Odhalení pamětní desky JUDr. Hugo Tomanovi v Rychnově nad Kněžnou v roce 1938

Jméno Dr. Huga Tomana dnes nikomu nejspíš nic neříká, ale ve své době byl významnou personou, protože působil jako pedagog, právník, historik, znalec výtvarného umění, spisovatel a komunální politik. Jeho předkové pocházejí ze severovýchodních Čech, kde hospodařili na lhotském gruntu u Klášterce. Jeho dědeček František býval lesním panství hrabat z Bubna a z Litic a otec se jako lékař usadil po studiích v Rychnově nad Kněžnou, kde se mu v čp. 9 narodil 20. října 1838 jediný syn Hugo. Ten studoval v Rychnově nad Kněžnou a v Litomyšli a stal se profesorem v Brně a v Olomouci. Pro svoje zapřísáhlé vlastenectví byl záhy v roce 1863 jako „nebezpečný Slovan“ ze služby propuštěn, a tak se rozhodl pro studium práv na pražské univerzitě. Vedle toho byl vychovatelem dětí purkrabího Karla hraběte Chotka z Velkého Března a později německého generála barona Lützowa v Bakovici u Břehu. Již tehdy započal svoji novinářskou dráhu, když přispíval do „Archeologických památek“ a cestopisnými črtami do různých tehdejších deníků. Vedle toho uvěřejňoval zajímavé studie o českém státním právu („Osudy českého státního práva v l. 1620-1627“ a „České státní právo a vývoj rakouské státní ideje od r. 1527-1848“). Po ukončení studií byl praktikantem a advokátním koncipientem, načež si v roce 1875 otevřel vlastní advokátní kancelář v Praze, kterou vedl až do 1. ledna 1898. Jeho řečnické zdatnosti bylo využíváno při různých slavnostech, zmiňme jeho řeč o Pelclových oslavách v Rychnově nad Kněžnou roku 1870. První se zajímal o postavu Bohuslava Balbína, kterého nazval „Jeremiášem českého národa“. Známé je též jeho vystoupení při disputaci na pražské univerzitě 21. dubna 1871 s Janem Elgrem z Liberce, v němž obhajoval právo českého národa na sebeurčení a jeho svrchovanost proti německé výbojnosti při anexi Alsaska a Lotrinska Německem.

Velkým předělem se stal jeho sňatek. 20. listopadu 1871 se oženil v Rychnově nad Kněžnou s Amalií Marií Heydtovou. Toto období jeho života je ve znamení fascinace politickým životem a touhou na jeho změnu. Již 17. října 1873 byl zvolen poslancem zemského sněmu za Rychnov nad Kněžnou a Kostelec nad Orlicí za staročeskou stranu. Tehdy také téměř ustala jeho literární činnost, a to kvůli častým cestám mezi Prahou a svým bydlištěm. Alespoň tak přednášel o různých politických záležitostech v různých klubech po celé zemi. Postupem času a zejména díky zklámáním z politiky se začal této činnosti vzdalovat a věnoval se spíše umění, protože již od roku 1872 sbíral četné originály, které se později staly základem pozdější Státní galerie. Svoji hlavní pozornost věnoval především klasickému nizozemskému a italskému umění. Záhy vynikl jako znalec malířského umění, přednášel o zachování uměleckých památek a v roce 1883 dal podnět k založení pražského městského muzea, jehož se stal prvním jednatelem. Odborné články o všech oblastech umění uveřejňoval v tisku, sestavil první vědecký katalog své sbírky starých mistrů, dopisoval si se svými kolegy z oboru v Německu, v Beneluxu, v Itálii, ve Velké Británii i v Rusku a vydal monografie „Jan van Scorel“ (Praha, 1888) a „Studien über J. van Scorel“ (Leipzig, 1890). Jeho obrazárna se těšila velké oblibě umělců i studentů, protože při ní byla zřízena též odborná knihovna. Nebyl však jen pouhým teoretikem, neboť řadu obrazů též sám zrestauroval. Před parcelací též zachránil klášter sv. Anežky na Františku, který roku 1881 zakoupil a poté prodal Jednotě pro obnovu kláštera sv. Anežky, jež jej v roce 1938 navrátila svému účelu vysvěcením kostelů sv. Barbory a sv. Františka. Během všeobecné zemské výstavy v Praze roku 1891 byl jednatelem uměleckého odboru a vypracoval seznam umělecké výstavy se stručnými životopisy vystavených umělců. V 90. letech 19. století obrátil svou pozornost k husitství a jejímu vůdci Janu Žižkovi z Trocnova. Vyvrcholením této tvůrčí práce se stalo pětisvazkové dílo „Husitské válečnictví za doby Žižkovy a Prokopovy“ (1898). Právě kvůli jeho korektuře se 1. ledna 1898 vzdal advokacie, ale již 19. března 1898 v Podhoří (dnes Praha-Troja) zemřel, takže mu nebylo ani dáno, aby své dílo shlédl celé. Pohřben byl na hřbitově v Bohnicích.

Právě v souvislosti s jeho nedožitými 100. narozeninami bylo rozhodnuto v rámci jubilejních oslav 20letí republiky a 450. výročí rychnovského městského znaku o zřízení pamětní desky na jeho rodném domě, a to pod protektorátem tamní městské rady. 13. srpna 1938 byla v zasedací síni městského zastupitelstva v Rychnově nad Kněžnou otevřena o 16.00 hod. výstava památek na JUDr. Huga Tomana, jež byla zahájena proslovy předsedy Propagačního svazu města Rychnova nad Kněžnou řídícího učitele Josefa Macháčka a starosty města JUDr. Františka Handla.

Následujícího dne byl v 9.00 hod. zahájen na Masarykově náměstí koncert hudby Národní gardy 79 města Rychnova nad Kněžnou. O hodinu později přivítal hosty jménem Propagačního svazu předseda a zdejší řídící učitel Josef Macháček, jménem města starosta JUDr. František Handl a slavnostní řeč pronesl profesor Masarykovy univerzity v Brně PhDr. Rudolf Urbánek. Doslov pak měl syn oslavence JUDr. Prokop Toman, vrchní soudní rada ve výslužbě a odborný spisovatel a historik umění z Prahy. Deska, která je dílem akademického sochaře Jana Moravce z Rychnova nad Kněžnou, byla umístěna na domě advokáta JUDr. Miroslava Frauenberga ve Vašátkově ulici, kde se zmíněný JUDr. Toman narodil. Po zakončení slavnosti pokračoval koncert na náměstí, odpoledne proběhl koncert s veselicí na sokolském stadionu a večer opět koncert na Masarykově náměstí. Dnes ji však nalezneme na domě čp. 23 v Panské ulici, který se nachází v místech původního rodného domku.