Na hranicích opět není žádná budova, ani celníci, hlídá to tady pouze krásná řeka. Nebýt cedulí a nějaké té kamery, tak bychom ani nepoznali, že přejíždíme hranice a opět opouštíme Evropskou unii.

Na hranicích opět není žádná budova, ani celníci, hlídá to tady pouze krásná řeka. Nebýt cedulí a nějaké té kamery, tak bychom ani nepoznali, že přejíždíme hranice a opět opouštíme Evropskou unii.  autor: Bubinga

Zpět na  
Devatenáct chutí Laponska počtvrté
1 / 39
Při středečním ránu se jedeme podívat do Finska. Na severu Švédska tvoří část státní hranice s Finskem řeka Muonionjoki. Sice přejíždíme z jednoho suverénního státu do druhého, ale stále zůstáváme v Evropské unií.
Vypadá to, že nám Finsko připravilo sice lehce zamračený, ale jinak pěkný letní den, svěží a čistou středu. Projíždíme krajem Enontekiö, řídce osídlenou oblastí ve finském Laponsku, kde žije významná populace Sámů
Ve Finsku jsme dlouho nepobyli a další státní hranice je před námi.
Na hranicích opět není žádná budova, ani celníci, hlídá to tady pouze krásná řeka. Nebýt cedulí a nějaké té kamery, tak bychom ani nepoznali, že přejíždíme hranice a opět opouštíme Evropskou unii.
Veřejná přístupnost krajiny. Skandinávské země mají stoletou tradici, která se týká práva na volný průchod krajinou.
Lze chodit kamkoliv a kdykoliv, pouze nesmí člověk způsobovat škodu. Pouze v chráněných oblastech a v blízkosti lidských obydlí jsou určitá omezení.
Místní se smějí nebo kroutí hlavami, ale my musíme zastavit a fotografovat.
Po silnici č. 92 přijíždíme do městečka Karasjok (sámsky Kárášjohka). Kolem 90 % místní populace mluví sámsky a kromě lidí je oblast útočištěm pro více než 50 tisíc sobů v podzimním a zimním období.
Prvního ledna 1886 zde byla zaznamenána rekordně nízká teplota pro Norsko -51,4 °C, což by měla být dokonce nejnižší teplota v zemi. Dnes máme krásných 12 stupínků nad nulou.
Sámediggi of Norwegn (Sámský parlament Norsko). Jedná se o novou budovu postavenou ve tvaru lavvu (tradiční sámský stan) v roce 2000 a otevřenou za přítomnosti norského krále Haralda V.
Tato pozoruhodná ukázka moderní architektury vypadá velice zajímavě a nebál bych se ji označit za nejkrásnější budovu, kterou jsem v Norsku viděl.
Objekt, který působí jako instituce kulturní autonomie původních Sámů, má tvar polokruhu, fasádu a interiér obloženou dřevem.
Ve dvou podlažích je zřízena sámská knihovna s 35 tisíci svazky (na to, kolik knih bylo asi v sámském jazyce napsáno, je to hodně), recepcí, zasedací místností a kancelářemi. Bohužel dovnitř se běžně nechodí.
„Dobrý den, přijeli jsme z Česka.“… „???“… „Že nevíte, kde to je, To nevadí, tak se prosím se mnou vyfotografujte.“
Tradiční sámský oděv gákti se nosí na svatby, pohřby, náboženské oslavy, ale také během každodenní práce. Na výrobu kostýmu se používá kůže, šlachy a vlna, někdy i hedvábí a samet.
Barvy, vzory a šperky na gákti i tvar knoflíků na pásku mají hlubší význam. Mohou říct, jestli je člověk ženatý/vdaná a odkud pochází.
Paní právě vyrábí část zmíněného oděvu.
Kávička a cinnamon bun – kanelbolle nesmí ani dnes chybět.
Kde jinde než tady lze ochutnat sámské jídlo, jako je polévka bidus (bidos), tradiční pokrm Sámů. Jedná se o sytou směs z mrkve, brambor a sobího masa.
Restaurace Kjells kafé je podnik, kam chodí na jídlo a pití obyvatelé nejenom z Karasjoku, ale i širokého okolí. Tudíž tady lze spatřit místní Sámy.
Tematický park Sápmi je skanzen představující nejdůležitější prvky sámské kultury a tradic.
Jsou tu všechny typy sámských obydlí s předměty denní potřeby.
Sámské muzeum je bohužel zavřené, stále ještě není sezóna.
Ale venkovní expozice je naštěstí přístupná.
Za další dobrotou se vydáváme do restaurace Storgammen. Postavili ji ve tvaru tradičního sámského obydlí „goahti“. Kromě sobího masa mají v nabídce i další sámské speciality včetně ryb z místních řek a jezer.
My si objednáváme steak ze soba. A je to dobrá volba, chutná nám.
U kulatého objezdu stojí dva Sámové na lyžích. Jedná se o vzpomínku na sámské účastníky expedice přes Grónsko roku 1888 (Samuel Johansen Balta a Ole Nilsen Ravnu), kterou vedl norský polárník Fridtjof Nansen.
V obci Karasjok má své sídlo sámská televize a rozhlas NRK Sápmi. Dovnitř se člověk jen tak nedostane, už vůbec ne večer, ale je to zajímavé, že Sámové, nedávno utlačovaní, mají dnes svoji televizi a rádio.
Karasjok bru je ocelový visutý silniční most, který překlenuje řeku Kárášjohka nedaleko centra města Karasjok. Z mostu jsou hezké pohledy na město nebo na sámský parlament.
Část městečka za mostem je rozvleklá, tu jeden domek, tam druhý. Okolo nich bíle oplocené zahrádky.
A v jednom takovém domečku objevujeme zajímavý obchůdek Knivsmed Strømeng se sámskými noži.
Výrobce nožů Strømeng je jedním z mála řemeslníků, kteří tyto vyhlášené a kvalitní nože pro Sámy vyrábí.
A co víc, jedná se o umění výroby nožů, které se dědí z generace na generaci už od 18. století.
Bílý a roztomilý kostelík Karasjok Gamble Kirke z roku 1807 je nejstarší kostel v regionu Finnmark a především jediná historická památka v obci Karasjok. Za druhé světové války měl svatostánek štěstí nebo se nad ním Němci slitovali.
Sámská vlajka byla schválena 15. srpna 1986 na speciální sámské 13. konferenci v Åre ve Švédsku. Motiv vychází ze ságy Päiven parneh od Anderse Fjellnera. Levý půlkruh představuje Slunce, pravý Měsíc.
Národní hymna Sámů ze srpna 1986 je píseň Sámi soga lávlla. Text napsal sámský učitel a politik Isak Saba a byla poprvé vydána v sámských novinách Sagai Muittalægje 1. dubna 1906. Hudbu složil norský skladatel Arne Sørli.
Nejvýznamnějším dnem pro sámský národ je od roku 2004 „Den sámského lidu“, který se slaví 6. února v Norsku, Švédsku, Finsku a Rusku. Tento svátek představuje symbol jednoty napříč státními hranicemi.
Nad městem Karasjok objevuji zajímavý kopec. Čeká mě sice necelých 150 výškových metrů, ale tuším hezké výhledy. A nemýlil jsem se. Vidět je například zajímavá podkova řeky Kárášjohka.
To už se ale blíží pozdní večer. Sice podle světla to není poznat, jelikož se sluníčko nechystá spát. Ale my ano, protože nás čeká zítra další zajímavé putování.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!