Kolumbárium Sboru kněze Ambrože v Hradci Králové

Oznámení o zřízení kolumbária bylo Radou starších Církve československé v Hradci Králové zveřejněno již v roce 1926. Snahou této církve bylo ukázat, že je modernější než její římskokatolická konkurence a aby všichni ti, co užili žehu při pohřbu svých blízkých, měli důstojné místo k uložení jejich popela. Novinkou bylo i to, že se o místa v kolumbáriu mohli hlásit rovněž lidé, kteří nebyli příslušníky této církve. U mnohých však tento krok vyvolal vlnu kritiky, dokonce i sociálnědemokratické "Rozhledy" napsaly 21. května 1926 toto: "Církve československá sděluje, že při stavbě sboru (kostela) bude současně zřizovati i kolumbarium, a že petenti i mimo církev čsl. mohou se již dnes o místa hlásiti. Překvapuje nás toto usnesení, neboť veřejnosti je dostatčeně známo, že v Kuklenách kolumbarium s urnovým hájem se staví a má býti ještě letošního podzimu odevzdáno veřejnosti a myslíme, že není prozatím potřebné ve Velkém Hradci zřizovati ihned kolumbaria dvě a vyvolávati tím určitou nevraživost, ze které by největší radost měli odpůrci myšlenky spalování mrtvol."

Církev československá však od svého úmyslu neustoupila a součástí projektu novostavby jejího sboru od prof. Josefa Gočára bylo též kolumbárium. Stavební práce byly zadány zdejšímu staviteli Josefu Vyleťalovi, 8. srpna 1926 byl položen základní kámen této stavby a 22. září 1929 byl celý Sbor kněze Ambrože slavnostně otevřen. Zároveň s tím byly zveřejňovány nabídky ohledně uložení uren v budoucím kolumbáriu. Jako příklad můžeme opět citovat z "Rozhledů", v nichž 5. srpna 1927 byla zveřejněna následující výzva: "Sbor kněze Ambrože, který staví rada starších církve československé v Hradci Králové, bude v krátké době úplně dostaven - zbývá toliko omítání zvenčí a dokončení stavby věže, která bude zvláštního typu, ne jako jsme uvyklí na věžovité špičkové ukončení. Prostranství mezi sborem, diecesní a farní budovou je rozděleno na dvě nádvoří. Prvé patří k obytným budovám, druhé velké, je obehnáno 4 a půl m vysokým loubím, kde umístěno bude kolumbarium, nádvoří pak samo bude parkovitě upraveno. V kolumbariu bude možno každému za levný, přijatelný obnos umístiti popel svých zemřelých a to bez rozdílu náboženské příslušnosti. Schránky jsou trojí velikosti a to: V nejvyšší řadě umístěné v šíři 33 cm, výšce 70 cm, hloubce 60 cm budou najímány na 20 roků za 400 Kč. V téže výšce schránky v rozměru 66x70x60 cm na dvacet roků za 800 Kč. V nižších řadách umístěné schránky, ony menší za 600 Kč, větší v téže výši za 1200 Kč na dvacet roků. Zvláště velké schránky 160x70x60 uprostřed umístěné budou pronajímány za 2500 Kč na dvacet roků. Přihlášky možno činiti v kanceláři rady starších církve československé v Mýtské ulici č. 229, kde dostane se každému podrobného vysvětlení."

Kolumbárium v jeho arkádách bylo otevřeno tichou slavností již 23. června 1929. Slavnost zahájil předseda místního odboru spolku Krematoria vrchní inspektor státních drah František Hendrych a po něm ještě promluvili: předseda ústředního spolku Krematorium v Praze Ing. František Mencl, tajemník diecézní rady Čeněk Brebis, farář církve čs. Václav Hájek, jménem pardubické městské rady Josef Chmelík, pardubický duchovní správce Rudolf Polanecký, za královéhradeckou Volnou myšlenku Marie Pospíšilová (mj. moje prababička), za nymburský odbor Krematoria Václav Martinek a za kolínský odbor téhož Václav Snětivý. Kulturní vložku měly na starosti sdružené pěvecké spolky "Smetana" z Hradce Králové a "Vlastimil" z Kuklen, jež přednesly sbory "Oráč" a "Z rukou osudu" od Josefa Bohuslava Foerstra. Kolumbárium tehdy mělo přes 600 schránek, které byly pronajímány za poplatek 400, 600 a 800 Kč (podle velikosti). První urny s ostatky zesnulých v něm byly uloženy již počátkém léta 1929 (první schránku si zde zřídila pro své členy místní ochotnická jednota "Klicpera"), ale ne všichni byli opět kolumbáriem nadšeni. Zmiňme např. kritiku Emila Edgara v 11. čísle časopisu "Kámen" ohledně pietnosti uložení popela, kdy by nejen podle něho patřil popel někam jinam než do prosklené schránky, do níž by navíc nemělo být nic vkládáno (svíčky, sklenky, květiny, fotografie, stuhy či věnečky) a sklo by nahradil přinejmenším mramorem. Následujícího roku byla dokončena úprava prostranství v kolumbáriu, na kterou město přispělo 2 500 Kč a materiálem ze zbouraného kavalíru. Povolení k užívání této úpravy bylo vydáno k 1. květnu 1930.

Ve své době bylo označováno za největší a architektonicky nejvýznamnější kolumbárium v ČSR. Za prvních 6 let byly pronajaty schránky v I. a II. pořadí, do roku 1940 bylo zaplněno III. pořadí a do konce roku 1944 se zaplnila třetina schránek ve IV. pořadí. V roce 1941 došlo k rozšíření kolumbária na úkor sociálního zařízení u věže. Vznikly tak 4 řady komůrek nad sebou a byla zazděna dosavadní okna do ulice. Koncem 40. let 20. století se uvažovalo o dalším rozšíření kolumbária do bočních prostor u kostela, ale tento nápad nebyl nakonec realizován. Počátkem 50. let 20. století vešel v platnost nový řád a ceník kolumbária. Roku 1956 byla rozšířena část kolumbária, jež přiléhala k diecéznímu domu čp. 729, opět na úkor sociálního zařízení. 16. ledna 1964 bylo kolumbárium spolu s celou stavbou sboru zapsáno do státního seznamu kulturních památek. Koncem téhož desetiletí se však začala bortit dlažba, zatékalo děravými okapy a nešlo sehnat řemeslníky a materiál na potřebné opravy. Ty byly nakonec provedeny jen provizorně. V polovině 70. let 20. století bylo kolumbárium nově vymalováno a došlo k realizaci těch nejnutnějších oprav, protože přednost měla náprava havarijního stavu topení v kostele a fasáda. K velké generální opravě kolumbária a vnitřního atriového prostoru došlo roku 1990 podle návrhu Ing. arch. Jiřího Krejčíka, kdy došlo rovněž k jeho vizuální proměně, neboť byl sjednocen vzhled schránek. Od té doby měly všechny skleněná dvířka, zasazená v nerezovém jádru. Zároveň došlo ke zpřísnění řádu, který zakázal ukládání živých květin a hořícího ohně do schránek. V takovémto stavu je vlastně kolumbárium i v současné době (jeho poslední výmalba proběhla v roce 2004).

V tomto kolumbáriu jsou uloženy urny s popelem mnoha výrazných královéhradeckých osobností, z nichž zmiňme: starostu JUDr. Františka Ulricha, MUDr. Josefa Vanického, MUDr. Otakara Klumpara, malíře Vratislava Trampoty, skautského odbojáře Karla Šimka a manžele PhDr. Ladislava a Anežku Brtnické, vědce podílející se na založení naší akademie věd. Mimo kolumbárium v pravé sakristii kostela je navíc umístěna urna biskupa Církve československé husitské Stanislava Korduleho. Více o celém areálu Sboru kněze Ambrože zde: https://pamatkovykatalog.cz/sbor-kneze-ambroze-s-cp-728-729-a-kolumbariem-12540449.