým námětem.
Při procházce městem kolem moře objevuji na pobřežní promenádě nápisy.
Zkouším si to překládat, ale o jakou chytrou myšlenku se jedná, mi jasné není.
Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?
Myška Hryzalka, žabka Kuňkalka ani zajíček Ušáček to není.
Dlouhý severský den, kdy člověk neví, zda je už noc a čas jít spát nebo se má pořád ještě kochat tou krásou kolem sebe.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!