Protože jsou tady milióny komárů, kteří štípou, koušou a lezou do očí i uší.

Protože jsou tady milióny komárů, kteří štípou, koušou a lezou do očí i uší.  autor: Bubinga

Zpět na  
Devatenáct chutí Laponska podeváté
1 / 42
Při pondělním ránu pokračujeme opět na jih, ale brzy zastavujeme, abychom se prošli.
Národní park Tankavara – Urha Kekkonena nese jméno osmého prezidenta Finské republiky. Jedná se o místo s půvabnou a klidnou krajinou lučin, bažin a jezer i bohatou historií spojenou se zlatou horečkou ve 30. letech 20. století.
Neprší, tak proč si neudělat delší procházku tímto krásným místem.
Protože jsou tady milióny komárů, kteří štípou, koušou a lezou do očí i uší.
Jednomyslně je rozhodnuto o zkrácení procházky a návratu k autu.
Jedna krátká zastávka ale přeci jenom. Prohlížíme si repliku vojenského krytu z let 1943-1944 a také 75 mm protitankový kanón, který sloužil k obraně během útoku Sovětského svazu v létě 1944.
Těm asi komáři nevadí.
Kávička ještě dneska nebyla, a tak zajíždíme do městečka Sodankylä, kde objevujeme kavárnu Kahvila Smak.
Milá kavárna, krásné vnitřní prostředí, ochotný personál a zajímavá nabídka kávy a dortíků. Návštěvu určitě můžeme doporučit.
Napapiirin retkeilyalue. Tak se jmenuje náš další pokus o procházku. Také tady nás doprovázejí na cestě komáři, ale touha vidět kouzelnou přírodu vítězí.
Jedná se o zajímavé výletní místo nedaleko finského města Rovaniemi.
Napapiirin retkeilyalue je rekreační a turistická, ale stále divoká přírodní oblast rozkládající se ještě za polárním kruhem.
Brzy opustíme drsnou, ale tuze kouzelnou krajinu nad polárním kruhem, která nezná hranic. Ale něco přeci jenom spojuje norskou, švédskou i finskou část Laponska – komáři a sobi.
Procházíme se kouzelnou krajinu s řekami, potoky a lesy. Jsou zde vybudované dřevěné chodníky, mosty přes vodní toky, piknikové zóny, místa pro grilování i toalety. Nechybí informační cedule.
Je to ideální místo, kde lze ještě spatřit arktickou přírodu v rozumném dosahu od civilizace.
Kdo si hraje, nezlobí.
Také na tomto místě nacházíme rozumný poměr člověka a přírody.
To samé se ale nedá říct při naší další zastávce.
O vesničce Santa Clause nacházející se jen pár kilometrů od města Rovaniemi jsem si nedělal iluze, ale když jede člověk kolem, tak je povinnost přibrzdit.
„Tam, kde vládnou sobi a žije Santa Claus.“ To jsem četl, ale skutečnost je podstatně jiná. Vládu nad tímto místem převzali obchodníci ke spokojenosti mnohých návštěvníků. My to vidíme v trochu jiném světle.
Pro děti je to samozřejmě jedno z nejkouzelnějších míst celé severní Evropy. Místo, kde jsou Vánoce celý rok a kde se sny mění ve skutečnost.
Podle finské legendy sice Santa Claus žije na hoře Korvatunturi Joulupukki, ale jeho „oficiální“ sídlo bylo v roce 1985 zřízeno právě tady.
Dalším důvodem, proč jsme se zde zastavili je severní polární kruh, který je vyznačen na západním okraji Santa Claus Village.
"Jdu na sever", "Jdu na jih". Sice nejsme až na severním pólu, ale při překračování hranice polárního kruhu si nemůžeme nevzpomenout na našeho velkého genia Járu Cimrmana a divadelní hru „Dobytí severního pólu“.
Ve zmíněném divadelním představení srovnával Varel Fryštenský přírodu na severním pólu s výletem na Kokořín. A já dodám, že na Kokořínsku je skutečně větší klid i kouzlo.
Ale kávička i dortík nám chutnaly.
Nedaleké letiště Rovaniemi protíná polární kruh. I když hranice polárního kruhu se pohybuje, tak kdoví, jak je to dnes.
Město Rovaniemi, vstupní bod na drsný sever, je administrativním, obchodním i kulturním centrem nejsevernější finské provincie Laponska (oblast Peräpohjola). Neleží sice v centru Laponska, ale výše na sever tak velké město již není.
Rovaniemi se nachází šest kilometrů jižně od severního polárního kruhu. Už tedy nejsme v arktické oblasti, tudíž volba zmrzliny je jasná záležitost.
Rozkládá se mezi pahorky Ounasvaara a Korkalovaara na soutoku řek Kemijoki a jejího přítoku Ounasjoki. Tudíž nemohou chybět zajímavé mosty.
Rovaniemi je příjemné, i když ničím výjimečné městečko. Možná je to také tím, že za války bylo kompletně zničené a následně tudíž znovu postavené podle návrhů světoznámého architekta Alvara Aalta.
Ten vytvořil půdorys města připomínající hlavu soba. Cesty z něho vedoucí ven představující jeho parohy a sportovní stadion má symbolizovat sobí oko.
V Rovaniemi sídlí kromě Rovaniemen Palloseura hrající nejvyšší finskou fotbalovou soutěž Veikausliiga také ojedinělý klub FC Santa Claus, který bojuje o umístění ve třetí fotbalové lize.
Když skupina Lordi, která pochází z Rovaniemi, vyhrála evropskou hudební soutěž velkou cenu Eurovize 2007, tak město na jejich počest rozhodlo přejmenovat stávající náměstí Sampo, které patří od té doby mezi nejnavštěvovanější místa.
Dnes se tak toto věhlasné náměstí jmenuje náměstí Lordů – Lordin aukio (Lordi’s Square).
Jednou z budov, kterou nelze přehlédnout, je vědecké muzeum Artikum, jehož budova vyrůstá přímo z břehu řeky Ounasjoki. Základ zdejších sbírek tvoří vše, co má něco společného s arktickými oblastmi nejenom Finska.
Ani v tomto městě nechybí ukazatele vzdáleností.
Kemijoki, protékající Rovaniemi, je se svou délkou 550 km nejdelší řekou ve Finsku.
Soch je v ulicích norských, švédských i finských měst velké množství a jejich náměty mě nepřestanou udivovat. Žádní svatí, ale obyčejní lidé a jejich život. Zvířátka jsou také častým námětem.
Většinou není jednoduché určit důvod jejich osazení právě na daném místě. Někdy je také název díla i autor neznámý. Ale to neubírá nic na jejich kouzlu.
Většinou tedy musí pracovat představivost. Ne však v tomto případu, i když… umělecké dílo na fotografii má název: „Památník komunismu a kapitalismu“.
Občas to vypadá, že určitá část města je vlastně výstavním sochařským sálem pod širým nebem. Určitě všichni poznali sochu Santa Clause.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!