Hlavní nádraží v Pardubicích

Město Pardubice je dokladem toho, že jeho pokrokové vedení dokázalo nemožné, když se rozhodlo pro to, aby tudy vedla železnice a všemožně tento plán podporovalo, neboť právě díky železnici a s ní spojeným kulturním, společenským a hospodářským rozvojem se z původního obyčejného poddanského města, náležejícího do Chrudimského kraje, stala metropole východu Čech. Vím, že tento pojem je kontroverzní, protože za centrum východních Čech se považuje rovněž Hradec Králové, ale to vyřešili již naši předkové, když považovali Pardubice za středisko východu Čech a Hradec Králové za centrum severovýchodních Čech, což odpovídá více skutečnosti i ze zeměpisného hlediska.

Železnice se stala Pardubicím skutečnou "živou vodou", to je absolutně nesporná věc. Navíc, když si připomíná v mnoha věcech takovou osobnost jakou byl vrchní inženýr Jan Perner, právě díky němuž železniční trať neminula Pardubice a toto město spojila s Prahou a Vídní. Stavba tehdy začala v září 1843, a to rovnou na 2 místech - od Kolína a od České Třebové. U Pardubic však nebyla tak jednoduchá, protože kvůli trati musela být vylámána limburgitová skála u Černé za Bory a pod Vinicí narovnáno řečiště Chrudimky. Tyto práce prováděla firma bratří Kleinů, žulový trojobloukový most přes Chrudimku vybudovali stavitelé Antonín Wendl a Vilém Langer podle plánu Ing. Kappa, a to za 65 000 zlatých. Tento, dnes památkově chráněný most, lidově zvaný jako "Kamenný", měl délku 36 sáhů, šířku 4,5 sáhu a rozpětí oblouků u vodní hladiny 8 sáhů (viz https://pamatkovykatalog.cz/zeleznicni-most-15900445). Na jaře roku 1845 došlo k propojení obou staveb, k čemuž došlo v polích nedaleko tehdejšího, nově vzniklého nádraží (stavba byla zahájena v srpnu 1844 stavitelem A. D. Fleischmannem podle plánů Ing. Antonína Jünglinga) se 4 kolejemi (2 procházely přímo 80 m dlouhou nástupištní halou), jež obdrželo čp. 192. Vznikl tak objekt s pozdně klasicistním průčelím, půlkruhově zaklenutými okny a středovým trojúhelníkovým štítem, jenž se po roce 1859 změnil v zaměstnanecké kasárny Společnosti státní dráhy (spolu s obytnou budovou SNDVB byla zbourána v letech 1934-1936). Jízda na této trati byla slavnostně zahájena 20. srpna 1845, když v 6.00 hod. vyjel vlak z Olomouce a v 11.30 hod. byl již na nádraží v Pardubicích, kde ho přivítaly salvy ze čtveřice děl josefovské posádky, která byla umístěna na návrší u Pardubiček. Čestnou stráž pak tvořili chrudimští a královéhradečtí ostrostřelci a pardubičtí huláni z pluku "Coburg" a hudební doprovod měla na starosti plukovní hudba. Pod střechou nástupiště pak byli uvítáni vzácní hosté, z nichž je třeba zmínit zejména arciknížete Františka Karla, uherského palatina Josefa a pražského arcibiskupa Aloise Josefa barona Schrenka z Notzingu. Pravidelná osobní doprava pak byla zahájena 1. září téhož roku.

Změna nastala až v souvislosti s výstavbou nové pardubicko-liberecké dráhy, k níž 4. února 1855 získalo povolení sdružení Jana Liebiga, Adalberta Josepha Lanny (později známého jako Vojtěch Lanna st.) a bratří Kleinů. Stavba byla zahájena v září 1856 u Kablikova (Budinského) dvora u kaple sv. Trojice, v dubnu 1857 byl vybudován most přes Labe, 29. ledna 1859 se uskutečnila zkušební cesta do Liberce a 14. dubna téhož roku bylo dokončeno nové nádraží čp. 217 (podle projektu Ing. Franze Nitsche, který vycházel z předchozího plánu Karla Schumanna), jež bylo společné oběma železničním tratím a jeho užívání bylo zahájeno o den později. Jednalo se o dvoupatrový prostřední trakt se 2 postranními přízemními křídly, k němuž přiléhala 92 m dlouhá nástupištní hala, jež se skládala ze železné konstrukce a průčelních zděných oblouků a zastřešovala dvojici kolejí. Díky němu se zvýšil jak provoz na tratích (díky tomu byla v roce 1864 zvětšena nádražní restaurace a roku 1870 došlo k přístavbě provozního objektu), tak začaly vznikat v jeho okolí různé průmyslové podniky, z nichž mezi první náležela francouzská společnost pro impregnaci telegrafních tyčí (1860), družstevní cukrovar (1869), Wertheimerova továrna na zčišťování lihu a Prokopova slévárna a mechanické dílny (1870). Dodejme ještě, že se na tomto nádraží narodil Karel Emanuel Macan (25. prosince 1858 Pardubice - 6. února 1925 Praha), nevidomý hudební skladatel, esperantista, zakladatel pražské slepecké knihovny a tiskárny v Praze a redaktor a vydavatel slepeckého časopisu "Zora" (v češtině) a "Auroro" (v esperantu).

Výše zmíněné nádraží bylo přestavěno v letech 1905-1908 karlínským stavitelem Václavem Nekvasilem (podle dispozice od architekta Franze Uhla a návrhu fasád od Adolfa Sandiga), který vycházel ze svého předchozího projektu Masarykova nádraží v Praze. V tomto stavu vydržela budova řadu let, a to až do spojeneckého náletu 24. srpna 1944 (viz https://pardubice.rozhlas.cz/pardubice-si-nalety-z-roku-1944-stale-pamatuji-8018883), kdy byla vedle různých podniků zasažena rovněž výpravní budova a zničena hala nad osobním kolejištěm. V té době se již hovořilo o jeho přestavbě, takže došlo jen k nejnutnějším opravám a dvoupatrová střední část byla snížena o 1 poschodí. Stopy po střepinách a střelách byly vidět ještě dlouho po válce. Hmotné škody se daly sice napravit, ale ty, jež byly způsobeny lidem, nikoliv. Můj prastrýc byl totálně nasazen ve Fantovce v Pardubicích a z tohoto náletu, při němž utíkal domů do Hradce Králové, se již nikdy úplně nevzpamatoval. Co zažil, to si vůbec neumíme představit, když všechno hoří a vybuchuje, kolem padají bomby a zem byla dokonce ostřelována i z palubních zbraní spojeneckých letounů.

Na projektu na vybudování nového nádraží se začalo pracovat již krátce po osvobození, ale k jeho realizaci došlo až mnohem později. Pro výstavbu nového nádraží bylo určeno místo, kde původně stával Rolnický akciový cukrovar. Rozhodnutí o jeho vybudování padlo již roku 1946, ale stavět se začalo až o 3 roky později, protože nejprve došlo k vypracování několika projektů a mnoha změnám v nich, než byl schválen ten, podle něhož se mělo stavět. Investorem byl SSZD Praha, generálním projektantem SÚDOP Praha, autory projektu Josef Danda a Karel Řepa (v užší soutěži, kterou vypsaly FMD a NV Pardubice vyhrálo jejich řešení spolu se skupinami architektů Zdeněk Pokorný, František Cubr, František Marek a Zbyněk Jirsák) a prováděcím závodem byly Dopravní stavby Olomouc. Díky tomuto projektu došlo i k další výrazné změně, když byla železniční trať z Chrudimi do Hradce Králové, na kterou se dosud přesedalo v Rosicích nad Labem, propojena s novým nádražím jesenčanskou spojkou a přeložkou na Hradec Králové.

Bylo tak vybudováno nádraží, jaké známe dnes, jehož konstrukci tvoří monolitický železobetonový skelet s železobetonovými trámovými a deskovými stropy a cihelnými výpněmi. Skládá se z patrové 30osové výpravny, vyšší a mohutnější nádražní haly se 2 podchody k trojici ostrovních nástupišť, 7podlažní cihlové hotelové budovy, v jejímž přízemí je ze tří stran představena restaurace s letní verandou, na níž navazuje další patrový trakt výpravny. Na jeho exteriéru zarazí červené chlumčanské obklady, pouze bytové křídlo získalo břízolit světlé barvy. Zajímavý je rovněž interiér haly s černými rakovnickými obkladačkami na bočních stěnách a běložlutými na pilířích, kde nalezneme mozaikovou mapu stavebních památek Československa podle návrhu Richarda Landera (provedena n. p. Mosaika Praha), figurální kompozici postav zvěrokruhu na pozadí kosmické vize Slunce, Země a hvězd ze skleněného smaltu od Jaroslava Moravce z let 1957-1959, pamětní desku Ing. Jana Pernera z 2. října 1993 a tabulku vyznačující 50. rovnoběžku z 29. dubna 1998. Toto nádraží, slavnostně předané provozu 1. května 1958, a zapsané do státního seznamu kulturních památek 28. srpna 1987 (viz https://pamatkovykatalog.cz/zeleznicni-stanice-pardubice-19179131), prochází v současné době rozsáhlou rekonstrukcí a modernizací, kterou od roku 2020 provádí sdružení firem Eurovia, Chládek & Tintěra Pardubice, Elektrizace železnic a GJW a k jejímu ukončení by mělo dojít až v roce 2024, přičemž již 21. června 2003 se stalo prvním bezbariérovým nádražím v České republice. Více informací o všech rekonstrukčních a modernizačních pracích lze získat zde: https://www.stavby.szdc.cz/letaky/S621500576.pdf a detail stanice s odjezdy a příjezdy na webu ČD: https://www.cd.cz/stanice/5453613.