Vrch Brada nad stejnojmennou obcí

Vrch Brada sice není tak vysoký jako nedaleká Přivýšina (463,8 m n. m.), neboť má pouhých 439 m n. m., ale když se podíváme jejím směrem od jičínského rybníka Knížete, je tento kopec nepřehlédnutelný, navíc není jako ty okolní vyvýšeniny zalesněn a dříve se na jeho úbočích nacházely ovocné sady, z nichž do dnešní doby nic nezůstalo.

Podle některých nálezů byl osídlen již v pravěkém období. Právě zde se od nepaměti nacházel stejnojmenný hrad, jenž musel náležet k těm nejstarším v kraji, protože jeho počátky musíme hledat v období, kdy se na stavbu opevnění používalo převážně dřevo a hlína, takže to, že byl vybudován z kamene, bylo velkou tehdejší novotou. Prvním známým šlechticem, který na Bradě sídlil, byl Načerat (též Načerad), syn Pakoslavův, o němž se objevují zmínky z období let 1241-1263. V posledních letech svého života dokonce užíval přídomek „z Brady“ (první zmínka o hradu pochází z roku 1258). Později král Václav odňal Lévovi, nejspíše Načeratovu synovi, hrad Bradu a město Jičín se 100 lány a za to mu 11. listopadu 1304 daroval ves Štítary. 7. června 1305 navíc potvrdil starodávný důchod 6 hřiven, jenž k lysské faře vycházel z jičínských městských důchodů.

Když se dostal později Jičín do držení pánů, kteří bydleli na Veliši, patřila k velišskému panství rovněž Brada, jež byla spravována purkrabími či dokonce pouhými hospodáři, z nichž známe jednoho – Matěje z Brady, který se připomíná v roce 1383. Další vlastníky Brady známe díky tomu, že k ní náleželo podací právo k místnímu kostelu sv. Bartoloměje, takže víme, že se zde roku 1371 vyskytoval Beneš z Veselé a v letech 1407- 1410 Petr z Vartenberka (též psán jako z Vartemberka), od roku 1409 se svým regentem Příbkem ze Smrkovic.

Dále se hrad Brada připomíná mezi zbožím, které náleželo Čeňkovi z Vartenberka, jež král Zikmund Lucemburský daroval v roce 1429 jako odúmrť Oldřichu z Rožmberka. K praktické realizaci tohoto králova rozhodnutí nedošlo a velišské panství nadále vlastnil Čeňkův syn Jindřich. 5. května 1434 odkázal Jindřich z Veselé veškerý svůj majetek i s Bradou své tetě Machně z Veselé. Po ní následovali v držení hradu: Hašek z Valdštejna a Markvart z Údrnic, jinak z Labouně, jenž založil větev Bradských z Labouně. Po Markvartovi z Labouně a z Brady, o němž se činí poslední zmínka roku 1468, držel Bradu v roce 1482 Otík, který ji před rokem 1487 prodal Mikuláši Lickovi z Rýzmburka. Díky tomuto prodeji a odstěhování Bradských z Labouně hrad Brada zpustl a začal chátrat. Před rokem 1504, kdy získal Bradu s ostatními majetky Mikuláš starší Trčka z Lípy a na Veliši, byl hrad veden již jako pustý. Poslední zmínka o něm se objevuje v listinách roku 1533, ale profesor August Sedláček hovoří ještě o tom, že v roce 1546 Jan Licek obnovil vklad Brady Vilémovi Trčkovi z Lípy.

Postupem času z hradu mnoho nezbylo, neboť stejně jako jinde byl využit materiál z něj na stavbu jiných příbytků. Velkou jeho část také zničil v 19. století lom v severozápadní části kopce. Roku 1866 byl kopec navíc obsazen rakouským dělostřelectvem (brigáda Poschacherova), jež ostřelovalo od Turnova postupující pruské jednotky. Při jednom z pruských útoků na Bradu byl poraněn velící generálporučík Ludwig Karl Kurt Friedrich Wilhelm Georg von Tümpling a velení musel převzít generálmajor Friedrich Wilhelm von Kamiensky. Bylo tomu tak v den sv. Petra a Pavla a na památku toho zde vztyčil Ervín hrabě Šlik velký dubový kříž a po jeho bocích sochy sv. Petra a Pavla jako nejvýše položený ze všech po širém okolí hojných pomníků z prusko-rakouské války. Krásně o tom hovoří „Jičínský obzor“ ze 2. července 1893: „Slavnost svěcení kříže „na Bradech“. Dne 29. června t. r. Ve výroční den nešťastné bitvy rakousko-pruské konala se na nejvyšším bodu kopce „Brada“ u Jičína slavnosť vysvěcení velkého kříže a soch sv. Petra a Pavla. Kříž tento postaven jest míst. spolkem k udržování pomníků a hrobů na bojišti jičínském a jest darem vysokorodého pana Ervína hraběte Šlika, čestného člena jičínského míst. spolku jakož i místopředsedy Ústředního spolku k udržování pomníků na českých bojištích z roku 1866. Sochy sv. Petra a Pavla vedle kříže umístěné zhotoveny byly v sochařsko-kamenické škole v Hořicích a vys. c. k. ministerstvem kultu a vyučování místnímu spolku darovány. Již den před tím, 28. června přibyl do našeho města J. J. princ Vilhelm ze Schaumburg-Lippe, c. k. polní podmaršálek a protektor Ústředního spolku k udržování pomníků a hrobů na bojištích českých z r. 1866. Byl ubytován u p. MUDr. Pressla, c. k. okres. lékaře. V předvečer slavnosti a po celou noc hořela velká svítilna na kříži umístěná, kteréžto světlo nejen z Jičína ale i daleko v kraji viděti bylo. Noc ze dne 28. na 29. června přinesla nám ovšem dávno a toužebně očekávaný déšť, jenž hrozil slavnosť tuto zmařiti. Přece však as o 7. hodině ranní přestalo pršet, takže se mohlo posvěcení vykonati. Vedle oddělení vojska zdejšího c. k. pěš. pluku a c. k. zemské obrany zúčastnil se slavnosti také sbor c. k. priv. ostrostřelců jičínských s hudbou, pak hasičské sbory z Jičína a z Holína. Brzy dostavili se též na slavnostní místo J. J. princ Vilhelm ze Schaumburg-Lippe, pan místodržitelský rada Jos. Schneider, pan purkmistr Frant. Dollanský s městskými rady pp. Vítkem a Prokopem, dále pan c. k. plukovník z Pielstikerů s c. k. majory pp. Švarcem a Hercíkem, pan podplukovník Hušek a četní hodnostáři občanského i vojenského stavu. O 9. hodině ranní počala vlastní slavnosť svěcení kříže a soch veledůstojným panem P. Jos. Štiftrem, děkanem ostruženským; poté veleb. p. kaplan Okrouhlický z Ostružna upamatoval na udalosti tohoto dne před 27 lety, jakož i vyložil význam kříže a vedle umístěných soch. Po skončené řeči sloužil veledůst. pan děkan Štifter při posvěceném kříži polní mši sv., při níž hudba Jičínská hrála kostelní píseň: „Bože před Tvou velebností.“ Hlavní oddíly mše svaté byly označeny hudbou c. k. priv. sboru ostrostřeleckého a ranami z hmoždířů. Po mši svaté odevzdal předseda místního spolku Jičínského p. MUDr. Presl kříž i sochy p. starostovi obce Bradské, Horákovi, do ochrany, který též slíbil, že chce toto posvěcené místo, kříž a sochy chrániti proti každému zneuctění a poškození. Ku konci řeči své provolal pan předseda „Slávu“ jeho c. k. Apoštolskému Veličenstvu, což třikráte bouřlivě opakováno, načež hudba národní hymnu zahrála. Po skončení slavnosti následovalo defilé vojska a spolků před J. J., který své stanovisko u kostela zaujal. Tím byla slavnosť, průběhem níž počasí dosti příznivo zůstalo, skončena. V 1 hodinu odp. súčastnilo se přes 50 osob společného oběda v sále hotelu Hamburku, kdež Jeho Jasnosť princ Vilhelm ze Schaumburg-Lippe pronesl toast Jeho c. k. Apošt. Veličenstvu císaři a králi Františkovi Josefovi I., jenž bouřlivě opakován.“ Tento článek je též důkazem toho, že není pravda, že k této slavnosti došlo v roce 1891, jak např. píše František Lepař ve svém díle „Okolí Jičínské“ z roku 1896.

Dlouhá léta byl kopec se zříceninou zanedbáván, teprve 18. února 1964 byl prohlášen za kulturní památku. Přestože z hradu mnoho nezůstalo, výstup na Bradu stojí za to a nejde jen o malebnou vyhlídku z ní, ale to musí každý poznat sám, že i sem by měli jeho kroky směřovat, pokud chce skutečně poznat všechny krásy své vlasti. Více o zřícenině Brady lze nalézt v památkovém katalogu: https://pamatkovykatalog.cz/hrad-brada-zricenina- 774235.

Na závěr je ještě třeba zmínit legendu o tom, že pod Bradou se skrývají sklepení, v nichž by se měly nacházet nejen lahve archivního vína, ale také různé církevní poklady. Vinice na svahu pod zříceninou totiž měly původně náležet jičínským jezuitům (ve skutečnosti patřila zejména jičínským měšťanům, zejména příslušníkům rodu Rostů). Když byl jejich řád zrušen císařem Josefem II., skrývali se někteří z jeho členů právě ve viničních sklepeních pod Bradou, kde byla mimo velkého množství sudů zřízena na dně studánka. Přístup do sklepa byl prý dovedně zazděn a zakryt. Pramen zde i nadále vytékal, ale vchod do sklepů a k jejich pokladům nikdo nikdy nenašel.