Freibertův dům čp. 7 v Úpici

Jedná se o vodorovnými římsami členěný patrový měšťanský dům v severní frontě náměstí T. G. Masaryka z 1. poloviny 19. století, na jehož místě stával objekt, který je poprvé zmíněn v roce 1575. Jeho prvním známým majitelem byl Vávra Mareš, snad potomek krejčího Mareše, o němž se činí zmínka v letech 1510 a 1530 a bývá označován za zakladatele úpického rodu Marešů.

Roku 1678 získal dům sedlák a švec Jan Freybert (v různých dobách psáno též jako Freyberth, Frejbert či Freibert), který vlastnil 4 jitra 1100 strychů pozemků. Podle všeho přímý potomek Hanse Freyberta (objevuje se i verze Freyberk), zmiňovaného v Úpici již v roce 1563 a purkmistra Jiříka Freiberta z roku 1628. V letech 1713-1714 byl vlastníkem čp. 7 Jiřík Freibert, což vidíme z Vyznavací tabelly městečka Oupice z těchto let. V roce 1753 patřil dům, který nosil původní čp. 23, ševci Josefu Freibertovi, po něm Veronice Freibertové a roku 1784 Janu Freibertovi, jenž o 5 let později vlastnil 4 jitra 1100 sáhů pozemků.

Ševcovská dílna tu byla ještě v roce 1800, kdy náležela Josefu Frejbertovi. Roku 1834 působil v domě koželuh Václav Freibert, který nejen vydělával kravské, koňské a telecí kůže, ale prodával i vlastní výrobky. Jako majitel domu je zmíněn též v roce 1840. Roku 1869 byl objekt v majetku koželuha Josefa Freiberta. Stejně se jmenoval i jeho vlastník v roce 1909 a v rukou této rodiny je dům dosud, neboť roku 1991 náležel Stanislavu Freibertovi, o 8 let později ho vlastnila Eva Freibertová a v současnosti náleží Ing. Stanislavu Freibertovi. Tento rod byl v historii města velmi významný, jeden z Freibertů býval rychtářem, další zasedali v městském zastupitelstvu nebo byli ve vedení místních spolků.

Některými místními občany je objekt považován za památku, kterou však nikdy nebyl. 26. března 1991 byl Památkovým ústavem v Pardubicích podán návrh na jeho prohlášení památkou, 17. dubna téhož roku bylo vyhlášeno řízení ohledně prohlášení památkou a 25. července 2007 bylo ukončeno neprohlášením za památku, jež nabylo právní moci 21. srpna 2007. Hlavním důvodem se stal odpor jeho vlastníků vůči takovému zásahu do jejich majetkových práv, který vzniká prohlášením za kulturní památku (v některých případech se ani nedivím), ale argumentovali rovněž mnoha stavebními zásahy z 50.-70. let 20. století, jež památkovou hodnotu snižují. Více o tom se lze dočíst zde: https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-2340835.