Busta Františka Antonína hraběte Šporka v Choustníkově Hradišti

Tento významný šlechtic je tak známou postavou našich dějin, že nějak podrobněji ho představovat, tak to by bylo nošením dříví do lesa, ale i tak se o něm trochu zmíním. Jeho otec byl pošlechtěný vestfálský voják, který získal své majetky za svoji věrnou službu císaři za třicetileté války. Když zdědil panství Choustníkovo Hradiště, první to Šporkovské sídlo, syn František Antonín, nikdo by neřekl, co se tu během let všechno stane. Jako milovník věd, ale též různých pověstí a legend, začal podrobněji zkoumat to, co vlastně na svém panství má. A jen tak náhodou se doslechl o starém léčivém prameni v Kuksu. Když slyšel to množství lidu, jež se díky němu mělo uzdravit, povolal sem pražské lékaře a ti v roce 1694 potvrdili jeho léčivou hodnotu. Hned mu na mysli vytanulo to, že zřízením lázní by získal nejen na důležitosti, ale hlavně by mu to přineslo množství peněz navíc, a tak již v letech 1696-1697 vybudoval nad pramenem kapli Nanebevzetí Panny Marie, roku 1699 první hostinec a u něj v roce 1702 dřevěné divadlo. To byl začátek velkého budování kukského areálu, z něhož se do dnešní doby zachoval pouze hospital, neboť zámek podlehl zkáze, ale Kuks je takovou vzácností a napsalo se o něm toho tolik, takže by bylo zbytečné, abych se mu věnoval.

Mnohem interesující je spíše právě osoba jeho zakladatele, který byl člověkem mnoha tváří a dnes sotva dokážeme zhodnotit, jaký byl ve skutečnosti a co skrývala jeho mysl. Věnoval se vědám a přitom se poohlížel i po tom, co jim odporovalo. Jednou byl velkorysým mecenášem, který rozdával plnými hrstmi, jindy se choval jako lakotný hospodář. Chtěl duchovně a morálně vést své poddané, ale neulevoval jim z jejich poddanských povinností, i když oproti okolním panstvím se měli jeho poddaní o mnoho lépe. Zajímá ho vše, co se týká zdejší země, ale zároveň tvrdě tlačí na to, aby se celý jeho kraj co nejrychleji germanizoval, s čímž souvisí rovněž usídlení židovského obyvatelstva, které zde žilo pod jeho přímou ochranou. Podporuje klér a naopak v některých svých spisech ho kritizuje a stává se průkopníkem svobodného zednářství v Čechách. Svojí okázalostí zůstal trnem v oku nejen jiným šlechticům, ale i vídeňskému dvoru. Prostě žádná biografie ho nedokáže zcela vystihnout a nastínit jeho skutečnou povahu a úmysly.

Nikdo však nemůže jeho postavu opomenout. Na mnohé okolní šlechtické rody se časem zapomnělo, ale na Šporky nikoliv. Právě jako vzpomínka na léta rozkvětu pod tímto rodem vznikla rovněž busta Františka Antonína hraběte Šporka v Choustníkově Hradišti. Pomník byl vybudován protektorem zdejšího okrašlovacího spolku Gustavem hrabětem Sweerts-Sporkem za spolupráce různých místních obyvatel i okolních obcí. Všichni tito se dohodli na tom, že nepůjde o typický pomník v životní či nadživotní velikosti, nýbrž o bustu na podstavci, a to ve stylu doby, v níž oslavenec žil. Její autor, profesor Emanuel Gerhardt (v některých pramenech psán i jako Gerhart, Gerdhardt nebo dokonce jako Gebhart), jehož díla můžeme najít zejména v Liberci (rytíř na špici městské radnice a sochařská výzdoba městských lázní), vycházel ze Šporkova obrazu ze zámku ve Frýdlantě.

Vznikla tak bronzová busta na kamenném podstavci ve tvaru jakéhosi pilíře, symbolizujícího zásluhy hraběte na rozvoji místního kraje, s akantovými nárožními ozdobami a vpředu vzdutou římsou, zdobenou kovovým šporkovským erbem. Vpředu byl na podstavci vyveden zlatým písmem text: "Franz Anton Graf Sporck 1662-1738", vzadu pak nápis: "Die dankbare Bevölkerung der Herschaft Gradlitz 1901". Vlevo a vpravo byly ještě další texty, ale ty se nedochovaly.

Jako nejvhodnější umístění busty byl určen park proti hotelu "Sporck", kde dříve bývalo tržiště. K jejímu slavnostnímu odhalení došlo 7. července 1901, kdy byly všechny domy ozdobeny v hraběcích barvách (černo-červeno-zlatých a zeleno-bílých) a v barvách monarchie (černo-žlutých). Samotné slavnosti předcházel ve 13.30 hod. velký průvod, v němž byli zastoupeni členové tělocvičných jednot, hasiči, veteráni, školní mládež a organizovaní cyklisté z Choustníkova Hradiště a sousedních obcí, zejména však těch německy mluvících, i když jsme mohli narazit i na některé zástupce českého živlu. Ve 14.00 hod. přijela od Kuksu řada vozů, v nichž byli: Gustav hrabě Sweerts-Sporck se svojí rodinou, c. k. okresní hejtman ze Dvora Králové nad Labem Josef Jašek s manželkou, Dr. Gustav Edmund Pazaurek, profesor Emanuel Gerhart a různí vysocí důstojníci z Josefova. Kromě nich se akce zúčastnila rovněž trojice libereckých zednářů, aby položila věnec u pomníku otce a zakladatele lóže "U tří hvězd" (1726).

Když se objevil hrabě Sporck, byl přivítán krátkým proslovem panského správce Schaffela, načež hrabě poděkoval všem, kteří se zasloužili o postavení pomníku a za doprovodu vojenské hudby a slavnostní střelby jím byl pomník odhalen, načež ho převzal do opatrování obecní starosta Feigel. Následně měl slavnostní řeč spisovatel a kustod Severočeského uměleckoprůmyslového muzea v Liberci Dr. Gustav Edmund Pazaurek, jenž pochválil zásluhy hraběte i po národnostní stránce, když se snažil podporovat, utužovat a zvětšovat zdejší německý živel (jeho promluva je dochována v "Reichenberger Zeitung" z 8. července 1901). V rámci kladení květin a věnců měli pak pár slov rovněž představitelé obcí Choustníkovo Hradiště, Kuks, kukských řádových bratří i dobrodinců zdejšího hospitalu. Krátce promluvil i liberecký zednář Gustav Rorarius, který zároveň u pomníku položil velký věnec z růží a větví akátu. Jeho projev velebící svobodné zednářství však nezůstal bez odezvy, neboť ho c. k. okresní hejtman udal na státním návladnictví v Hradci Králové a to pověřilo vyšetřováním této záležitosti krajský úřad v Liberci, a to podle § 285 o tajném spolčování.

Přes všechno zde zmíněné, nevadil pomník žádnému z později u nás vládnoucích režimů. Bez jakéhokoliv komentáře ho ponechaly jak československé, tak říšské a komunistické úřady. Přestože by mohl být pokládán za pomník germanizačního hnutí, bylo o něj řádně pečováno. Během mezi- i poválečného období byl několikrát opraven, např. v roce 1961. Následně byl 21. dubna 1964 zapsán do státního seznamu kulturních památek. Roku 1999 pak došlo na jeho kompletní restaurování, jež provedl Jiří Kašpar. V květnu 1999 byl jeho podstavec rozebrán a v něm nalezen měděný tubus s 2 německy psanými listinami a 4 mincemi z období slavnostního odhalení, jenž byl otevřen pracovníky odboru kultury Okresního úřadu v Trutnově 8. června téhož roku. Více o tomto pomníku lze najít na webu památkářů: https://pamatkovykatalog.cz/pilir-s-bustou-hrabete-f-a-sporka-12524437.