TURISTIKU PODPORUJÍ
58 264 turistů a cestovatelů
92 955 výletů, turistických cílů, tras a cestopisů
910 107,- odměny za články

Frýdek Místek - fotogalerie

Frýdek Místek

Frýdek Místek vznikl spojením dvou obcí, které odděluje řeka Ostravice. Město Frýdek-Místek leží na okraji Moravskoslezských Beskyd. Nejvýznamnější stavbou města je barokní zámek.

Turistika & volný čas Oblíbená místa a aktivity Doporučujeme
Tipy na výlety / Trasy / Cestopisy Ivančena / Přehrada Morávka Ubytování Frýdek Místek
Turistické cíle / Mapa Frýdek Místek Přehrada Šance / Lysá hora Satinské vodopády

Moravskoslezské Beskydy
Cestování a výlety
Vyberte, co Vás zajímá v oblasti Moravskoslezské Beskydy
Tipy na výlet vybrat: vše / nic
 ↓ 
Druh vybrat: vše / nic
Do přírody
Na golf
Na hory
Na kole
Se psem
Vinařská turistika
Za gastronomií
Za kulturou
Za sportem
Náročnost vybrat: vše / nic
Pro zdatnější
Romantika
Rodina s dětmi
Délka vybrat: vše / nic
Vycházka - půldenní
Celodenní výlet
Putování (více dnů)
Turistické cíle vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava vybrat: vše / nic
Autobusová zastávka
ŽST
Letiště
Žel. stanice
Žlab
Města, obce, vesnice vybrat: vše / nic
Hlavní město
Městečko
Město
Městská část
Městys
Místní část
Náměstí
Osada
Přístav
Samota
Ulice
Vesnice
Ostatní vybrat: vše / nic
Bivak
Hraniční přechod
Infocentrum
Nordic walking point
Ostatní
Turistická známka
WebKamera
Zajímavost
Památky a muzea vybrat: vše / nic
Bouda
Boží muka
Chata
Chrám
Drobné památky
Dům, budova
Farma
Hrad
Hradby
Hrádek
Hradiště
Hřbitov
Hřebčín
Kaple
Kašna
Klášter
Kostel
Kříž
Lapidárium
Letohrad
Mešita
Měšťanský dům
Muzeum
Památník
Panský dvůr
Pevnost, opevnění
Pomník
Radnice
Rotunda
Rychta
Salaš, koliba
Skanzen
Socha
Statek
Synagoga
Trosky
Tvrz
Zámeček
Zámek
Zřícenina
Příroda vybrat: vše / nic
Bažina, mokřady
Hora
Hřeben
Jeskyně
Jezero
Jezírko
Kámen
Kaňon
Kopec
Krasový útvar
Louka
Minerální pramen
Ostrov
Památný strom
Park
Planina
Pláž
Pleso
Pobřeží
Pohoří
Poloostrov
Potok
Poušť
Pramen
Propast
Přírodní památka
Přírodní park
Rašeliniště
Rokle
Rybník
Řeka
Říčka
Sedlo
Skalní útvar
Slatě
Sopka
Soutěska
Studánka
Štít
Travertíny
Tůň
Údolí
Údolí, dolina
Vodní nádrž
Vodopád
Vrchol
Zahrada
Sport a rekreace vybrat: vše / nic
Vinařský cíl
Aquapark
Cyklo bar - hospůdka
Cyklo shop - servis
Golf
Koňská stezka
Koupaliště
Lázně
Ledovec
Letovisko
Potápění
Půjčovna kol
Půjčovna lodí
Rekreační oblast
Ski areál
Zábava, atrakce
Technické zajímavosti vybrat: vše / nic
Důl, štola, šachta
Elektrárna
Jez
Lanovka
Mlýn
Most
Přehrada
Rozhledna
Technická památka
Zvonice
Výletní místa a parky vybrat: vše / nic
CHKO
Chodník, naučná stezka
Národní park
Odpočinkové místo
Orientační bod
Poutní místo
Rezervace
Rozcestí
Turistická trasa
Turistické destinace
Vyhlídka
Výletní místo
ZOO a botanické zahrady vybrat: vše / nic
Arboretum
Botanická zahrada
ZOO
Trasy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Typ vybrat: vše / nic
Autem
Balónem
Běžecká trasa
Běžky
Cyklotrasa
Golf
In line brusle
Pěší trasa
Po vodě
Ski areál
Náročnost vybrat: vše / nic
Malá náročnost
Střední náročnost
Velká náročnost
Cestopisy vybrat: vše / nic
Články redakce vybrat: vše / nic
Rady a tipy vybrat: vše / nic
 ↓ 
Doprava
Jídlo a ubytování
Ostatní
Peníze a ceny
Práce a život
Zdraví a bezpečnost
Moje dovolená vybrat: vše / nic
 ↓ 
Kdy jsme jeli vybrat: vše / nic
Jaro
Léto
Podzim
Zima
Délka dovolené vybrat: vše / nic
Méně než 1 týden (do 6 dní)
1 týden (7-9 dní)
Delší než 1 týden (10-12 dní)
2 týdny a více (13 a více dní)
S kým vybrat: vše / nic
Rodina s dětmi do 5-ti let
Rodina s dětmi do 10-ti let
Rodina s dětmi 10-18 let
S partnerem
S přáteli
Typ vybrat: vše / nic
Pobyt
Aktivní dovolená
Poznávací dovolená
Eurovíkend
Plavba
Prodloužený víkend
Zaměření vybrat: vše / nic
K moři
Na lyže
Za zábavou a poznáním
Do přírody
Na hory
Cyklo
Se psem
Na vodu
Aerobic
Golf
Wellness
Potápění
Za kulturou
Zábavné parky
Aquaparky
Gastronomie
Jak jsme jeli vybrat: vše / nic
Autem
Autobusem
Letadlem
Lodí
Jinak
Jak a kde jsme bydleli vybrat: vše / nic
Dům / rekreační objekt
Kemp
Apartmán
Hotel / Penzion
Stravování na dovolené vybrat: vše / nic
Vlastní
Snídaně
Večeře
Polopenze
Plná penze
All Inclusive
Ultra all inclusive
Fotogalerie vybrat: vše / nic
zobrazit výsledky

Zimní beskydské dobrodružství - dějství druhé.

Cestopisy

Večerní podled z Radhoště.
Večerní podled z Radhoště.  •  Fotografie (25)  • Foto: tomas_nejedly
Chata Radegast.

Druhý den dovolené, pátek, jsem si pospal trochu déle a přiznám se, že po čtvrtku se mi ani nechtělo moc vstávat a to i vzhledem k tomu, že předpověď počasí na tento den nebyla moc dobrá – sněžení, relativně zima a kolem poledne a odpoledne to mělo být nejhorší a k večeru se již mělo zlepšit. No, když už mám volno, tak je třeba jej využít účelně – tedy výletem. Navíc večerních spojů z Rožnova mělo být více než o víkendu. Nakonec jsem se odhodlal, asi čtvrt hodiny jsem šel na autobus na zastávku Hrabůvka – Dřevoprodej. Na sedlu Pindula jsem byl kolem deseti hodin dopoledne. Když jsem vystoupil, zapnul GPSku jako záznamník cesty, připravil foťáky, ať je mám „po ruce“ a vzhledem k počasí ještě čepici a rukavice a vyrazil. Tady poprvé jsem si dal otázku jestli dělám dobře, že jdu nahoru. Ať tak či onak bylo mi naprosto jasné, že odpočinková procházka to určitě nebude. Připomněl jsem si některé příhody, které musela, kdysi řešit (a nepochybně řeší i v současnosti) Horská služba. Mnohé se stávaly právě na strmých svazích Radhoště a jeho okolí (Kněhyně, Smrk, Čertův Mlýn a další VELIKÁNI tohoto pohoří) a určitě jsem nechtěl se do těchto situací dostat i já. Vždy se snažím připravit na každý výlet dostatečně dobře, ale čert nikdy nespí. Jsou dva extrémy, kdy ani jeden není dobrý. První, ten nebezpečnější je ten, když člověk vyjde „jen tak nalehko“ s tím, „že se počasí nezhorší, Beskydy jsou „malé“ a mě se nemůže nic stát, já dokáži vše! Já určuji podmínky!“ Děkuji pěkně za to jít s takovým člověkem. Je zárukou toho, že problém může nastat i v naprosto ideálních podmínkách. Takový člověk dokáže, nejenom v horách, dostat i spoustu ostatních lidí zbytečně do problémů. Opačným problémem je zase sebou tahat prakticky vše do situací, které by nastaly třeba jen jednou za sto let. Ovšem v takovém případě se člověk už doma neodlepí od země. :-) U mě je to většinou tak, že beru více než by bylo optimální a někdy zbytečně tahám váhu navíc. Základem je voda a krizové věci, kde je „rychlá energie“ - cukry, čokoláda, atd. Obecně jsem zvyklý na výletech moc nejíst, mnohdy nic, ale voda je nutnost. Velmi vhodná je i znalost přírodních pramenů a jejich „vydatnost“ v průběhu roku. Ne úplně rozumné je na tyto „přírodní záchranné body“ stoprocentně spoléhat. Ne vždy musí mít v létě dostatek vody a v zimě může být zamrzlá. Ne vždy musí být úplně nejzdravější (určitě ale zdravější než ta co se prodává v obchodech). Navíc, když jde „do tuhého“, tak se věci hodnotí jinak. Tekoucí voda bývá jistější a stojatá je často problém. Je více způsobů jak „přežít v divočině“, ale voda je naprostým základem. Jak jsem schopen většinu i celodenních turistických výletů „dát“ bez jídla, ale vody mám vždy alespoň jednu PETku. Čistou vodu, žádné minerálky, ty jsou na žízeň nevhodné. Také je třeba si uvědomit, že pokud je důvod k velkým ztrátám tekutin, není dobré příliš jíst. Aby se jídlo zpracovalo, vyžádá si tělo další nemalou porci vody. Pocit hladu není podstatný, nehraje žádnou roli, je to jen pocit. Kdy je již třeba o nějakém jídle (spíš o té „rychlé energii“) uvažovat jsem se naučil před mnoha léty, kdy jsem nebyl „blázen hledající beskydské ďury (výjimečně i jinde)“ ale „trochu“ jsem se zbláznil do vytrvalostní cyklistiky. Dostal jsem se na spoustu zajímavých míst, kde spojení autobusem nebo vlakem nebylo tak praktické. V době, kdy provoz na cestách nebyl ještě tak hrozný jako dnes. Alespoň tak se mi to tehdy, možná před deseti lety, zdálo. A dále jsem si z těchto jízd vzal poznání a učení se dobrému odhadu sil. Řekl bych, že na kole se dá „přepálit“ mnohem snáz než při pěší turistice. A jako jeden z nejlepších poznatků na sobě jsem si vzal, že pokud začnu mít křeče v prstech na rukou je optimální čas na to se otočit aby člověk dojel v pohodě zpět. Tyto křeče oznamují, že už je do sebe rozumné něco dát. Dát si velký oběd ovšem není úplně dobrý nápad. Pak se už nebude chtít příliš moc hýbat, spíš si lehnout. :-) Je možné tyto křeče ignorovat, dále nic nejíst a pokračovat dále. Pokud tohle člověk zažívá poprvé, tělo to nezná a „není na to připraveno“. Dále se mohou občas projevovat mžitky před očima. Člověk se cítí jakoby trochu opilý, ale moc si to neuvědomuje. Postupně začíná méně a méně vnímat své okolí. Omezuje své soustředění na nepohodlnější polohu a sledování jen toho nejnutnějšího. V rovných úsecích se skoro nedívá před sebe a sleduje monotonní otáčení předního kola. Díky křečím v rukou pronásleduje člověka nedobrý pocit, kdyby náhodou „pustil řídítka“. Za tenhle stav jsem nikdy nešel a tak nevím.

 

Spíš vím, že po „velké akci“ může být problém další a v mém případě druhý den. To se mi párkrát stalo, že se „zatočila hlava“ a sesunul jsem se na zem. Krátká chvilka, po které vše v pohodě, jen studený pot. Od té doby vím, že pokud si dám „velkou zabíračku“ většinou na kole, je třeba být další dny obezřetný a nedělat rychlé pohyby. Vysvětluji si to tak, že je to jen opožděná reakce na předešlý výkon.

 

Pokud by se pokračovalo dále a jen doplňovala čistá voda, tak se říká, že ty mžitky budou častější, nejistota v pohybech, pocit na zvracení, špatné, zrychlené, ale „plytké“ dýchání, výrazný pocit bušení srdce, až nakonec může člověk úplně zkolabovat. Zhruba tento průběh se říkal u triatlonistů nebo špičkových cyklistů. Důvodem je nedostatek soli v krvi – hyponatremie. Ač se všude možně tvrdí, že sůl je prakticky jen škodlivá, není tomu tak. Její velké množství je špatně, ale i malé je špatně. V některých případech to dopadlo i velmi špatně, už nebylo pomoci. Na druhou stranu by neměl mít člověk strach, tělo s ním dokáže hrát zajímavé hry, mnohdy i úplně jiné, aby se do tohoto stavu nedostal. Jen velmi silný a vytrénovaný jedinec je schopen jít přes tyto varovné signály. Dobrým hodnocením je počítat si kolik čisté vody vypije a pokud to je jen pár litrů, tak problém hyponatremie nebude moc podstatný. To ale neznamená, že by nehrozil problém vyčerpání a přecenění svých sil.

 

Trochu jsem se odpoutal od zimy do teplého léta. Nebudu tajit, léto mám radši a jaro asi úplně nejradši. :-) Zpět k výletu.

 

Tentokrát jsem nešel přímo do kopce po modré, ale dal jsem na radu turisty z minulého výletu na Čertův Mlýn – kdy se mi podařilo najít jeskyni Vasco. V jehož tváři odrážela drsnost této krajiny a v duši lidskost a milost valachů. Rád bych se dožil takového věku a takové energie i celkového vnitřního klidu jaká vyzařovala z něj. Tehdy jsem já šel klidnou chůzí do kopce po modré a on běžel po asfaltce okolo chat a chalup nejprve obloučkem a pak patrně podobným směrem jako já nyní.

 

Tedy: Výlet začal od zastávky autobusu Pindula, přešel jsem na druhou stranu kolem zvoničky, ale nevydal jsem se po turistické trase přes louku do prvního rozehřívacího kopce – Kaní. Místo toho jsem pokračoval po asfaltce u níž je naučná tabule. Bylo pěkně nasněženo, trochu pofukovalo i sněžilo i nyní. Je rozumné v tomhle počasí někam jít? Nezhorší se to v poledne nebo i dřív? Nemám se otočit a potupně jít dolů do města? Co tam budu, ale takovou dobu dělat. Je pátek pracovní den, mám dovolenou. Kamarádka je v práci a domů přijde až po šesté večer. Radši se v nevlídnu pohybovat po horách, než trčet někde ve městě. Popíjet pivečko také nemůžu půl dne. :-))) Ale co když nahoře bude „fůkat jak prase“, bude zima, která půjde až do morku kostí a ve sněhu se budu kdo ví jak hluboko propadat?

 

Večerní Rožnov pod Radhoštěm

No nic, dal jsem se na boj, musím bojovat. Ještě není tak zle, psychicky jsem na tom v pohodě, jen nohám se nechce jít příliš rychle. Nevadí, celkově se cítím dobře. Postupuji dále. Vůbec nelituji této změny, severní svah Černé hory je tady velice pěkný, krajina se vlní, zkrátka kochám se okolím. Je zvlněná tak, že nemusí být vyloučeno nějaké propadnutí a v něm? V nějaké půlkruhové depresi... Vzhledem k přesnosti informace si říkám co když třeba tady? Co když je skutečně nadmořská výška cca 588 metrů správná. Ale zase mi nesedí „ nad horskou loukou“. Louky tady bych ještě asi nenazval horskými. Nedávám tomuto místu mnoho nadějí, ale přece jenom se koukám zda-li něco.... A nic. Nevadí, jdu dál. Ještě v těchto místech si myslím, že naděj na nalezení nejvýše umístěného zimoviště netopýrů v naší republice, možná i celé Evropě, není vyloučená. Po asi 300 metrech odbočuji na lesní cestu mírně stoupající nahoru. Zde již si musím cestu vyšlapávat sám. Minu další odbočku doprava (obcházím vrchol Kaní). Po chvíli se ale vracím, „šestý smysl“ mi říká, že by bylo vhodnější asi odbočit. Tak odbočuji. Stoupání je trochu větší, ale po chvíli jsem již na známé „křižovatce“ lesních cest a napojuji se na modrou vedoucí až na Černou horu. Zatím se mi jde dobře. „Nemá se chválit dne před večeří“.To jsem si tak sám pro sebe vychvaloval. :-) Jak se dobře jde, že je cesta fajn. Volám kamarádce, kdy že přijde z práce? Ještě teď si myslím, že do valašské metropole dorazím dřív a budu na ni muset čekat. Naopak! Teď jsem ještě vůbec netušil co mě samotného bude čekat! Že si výlet ještě „pořádně vychutnám“. Kdybych neměl obrovskou lásku k těmto horám, tak bych řekl, že v tento okamžik ještě netuším, že si loknu „kalichu hořkosti“ už za krátký okamžik a že v průběhu dne nebude malý a nakonec si jej vypiji „do dna“! Teď byla ještě cesta vcelku pohodová. Přejdu několik dalších křížení lesních cest začínám pomalu stoupat na Černou horu. V necelých 700 metrech před levotočivou zatáčkou vidím výraznější závěje. Snažím se najít vhodnou cestičku, abych nepropadal příliš moc hluboko. Říkám si: „Jaké to asi bude dál? Jestli to bude až nahoru, tak kdo – ví kam dojdu?“ Už nebylo tak naléhavé co budu dělat než kamarádka skončí v práci. Postupem času se začalo odsouvat do pozadí i to, že až najdu Čertovu díru a bude čas tak si „přihodím“ i pokus o nalezení dalších jeskyní pod Kněhyní. Zde jsem ještě měl plány. Ne už tak smělé jako když jsem vystoupil s autobusu, ale měl. Ostřejším obloukem jsem zatočil doleva a chvíli stoupal dál již v ne tak velkých závějích. Po asi 200 metrech jsem došel k další odbočce a to již do většího kopce. Zde mě čekalo překonání asi 70 výškových metrů. Hora mi opět naznačovala, že dneska není ten pravý den, kdy bych měl tady jít. To stoupání nebylo tím hlavním problémem. Kopec teď na mě vytáhl další ze svých mocných „přesvědčovacích prostředků“. Spolčil se s větrem a sněhem. Rozhodl se, že právě zde je to pravé místo aby mi ukázal, že on bude určovat pravidla! A tak se taky stalo. Při celém tom normálně ne až tak moc problematickém stoupání mi začal foukat studený sníh přímo na tvář. Asi se s někým vsadil, jestli ze mě vymlátí tu zvědavost.

 

Tak rychle jsem se vzdát ale nechtěl a stoupal a stoupal. Jestli na hřebeni bude vítr foukat ještě víc, tak to děkuji. To vím jak dokáže být v okolí kapličky nepřívětivě. Že i na tyčce rozcestníku je vidět, že je ji zima. Mnohdy ani není vidět co je na cedulkách napsáno. Pokud v lese v 700 metrech na SSZ svahu Černé hory fuká takhle, tak nahoře to bude muset být naprosto nesnesitelné peklo a jistá vichřice. Překonal jsem pomyslnou terénní hranu, stoupání již nebylo velké a jak se silný vítr skoro z ničeho nic objevil, tak teď i výšce něco přes 800 metrů přestal. Dosud mi vrtá hlavou jak a odkud se mohl v těchto místech zakrytých lesem objevit tak silný vítr? Dál už za celý výlet tak silný vítr nikde nebyl. Došel jsem k rozcestníku Pod Černou horou, dále ke kříži a od něj doleva smětem na Velkou Polanu a Radhošť. Od rozcestníku jsem byl rád, že přede mnou šli dva lidé a vyšlapali i cestu ve sněhu. Chvíli jsem je viděl před sebou, ale za chvíli se ztratili někde hodně daleko přede mnou. Nechtěl jsem závodit. Bylo mi jasné, že výlet nebude odpočinkem a snažil jsem se šetřit síly jak to jen šlo. To nejhorší mě čekalo. Výstup na Čertův Mlýn a hledání jeskyně. Ďury v okolí Kněhyně jsem pomalu ale jistě vyřazoval „z plánu“. Už teď, to nejsem ani pod Velkou Polanou, je mi jasné, že příliš času nemám. Až ke konci sjezdovky je sníh poměrně hluboký a ač mám před sebou vyšlapané stopy a snažím se je využívat, mnohdy se pořádně propadnu. Každý takový krok bere spoustu energie. Cesta ke sjezdovce se zdá nekonečná. Ta již má sníh tvrdší, ale zase je to větší stoupání. Co je fajn, větřík je zde bezvětřím oproti tomu co bylo asi před hodinou. Snad ani nahoře nebude moc velký. Sjezdovka je pěkný kopec a při pomyšlení, že ho musím vyjít a že ještě jedno podobné stoupání mám před sebou – na Čertův Mlýn, mě pěkně těžknou nohy. Stoupál. Pomalu, ale přece....

 

Mořské oko.

U kapličky je dobře, ale snažím se co nejrychleji „dát“ hřeben k Pustevnám. Není času na rozdávání. Sníh ovšem podkluzuje, místy se noha trochu propadá. Není to rychlost na kterou jsem zde zvyklý a to podvědomě člověku naznačuje, „že se loudá“. Možná za třičtvrtě hodiny jsem na Pustevnách. Nechce se mi vytahovat vodu a tak si v jedné nejmenované chatě objednávám pivo. Na pracovní den poměrně hodně lidí. Byl jsem zde v létě jednou a tehdy bych obsluhu hodnotil velmi dobře. Nyní se také snažili, ale bylo už cítit, že ani ne tak pro unavené poutníky, ale především pro ty, kteří se jim zde dělají „business“. Tím já rozhodně nejsem. Udělal jsem si názor. Na spoustě horských chat mají alespoň něco co si může člověk vzít sebou, nebude to moc vážit a dodá energii alespoň na další půlhodinku. Sice vedle vody jsem si vzal i nějaké rohlíky a loupáky (ač to většinou nedělám) tatranky, horalky, čokoládu a podobně, když je to větší akce. Nyní jsem na to zapomněl. Únava již je cítit a s pitím piva moc nespěchám. Čas také není moc dobrý. Ven jsem vycházel ve 13h38. Říkám si „jaká asi bude cesta za pomalu se stavějícím Libušínem, hotelem Tanečnica a dále ve směru na Čertův Mlýn. Čekal jsem zafoukanou nevyšlapanou cestu. Jak bylo milé překvapení, když jsem viděl dvě upravené běžecké stopy a mezi nimi cestička kterou mohu jít. Rychlost pohybu se výrazně zvyšuje – super. Bohužel, pro nejhorší případ mám v batohu jeden „nesmek“. Druhý má urvané očko a zatím nebyl čas to opravit nebo koupit nové. Navíc ač si myslím, že zima ještě toho hodně řekne, tak asi už mockrát je teď nepoužiji a někdy si koupím nové, s novými požadavky při jejich výběru. :-) Stoupání na Čertův Mlýn dalo zabrat, ale došel jsem. Jak krásný byl pocit, když už jsem nemusel stoupat – byl jsem na vrcholovém hřebeni. Z turistické trasy jsem viděl vstup nejmenší z jeskyněk na Čertově Mlýnu. A směle do hledání Čertovy díry, nejvýše umístěného zimoviště netopýrů u nás. Snažil jsem se, dal jsem do toho spoustu energie v hlubokém sněhu, za výkon se nestydím.

 

Opět jsem si připomněl to co jsem si říkal někdy v létě. „ Ne vše najdu sám, jsou místa rozsáhlá a hledání stylem jdu a snad někde něco uvidím je velmi únavné a s minimální šancí na nalezení“. Ano, sníh může být velkou pomocí, ale pohyb v něm, kdy se propadá po pás také není žádná radost. Jeskyně Vasco mi minule dodala elán. Dva body: Čertův Stůl a jeskyně Vasco byly zhruba pomocí při hledání Čertovy díry. Celková hloubka asi 30 metrů, se vstupem asi 4 metry hlubokým. To znamená, že by nemusel být až tak „neviditelný“. Bohužel neviděl jsem nic. Opět uvádím pro ty co by snad chtěli jeskyně hledat: Nacházejí s v NPR, navíc v zimě zde hibernují netopýři a jako do jakékoliv jeskyně může být vstup nebezpečný – svah stále žije a jeskyně taky. Nikdo neví, kdy se může něco uvolnit. Svahy jsou strmé a každá neopatrnost může stát člověka v lepším případě modřiny a škrábance, v horším třeba i vykloubení nebo zlomeniny, případně i něco ještě horší. Čert nikdy nespí. Natož na Čertově Mlýnu ve svahu pod Čertovým Stolem a okolí Čertovy díry. Kde ovšem ve skutečnosti je?

 

Hledání úspěšné nebylo. Po chvíli už nebylo ani podstatné její hledání. Spíš jsem přemýšlel jak se dostanu na Pustevny a doufal, že stihnu autobus, který odtud pojede. Nebudu uvádět kudy jsem se pohyboval dále, i když by si to zasloužilo nejeden odstaveček. Jediné slovo: náročný sestup, krásné místo. Trval dlouho.

 

Konečně jsem na rovnější cestičce. Je to turistická trasa. Znalci míst před vyhlášením NPR i jeskyňáři nepochybně mezi řádky vytuší co mám na mysli. Přesnější popis neuvádím ani z důvodu bezpečnostního a také bych nechtěl aby se tato poslední místa klidu změnily v ty kam proudí davy. Všude přibývají všelijaké zákazové destičky, ale asi je to jediným řešením by z těchto míst nevznikly NOVODOBÉ PUSTEVNY. Tyto Pustevny ani turisté nemají nic společného s těmi před mnoha desítkami let. Respektive spousta těch co zde chodí se jako slušní turisté chovají. Ale mezi ostatními jsou skoro jako černé ovce. Možná je jich více než to vypadá. Těžko bude člověk zdravit, když se na něho bude spousta dívat jako na BLÁZNA. Skryje se do „svého světa“ a snaží se dostat z „dálnice“ co nejrychleji pryč. Tam kde si může promlouvat sám tou zvláštní tichou řečí mezi sebou a krásami přírody. Kéž by nás, takových „bláznů“ bylo víc. Především pro ty se snažím psát články a doufám, že za odměnu i oni když odejdou, tak nikdo nepozná, že tam vůbec byli.

 

Jinak budeme mít všude tabulky se zákazy vstupů, možná i ploty a na „geologických kořeních přírody“ mříže. Prakticky na nic zajímavého se již nebudeme moci podívat ani zvenku. Asi je dobře, že některé krásy si paní PŘÍRODA umí dobře skrýt. Díky za to, že ještě existují místa, která nejsou slavná a přitom kouzelná a je tam dobře. Dobře, že ještě jsou alespoň nějaká místa neomezená červenými pruhy na stromech. Kdysi tu byl člověk v souladu s přírodou. Nebyly žádné NPR, PR,PP nebo NP, které sice existují, ale podle zákona by pro člověka existovat neměly, neměl by je znát, protože by tam správně nesměl nikdy vstoupit.

 

Bohužel „dálnice mezi Pustevnami a Radhoštěm“ je pro mě ztělesněním toho, kam by turistika dojít neměla. No, nic nezměníme to. Nezbývá než se na to vykašlat nebo poprosit a domluvit se s jeskyňáři, kteří mají výjimku ze zákona 114 o „ochraně přírody a krajiny“. Jestli to dobře chápu, tak na beskydské jeskyně jsou to bohumínští jeskyňáři a na jeskyně v moravském krasu zase jiná ZO CSS (ZO České speleologické společnosti).

 

Konečně se dostávám na rovnější cestičku. Jedná se o červenou turistickou trasu. Po chvíli míjím informační tabuli o Čertově Mlýnu. Pokračuji dále, další tabule popisuje NPR Kněhyně. Nakonec se dostávám Mořskému oku. Toto jezírko je celé pod peřinou ze sněhu. Jen vzpomínky z léta mi v myšlenkách ukazují kde zhruba by měla být hladina. Jen kousek mi zbývá k Pustevnám. Snažím se jít rychleji, možná stihnu autobus do Rožnova. Bohužel. Poslední už odjel před půl hodinou. Je pátek, kdyby byla sobota jel by mi ten poslední asi za deset minut. Smůla.

 

Slunce již zapadlo. Nechat se odvést taxíkem? Nebo někoho poprosit a nechat se svést? To by byla prohra. Jenže teplota si bude klesat, může padnout mlha a svítilnu mám snad někde v batohu. Později doma jsem zjistil, že jsem ji skutečně vzal. Vůbec se mi nechtělo jít, tělo se brániko každému většímu zvednutí nohy.

 

No, dal jsem se na boj. Správně jsem se měl otočit už u kapličky. Nemohu říct, že by mě nebylo naznačováno, že dneska to není ten „pravý den“. Signály tu byly už chvíli po začátku výletu. Ze čtvrtečního Lukšince a oblasti pod Mazákem jsem rozhodně si dostatečně neodpočinul. Zde mám „zaslouženou odměnu“. Nepřemýšlel jsem dlouho. Každá chvilka kterou na cestě získám je mi k dobru. Chtě nechtě, spíše nechtě se vydávám k altánku Cyrilka. Cesta zledovatělá, ale nemohu si dovolit časovou ztrátu. Nakonec i ledové úseky zvládám. Jsem zpět na cestě a jde se o něco lépe. Podvědomou psychickou podporu mi dává pocit, že přede mnou jde skupinka a že třeba také míří na Radhošť a dolů. Pozdravím oni taky, ale za chvíli je mám už daleko za zády. Z posledních sil pokračuji dál. Kdybych nemusel jít, tak už dávno sednu nebo lehnu a nic nedělám. I při tomto pocitu se snažím držet pravidla „teprve až to sám vzdáš, tak je vše ztraceno“. „I když si myslíš, že už nemáš žádné síly, tak ještě nějaké rezervy jsou“. Nicméně i tak „nálada byla na teplotě okolí“. „Musíš jít!“ říkalo mi moje já. Snažil jsem si zlepšovat náladu jakýmikoliv drobnostmi. Teď to bylo třeba to, že sochy Radegasta by mohl být otevřený bufet. Až jsem k němu došel, byl již zavřený. Smůla. Jdeme dál. Další bod „Záryje“, zde bych už měl mít za sebou necelou polovinu cesty ke kapličce. Zvlnění cesty teď hrálo proti mně. Vzal jsem si loupáky a pokračoval dále. Na hřeben padala menší mlha. Další bod je rozcestník se zelenou turistickou trasou (také Lesnická naučná stezka Radhošť). Pak se z čistajasna mlha rozplyne nad hlavou modrá obloha, louky zapadané sněhem a v dálce údolí pod peřinou mraků. Napravo na hřebeni chata Radegast a …. Z komínu se kouří... :-))) Že bych měl štěstí, že by bylo třeba ještě otevřeno? Nejde se lehce , ale jdu. Přede mnou jsou lidi. Už mám trochu úsměv na tváři. Dveře jdou otevřít. Vevnitř je teplo a pohodička. Jak rád bych si dal pivo a už se nemusel nikam jít. Tuto rozmazlenost si nemohu dovolit. Doufám, že alespoň něco sladkého na cestu mít budou. Sice, kdyby bylo nejhůř, mám ještě rohlíky. Z těch mnoho energie nezískám. Naštěstí mají Margot a Milenu. Rozloučím se a jdu ven. Jak se mi z toho tepla nechce, ale musím. Jednu Milenu sním dřív než se dostanu na hlavní trasu ke kapličce, ale i za tu chvíli prsty pěkně promrznou. Dělám ještě pár fotek. Kdybych byl lepším fotografem a měl lepší techniku, určitě by to mohly být fotky do fotografických soutěží, na titulní stránku kalendářů a podobně. Při vzpomínkách mi ještě teď není úplně nejlíp, je mi i trochu zima, ale ta scenérie je nezapomenutelná. Jen o trochu lepší pocit než v jeskyni Hladomorna (nad Kazatelnou) v Pulčínských skalách. Tam byla nádherné ledové krápníčky, jejichž krása je nepopsatelná. Krása byla byla ovšem v pozadí VELKÉHO problému – dostat se ven. Jaké štěstí bylo, že kmen nebyl pokrytý ledem jako bývá například v Ledové na Lukšinci. Na třetí pokus jsem se dostal ven. Už nikdy bych ten pocit beznaděje zažít nechtěl. Nebudu si nic namlouvat. Měl jsem ryzí strach. Starch, že když to nevyjde, tak spadnu těch dvanáct možná patnáct metrů dolů. Už nikdy bez nejlepšího přítele – lana a také ne sám. Ale úplně nejhorší pocit byl ten, když jsem si posléze uvědomil, že se ke mně blížila kámoška zrovna k místům, které jsou nebezpečné. Její nadávání (naprosto oprávněné) mi znělo jako rajská hudba. Rychle jsem běžel aby k tomuto nebezpečnému místu nedošla dřív než já. Pro mě bylo toto místo nyní naprostým bezpečím. Když už sem došla tak jsem s ní opatrně došel až nad jeskyni. Ji ovšem moc nenadchla, že ji to nic neříká a že se bojí. Ani já jsem se zde již nechtěl dlouho zdržovat. Jeskyně mi dala lekci větší než všechny zákazové tabulky dohromady.

 

Na Radhošti to bylo lepší. Zde mi hrozilo maximálně podchlazení a nějaké ty modřiny a jiné „drobnosti“. Naštěstí v batohu jsem měl ještě náhradní oblečení. Když jsem se hýbal tak mi zima nebyla. Sjezdovku jsem sešel skoro v „letu“.:-) Pokračoval cestou kolem Velké Volářky, ale na tu jsem neměl myšlenky. Snažil jsem se sestupovat co nejrychleji dolů abych využil zbytků světla z okolí. Z poměrně dlouhého úseku od konce sjezdovky přes Velkou Polanu až ke kříži na Černé hoře jsem měl dost obavy. Ráno zde byl hodně vysoký sníh. Nyní byl naštěstí více prošlapaný, ale i tak bylo třeba dávat pozor na to jak šlápnu. I přes to jsem zde šel od rána asi nejrychleji. Kříž na Černé hoře bych málem minul. Tu už je mi dobře. Není taková zima jako u kapličky, sice je mlha, ale svítilnu nepotřebuji. Sníh „svítí“ na cestu. Nejobtížnější část mám za sebou. A to skutečně! Od rozcestníku pod Černou horou odbočuji doleva (jdu do Rožnova, ne na Pinduli). Zde, světe div se, sněhem běžím. Nabírám zde veškerý ztracený čas. Sice se mi zdá, že to trochu déle trvá, ale i tak je to skoro pohyb blesku. Konečně jsem na křížení s asfaltkou z chaty Mír.

 

Světlo z Rožnova mi úspěšně osvětluje turistickou trasu (po asfaltce to určitě obcházet nechci). Kritičtější místo je asfaltka dolů do Rožnova. Místy pěkně klouže. Zbytek cesty již není moc zajímavý. Když dojdu na autobusové nádraží zbývá mi něco víc než dvacet minut k odjezdu autobusu do Valašského Meziříčí. Nechce se mi polorozmrzlý čekat venku a tak jdu do tepla v blízké hospodě. V horší hospodě jsem ještě nebyl. Dal jsem si jednu „plzeň“ a využil čekání na další spoj.

 

Kolem půl desáté večer jsem dojel, ušel poslední asi kilometr nebo dva. Kámošku jsem potkal venku a tak jsme rovnou zašli na něco „na zub“ a na pivečko, teď už jsem ji ho vychutnal. Vyhrál jsem. Z hor jsem se dostal do tepla a do bezpečí „mírného pásma“. Druhý den již byl odpočinkový. :-)

 

Mezi Pustevnami a sochou Radegast.

Pátek byl pořádná „zabíračka“, ale dal jsem to. Taky díky tomu, že jsem základní věci, které se mají dodržovat nepodcenil. Určitě jsem dostal pár ponaučení abych další výlety opět trochu lépe „vyladil“. Chybou bylo, že jsem dlouho ignoroval věci, které se mi později „trochu“ vymstily. Na druhou stranu asi nikdy bych nezažil ten kouzelný večerní výhled na Vsetínsko z Radhoště. A minimálně za to ten výlet stál. :-)

GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor (49.486, 18.304)
Poslední aktualizace: 25.2.2018
Kvalita příspěvku:    
Hodnotit kvalitu příspěvku
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat

Čeladná

Vyhledání vlakového spojení
Datum a čas:
Odkud:
Kam:
5,4km od místa

Příspěvky z okolí Zimní beskydské dobrodružství - dějství druhé.

Čertův mlýn - nejvyšší bod Východní Moravy
Čertův mlýn - nejvyšší bod Východní Moravy
Vrchol
Čertův mlýn (1205 m n. m.) je nejvyšším místem Východní Moravy (ZLínský kraj, www.vychodni-morava.cz). Je dostupný pro pěší i cyklisty (MTB) po červené turistické značce od Pusteven (závěr kamenitý), od chaty Mart…
0.1km
více »
Čertův mlýn
Čertův mlýn
Tipy na výlet
Cílem naší výpravy je jedna z beskydských dvanáctistovek - Čertův mlýn(1205 m n. m.) Po první vydařené výpravě na Smrk byla naplánovaná další výprava tentokrát na Čertův mlýn(1205 m n.m.). Datum bylo…
0.2km
více »
Cykloprojížďka za některými zajímavými jeskyněmi v Beskydech a okolí.
Cykloprojížďka za některými zajímavými jeskyněmi v Beskydech a okolí.
Tipy na výlet
Projížďka na kole a v horském terénu vedle kola nabo v poslední části (v rámci šetření energie na zpáteční cestu) klidně i jen pěšky :-) Hory, jeskyně, zajímavé přírodní útvary, pseudokras, příroda ponechaná …
0.2km
více »
Čertův mlýn
Čertův mlýn
Vrchol
Čertův mlýn je zalesněný vrchol kopce zvedající se jižním směrem od obce Čeladná. Podle pověsti měl čert u dlouhého žlabu na úbočí kopce postavit mlýn a tak vrchol dostal název Čertův mlýn. Kolem vrcholku bylo vyznačeno chráněné území a to národní přírodní rezervace Kněhyně-Čertův mlýn. Jižně od vrcholového bodu Čertova mlýna je zajímavý přírodní úkaz, můžeme tu vidět rozjíždění bloku pískovce. Přes vrchol Čertův mlýn proc…
0.2km
více »
Studánka Čertův mlýn
Studánka Čertův mlýn
Studánka
Studánka se nachází na zelené turistické značce od chaty Martiňák na Čertův mlýn Hora Čertův mlýn je 4 největší hora Moravskoslezských Beskyd. Vrchol hory se stal nejvyšším bodem Zlínského kraje. Nachází se cca 2 km východně od Pusteven. Vrcholová část je součástí NPR Knehyně - Čertův mlýn. Název vznikl dle pověsti Čert postavil nedaleko vrcholu ve žlabu mlýn. 
0.6km
více »
Mé první setkání se "Stráží přírody".
Mé první setkání se "Stráží přírody".
Rady a tipy
Sobotní výlet se neodvíjel zcela podle mých představ. Přemýšlím jestli mám tento článek psát, ale nepatřím k těm co se chovají podle toho: „Když já, tak ať i ti ostatní“. Článek ani tak nebude o výletu jako takovém, ale spíš jako varování a upozornění, že Stráž přírody funguje. Mnohdy vypadají nenápadně a lidé si jich ani nevšimnou, pokud ovšem člověk vstoupí tam kam nemá, jsou…
0.6km
více »
Čertův mlýn skály
Čertův mlýn skály
Zajímavost
Nedaleko vrcholu Čertův mlýn se nachází skalní útvary, podle nichž byla hora pojmenována. Pseudokrasové procesy zde vytvořily nízké skály. Nejvýraznější skor 7 tun vážící "čertův stůl" však nápadně připomíná dolme…
0.6km
více »
Maňáky
Maňáky
Rozcestí
Maňáky je rozcestí a orientanční místo na červené turistické trasa a nachází se východním směrem od horské rekreační osady Pustevny. Kromě turistické trasy prochází tímto rozcestím také trasa Naučné stezky Čertův …
0.8km
více »
Skalní útvary, jeskyně a příroda pod NPR Kněhyně.
Skalní útvary, jeskyně a příroda pod NPR Kněhyně.
Přírodní památka
Hned po práci v pátek jsem vyrazil směrem na chatu na Ostravici. Ale zkusil jsem se ještě podívat na jeden kopec u Dobré, kde by se měla nacházet jedna jeskyně. Než jsem místo našel, tak už se začalo dost stmívat …
1.1km
více »
Kněhyně
Kněhyně
Vrchol
Vrchol Kněhyně ( 1256 m.n.m.) je jednou z nejmohutnějších hor Beskyd. Vrchol kopce je porostlý lesem a výstup na vrchol vede příjemným prostředím. Na vrcholu je vrcholová kniha, která toho…
1.2km
více »
Kněhyňská jeskyně
Kněhyňská jeskyně
Jeskyně
Jeskyně je na JV svahu třetí nejvyšší hory Beskyd Kněhyně. Je to jedno z mnoha kouzelných míst tohoto pohoří. Je to místo nezapomenutelných scenérií volajících po zachycení fotoaparátem nebo kamerou,neopakovatelné…
1.5km
více »
Tanečnice - vrchol
Soutěž 1 bod
www.turistikaprozivot.cz
Tanečnice - vrchol
Vrchol
Tanečnice ( 1084 m.n.m.) je výrazný vrchol, který se zvedá severovýchodně nad horským rekreačním střediskem Pustevny. Právě z Pusteven vede na vrchol kopce červená turistická značka. Z…
1.8km
více »
Leopoldka na Kněhyni a okolí
Leopoldka na Kněhyni a okolí
Chata
Stará lesnická a arcibiskupská chata, pojmenovaná podle arcibiskupa Leopolda, tedy Leopoldka. Je umístněna mezi dvěma horami, Malou a Velkou Stolovou. Nad těmito dvěmi kopci ční nepřehléd…
2km
více »
Malá Stolová
Malá Stolová
Rozcestí
Rozcestí Malá Stolová je křižovatkou červené a žluté turistické značky a nachází se na jižním úbočí vrcholku Malá Stolová ( 1006 m.n.m. ) asi dva kilometry severně od vrcholu Kněhyně ( 1256 m.n.m.). Rozcestník je …
2.1km
více »
Velká Stolová
Velká Stolová
Hora
Hustě zalesněný vrchol v masívu Kněhyně s omezeným rozhledem. Neznačená lesní cesta a místy pěšina na ni vede po hřbetu z křižovatky asfaltových lesních cest a červené trasy Čertův mlýn -…
2.3km
více »
Malá Stolová
Malá Stolová
Kopec
Vrchol Malá Stolová ( 1009 m.n.m.) se zvedá jižním směrem nad obcí Čeladná. Západním směrem od Malé Stolové je vrchol Velká Stolová ( 1049 m.n.m.) a jižním směrem se zvedá vrchol Kněhyně (…
2.4km
více »
Za Výhledy na Pustevny a  Radhošť
Za Výhledy na Pustevny a Radhošť
Tipy na výlet
Pokud nepojedete autem, můžete využít ski-busy z Rožnova pod Radhoštěm, nebo z Frenštátu pod Radhoštěm. Pro rodinný výlet je nejvhodnější vyjet autem do Ráztoky…
2.4km
více »
Pustevny
Pustevny
Tipy na výlet
Jedeme do Beskyd do vesnice pustevny.Jedeme autem. Za přírodou a kulturou.U Pusteven je asi 9km hotel Radhošt'. Jsou tam restaurace a stánky.Různé chatky a chaty. Příroda, kultura a obsloužení.Hezké…
2.4km
více »
Beskydy po svých: Pustevny - Radhošť
Beskydy po svých: Pustevny - Radhošť
Tipy na výlet
Dnes se vydáme opět do krásných Moravskoslezských Beskyd :-). Tentokrát zavítáme na Pustevny a Radhošť. Na Pustevny se dostaneme tímto způsobem: Z Olomouce přes Nový Jičín do Frenštátu pod Radhoštěm. Z Ostravy …
2.4km
více »
Pustevny
Pustevny
Tipy na výlet
Autem přijedeme do obce Trojanovice, která je od Rožnova pod Radhoštěm vzdálená 6 km. Zaparkujeme na placeném parkovišti a vydáme se k lanové dráze, která nás vyveze až nahoru na Pustevny. Nazpátek se můžeme vydat po modré značce pěšky dolů. Na Pustevnách je plno turistických stezek, ale také plno sportovních aktivit např. v létě cyklistika, koloběžky a v zimě běžecké…
2.4km
více »
Pustevny-zvonička
Pustevny-zvonička
Kaple
Při příchodu Na Pustevny vás zaujme na okraji lesa po pravé straně dřevěná zvonička, vybudovaná na počátku 20. stol. podle projektu slovenského architekta Dušana Jurkoviče. Původní barevná výzdoba navržená D. Jurk…
2.5km
více »
Pustevny
Pustevny
Tipy na výlet
Tak nějak plánovaně i neplánovaně se pohybujeme s motorkami po kraji a objevujeme nová místa, nebo se vrací na již navštívená.  Předem to není nikdy moc jasné kam se zrovna přesně zajede, teď ale padla volba …
2.5km
více »
Pustevny - Libušín před požárem a po něm...
Pustevny - Libušín před požárem a po něm...
Chata
K symbolu Pusteven vždy patřily chaty Libušín a Maměnka - navrženy významným slovenským architektem Dušanem Jurkovičem.  Ale jak to bude dál??? 3. března 2014 chata Libušín vyhořela a…
2.5km
více »
Za pohanským bohem Radegastem
Za pohanským bohem Radegastem
Tipy na výlet
     Místo, na které Vás zavedou mé řádky v tipech na výlet a zároveň vám jej mohu s klidným srdcem doporučit, je známé beskydské středisko, které se těší hojné návštěvnosti. Jednak je tomu pro své jedinečné kouzlo, které tato oblast nabízí, ať to jsou výhledy na Beskydy i do širokého okolí, nebo jedinečná stavební architektura, která je zde zastoupená souborem chat (Pustevenka, Libušín, Maměnka, Tane…
2.7km
více »
Radegast - socha
Radegast - socha
Rozcestí
Sochu pohanského boha úrody, Radegasta, vytvořil Albín Polášek s býčí hlavou, rohem hojnosti, kačenou a s valašskými krpci. Autor tohoto uměleckého díla, frenštátský rodák Albín Polášek, který větší část svého ž…
3.3km
více »
Skalíkova louka
Skalíkova louka
Rozcestí
Skalíkova louka se stejnojmeným hotelem je známým výletním místem v oblasti Radhoště a Pusteven. Místo je snadno dostupné pěšky, na horském kole nebo na běžkách. Leží na tur…
3.4km
více »
Radegast
Radegast
Socha
Radhošť je podle legend spojen s uctíváním údajného pohanského boha pohostinnosti, plodnosti a úrody Radegasta. Pověsti praví, že na vrcholku hory stávala odpradávna jeho modla. Tu prý nechali zbořit slovanští věrozvěstové Konstantin a Metoděj, kteří po svém příchodu na Velkou Moravu rovněž zavítali i sem. Pravdou ovšem je, že bůh tohoto jména zřejmě nikdy neexistoval, neboť…
3.5km
více »
Smrk
Smrk
Vrchol
Smrk je druhou nejvyšší horou Beskyd a svou výškou 1276 m působí velmi majestátně. Je to hora osamocená s předvrcholem Malý Smrk (1173 m.n.m.) a je tvořená godulskými pískovci. Jste-li nadšenci vrcholových hospůdek a občerstvení, musíme vás zklamat na Smrku nic takového nenaleznete. A možná i proto je méně navštěvován a výstup na tento vrchol je považován za nejnáročnější v…
5.5km
více »
Radhošť
Radhošť
Kopec
Vrchol Radhošť (1129 m n.m.) se nachází 4 km od horského sedla Pustevny. Vrchol Radhoště je holý a můžeme z něj spatřit jeden z nejkrásnějších pohledů na beskydské panoráma, Vsetínské vrchy, Javorníky, Malo…
5.7km
více »
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. další informace