V Brazílii jsem se svezl vlakem
Do svého profilu jsem si napsal mj. „železniční turista“. Pokud do cíle své cesty necestuji vlakem, snažím se o železnici ve vybrané destinaci zjistit co nejvíce a pokud možno se i vlakem svézt. Nejinak tomu bylo i když jsem se chystal do Brazílie. Brazílie má vzhledem k své rozloze 8 511 965 km2 nepříliš rozsáhlou železniční síť – 30 000 km, která byla budována za účelem spojení vnitrozemí s přístavy, mezi velkými městy železniční spojení neexistuje. V bedekrech jsou proto rady pro cestování vlakem odbyty strohým konstatováním: „Vlakem se po Brazílii moc cestovat nedá.“ Navíc za krize v osmdesátých letech minulého století byla osobní Doprava na brazilských železnicích silně omezena. Pravidelné spoje zůstaly zachovány jen na turisticky atraktivních tratích v Mato Grosso a v okolí velkých měst jako příměstská doprava. Poměrně časté, a mezi Brazilci velmi oblíbené, jsou víkendové a sváteční jízdy historických vlaků – obdoba u nás též oblíbených nostalgických jízd.
Místem mé dovolené v Brazílii byla Fortaleza, takže Mato Grosso bylo pro mne nedosažitelné a v době mého pobytu se žádná historická jízda nekonala. Chtěl-li jsem se svézt vlakem, musel jsem se spokojit s příměstskou Dopravou. Ve Fortaleze jsou provozovány dvě linky; jedna do Caucaia, kde vlaky jezdí od půl šesté do půl osmé večer a druhá do Aracapé, kde je možné přestoupit do Vila das Flores s provozem od půl šesté do půl deváté večer. Na obou linkách jezdí soupravy v půl hodinovém taktu. Na obou linkách jezdí vlaky od pěti do devatenácti hodin v hodinovém taktu. Nádraží je jednou ze tří nejvýznamnějších budov Fortalezy spolu s pevností, která dala městu jméno a katedrály. Byl jsem proto nemile překvapen, když jsem měl problém nádraží najít, resp. doptat se, jak se k němu dostat. (Neměl jsem plán města.) „Nejpřesnější informací bylo mávnutí rukou neurčitým směrem. Nádraží jsem nakonec našel a chtěl si pořídit i nějaké fotografie. Požádal jsem o svolení policistu hlídkujícího v hale, který poslal nějakého civilistu pro vyššího úředníka. Ten mi po telefonátech na tři místa fotografování povolil s patřičným poučením, že nesmím vstupovat do kolejiště. Nádražní budova ve Fortaleze je opravdu velice pěkná nejen svým architektonickým řešením, ale i úrovní čistoty. S péčí o čistotu se to až přehání. Nemohl jsem v klidu použít toaletu, uklízeč tam bez ustání šúroval. Jízdné na Fortalezských městských železnicích je jednotné bez ohledu na projetou vzdálenost. V době mého pobytu stála jízdenka 0,90 realu (asi 10 Kč). Platí se u pokladny, jízdenky se nevydávají. Po zaplacení se musí cestující protáhnout úzkým turniketem, takže černí pasažéři nemají šanci. Pokud někdo cestuje s jízdním kolen nebo objemnějším zavazadlem, zřízenec mu odemkne branku u turniketů. Turnikety jsou vybaveny i autobusy na většině linek městské dopravy. V autobusech jsou i opatřeny počítadly, takže ani tam nemá černý pasažér, případně kamarád řidiče šanci a řidič nemůže krátit tržby.
Rozhodl jsem se pro linku do Aracapé. Interiér oprýskaných vagonů je prostý a pro příměstskou dopravu účelný. Lavice po stranách a velký prostor k stání uprostřed. Okna nejsou zasklena, pouze opatřena mříží. Během jízdy soupravou neustále procházeli prodavači nabízející bez úspěchu různé cetky. Úspěch měli jen prodavači bonbónů. Skoro každý cestující si alespoň jeden bonbon pro osvěžení koupil (já ne). S papírky od bonbonů si nikdo starosti nedělal, ty se jednoduše odhodily na podlahu. Plechovky od coca coly a jiné větší předměty se vyhodily oknem. Okolí tratě, která je ve městě ohraničena zdí nebo plotem podle toho vypadalo. Ještě jedna věc mě zaujala. Pronikavý a velmi hlasitý zvuk, o kterém jsem si zprvu myslel, že to jsou policejní sirény, ale bylo to zabezpečovací zařízení na přejezdech. Takový jekot řidič prostě nemůže přeslechnout, předpokládám, že nehod na železničních přejezdech je v Brazílii méně než u nás. 36 minut jízdy z Fortalezy do Aracapé mi stačilo, takže jsem do Vila das Flores nepokračoval. U nádraží byl velký autobusový terminál, v dohledu nebyla žádná pamětihodnost ani hospoda a tak, aniž bych opustil placený prostor, jsem se nejbližším vlakem vrátil do Fortalezy. Ihned po zastavení vlaku se do vagónů vrhli uklízeči, kteří zlikvidovali papírky od bonbonů a jiný nepořádek.
Upřímně řečeno, nemůžu takový zážitek doporučit. Já jsem ale rád obětoval jedno odpoledne na pláži jen proto abych mohl říct: „V Brazílii jsem se svezl vlakem“.
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Maracanaú
Půjčovna autPříspěvky z okolí V Brazílii jsem se svezl vlakem
