Stará radnice čp. 1 v Hradci Králové

Tento dům na Velkém náměstí prošel přestavbami a úpravami snad ve všech architektonických slozích, kromě toho románského. První zmínka o radnici je z roku 1418, kdy měl být podle některých pramenů poničen krupobitím její štít. Jisté je, že před tímto rokem tu stával kamenný dům, který postupem času přestal svojí velikostí postačovat pro radniční účely, a tak byl v roce 1540 přikoupen dům od bratří Šimona a Martina Bobkových, který vyšel na 600 kop míšeňských grošů. Roku 1599 byl zakoupen též sousední dům Jiřího Pirožky za 1 000 kop míšeňských grošů. Tímto rozšířením získala radnice dnešní půdorysnou velikost do náměstí. K tomu navíc získal objekt v roce 1588 renesanční podobu.

Vězení bylo v domě podle Františka Švendy v letech 1565-1628. Roku 1612 je též doložena existence pivovaru v zadním traktu objektu. V roce 1696 vznikla mezi radnicí a domem čp. 165 dřevěná věžička, pod jejímž obloukem byly umístěny hodiny z roku 1645 Švédy vypáleného podměstského kostela sv. Antonína. Později je hodinářský mistr Václav Čech přestavěl na poloviční orloj a doplnil cimbály, jež byly dovezeny až z Prahy.

V roce 1742 vznikl neuskutečněný projekt přestavby radnice od zdejšího stavitele Františka Kermera. O 2 roky později byla radnice vypleněna pruskými vojáky. Roku 1762 měla budova to štěstí, že nepodlehla zkáze během požáru, který zachvátil většinu města a byl založen pruskými jezdci, jež byli přestrojeni za kozáky. Celková přestavba v barokním slohu byla provedena v letech 1786-1789 a v jejím rámci byly přistavěny 2 věže. V následujícím roce je zastřešil ve tvaru báně tesař Václav Kroupa a v listopadu následujícího roku byly vrcholy bání ozdobeny pozlacenými hvězdami. Původní dřevěná věžička u radnice byla roku 1790 zbořena a téhož roku byly v nových věžičkách uvedeny do chodu hodinové stroje.

Tehdy vedly do radnice 3 obloukové vchody, jeden byl uprostřed radničního průčelí, další pak pod každou věží. V roce 1848 došlo k zazdění průjezdu v jižní věži a následně sem byla umístěna strážnice místní Národní gardy. Průjezd pod severní věží byl ponechán kvůli příjezdu do již zmíněného pivovaru, jež se nacházel v zadním traktu objektu. V té době se nad středním průjezdem nacházel byl policejního sluhy, registratura a místnost podacího protokolu. V 1. patře byla dále umístěna čekárna, zasedací síň, purkmistrova písárna a radniční síň. V zadním traktu pak konírna, stará registratura a byt úředního sluhy. V listopadu 1835 došlo během přestavby ke zrušení konírny a radničního pivovaru.

Další výraznou stavební změnou nemovitosti se stala pozdně klasicistní přestavba v letech 1850-1852. Plán na přebudování objektu byl zadán pražskému staviteli J. Bělskému a úprava fasády do Velkého náměstí staviteli K. Wittmanovi (psán též jako Wittmann). Kvůli některým nesrovnalostem a pozdějším nárokům byl Bělského projekt předělán stavitelem Františkem Dobrkovským, který byl pověřen provedením celé přestavby. Šlo však zejména o to, že Bělský počítal se zbořením celého objektu i s věžemi, kdežto Dobrkovský zachoval 1. poschodí, až na zadní trakt a křídla. Zadní trakt byl stržen 2. května 1850 a o 2 roky později byl též přestavěn přední trakt. Stavba tak byla zvýšena o 2. poschodí, věže pak o 3. patro. Novou střechu i její vazbu zhotovil tesařský mistr Jan Schwarz. Oplechování střech provedli František Stein a Antonín Brabec. Pamětní spis o dokončení přestavby je datován 18. říjnem 1852. Následně byly v budově zřízeny úřadovny zemského soudu (1 sál, 8 větších a 4 menší místnosti; tyto soudní prostory jsou zmíněny v souvislosti s jejich výmalbou malířem Matějem Žákem v roce 1855), okresního hejtmanství (1860) a okresního zastupitelství (1864).

7. prosince 1868 shodila velká vichřice z pravé radniční věže cimbál, jenž spadl na střechu sousedního domu, prorazil ji, poškodil půdu a prorazil též strop. Nedlouho před tím spadl stejný cimbál za úplného bezvětří, což bylo důkazem v jak chatrném stavu interiéry věží byly. Vše bylo nakonec opraveno, ale nové oplechování věží provedl klempíř Antonín Faitl až v roce 1901. Další oprava radnice proběhla v letech 1912-1913.

Vznik Československa přinesl drobnou změnu vzhledu přední části budovy, protože původně se na průčelí radnice nacházela rakouská dvouhlavá orlice. Ta byla v roce 1918 zabílena a o rok později otlučena. Později sem byl umístěn dvouocasý československý lev, který byl vyroben Státní odbornou školou pro umělecko-průmyslové zpracování kovu v Hradci Králové podle návrhu jejího profesora J. Růžičky. Vedle toho probíhaly až do roku 1924 různé opravy, které byly pod taktovkou Václava Rejchla. V roce 1935 došlo k dalším opravám objektu. Roku 1939 byl znak zakryt a zahozen omítkou. Teprve 8. května 1945 po příjezdu americké mise na Velké náměstí, která mířila do Velichovek, odstranili místní hasiči omítku a opět ho zviditelnili.

Od roku 1940 tu sídlilo policejní ředitelství. Vedle něj tu mělo o 5 let později sídlo i kriminální ředitelství a četnická stanice, včetně 6 cel pro zadržené a 1 velké místnosti pro těžké opilce, s kanceláří pro zdravotní sestry, konající zde službu. Po osvobození byla budova využívána k různým účelům (učebny pro kadeřnice, fotografické učiliště, stanoviště sanitních vozů apod.) a postupně opouštěna pro zchátralý stav. Od 14. ledna 1964 je budova památkově chráněna. V letech 1988 a 1995 byly vyhotoveny stavebněhistorické průzkumy nemovitosti. V letech 1994-1996 byla provedena její celková rekonstrukce. Kromě reprezentačních místností primátora města, jsou všechny prostory objektu pronajímány, zejména ke kancelářským a restauračním účelům, např. zde sídlí pracoviště Českého telekomunikačního úřadu - odbor pro oblast východočeskou se sídlem v Hradci Králové; advokátní kancelář JELÍNEK & Partneři, s. r. o.; Galerie Tři generace Kodetů Hradec Králové (od roku 2008) atd.

Zmiňme ještě to, že v přízemních zdech dvora je osazeno 5 nápisových desek od raně renesančních až po desku z poloviny 19. stol., které sem byly přeneseny ze staré zbořené Slezské brány (1786) a obsahují nápisy namířené proti českým bratřím (pikhartům): „Neb v víře jednota činí mnoho dobrého, varuj se víry pikharta i každýho z bludného. Veritas Iiberabit“. „Jedna víra jeden křest a láska mezi námi. Čiňmež bohu chválu, čest - ať ráčí býti s námi. Veritas vincit“. „Milujte pravdu, hradečtí, nebť pravda přemáhá - Anno Dm 1520 - minou bludové pikhartští, pravda věčně zůstává“. Další dvě desky obsahují data oprav budovy v 16. stol. („podděláno po druhý 1588“) a v letech 1850-1852.