Nedaleko od města Leknes jedeme po silnici Flesveien, která se řadí mezi 18 norských vyhlídkových tras – silnic. Já bych však označil skoro každou silnici v Norsku za úžasnou vyhlídkovou.

Nedaleko od města Leknes jedeme po silnici Flesveien, která se řadí mezi 18 norských vyhlídkových tras – silnic. Já bych však označil skoro každou silnici v Norsku za úžasnou vyhlídkovou.  autor: Bubinga

Zpět na  
Obrázky z Norska a Švédska a půlnoční slunce počtvrté
1 / 71
Při pátečním ránu se jdu projít. Svými ostrými paprsky mi přeje dobré ráno slunce, které je v tento čas usazené nezvykle vysoko na obloze.
Kdysi to byl zapadlý kout Norska, který vynikal lovem a sušením tresek. V 90. letech Norové dovedli asfaltovou silnici až do Å, poslední lofotské vesnice. A všechno se změnilo.
Jitro bez začátku a večer bez konce.
V neuvěřitelně prosluněném ránu si prohlížím odrazy rybářských domků a krásnou přírodu v okolí městečka.
Když už zmiňuji moře a přístav, neměl bych zapomenout ani na majáky a různé navigační stavby. I když v tomto případě se jedná spíše o majáček.
Norové jsou na své tradice pyšní, a tak tresce postavili její vlastní muzeum.
Jak se z lofotské arktické tresky stává sušená treska lofotská, to se lze dozvědět v Tørrfiskmuseum.
Norsk Fiskeværsmuseum. Výborně zachovalý komplex rybářské vesnice s typickými rybářskými domky. Expozice je věnovaná životu místních lidí spojenému s rybolovem.
V obci objevujeme také Museumskafè, kde lze údajně i kávu nakoupit. Samozřejmě pouze v případě, že je otevřeno, což se nám nepoštěstilo.
Malá vesnička a jedno muzeum vedle druhého. Poslední, které objevuji, je Muzeum pošty.
Připadá mi, že se na nás přiletěli podívat všichni rackové z celých Lofot.
A když už tady jsou, tak si vybudovali svá hnízda na střechách domů, parapetech oken i na všech možných a nemožných místech.
Před devátou hodinou odjíždíme, ne však daleko. Na ulici Å-veien si kupujeme v pekárně Bakeriet på Å dobroty sladké i slané.
Mají zajímavou nabídku kvalitního a chutného pečiva, které se rodí přímo na tomto místě.
Otevřeno je každý den od devíti do tří odpoledne, ale již po půl deváté ráno se začíná tvořit fronta.
Z obce Å se vydáváme poznávat souostroví Lofoty, které se táhne od jihu k severu. Pět hlavních ostrovů (Austvågøya, Gimsøya, Vestvågøya, Flakstadøya, Moskenesøya) doplňují menší ostrovy, skalnaté ostrůvky, útesy i větší balvany.
Mezi norskou pevninou a Lofotami leží široký a hluboký fjord Vesterålsfjorden.
Skoro v každé vesnici spatřujeme na břehu fjordu náhrdelník, na kterém jsou jako perly navěšeny domečky.
Obec Reine je údajně jedno z nejfotografovanějších míst nejenom na Lofotách.
Jistý norský týdeník ji vyhlásil za nejkrásnější vesničku Norska.
Nám se však líbí skoro každý domeček nejenom v této vesnici.
Je těžké nemačkat neustále spoušť fotoaparátu.
Bílý dřevěný farní kostel uprostřed obce Reine. Většina svatostánků vypadá na Lofotách podobně. Tento je ale bohužel dnes zavřený.
Kávičkou se po ránu nemůže nikdy nic zkazit.
Dva klenuté mosty a mezi nimi ostrov Sakrisøya. Jeden z nejznámější fotografických záběrů na Lofotách lze pořídit přímo z mostu před vesnicí Hamnøya.
Domečky na skalkách i na kůlech na pozadí hor.
Z „Å“ do „Bø“ není cesta daleká.
Nusfjord je jednou z nejstarších a nejlépe zachovaných rybářských vesnic. Na první pohled překvapí žluté domky, které doplňují klasické červené.
Návštěva obce Nusfjord má však drobný zádrhel. Na začátku vesnice se musí zaplatit vstupné a poté může člověk spatřit především davy turistů.
Kouzlo Lofot není složité objevovat.
Norové jsou bez debaty mistři v budování infrastruktury v tak výrazně hornaté zemi. Specialitou silnice E10 jsou kromě podmořských tunelů zajímavě vyklenuté mosty.
Chvilky strávené na pohodovém místě ve společnosti příjemného člověka jsou víc než množství navštívených profláknutých památek.
Rodinná sýrová farma Lofoten Gårdsysteri vyrábí úžasné sýry. V její farmářské prodejně lze ochutnat různé dobroty, což také činíme. Moc se nám tady líbí.
Jídlo možná není na prvním místě, když se řekne Lofoty? Ale mělo by být. Protože mezi vlnami a vrcholky se rodí zajímavé chutě kouzelného světa. Chutě Lofot.
Díky subarktickému přímořskému klimatu a vlivu Golfského proudu z Atlantského oceánu mají Lofoty delší vegetační období, než by se dalo očekávat. To dodává surovinám z tohoto regionu skutečně jedinečnou kvalitu.
Steinfjording (bílý kozí sýr), Nordlandsost (sýr z kravského a kozího mléka), Vinterlys (Zimní světlo – sýr s modrou plísní z čerstvého kozího mléka), Sommersno (Letní sníh – sýr z čerstvého, nepasterizovaného kozího mléka).
Fatost (sýr feta), Steikeost (sýr halloumi z čerstvého místního kozího mléka) či Ferskost (čerstvý sýr).
Norové jsou velice šikovní tuneláři. Nemyslím tím samozřejmě činnost, kterou zvládají bravurně naši politici.
Některé tunely jsou starší, užší a méně osvětlené. A když v něm člověk potká kamion, tak ….. Zvládli jsme to, jinak bych o tom nepsal.
Dvacet pět tisíc kilometrů mořského pobřeží či mnohem více? Nevím, já to neměřil. Norsko se táhne jako nudle ve tvaru kapky podél celého západního a severního pobřeží Skandinávského poloostrova.
Nedaleko od města Leknes jedeme po silnici Flesveien, která se řadí mezi 18 norských vyhlídkových tras – silnic. Já bych však označil skoro každou silnici v Norsku za úžasnou vyhlídkovou.
„Zastav prosím!“ slyším od své ženušky velmi často.
Každou chvíli se před námi otevírají scenérie hodné vyfocení a umístění na plochu počítače.
Posíláme naše oči na dlouhou pouť okolní kouzelnou krajinou.
S mosty to prostě Norové umějí.
Na Lofotech jednoznačně platí, že cesta je cíl.
Rybářské městečko Henningsvær je přezdívané Benátky Lofot. Mosty spojují četné ostrovy Henningsværu s pevninou.
V zadní části obce se ukrývá světoznámé fotbalové hřiště, které je přístupné místním klukům i fotbalovým legendám. V tuto roční dobu na něm hrají 24 hodin denně, i za letního půlnočního slunce, zpěvu ptáků a hluku vln tříštících se o přilehlé skály.
Pro nehrající je to pastva pro oči. Zelený, rovný povrch hřiště vyniká na pozadí okolních kamenů, moře a majestátních hor a nabízí estetické mistrovské dílo, které je mnohými označováno jako „nejkrásnější fotbalový stadion na světě“.
Henningsvaer Fotballbanen získal nedávno celosvětovou pozornost. UEFA natáčela na hřišti a v jeho okolí pro své video „We Play Strong“ s Liv Cooke, britskou mistryní světa ve freestyle fotbale a sedminásobnou světovou rekordmankou.
Moje ženuška nemá nic proti fotbalu, ale současně dodává, že nejlepší sport je káva a dort.
No řeknu vám, že ta pekanová laskomina se jim opravdu povedla. Tak, kdybyste šli náhodou kolem, je to Kafe Knusarn.
Rybářských osad a měst je na severu Norska mnoho. Štědrý golfský proud přináší místním tuny potravy, tudíž se nemusí obávat o svou obživu.
Občas si nejsme jisti, zda se nacházíme na pevnině, ostrově, ostrůvku či pouhém výběžku do moře.
Někdejšímu hlavnímu městu Kabelvåg dominuje jedna z největších dřevěných katedrál za polárním kruhem.
Kostel hledí na svůj obraz na hladině fjordu.
Žlutý dřevěný kostel Vågan známý také jako „Lofotská katedrála“ byl postaven v roce 1898.
Po zaplacení 50 NOK si jdu prohlédnout interiér jedné z největších dřevěných budov v severním Norsku. Dovnitř této úžasné stavby by se mělo vejít až 1200 lidí. Tolik nás tady ale dnes naštěstí není.
Svolvær, největší město Lofot leží podél Vestfjorden na ostrově Austvågøya, nejvýchodnějším ostrově souostroví Lofoty.
Moje šikovná ženuška vybrala opět kouzelné místečko na přespání.
Sice dnes není na Lofotách vedro, ale i přesto se jdeme zchladit do Magic ICE.
Dostává se nám vřelého přivítání, zimního ponča a rukavic i přivítacího drinku podávaného ve sklenici z ledu.
V ledové galerii pohlížíme do tváře fascinující historii Lofot, rybářům i Vikingům.
Ledová královna.
Chci se zeptat na cestu, ale dáma v mé přítomnosti poněkud zkameněla. Není se vlastně ani co divit. Zapomněl jsem na pravidlo pravé ruku, které jasně říká, že muž by měl vždy chodit vedle ženy nalevo a mít ji po své pravé ruce.
Ihned se to snažím napravit, ale ani tentokrát toho moc dáma nenamluví. Asi spěchá do nedalekého farního kostela.
To my se vydáváme opačným směrem, kde si prohlížíme zajímavé umělecké dílo.
Už je nejvyšší čas ochutnal lofotskou sušenou tresku s více než 1000letou historií. Ta, co ochutnávám, je mladší. Jsem spokojen a tuto dobrotu mohu určitě doporučit. Díky místním podmínkám jsou sušené tresky zdravou potravou bez chemických přísad.
Když jsem za polárním kruhem, musím přeci zkusit místní pivo.
Chuť piva z minipivovaru Lofotpils ve Svolværu mě příjemně překvapuje.
Přicházející červnovou půlnoc doprovází změna počasí. Bude nám pršet norské štěstí. Sluníčko to ale neřeší, také dnes nezapadne.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!