Na první dobrou jsem se zarazil, ale záhy jsem pochopil, že se nejedná o člověka. Umím si ale představit, že to občas někdo nepochopí a zavolá na policii.

Na první dobrou jsem se zarazil, ale záhy jsem pochopil, že se nejedná o člověka. Umím si ale představit, že to občas někdo nepochopí a zavolá na policii.  autor: Bubinga

Zpět na  
Devatenáct chutí Laponska podesáté
1 / 39
Při úterním ránu pokračujeme směrem k Botnickému zálivu. První zastávka ale není u vody, nýbrž u kytiček.
Vydáváme se na prohlídku Botanické zahrady Univerzity v Oulu (University of Oulu Botanical Gardens – Kasvitieteellinen puutarha).
Je to jedna z nejsevernějších vědeckých botanických zahrad na světě. Uchovává sbírku rostlin pro výuku a výzkum. Je přístupná veřejnosti, a to dokonce zdarma.
Sbírky zahrnují více než 4 000 různých druhů rostlin. Prostě samé kouzlo, kam se člověk podívá.
Dominantou botanické zahrady v Oulu jsou pyramidové skleníky Romeo a Julia, kde je prezentováno asi 1 200 druhů exotických rostlin.
Malebné univerzitní město Oulu bylo zvoleno Evropským městem kultury v roce 2026. A výzdoba tomu odpovídá.
Bronzová socha Toripolliisi, zobrazující zavalitého policistu, který střeží náměstí Oulun kauppatori. Byla financována z darů občanů a připomíná policisty, kteří dříve zajišťovali pořádek na náměstí.
Srdcem města je nábřežní trh, kterému dominuje cihlová neogotická tržnice Kauppahalli.
Tržnice je ideální místo pro nákup dobrůtek. Nabízí se široký výběr produktů od bobulí po houby, med, vejce, bylinky, sobí maso, zvěřinu, ryby, sladké i slané pečivo.
Stánky nejenom s občerstvením jsou na venku, na nábřeží.
V jednom z nich si dáváme úžasné rybičky.
Významnou historickou památkou města je Oulský chrám postavený v neoklasicistním stylu roku 1832. Historie chrámu však sahá až do počátku 17. století.
Jedná se o další z mnoha krásných katedrál rozesetých po Finsku, tentokrát se žlutou fasádou doplněnou decentním dekorem a vitrážovými okny.
Sice trochu fouká, ale zima není, a tak frappé je jasná volba.
Oulu je příjemné město plné zeleně. A samozřejmě soch a různých uměleckých výtvorů. Na fotografii je dílo s názvem „Orel mořský a losos“.
V deltě řeky Oulu se rozkládá park Hupisaaret. Ostrůvky propojené bílými dřevěnými mosty, potoky, fontány, stinné trávníky, skleníky, altánky a upravené zahrady či letní kavárna Kiikku.
2026, významný rok pro město Oulu.
Procházíme se, fotografujeme a ochutnáváme zmrzlinu.
Na severním okraji parku je nejdelší rybí přechod ve Finsku, kde je možné od května do října pozorovat migrujícího lososa.
Při návštěvě supermarketu mě obsluha přesvědčuje, abych si koupil české pivo, ale já chci ochutnat místní.
Také ve Finsku porovnáváme ceny pohonných hmot. Zjišťujeme, že na rozdíl od Norska jsou celkem stabilní a vyrovnané.
Při středečním ránu pokračujeme v toulkách Finskem a prohlížíme si poklidnou krásu krajiny.
V obci Pihtupudas si prohlížíme zajímavý pomník. Lauri Tahko Pihkala je vynálezce pesäpalla, finské varianty baseballu, jednoho z nejoblíbenějších sportů v této zemi.
V roce 1969 se stal Lauri Pihkala jedním z prvních osob, které obdržely čestný doktorát ve sportovních vědách na Univerzitě v Jyväskylä. Byl to vášnivý sportovní fanoušek, který vyvinul nebo zdokonalil několik venkovních her.
Ale také sportovec, který se zúčastnil Letních olympijských her v letech 1908 a 1912. Zvládal různé disciplíny (skok do výšky, hod diskem, vrh koulí či běh).
V Laukaa, na východním břehu jezera Saraavesi, se chceme ohlédnout tisíce let zpět. Saraakallion kalliomaalaukset je skalní formace vysoká 40 metrů. Některé z více než 100 skalních maleb nebo jejich částí jsou staré až 7 000 let.
Neznámý lid zde vytvářel obrazy s tématy jelenů, hadů, lidí, křížů, člunů, dlaní nebo různých geometrických vzorů. Skalní malby Saraakallia tvoří největší souvislou oblast obrazů nejenom ve Skandinávii.
Bohužel není jednoduché malby spatřit. Procházka od prašné cesty na straně jezera nad malbami moc neřeší. To je tak pro horolezce.
Většina lidí jezdí pozorovat tento unikát z protějšího břehu na lodích. Jedná se však o organizovanou záležitost, kdy člověk musí respektovat čas a cenu.
Další zastávkou na naší pouti je Jyväskylä, největší město provincie Střední Finsko. Bylo založené roku 1837 carem Nikolasem a je známé především zdejší univerzitou. Patrně díky tomu také má přezdívku „Athény Finska“.
Zajímavých domečků je tady určitě více, ale Jyväskylä vešlo ve známost především architekturou Alvara Aalta. Tento slavný finský architekt se ve městě „podepsal“ hned třikrát: Městské divadlo, policejní stanice a budova kanceláří.
Dominantou města, která je viditelná z mnoha míst, je zalesněný hřbet Harju s rozhlednou a restaurací na vrcholu.
Nahoru, ale také samozřejmě dolů lze sejít do centra města po kamenných Nerových schodech pojmenovaných podle inženýra Oscara Nera. Schodů, které jsou doplněné květinovou výzdobou, je 143.
Rozhledna je volně a zdarma přístupná. Nabízí úžasné výhledy na město i jeho okolí.
Koupěchtiví mají jasno při návštěvě města. Známé místo kompas (kompassi) se nachází na hlavní nákupní třídě Kauppakatu. Na každém ze čtyř rohů stojí jedno nákupní centrum.
Obchodů je zde více než dost a také kaváren. Bohužel ne ve všech mají potřebné znalosti a vědomosti. Naštěstí se nám jednu úžasnou kavárničku podařilo objevit. Jmenuje se Robert´s coffee, což je oblíbený finský řetězec kaváren.
Každý nemá to štěstí, aby spatřil tolik krásy v příjemném a klidném parku Kirkkopuisto ljako já.
Při procházce po nábřeží se ocitám u mostu Kuokkala. Nejsem sám, kdo si všímá nahého muže houpajícího se vysoko nad hladinou jezera na houpačce zavěšené pod tímto mostem.
Na první dobrou jsem se zarazil, ale záhy jsem pochopil, že se nejedná o člověka. Umím si ale představit, že to občas někdo nepochopí a zavolá na policii.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!