Jdeme pěšky někam, nevíme přesně kam. Pěšinka vede podél řeky a my hledáme, kudy se dostat na druhou stranu. Bohužel jsme bez signálu, a tudíž ta orientace není ideální.

Jdeme pěšky někam, nevíme přesně kam. Pěšinka vede podél řeky a my hledáme, kudy se dostat na druhou stranu. Bohužel jsme bez signálu, a tudíž ta orientace není ideální.  autor: Bubinga

Zpět na  
Devatenáct chutí Laponska poosmé
1 / 41
Při nedělním zamračeném ránu opouštíme městečko Inari. Zanedlouho zastavujeme v Karhunpesäkivi, kde je prodejna suvenýrů, občerstvení a kouzelná příroda.
Vypadá to tu příjemně, ale bohužel hodně prší a to tak, že dost, tudíž upouštíme od pěšího výletu ke skalním útvarům Karhunpesäkivi, odkud se nabízejí zajímavé výhledy. Došli bychom tam promočeni na kost a neviděli bychom nic.
Ve městě Ivalo odbočujeme doleva směr finsko-ruský hraniční přechod Raja-Jooseppi. Správný směr nám brzy potvrzuje silniční ukazatel.
Po 45 km zastavujeme na parkoviště. Jsme tu sami, nikde ani živáčka.
Ženuška netuší, kam jdeme. Ani já si nejsem jistý, ale věřím, že to za toho deště nebude zbytečná cesta.
Vydat se do přírody a nepotkat živáčka není v Evropě zase až tak jednoduché. Ale v této oblasti věc zcela běžná. Na mapě totiž tato cesta není značená, tudíž sem asi moc turistů nezavítá.
Kolem sebe pozorujeme malebnou, civilizací skoro nedotčenou finskou divočinu. Na procházce nás doprovází klid a ticho, které dnes člověk v Evropě jen tak nenalezne.
Tentokrát já chci ještě něco navíc. Na internetu a na mapě jsem si našel jisté, tuze zajímavé místo. Snad ho najdeme, snad tam dojdeme.
Snad ho najdeme, snad tam dojdeme.
Štěstí nám přeje, jelikož spatřujeme Suomujoen kolttakentt, jednu z opuštěných lesních osad Skoltských Sámů ze čtyřicátých let.
Vítá nás autentická a tajuplná atmosféra. Žádný skanzen, nic přikrášleného. Vše tady zůstalo tak, jak to poslední obyvatelé zanechali.
Tento utajený klenot se nachází mezi řekou Lutto a jezerem Oskarinjärvi.
Někteří Sámové stále řídí svůj život jako před staletími podle sezónního přesunu sobích stád (v zimě v nížinách, v létě v horách).
Sobí spřežení ale nahradily skútry, za sobím stádem se jede autem a tradiční stany z kůže nazvané lavo či malé dřevěné chatky vyměnili za modernější obydlí.
Fascinující příroda a opuštěná oblast nejenom kolem jezera Oskarinjärvi.
Z větviček stromů kapají křišťálové slzy.
A kaluže se zvětšují.
Na severu není radno spěchat. Klid a pohoda při toulkách zdejším krajem je důležitá zásada pobývání v něm.
Na parkovišti je naše autíčko stále samo, ani na silnici nic nejezdí. Kam taky, nedaleko je uzavřený hraniční přechod.
Jedeme tedy zpět a brzy nás vítá Ivalo. Sice největší město v této oblasti, ale ve skutečnosti shluk nemnoha moderních domů podél silnice.
Není tudíž jednoduché dát si někde dobrou kávičku, ale nakonec se nám to daří.
Letiště Ivalo Airport (IVL) je nejsevernější letiště Finska, a tudíž také nejsevernější letiště Evropské unie.
Suomujoen kolttakentt podruhé. Tentokrát už jen příjezd po jediné přístupové cestě představuje zajímavý zážitek. Štěrková, místy rozbitá silnička nedovoluje velkou rychlost.
Během jízdy máme opět příjemnou společnost.
Po 35 km zastavujeme na parkovišti, kde už stojí celkem dost aut.
Jdeme pěšky někam, nevíme přesně kam. Pěšinka vede podél řeky a my hledáme, kudy se dostat na druhou stranu. Bohužel jsme bez signálu, a tudíž ta orientace není ideální.
Nakonec opuštěnou lesní osadu Skoltských Sámů nenacházíme. Procházka krásnou zdejší přírodou je ale také úžasná záležitost.
Už neprší, a tudíž létá podstatně více dotěrných komárů.
Cestou zpět si prohlížíme zajímavé dřevěné mostky.
Dnešní nocleh máme naplánovaný v Saariselkä. Nejdřív však jedeme na nedaleký kopeček Kaunispään.
Restaurace s kavárnou je zavřená, vyhlídka naštěstí ne.
Výhledy jsou úžasné.
Saariselkä je oblíbená turistická destinace ve finském Laponsku, známá celoročním cestovním ruchem.
Je mimosezóna, tudíž zde moc turistů není.
Ale v ulicích a parku je plno.
Jak je to s tím alkoholem ve Finsku? Poměry ve Švédsku a Norsku jsme zkoumali v minulých letech, nyní je na řadě Finsko. A vypadá to, že je to dost podobné. Lidé tady bumbají a abstinenti určitě nepřevažují.
Klasická prohibice tady samozřejmě není, pouze taková skrytá. Distribuce a prodej alkoholu je výlučně v rukou státu, který má na tuto činnost zvláštní monopol.
V běžných obchodech je omezená nabídka alkoholu. Kořalka, víno i většina piva se prodává ve státních obchodech ALKO, kde ale kupodivu mají celkem dobrý výběr, rozumné ceny i školený personál.
Otevírací doba je však jasně daná a stejná pro všechny obchody tohoto typu. Mimo tyto hodiny se alkohol nesežene. V restauracích je sice alkohol k dostání, ale za vyšší ceny. A většinou je také určená pevná zavírací doba.
Přemýšlím o známém rčení „Pít jako Dán“. Jak vlastně Dánové k takové pověsti přišli, nevím. V Dánsku jsem sice ještě nebyl, ale podle toho, co jsem viděl v Norsku, Švédsku a Finsku, bych to rčení rozšířil.
Vzhledem ke skryté prohibici si místní včetně mládeže nakoupí v předstihu dostatečné množství alkoholu a odeberou se na určené místo, kde to konzumují. Finové, Norové a Švédové pijí tedy jak Dánové.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!