Jedeme do našich severních hor - 33. den: Orlické hory - cca 10 km dlouhá trasa: Jiráskova hřebenová cesta - Olešnice v Orlických horách - rozhledna Vrchmezí - prameniště Bělé - Polomský kopec - přírodní rezervace Bukačka - Šerlich (Masarykova chata)

V noci jsme opět nechali otevřené okno, bylo teplo, ale už si zvykáme. Spalo se dobře. V noci foukal silný vítr, do rána se uklidnil. Je teplo, ale mlha. Nic není vidět. I když šli chlapi spát dlouho, všichni se po půl osmé scházíme na snídani.

Než jsme se nasnídali, počasí se zlepšilo, hlavně se mlha zvedla. Držíme se včerejšího plánu. Cíl je rozhledna Vrchmezí. Autobus do Olešnice v Orlických horách má odjíždět v 10,20 hod., rádi bychom chtěli jet ještě o kousek dál. Ota večer kamarády zblbnul, že o kus dál je pivovar Agent s výborným pivem. Jdeme na nedalekou zastávku, kde zjišťujeme, že žádný autobus tam v 10,20 není napsán. Na velkém parkovišti však stojí několik cyklobusů, na jednom problikává Olešnice. Číslo linky není uvedeno ani na autobusu. Tak snad se tam dostaneme.

V autobuse se domlouváme, že chceme do pivovaru a kde bychom měli vystoupit. Řidič nám slibuje, že nám u pivovaru zastaví, i když tam zastávka není. Během jízdy nám však jeho kamarád vyhledal, že pivovar má v neděli zavřeno. Je fajn, že to víme, ušetřili jsme si tak kus cesty po silnici.

Vystupujeme tedy v Olešnici. Jenže ani tady se nám nedaří. Je tu pěkný mechanický betlém, o kterém jsme básnili, jenže infocentrum otvírá dnes až ve 13 hodin, betlém má mít otevřeno jen v pondělí a ve středu.

Chlapi aspoň chtějí využít získaný čas a zajít na pivo. Jedna hospoda má dovolenou, ale hospůdka U Anděla to zachránila. Točí tam Krakonoše a Letohradského jelena. Jenže se asi moc nevěnují čištění trubek nebo sudy špatně skladují. Chlapi i Ota pivo kritizují. Krakonoš se nechá normálně pít a jelen je výborný.

Odcházíme dle plánu po červené - po Jiráskově hřebenové cestě, která je hlavní dálkovou hřebenovou cestou Orlických hor a nejstarší značenou stezkou v Orlických horách. Měří celkem 170 km a vede z Broumova přes Hronov, Náchod, údolím Metuje do Olešnice v Orlických horách a přes Šerlich, Velkou Deštnou, Kunštátskou kapli, Anenský vrch, tvrz Hanička až k Zemské bráně a Čiháku do Mladkova, přes Suchý vrch do Litomyšle. Vyznačena byla r. 1921 k 70. narozeninám Aloise Jiráska, který si tuto oblast oblíbil a píše o ní i ve svých románech. Stezka spojuje ty nejkrásnější partie Orlických hor.

My dnes projdeme jen 10 km, takže pohodička i při stoupání 550 m.

Přes obec je to fakt skoro rovina, jsou tu hezké roubenky. V závěru už obcí stoupáme, z rozcestí Klimšák stoupání pokračuje. Na rozcestí nad Olešnicí se naposledy rozhlížíme po okolních kopečkách. Výhledy jsou zajímavé, i když zamlžené. Dokonce vidíme i rozhlednu Feistův kopec, kde jsme vloni byli. Tady se noříme do lesa a stoupáme dál až na vrchol Ostružník (982 m), kde jsou dvě nižší skaliska s pěknými výhledy. 

Následuje krátké klesání a o to delší a prudší stoupání po kamenité cestě. Nebere to konce. Tady jsme se pěkně roztrhali. každý si jde rychlostí podle sebe. Kupodivu nejdu úplně poslední, i když by mi to nevadilo. Vím, že se vždy někde sejdeme. Konečně jsme na rovné a pohodlné cestě, kousek po vrstevnici jdeme na rozcestí Vrchmezí.

Samotný vrchol s rozcestím Vrchmezí - Orlica, vrchol (1084 m) je jen o kousek výš. Je to 5. nejvyšší hora Orlických hor a dokonce nejvyšší hora polské části hor. Leží na evropském rozvodí mezi Baltským mořem a Severním. Pravděpodobně tady někde stála dřevěná rozhledna - první naše vyhlídková stavba v Orlických horách. Tady ještě na našem území je od r. 2012 pomník významných návštěvníků Vrchmezí - třístranný jehlan. Na jedné straně je připomenuta návštěva Josefa II. - císaře Svaté říše římské a krále českého a uherského r. 1779, na druhé straně je vzpomínka na Johna Quincy Adamse, amerického velvyslance v Prusku a pozdějšího prezidenta USA r. 1800. Třetí strana je věnována Fryderyku Chopinovi, polskému hudebnímu skladateli, který zde byl r. 1826. 

R. 1882 byla na tehdejší německé straně (dnes polské) postavena horská Rübartschova chata s hostincem a rozhlednou vysokou 28 metrů. R. 1946 to tady vše vyhořelo a nebylo obnoveno. Postavení nové rozhledny iniciovala polská strana na svém území, ale co nejblíž hranici - v místech, kde se setkávají naše i polské turistické trasy. Slavnostně otevřena veřejnosti byla 19. října 2020. Z vrcholu k ní značená cesta nevede, je tu ale celá řada pěšinek a snad všechny končí u rozhledny, která je současně i pozorovacím místem pro protipožární účely.

Rozhledna Vrchmezí je celodřevěná stavba 25,5 metrů vysoká, betonové pilíře jsou obloženy místní břidlicí, která byla použita i na původní chatě. Pod rozhlednou je možnost posezení, dokonce jedna část je upravena jako malý dřevěný domeček na betonové podezdívce, kde se nechá ukrýt před nepřízní počasí. Místnost prosvětlují okénka. Pohodlné schodiště se 106 schody vede přes dvě odpočinkové plošiny na zastřešenou vyhlídku ve výšce 17,7 metru, odkud je výhled na Orlické hory, Králický Sněžník a do Polska na Bystřické a Stolové hory, oblast lázeňských měst a Kladskou kotlinu). Za velmi příznivých povětrnostních  podmínek jsou vidět Krkonoše a Sněžka. Rozhledna je celoročně volně přístupná.

I když jsem dorazila skoro jako poslední, rovnou stoupám na rozhlednu - dokud jsem rozpohybovaná a rozdýchaná. Výhledy jsou poměrně slušné. Až po návratu odpočívám a dávám si svačinu. Už nepospícháme. Nejhorší máme za sebou, čeká nás už jen lehce zvlněná cesta v délce 5 km.

Pokračujeme po červené, po Jiráskově hřebenovce. Míjíme odbočku k prameništi říčky Bělé. Cesta je podmáčená. Jenže to jsem celá já, chci se tam jít podívat, i když vím, že tam toho moc neuvidím. Spěchám, abych chlapi pak dohonila, jenže to byla ta chyba. Zakopla jsem o ukrytý kořen a pěkně se tam svalila. Dál jsem raději už nešla. Chlapy jsem dohonila, ale pěkně zablácená.

Míjíme Polomský kopec (1050 m) s částečnou vyhlídkou. Na rozcestí Polomské sedlo se k nám zprava připojila naučná stezka Okolím Deštného. Celá měří 17 km a na 8 informačních tabulí jsou informace o místní přírodě, zdejším opevnění, historii nebo turistice.

Cesta nás vede přes národní přírodní rezervaci Bukačka, kde je starý horský les s převahou buků a smrků. V tomto drsném podnebí na hřebeni hor stromy nedorůstají do obvyklých výšek, jsou zakrslé a různě pokroucené. Jsou zde i vlhké a sušší louky s pestrým druhovým složením rostlin, díky tomu se tu také říká, že je to Botanická zahrada Orlických hor.

Je docela hezky i když se to zatahuje. Ještě jsme se posadili na polské straně, kde je spousta sjezdovek a lanovky, ale také slušné výhledy. Okolo 16. hodiny přicházíme na chatu. Chlapi jdou na pivo, já do sprchy a také si vyprat kalhoty, abych zítra měla v čem jít na výlet. Dnes to byla fakt pohodička i přes ten kousek krkolomného stoupání.

Zbytek odpoledne se tráví různě. Někdo odpadl a spí, někdo si dal kávu, pivo. Na večeři jdeme už v půl 6.  Chlapi zůstávají po večeři věrni pivu, já zkouším víno. Mají Merlota. Je skutečně dobrý, ale jedna sklenka mi stačí. Současně plánujeme, kam půjdeme zítra.  Má být docela hezky, tak si to trochu konečně prodloužíme.

Jedeme do našich severních hor - 33. den: Orlické hory - cca 10 km dlouhá trasa: Jiráskova hřebenová cesta - Olešnice v Orlických horách - rozhledna Vrchmezí - prameniště Bělé - Polomský kopec - přírodní rezervace Bukačka - Šerlich (Masarykova chata) na mapě