Jak se Chudeřice odtrhly od Káranic

Chudeřice měly vlastní správu až do revolučního roku 1848. Tehdy se však jednalo o rychtáře, který nebyl volen, nýbrž jmenován vrchností, a tak v ničem nezastupoval vůli místního obyvatelstva, ale šlechty.

To se změnilo po přijetí prozatímního zřízení obecního v roce 1849. Tehdy však bylo rozhodnuto, že Chudeřice nezískají samostatnost, ale stanou se pouhou osadou sousedních Káranic, což se mnohým již tehdy nelíbilo, ale nedalo se nic dělat. V té době byly obě obce téměř stejně veliké, což můžeme vidět např. ze sčítání lidu z roku 1869, kdy měly Káranice 215 obyvatel a 31 domů a Chudeřice 201 obyvatel a 25 domů.

V průběhu času žádali místní obyvatelé nadřízené úřady, aby jejich obci osamostatnily od Káranic, ale jejich prosby a námitky byly vždy zamítnuty. Jedinou výhodou bylo, že majetek Chudeřic byl spravován samostatně, a to vždy zvoleným radním z této osady (od roku 1858 Josef Veselý z čp. 13, od roku 1874 Jan Pražák z čp. 18, v letech 1884-1905 Václav Veselý z čp. 13, v letech 1905-1908 Václav Veselý z čp. 7 a v letech 1908-1911 Čeněk Bendák z čp. 9).

V roce 1911 byly provedeny obecní volby, v nichž byli do výboru spojených obcí Káranic-Chudeřic zvoleni tito obyvatelé Chudeřic: Václav Veselý z čp. 7, Václav Veselý z čp. 24, Čeněk Novotný z čp. 8, Čeněk Bendák z čp. 9 a František Holeček z čp. 4. Chudeřickým se tak podařilo ovládnout vedení obou obcí, neboť starostou byl zvolen Václav Veselý z čp. 7 a 1. radním se stal Václav Veselý z čp. 24. Naopak z Káranic byl pouze radní František Vosáhlo.

Tato věc se stala takovou náplastí za minulá léta, kdy Káraničtí naopak oběma obcím vládli a nechtěli mezi sebe vpustit chudeřické spoluobčany, kteří pro ně byli obyvateli pouhé osady, jež musí strpět to, co jí mateřská obec nakáže.

16. srpna 1911 došlo k složení slibu a nové vedení obce začalo úřadovat. V té chvíli, kdy Chudeřičtí ovládli vedení obou obcí, rozhodli se opětovně oprášit svůj dávný sen o osamostatnění od Káranic, jehož velkým nepřítelem byl v minulosti ředitel kanceláře okresního výboru a starosta města Chlumce nad Cidlinou Zikmund Kozelka.

Na základě usnesení z 26. listopadu 1911 bylo opět jednáno o rozloučení obou obcí a vyjednavači v této záležitosti se stali: Václav Veselý z čp. 7 a Čeněk Novotný z čp. 8, kteří hned o 2 dny později vyrazili do Končic za okresním starostou Janem Miláčkem, aby podpořil jejich žádost. Vedle toho byli zastiženi při honu na Mirkovci rovněž rolník a starosta Lovčic Václav Suchochléb a rolník a starosta Lužce nad Cidlinou František Poříz, kteří jako členové okresního zastupitelstva též slíbili, že v tomto orgánu žádost Chudeřických podpoří, aby v co nejkratší době byla okresem schválena a doporučena k příznivému vyřízení c. k. zemským výborem v Praze.

K výše zmíněnému skutečně došlo, ale když c. k. zemský výbor v dohodě s c. k. místodržitelstvím žádost vyřídil, došlo k rozpuštění českého zemského sněmu a muselo se počkat na ustavení nové zemské správní komise, která svým výnosem č. 106.373 z 11. října 1913 povolila na základě zákona z 19. srpna 1893 č. 59 z. z. rozloučení spojených obcí Káranice-Chudeřice a vznik 2 samostatných obcí. Představenstvo Chudeřic, skládající se ze starosty Václava Veselého, 1. radního Čeňka Bendáka a 2. radního Josefa Krupičky, složilo slib a začalo úřadovat 5. února 1913. Naopak vedení Káranic, sestávající ze starosty Františka Palečka, 1. radního Josefa Steklého a 2. radního Josefa Kozáka, složilo slib a nastoupilo do úřadu až 7. dubna 1914.

Tato výrazná změna byla oslavena pořádáním společné zábavy s obědem a veřejnou přednáškou, která se uskutečnila 27. prosince 1913 v hostinci Václava Veselého čp. 7. Na ní starovodský řídící učitel Ladislav Nágl podpořil existenci menších obcí, v níž se žije lépe a svorněji, před vznikem sloučených, ale nesvorných větších celků. V podobném duchu promluvil c. k. okresní četnický strážmistr z Chlumce nad Cidlinou Jindřich Biskup, který připomněl místním i historii jejich obce, jež se vyvinula z dřívějšího Horynovského statku, nacházejícího se na místě pozdějšího rybníka a náležejícího chlumecké vrchnosti. Slovo bylo dáno též Václavu Kuklovi, rolníkovi a starostovi obce Chýště. Na závět přednášky poděkoval starosta Václav Veselý všem za účast a požádal přítomné, aby nadále společně a přátelsky rozvíjeli nově vzniklou obec, a to nejméně tak, když se snažili o její utvoření. Poté již byl dán prostor hudbě kapelníka Josefa Hrušky ze Staré Vody, za jejíž produkce se místní bavili od 13.00 hod. 27. prosince do 23.00 hod. 28. prosince 1913. Opravdu, tak velkou radost měli Chudeřičtí, že po dlouhé době se vrátila vláda věcí svých do jejich rukou. A aby se nejednalo jen o pouhou oslavu, ale bylo vidět i něco po ní, byla vyhlášena sbírka na Ústřední Matici školskou, v níž bylo vybráno celkem 18 K, které byly 29. prosince 1913 odeslány do Prahy.

Takto tedy došlo k rozdělení dosud spojených Káranic a Chudeřic a vzniku 2 samostatných obcí, přičemž hned po osamostatnění si Chudeřice vytýčily další cíl – odškolení od sousední Staré Vody. Odměnou všeobecně oblíbenému Václavu Veselému z čp. 7 bylo to, že byl opětovně volen obecním starostou až do roku 1923, kdy k obecním volbám dokonce vůbec nedošlo, protože byla sestavena jednotná kandidátka, a tak volby úplně odpadly. 17. října 1923 byl zvolen jeho nástupcem Antonín Pokorný z čp. 13.