Okruh hornickou historií Zbýšova

Vydáváme se na okružní procházku okolo Zbýšova s cílem blíže poznat hornickou minulost tohoto místa. Volíme zhruba desetikilometrovou trasu po místním značení, které tvoří dvě kolečka, jedno větší, druhé menší – místními vydávaná za sněhuláka, kterého si s trochou fantazie lze pod značením představovat.

Naše trasa začíná na Masarykově ulici nedaleko autobusové Zastávky Zbýšov, Poustka u obchodu s potravinami, kde si pod schodištěm prohlížíme kamenný strom, což je vlastně zkamenělina kusu kmene pravěké dřeviny. Odtud se vydáváme po stopách červeno-žlutého sněhuláka hlavní silnicí dolů a po chvíli mizíme ve křoví na pěšince stoupající do prudkého kopečku. Jak se později ukáže, dříve zde stávalo železniční těleso, takže vlastně procházíme po náspu, kde jsou ještě patrné zbytky pražců a betonových sloupů.

Cesta nás zavede až k hlušinové haldě, která je se svými 60 výškovými metry viditelná již z dálky. Halda je přístupná na vlastní nebezpečí, ale nahoru vede celkem pohodlná cesta, proto neodoláme a škrábeme se na vrcholek. Přesněji řečeno vrcholky, neboť halda je má hned čtyři. I když halda ční nad okolní terén, výhledy zde nečekejte, ty zastínily náletové dřeviny. Pouze dvě holejší místa umožňují výhled na Zbýšov a do okolních polí. Na jižním svahu haldy se vlivem klimatických podmínek vytvořila křovinatá step.

Po sestoupení stejnou cestou procházíme okolo paty haldy, kde jsme objevili zamřížované dveře bývalého atomového krytu. Z krytu se line zápach kanálu a na zdi visí upozornění na výskyt kontaminovaných hlodavců, proto se zde raději nezdržujeme a vydáváme se dál. Je teplo, sluníčko nás popichuje svými paprsky a rádi bychom se schovali někde ve stínu stromů, cesta ale vede po poli okolo Božích muk až k bývalému lomu na Trenzově skále. Stále sledujeme sněhulákové značení, které nás zavede k čistírně odpadních vod. Tady se napojíme na asfaltovou cestu lemovanou vytouženými stromy, stínu si ale moc neužijeme a po chvíli opět míříme do pole. Tato část Zbýšova se nazývá Dolina.

Po poli dojdeme ke křížku, kudy dříve z dolu Simson vedla lanová dráha, která dopravovala uhlí do elektrárny v Oslavanech. Pokračujeme mezi jasně žlutými poli řepky olejky až k bývalé cihelně. Momentálně zde probíhá nějaká akce a je zde zapálený táborák, škoda, že nemáme nic, co bychom si opekli. Zastavujeme se tu tedy alespoň na odpočinek a svačinu z vlastních zásob.

Od cihelny jdeme pěšinkou k lávce přes soutok Neslovického a Zbýšovského potoka zvaný Brodky. Zabočujeme doprava na lesní cestu, která nás zavede k samotě u Ryškových. Přejdeme silnici a po chvíli dojdeme ke studánce Barbora, která dříve sloužila jako zdroj pitné vody pro obyvatele stejnojmenné samoty, která tu kdysi stávala.

Vyjdeme kopec na Anenskou, kde se vnoříme do akátového lesa. Zde vidíme odbočku k dopravní štole, po níž se vydáme, vchod je ale zazděný a o štole svědčí pouze větrací otvor s upozorněním na možný výskyt důlních plynů. Akátím sejdeme k bývalému dolu Barbora, který byl vyhlouben roku 1782 s hloubkou 70 metrů, ale pro opakované zaplavování byl roku 1854 opuštěn. Činnost dolu je také poznamenána jednou tragédií, kdy se při požáru v dole udusilo 10 horníků. V současnosti je na místě zahrádkářská kolonie.

Pokračujeme pěknou cestou listnatým lesem okolo pomníčku se vzpomínkou na dávnou vraždu až ke křižovatce s modrou turistickou značkou, která nás zavede Prudkým klesáním do údolí, kterým protéká potok Balinka. Jdeme po široké cestě proti proudu potoka, cesta se s potokem neustále protíná a je zde několik brodů. Nemusíte se ale bát nějakého koupání, vody v Balince je tak na umytí podrážek vaší turistické obuvi.
Souběžně se širokou cestou vede o několik metrů výše ve stráni stará lesní stezka, resp. spíše místy zarostlá pěšina, kterou můžete využít, nechcete-li na cestě stále uskakovat cyklistům. Nakonec se obě cesty napojí na cyklostezku Stezka permoníků I, po které vyjdeme mírným stoupáním až k odbočce na Zakřany. My pokračujeme doprava na Zbýšov, projdeme kolem koupaliště, prokličkujeme zbýšovskými bytovkami a končíme opět na Masarykově ulici, kde si v Hornickém domě dáváme zasloužený pozdní oběd.