Komárov (Brzice)

První zmínka o Komárově pochází z roku 1565. Již tehdy zde existoval vyhlášený zájezdní hostinec, a tudíž musí být tato osada ještě staršího data. Po úmrtí Jana Chvalkovského z Hustířan seděním na Chvalkovicích se stal vlastníkem Komárova nejstarší syn Zdeněk, který sídlil ve Svinišťanech. Po jeho smrti v roce 1573 byly svinišťanské statky v rukou jeho sestry Zdiny Dobřenské z Hustířan a po jejím skonu je získal Jan Jindřich, syn Bavora, bratra Zdeňka Chvalkovského z Hustířan. Ten zemřel 25. března 1585 a jeho majetek připadl bratrům Václavovi, Jiřímu a Jindřichovi, synům Jiřího Chvalkovského z Hustířan, bratra Zdeňka Chvalkovského z Hustířan. Po smrti Václava a Jindřicha vládla na Chvalkovicích jejich sestra Eliška Polcárová z Hustířan jako poručnice Jiřího Chvalkovského z Hustířan, ale i ten se nedožil dlouhého věku.

V roce 1595 byl chvalkovický majetek zapsán její sestře Kateřině Otmárové z Hustířan, ale protože byl velmi zadlužen, tak byl 17. června 1600 prodán komisaři zemského soudu Janovi staršímu Dobřenskému z Dobřenic a na Dobřenicích, který ho pořídil pro svou manželku Mandalénu Dobřenskou ze Žlunic za 8250 kop grošů míšeňských. Zde je výslovně jmenována výsadní krčma v Komárově. Vedle toho je též třeba poznamenat, že brzické obecní stránky obsahují informaci, že „Komárov, část Prorub, byl dle historických pramenů založen s největší pravděpodobností roku 1565 a jeho posledním majitelem se stal Otto Less popravený dne 21. června 1621 spolu s 27 českými pány na Staroměstském náměstí v Praze jako účastník stavovského povstání.“ Zde však jde o zjevný omyl, který byl způsoben záměnou Komárova v okrese Beroun s touto brzickou místní částí. Druhým nesmyslem je jméno Otto Less, správně by mělo znít Jindřich Otta z Losu a na Komárově, který byl jedním z direktorů stavovského povstání.

14. srpna 1778 prošlo obcí pruské vojsko. Jednalo se o vozy s proviantem, výstrojí a municí, jež mířily od Vlčkovic do Stříteže. Roku 1792 však Jan Josef Dobřenský z Dobřenic prodal Chvalkovice s příslušenstvím, obsahujícím též ves Komárov, kuronskému vévodovi Petru Bironovi, vlastníkovi náchodského panství, v jehož rámci zůstal Komárov až do roku 1849, kdy se stal součástí obce Nesyté (německy Nimmersatt). V roce 1910 zde žilo v 9 domech 41 obyvatel. V letech 1922-1923 byly zdejší lesy značně poškozeny mniškovou kalamitou. Hájemství „Komárov“ od roku 1926 náležející městu Jaroměři bylo poté osazováno až do roku 1931, i když 4. července 1929 ho zasáhla velká vichřice, jež právě prodloužila všechny tyto práce. Významnou budovou byla zdejší myslivna, což potvrzuje Ročenka městského musea v Jaroměři 1930 v níž se píše: „Revír „Komárov-Proruby“ patřil z větší části od nepaměti k náchodskému panství a tvořil jeho nedílnou část již od r. 1270. V dnešní celek byl sloučen teprve r. 1926. Do té doby tvořil dva revíry: „Komárov“ ve výměře 337 ha a „Mezleč“ v rozloze 294 ha. Tam, kde stojí dnes hájovna na Komárově, bydlel dříve revírník komárovský, v dnešní pak myslivně mezlečský.“

V letech 1938-1945 byly obě obce součástí Třetí říše. Tehdy nosila osada pojmenování Komarow (na rozdíl od obce Komárova, která nesla název Komar a dnes je součástí obce Vítězné). V červnu 1945 došlo k odsunu zdejšího německého obyvatelstva a do zdejších stavení se nastěhovali Češi, např. usedlost čp. 5 obdržel Jaroslav Vlček z Libňatova čp. 70 a statek čp. 8 získal Václav Vik s manželkou a 3 dětmi, též libňatovský občan. Hned po osvobození byl Komárov odtržen od Nesyté a přičleněn k Prorubám, kam již od roku 1750 patřil školou, ale farou náležel od roku 1709 k Hořičkám a poštou do Německé Brusnice. Spolu s Prorubami byl Komárov v roce 1960 připojen k Brzicím, s nimiž se 1. července 1985 stal součástí střediskové obce Hořiček. 1. září 1990 byla obnovena obec Brzice a Komárov se stal opětovně její místní částí a je jí dosud.

Nejvýznamnějšími zdejšími pamětihodnostmi jsou: památkově chráněný mezní kříž při cestě ke Kyji (lidovou tradicí považován též za smírčí a vztahuje se k němu pověst, že byl postaven na památku vyhnané a umrzlé zdejší ženy) a kamenný kříž, který postavil v roce 1832 rychtář Franz Gottwald a je zaznamenán v císařském otisku stabilního katastru obce Nesyté z roku 1840, který sestavili adjunkt 2. třídy Ernest Dawidek a geometr 4. třídy Franz Dawidek. K výše zmíněnému meznímu kříži musíme ještě dodat, že Josef Matějka v „Hradeckém kraji“ z 15. prosince 1909 tvrdil, že zde byly původně kříže tři: „Za Chvalkovicemi ve vsi Komárově jsou na louce při silnici tři kříže stejného tvaru, každý jiné velikosti, práce hrubé, lid mluví o neštěstí při svatbě, kde svatebčané se byli zabili. Značky na místě nejsou žádné.“