11° světlý Belveder, 11° polotmavý Belgrád, 12° světlý Švejk, 13° světlý medový Pašerák, 13° tmavý Grádl, 13° hořký Paroháč, 13° Ale Bedřich.

11° světlý Belveder, 11° polotmavý Belgrád, 12° světlý Švejk, 13° světlý medový Pašerák, 13° tmavý Grádl, 13° hořký Paroháč, 13° Ale Bedřich.  autor: Bubinga

Zpět na  
Nejenom voda byla tenkrát Dobrá (Nová Hůrka, Můstek, Pancíř, Belveder)
1 / 82
Na vojenské, nejenom léto strávené nedaleko Železné Rudy občas vzpomínám.
Pokaždé si prohlížíme místa, kde jsme strávili část našeho života.
Od jara 2011 se jednou za dva roky scházíme s bývalými „spolubojovníky“ na místě činu.
Zázemí volíme také letos v blízkosti bývalého vojenského areálu.
Stejné ubytování jako v minulých letech. Dvorec Nová Hůrka a paní Lenka, to je jistota.
Snad majitelé penzionu neusoudili, že potřebujeme hlídat? Vždyť jsme tady byli vždy hodní.
Sladká, v pořadí již osmá vzpomínka na vojenská léta.
Příprava na náročný sobotní výlet se nesmí podcenit. Speciální chladící zařízení se jmenuje Drozdí potok.
Ale samozřejmě si to žádá zkušenou obsluhu.
Aby se mohlo opékat, tak se vydáváme do šumavského lesa. Ale pouze k hranici I. zóny NP.
Z lesa se nakonec vracíme všichni, bez zranění a se dřívím.
S blížícím se večerem zapalujeme oheň, což může být někdy i pro zkušeného táborníka drobný problém.
Opékáme, bumbáme a plánujeme sobotní putování.
Sluníčko odchází, tak se přesouváme do chaloupky vzpomínat u fotografií a deníčků na vojenskou dobu i minulá setkání.
Hladem a žízní na Šumavě netrpíme.
Ale pro jistotu je potřeba si pospíšit, aby něco zbylo.
Stihnul to, je to dobrý.
Já jsem nic neřekl. Ale jestli si myslíte, že máme v rukou kořalku, tak vám to nebudu vyvracet.
Pro letošní turistické rozjímání nad tajemnou Šumavou volíme oblast na sever od Železné Rudy.
Nejprve je však potřeba se tam dopravit. Volíme autobus, který se i s námi vpíjí do zeleně šumavského lesa.
Výlet ze Špičáckého sedla se začíná v nadmořské výšce 982 metrů.
Nejprve nás čeká trošku náročné stoupání, které však nabízí úžasné výhledy.
Zda jsme překročili bludný kořen, neřešíme, jelikož díky Láďově navigaci jdeme pokaždé bezchybně k cíli.
Česko sice nemá žádné velehory, ale krajinu neobyčejně rozmanitou, kterou nám mohou některé státy závidět.
Tajuplný les mlčí.
Jsou situace, kdy se člověk musí umět rozhodnout. Vyschlá studánka nebo becherovka v Láďově batůžku?
Na cestě nás celý den doprovází sluníčko. V lese je to ale příjemný společník.
Po hodině a půl jsme na Můstku. Nemyslím tím nejvytíženější přestupní stanice pražského metra.
Roku 1924 tady postavili horskou chatu, ke které ale překvapivě náš vojenský turistický kroužek roku 1989 nezavítal.
Chata roku 1995 vyhořela. Ale my jsme byli na Šumavě v červenci 1991 a pak až v červnu 2011.
Tři kříže. Kdo ví, zda to tenkrát také nebyli tři poutníci, kteří se znelíbili některé šumavské démonické bytosti a ta je proměnila.
Zajímavý strom či květinu lze vnímat obdobně jako krásný obraz v muzeu.
Svačinky se stěhují z batůžků tam, kde je už notnou chvíli hlasitě přivolávali.
Můstek je se svou výškou 1235 metrů nejvyšší horou Pancířského hřbetu.
To si žádá foto, jelikož výše už dnes ani tento víkend nebudeme.
Pokračujeme v procházce a kocháme se krásami šumavské přírody.
Charlie nabízí něco ze své kuchyně. Láďa má strach, aby nám to neuvízlo v krku, tak hned přispěchá s Becherovkou.
Občas se stromy rozestoupí a my si prohlížíme kopečky a zkoumáme, na kterém jsme byli v minulých letech.
Tomadlův kříž nechal postavit sedlák z vděčnosti, že přežil sněhovou vánici. To nás dnes potká pouze pivní smršť či kořalková přeháňka.
Majákem naší další cesty je Pancíř.
Se svými 1.214 metry nad mořem je to jedna z dalších zajímavých šumavských tisícovek.
Jelikož jsme měli obavy, že bude v restauraci Pancíř plno, tak jsme tam poslali předsunutou hlídku.
Kamarádi odvedli skvělou práci, a tak můžeme společně u jednoho stolu plánovat, kam budou dál směřovat naše kroky.
Z Pancíře se nám nabízejí také krásné výhledy.
Vstupné na rozhlednu bylo drahé (asi třetina ceny piva), tak jsme se složily, vylosovali Láďu, který nám bude večer vyprávět.
Někteří uvažují o lanovce, aby stihli hokejový zápas Česko – Slovensko na mistrovství světa.
Nakonec se ale vydáváme všichni po svých.
Karl Paleczek podle těch lyží k nám asi nepatří? Budu se muset zeptat AI, zda také tenkrát sloužil na Nové Hůrce.
Tomu se říká turistický krok.
Některým z nás opět vyhládlo.
A proč jsem chyběl na té minulé fotografii?
Potkáváme zvířátka, která nejsou zcela typická pro Šumavu. Ale kdoví, dva roky jsme tady nebyli. Časy se mění.
V rámci poznávání lokálních zajímavostí Železnorudska navštěvujeme pivovar Belveder.
Ze studijních důvodů ochutnáváme zdejší nepasterizovaná a nefiltrovaná piva vařené podle starých receptur.
11° světlý Belveder, 11° polotmavý Belgrád, 12° světlý Švejk, 13° světlý medový Pašerák, 13° tmavý Grádl, 13° hořký Paroháč, 13° Ale Bedřich.
Žádné motorky, pánové! Už jste měli pivo, pokračujeme po svých.
Na další cestu si bereme pivo, abychom do sebe nalili odpovědi na složité otázky, které nám zdejší příroda určitě položí.
Pro zasloužený odpočinek volíme sjezdovku, jelikož docházíme k závěru, že by nás dneska nemuseli rušit lyžaři ani rolby.
Kocháme se pohledem na čarokrásný kraj.
Pitný režim se však musí dodržovat.
Když člověk pije místní pivo, tak ochutnává kousek zdejší přírody.
Vpíjím lačnýma očima do sebe okolní krajinu, která se rozprostírá přede mnou.
A teď vážně kluci! Kam až chcete dneska pěšky dojít?
Láďo, opravdu ten autobus pojede za pár minut?
Vše dobře dopadlo a my se scházíme u kamenného stolu, na kterém je prostřena labužnická tabule o několika chodech.
Z proviantního skladu jsme vyfasovali podobné dobroty jako včera, ale všem chutná.
Chladíme, ohříváme a užíváme si západ slunce.
Některá místa mají svou paměť a jsou schopna v nás vyvolat vzpomínky na dobu před 37 lety.
Po tomto „náměstí“ jsme se také něco napochodovali.
Kouzelnou Šumavu lze fotografovat od rána do večera.
Sedm statečných a šumavská paní Lenka. Zazvonil zvonec a letošní pohádky je konec. Ale pevně věřím, že za dva roky bude pokračování.
Kdo všechno se zúčastnil toho letošního „vojenského“ cvičení se dozvíte u následujících fotografií.
Můj obdiv, ostatně jako pokaždé, míří nejprve do zahraničí. Laco (druhý zprava), z takové dálky, a pokaždé má chuť přijet.
Míra a půlnoční polévka. Kromě proviantu dováží i nejčerstvější zprávy z Domažlicka. A že se tam dějí věci, to byste koukali.
To je Ivan, která má mnoho dobrých morálních vlastností. Například pokaždé na naše setkání doveze basu piva.
Láďa, zdatný turista, který vždy vyloví z batůžku nějaké poklady vypěstované na své zahrádce.
Charlie, pravidelný účastník našich setkání a zkušený turista, který si umí vychutnat krásy Šumavy.
Hlavně nesmím zapomenout poděkovat Petrovi (to je ten menší, na kterého ukazuje ten větší), svému řidičovi.
Ano, mám svého šoféra. Jako pořadatel akce (zatím mi neudělili titul Prezident) musím mít přeci nějaké výhody.
Osmé setkání a osm člověků. Petr se přijel „jenom“ podívat o sobotním večeru, ale i to je úžasné.
Petr tím ukázal, o čem jsou ta naše setkání. Mohu nebo nemohu přijet či chci nebo nechci vidět kamarády?
Úplným závěr poděkování všem osmi letošním spolubojovníkům. A nejenom pro ně: květen 2028 již volá.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!