Finsko má sice nejvyšší spotřebu kávy na světě, ale sehnat klasické espresso či dokonce flat white je občas nadlidský úkol.

Finsko má sice nejvyšší spotřebu kávy na světě, ale sehnat klasické espresso či dokonce flat white je občas nadlidský úkol.  autor: Bubinga

Zpět na  
Devatenáct chutí Laponska pojedenácté
1 / 49
Při čtvrtečním ránu opouštíme Jyväskylä a pokračujeme v krasojízdě.
Finsko má sice nejvyšší spotřebu kávy na světě, ale sehnat klasické espresso či dokonce flat white je občas nadlidský úkol.
Chvíli po poledni nás vítá historické město Porvoo na pobřeží Finského zálivu.
Počasí nám přeje, tak se vydáváme na procházku.
Porvoo patří mezi šest nejstarších měst v zemi a v první polovině 18. století náleželo také mezi největší města ve Finsku.
Je proslulé nádherně zachovalým Starým městem se dřevěnými domy a přístavními sklady, které byly postaveny na břehu řeky a sloužily k uložení zboží při jeho překládce.
Jsou natřeny na červeno, původně se tak stalo v druhé polovině 18. stol. na počest návštěvy švédského krále Gustava III.
Díky těmto pozoruhodným malebným domkům při řece, dřevěným stavením a uličkám dlážděným velkými nestejnoměrnými balvany patří staré Porvoo mezi nejhezčí místa ve Finsku.
Nejvýznamnější okamžik v historii města připadá na rok 1809, kdy byl v sále místní radnice ustanoven finský sněm a car Alexandr I. potvrdil novou finskou ústavu a postavení Finska jako autonomního velkovévodství v ruské říši.
Ve svažitých uličkách nebo u řeky Porvoonjoki objevujeme obchůdky s řemeslnými výrobky, galerie, restaurace a kavárny.
Je teploučko, komáři neštípou, trochu jiná situace než před několika dny na severu.
Porvoo je oficiálně bilingvní, používá se zde finština a švédština.
Porvoo je jediným finským místem, po kterém jsou pojmenovány hned dva astronomické objekty. Prvním je planetka 1757 porvoo o průměru 9,8 km a druhým je kráter na jižní polokouli planety Mars.
Z mnoha míst se nabízejí krásné výhledy na zajímavé domečky u vody i zachovalou stará část „Vanha Porvoo“, která je srdcem města.
Dominantou města je středověká katedrála Porvoon tuomiokirkko se samostatně stojící zvonicí, postavená v letech 1414–1418, přičemž její nejstarší části jsou datovány již do 13. století.
Jedná se o celkem jednoduchou, ale působivou stavbu, jejíž bílé zdi a tmavá střecha tvoří výrazný kontrast s okolními domy ve staré čtvrti.
Co ten nový traktor před katedrálou?
Brzy jsme pochopili. Poté, co nevěsta se ženichem opustili kostel, nasedli do přistaveného traktoru a projeli se v něm okolo svatostánku. Zda se jednalo o svatební dar nebo nějaký místní zvyk, nevím.
To není nevěsta, ale princezna určitě.
Již v 19. století byly v Porvoo proslulé originální stylové kavárny, které navštěvovali lidé až z Helsinek. V současnosti také lidé až z Karlových Varů.
Ve městě žil až do své smrti národní básník Johan Ludvig Runeberg. K jeho osobě patří neodmyslitelně Runebergovy dortíčky.
Podle legendy do nich přidávala jeho žena Fredrika z šetrnosti chlebovou strouhanku, která je nezbytnou součástí dnešního receptu.
Ochutnat místní Runebergův dort je povinnost! Dortík není špatný, ale jednou stačí, zase až takový zázrak to není. Na talíři nám zbyly drobečky, tak jsme se podělili. I ptáčkům totiž chutná Runebergův dort.
V Porvoo se při procházce po nábřeží zastavujeme v restauraci s krátkým názvem „Å“.
Vítá nás tady příjemné prostředí, ochotná obsluha nešetřící úsměvem a v jídelním lístku nacházíme lososovou polévku, na kterou máme chuť.
Při toulkách po městě Porvoo objevuji místní řemeslný pivovar Borgåbryggeriet a konečně si ve Finsku pochutnávám na pivu.
Pivovar se zaměřuje na výrobu piva s využitím tradičních postupů i moderních metod. Snaží se používat lokální suroviny a vytvářet specifické chutě odrážející tradici regionu.
Nabídka pivovaru zahrnuje širokou škálu pivních stylů – od klasických ležáků až po experimentální IPA piva nebo tmavší speciály.
Zajímavá umělecká díla v ulicích mě nepřestávají udivovat. V tomto případě nazval finský sochař Tommi Toija své hliníkovo-kamenné dílo „král kopce“.
Při sobotním dopoledni opouštíme Porvoo a jedeme necelých 50 km na západ, do hlavního města.
Helsinky jsou nejsevernějším hlavním městem na pevnině jakéhokoli kontinentu a druhé na světě (za islandským hlavním městem Reykjavík).
Ale na prohlídku moc času nemáme, tak jdu alespoň vyzkoušet teplotu vody v moři. Od plavání ale musím bohužel upustit, jelikož je v zálivu voda jenom po kolena.
Dorozumívání ve Finsku není jednoduché. V případě, kdy potkáme člověka nemluvícího anglicky či německy, tak jsme bez šance. Finština, z rodiny ugrofinských jazyků, je natolik odlišná od všech ostatních, že se těžko hledá u slovíček nějaká podobnost.
V poledne nás čeká v přístavu trajekt dopravce FINNLINES.
Máme před sebou 30hodinovou plavbu z finského hlavního města Helsinek do německého města Lübeck, respektive městské části Travemünde.
Brzy opustíme Finsko a říkáme si, že toho není málo, co dali Finové všanc celému světu. Hlavním finským vývozním artiklem už nejsou telefony Nokia, ale sauna a metalové kapely.
Jedná se o loď menší a rychlejší, než na kterou jsme zvyklí při plavbě z Kielu do Oslo.
Kromě restaurace s kavárnou a obchod, objevuji k mému překvapení také saunu s vířivkou, a to dokonce zdarma. Sauna je nedílnou součástí finského života a kultury i na lodi.
Trochu to fouká, ale to určitě není důvod být zalezlí v kajutě.
K večeru se ale paluba vyprazdňuje.
O něco později se však někteří lidé vracejí a pozorují na hladině se odrážející světlo zapadajícího slunce.
Také většinu neděle si užíváme pohodu na palubě. A já opět v sauně.
S přicházejícím večerem se blíží konec naší letošní severské pohádky.
Zelený maják Molenfeuer Travemünde označuje nejenom vjezd do Trave, ale také varuje lodě před mělkými vodami. Nám však říká, že budeme vystupovat.
Je půl desáté večer a nás čeká domů „krásných“ 700 kilometrů.
Viděli jsme, užili jsme si a to, co jsem si zapamatoval, jsem zkusil sepsat. Hodně mi při tom samozřejmě pomohly fotografie, které jsem pořídil osobně na svůj mobilní telefon.
Letošní povídání vzniklo za psychické i odborné podpory mé báječné ženušky Pavlínky, která mi byla oporou i při cestě samotné, především při řízení automobilu, se kterým jsme najeli 6244 km.
Kdyby snad nebylo něco jasného v mém vyprávění, ptejte se. Žádná otázka není hloupá ani špatná. Pokud budu znát odpověď, rád se o ni podělím.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!