Valašskou krajinou k Lačnovským rybníkům

Kam a jak jedeme?

Ráno je zatažená obloha, přesto nasedáme do autobusu do Valašské Polanky. Spolu s námi cestuje i větší turistická skupina a díky hojnému počtu členů otevírají v Polance hospodu dříve. Proto se hned ráno můžeme posilnit před cestou pravou valašskou kyselicí a kafíčkem.

Turistický oddíl si k tomu dává ještě pivo a část lidí i něco ostřejšího v štamprlích, asi neví, jak se jim pak půjde obtížně přes Pulčíny , když jim nohy ztěžknou nebo to bude naopak ! Mezitím se už počasí vyčasilo. Dalším autobusem se vydáváme do Horní Lidče, a ostatní turisté vystupují na rozcestí k Pulčínu. My až další zastávku pod Čertovými skalami v Lidečku.

Existuje několik legend o vzniku Čertových skal, avšak pravdivou verzi asi nikdo nezná. Čertovy skály jsou výrazná skalní hradba na JV úbočí kopce nad severním koncem obce Lidečko a jsou asi 150 m dlouhé. Dají se celé obejít, z každé strany jsou jiné a z horní plošiny jsou krásné výhledy do údolí a na protější kopečky s loukami. Tyto pískovcové skály využívají hlavně horolezci.

Jedna z pověstí praví, že zedˇ postavil čert, aby obrátil tok Senice, za což měl dostat dceru místního sedláka, ale do zakokrhání kohouta to nestihl. Která legenda je pravdivá, to se asi nikdy nedozvíme.

Procházíme kolem Čerťáků, místy jsou porostlé obrovskými borovicemi, břízami a smrky, ze zadní strany je velká spletitost kořenů, ve svahu působí zajímavě. Uděláme zde pár fotek a pokračujeme dál.

Od konce skal se vydáváme po pěšině k lesu. Manžel to tu v mládá prochodil, a tak slibuje, že při využití jeho zkratek bude dnešní výlet jen 12 km, ale já ho znám a v duchu se směji. Začínáme tedy od rozcestí lesních cest. K hlavnímu hřebenu stoupá modrá značka, ale my se vydáme jinudy - pozor - 1. zkratka - vlevo jdeme pod lesem, pak klesáme nad údolí s posledními domy Lidečka. Za zatáčkou se cesta vyrovnává, jdeme vrstevnicí a lesem. Vpravo se objevuje velká paseka a my odbočujeme do šíleně prudkého kopce lesní cestou - asi další zkratka ! Je to hrůza a děs ! Mám chuť se vrátit na značku a jít jako chodí normální lidi, ale manžel, který by chybu nepřiznal - se už hrne tím " krpálem " vzhůru.

Proto, že bych ho musela celou cestu nahánět telefonem, tak já a tyčky jdeme pomalu za ním serpentinami k vrcholu, kde si trochu odpočineme. Z horní části paseky nás odmění výhled do okolí - tady jsme prý asi v 1/2 cesty. Foukající větřík nás trochu zchladí, jsme asi 250 m vysoko nad údolím. Dále jdeme naštěstí po hřebeni.

Na odpočivadle si dáváme svačinu . Od rozcestí se vydáváme prostřední cestou, která krátce klesá a po odbočení vlevo už jdeme skoro pořád těsně pod hřebenem až k nejvyššímu vrcholu - Krajčici - 730 m . Cestou jsou skvělé výhledy na Lužnou a Vsetínské vrchy. Od rozcestí pod Krajčicí vidíme modrou značku a já jsem klidnější, že už půjdeme civilizovaněji, ale to ještě nevím, že to dlouho trvat nebude.

Naučnou stezkou Vařákovývh pasek procházíme k sedlu a zde zase značku opustíme a jdeme přes další polopaseku v řídkém lese přes miniaturní skalní město - to je zase úsek pro mého manžela a jeho dobrodružnou dušičku. Za odměnu, že se zde mohl zdržet, vymyslel další zkratku přes jakousi bažinu - údajně mi chtěl ukázat studánku, ale ta už dávno neexistuje, nebo je hodně zarostlá, protože jsme ji nenašli. Pokračujeme přes louku k Dolním Lačnovkám, zapoměl však, že některé zarostlé cesty nevedou stejně jako před dvaceti lety.

Za čím jedeme?

Takže pro jistotu tudy pár metrů pokračujeme s modrou značkou, a pak odbočíme neznámou lesní cestou do údolí. Jdeme přes vykácenou lesní plochu, tady se opět cesta mění ve stoupání k hřebeni, ale z ní brzy odbočujeme další cestou přímo dolů do údolí sice strměji, ale po pár metrech už stojíme na široké lesní cestě. O kousek dál přicházíme k mostku, tady odpočinek a manžel jde na průzkum neznámo kam ! Údajně hledal nějaké méně známé skály, ale naštěstí zarostly a je k nim obtížný přístup, tak se celkem brzy vrací. Lesní cestou po žluté značce pokračujeme k ostrohu nad údolím, my ale sestupujeme vlastní cestou na louku, pěšinou vpravo přes potok, houštinou na velké pastviny. Tady si vybíráme zkratku - přímo přes louky vzhůru - je to k bývalému Lačnovskému JZD, dnes asi soukromá firma, takže jsme tu jen my a traktor.

Čím víc stoupáme vzhůru k nádherným fotogenickým mrakům, je to jako cesta do nebe, nic jiného není vidět. Musíme ale tudy dojít k okraji silnice. Asi se tudy nesmí, ale žlutá značka tyto louky obchází a my jsme tak ušetřili dva km navíc. Těsně před silničkou jsme se museli podplazit pod dvěma elektrickými obrubníky s příkopem, ale vědomí, že brzy budeme stát konečně na rovné silnici nás drželo na nohou.

Za tuto zkratku musím ale manžela pochválit, i když to bylo z kopce do kopce - byly tu nádherné rozhledy a k tomu se vytvořily fotogenické mraky a navíc ušetřili jsme si cestu oklikou.

Už stojíme u silnice a vidíme malebnost jižního Valašska, s klesající silnicí jsou předešlé útrapy z cesty manželovi odpuštěny a už se jen kocháme krásnými výhledy do údolí - Lačnovské KRAJINY se serpentinami, malebnými zákoutími s domečky, kostelem, různými stromy - jako v pohádce.

Terén je tu velmi členitý a kopečky mají v létě různé barvy. A co teprve na podzim a v zimě - to musí být nádhera!

Ze silnice jdeme vlevo přes louky až k prvnímu Lačnovskému rybníku. Až dojdeme dolů, obcházíme a fotíme všechny 3 rybníky a serpentinovou cestu se stromy a v dáli s kopečky zase z opačného směru - je to také zajímavý pohled.

A tím končí pohádkový úsek. Protože v sobotu odpoledne z tohoto konce nic nejede, čeká nás ještě 1 km do Lidče na vlak do Vsetína, zde přestup na bus do Zlína, avšak vezeme si sebou spoustu zážitků.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Svačinu jsme měli sebou, jen ráno jsme si dali v Polance polévku s kávou.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Nejvíce mě zaujaly rybníky a malebnost Valašské KRAJINY, manžel tolik překvapen nebyl, neb to tu dobře zná.

Ostatní informace

Soustava tří rybníků - je na potoce Senice mezi Lačnovem a Horní Lidčí. Slouží k rybolovu a pořádají se zde rybářské závody. V okolí je výskyt některých vzácných květin, kolem dolního rybníka jsou rozsáhlé mokřiny. Vyskytují se tady i některé druhy vodního ptactva.

V této oblasti jsou k pronájmu i chatky, či apartmány, v letě i kemp. U jednoho rybníka je bufet s venkovním posezením. Autobusová Doprava je sem omezena na všední dny.