KORSIKA - Monte d´Oro, Punta del Oriente, Spelunca
Když se řekne KORSIKA, spojím si ji s Napoleonem Bonaparte, který odtud pocházel, mužem, jež změnil nejen francouzskou, ale i evropskou historii.
O tom, že je „zelený ostrůvek“ ve tvaru zaťaté pěsti se vztyčeným palcem skvělá turistická destinace s různorodou krajinou, jsem se dozvěděla od kamarádky Lindy Beniačové, mistryně ČR v horském maratonu. Doslova si ji proběhla. Velký dík za nápad. Poděkování i Veronice, která doporučila CK Alpina. Za velmi solidní cenu jsme strávili s (luxusní) polopenzí na ostrově 12 krásných dnů.
Bylo nám doporučeno vyrazit v červnu, abychom se vyhnuli úmorným vedrům a užili si Korsiky svěží a plné vláhy.
Korsika, čtvrtý největší ostrov ve Středomoří, se nachází mezi Francií a Itálií. Omývají ho vody Tyrhénského, Ligurského a Středozemního moře. Flóra i fauna jsou charakterizovány některými druhy, vyskytujícími se pouze na ostrově. Kvůli drsným horským podmínkám patří Korsika k oblastem s velmi nízkou hustotou zalidnění. Má 322 000 obyvatel. Žijí v menších městečkách či na vesničkách, roztroušených po svazích strmých hor. Ostrov měří 8 680 km² (od severní špičky na mysu Cap Corse na jih 183 km, na šířku jen 83 km) a skládá se ze dvou departmentů: Corse-du-Sud, jehož správní středisko Ajaccio je zároveň i hl. městem ostrova a Haute-Corse, jehož správním střediskem je největší korsický přístav Bastia. V těchto dvou městech žije 40% celkové populace.
Korsika patří pod Francii. I když Francouze ostrované neprožívají, jsou na nich závislí. Mají však blíže k Itálii. Korsičané jsou velmi sví a hrdí… mají silné národní cítění. Souvisí to s historií boje o nezávislost a samostatnost. Po celá staletí se Korsičané snažili vymanit z nadvlády jiných… většinou marně (svobodu zažilo málo generací).
Hovoří se tu (oficiálně) francouzsky, ale také italsky a korsicky.
Nejen na vlajkách jsme se tu často setkali s korsickým národním znakem - černou tváří muže se šátkem omotaným kolem hlavy na bílém podkladu - useknutou hlavou „Saracéna“ (Maura). Podle pověsti ukazovali Korsičané na kůlu napíchlou sťatou hlavu velitele, aby tak odradili další nájezdníky od napadení. Současnou podobu znaku dal v roce 1755 (níže popisovaný) Pascal Paoli. Přesunul bílý šátek původně umístěný přes oči Maura na jeho čelo.
První osídlení sahá až do doby 7000 let př. n. l. Nachází se zde mnoho megalitických útvarů, starých více než 3500 let (některé mají podobu soch bojovníků). Naleziště Filitose a Caurii dosahují světového archeologického věhlasu.
Historie ostrova je dlouhá a velmi bouřlivá. Korsika byla staletí (díky své strategické poloze) dobývána mnoha národy: Řeky, Etrusky i Kartaginci, později pak Římany. Po rozpadu Římské říše nastaly nájezdy Vandalů, Byzantinců, Arabů. V 11. stol. patřil ostrov Pisse, ve stol. 12. (na dlouhých 500 let) Janovanům. Tito na ostrově nastolili tvrdý vojenský režim. Probíhala zde však řada povstání místních. Do dějin národa se zapsal Sampiero Corso (16. stol.). Bojoval za osvobození ostrova od jejich nadvlády. Stal se symbolem odporu proti Janovanům.
Dalším významným mužem („otcem“) této země se stal (v 18. stol.) Pascal Paoli. V čele korsických vlastenců také bojoval proti Janovanům. Podařilo se mu vytlačit je alespoň z vnitrozemí. Krátký čas byla Korsika státem.Tento vzdělaný člověk se zasloužil o demokratickou ústavu, budoval školy, v městečku Corte založil universitu. Janované nakonec předali (v rámci smlouvy s Versailles) vládu nad ostrovem Francouzům. I když nebyli Francouzi tak krutí jako Janované, Korsičané byli stále nespokojení. Ani rodák Bonaparte (1769 -1821) nevěnoval své vlasti příliš pozornosti, z vlastního zájmu dosazoval do správních funkcí Francouze. V 19. stol. se mnoho nezměnilo, lidé žili v chudobě, Korsika byla dosti opomíjená. Zákon Vendety měl za následek mnoho vražd. (O krevní mstě se zmíním v násl. článku.) V první světové válce zemřelo za Francii velké množství Korsičanů. Ve druhé světové válce nastala okupace ostrova německo-italskými vojsky. V letech 60. se snažila stát Korsika nezávislou. Tuto snahu umocnil i přísun afrických Francouzů (vojáků, civilistů, dělníků, zemědělců), kteří sem po vyhlášení nezávislosti Alžíru (z této francouzské kolonie) přišli.
Francouzská vláda stále nepodporovala korsičtinu, ani kulturní a hospodářský vývoj Korsiky. Místní nacionalisté své cíle prosazovali dlouhá léta hrubým násilím.
I když zde již funguje vysoká míra samosprávy (s vládou a parlamentem) a francouzská vláda uvolnila finance na rozvoj ostrovní infrastruktury, určité formy vzdoru přetrvávají do současnosti. Po samostatnosti prahnou především extrémisté (FLNC - Národní organizace pro osvobození Korsiky, usilující o odtržení Korsiky od Francie).
Jejich zlobu jsme ve městech pocítili. Na směrových tabulích byly názvy míst psány v korsičtině a francouzštině. Francouzské nápisy byly přestříkány sprejem. (V horším případě bývají tyto ukazatele rozstřílené - bouřlivé projevy jsou znatelné především v horských oblastech).
Na ostrově funguje železniční, letecká i námořní doprava. Většina lidí bydlí ve městech. Horské vesničky se vylidňují, mladí mizí za lepším živobytím do Evropy i do Ameriky.
Od pradávna bylo na ostrově rozšířeno rybaření, zemědělství a pastevectví (krávy, kozy, ovce a hlavně prasata). Obrovský rozmach nastal po druhé sv. válce, kdy se vysušily bažiny a rozšířily další zemědělské plochy. Američané na Korsice pomohli vyhubit komáry, přenašeče malárie. Zemědělství (chov dobytka, zakládání vinic, pěstování obilí atd.) také výrazně oživila výše popisovaná imigrační vlna alžírských Francouzů. Pěstují se zde mandarinky (clementine corse), olivy, kiwi, broskve a citrusy. Vyváží se odtud sýry, víno, mořské plody i maso.
Nemohu nezmínit velké množství polodivokých přidrzlých prasat. Výroba vynikajících korsických uzenin a specialit, jež je na vepřovém založena, se přirovnává k určitému druhu umění. Zvláštní chuť masu dodávají kaštany a žaludy, které prasátka křoupou. Všežravci však nepohrdnou ani obsahy batohů. Pozor na ně !!!
Kaštany nejedí pouze čuníci. Korsika je známá především pěstováním kaštanovníků. Místní mlýny melou z těchto plodů unikátní specialitu - kaštanovou mouku. Tato je základem celé škály výrobků (pečiva, zmrzliny… a dalších). Ochutnala jsem kaštanovou marmeládu a… asi nejsem správný fajnšmekr, vůbec mi nechutnala, na rozdíl od marmelády z klementinek, či fíků. Z květů kaštanů (ale i z květů macchie) se vyrábí korsický med. Z kaštanů vznikají i vína, likéry a pálenky. Pivo Pietra obsahuje kaštanovou mouku. Kdybych nevěděla o původu tohoto moku, ani bych to nepoznala, bylo dobré.
Když už píši o nápojích, je důležité zmínit ochutnávku pastisu (po našem anýzovky) - pálenky, obsahující 40 až 45 % alkoholu. Vzpomněla jsem si na dětství, protože likérek voněl po pendreku. Po přidání vody (tak se, prý, má pastis pít) se ve skleničce vytvořily obláčky mléčného kalu.
Tradiční jídla (vč. paštiky z kosa, místní speciality) ani dezerty jsem neochutnala, protože jsme bohatě vyžili z luxusní polní kuchyně CK Alpina. Paní kuchařka (říkali jsme jí mamča) se o nás starala jako o vlastní. Jediné, co nám kupovala korsického, byly čerstvé bagety a sýry k snídani. Po polévce a hlavním chodu dokázala jako nášup někdy vykouzlit český dezert, který ocenili především pánové.
Páni řidiči, kterým patří velký dík za bezpečnou cestu, zase dostatečně zásobovali plechovkovým pivečkem. Na ulítlých večírcích s našimi ulítlými mladými průvodci samozřejmě nechyběly české bečky.
Od výše popisovaných odborníků na mimorealitu jsem dostala i tip na víno. Dočetla jsem se kdesi, že zdejší růžové odrůdy dosahují špičkové kvality. Průvodci však patrně dávali přednost kvantitě. Zakoupila jsem jimi doporučenou 5l "růžovou" krabici, která pak týden putovala po všech kempech. Parkovala vedle stanu. I když jsme na ni byly 4 ženské, nepodařilo se nám ji pokořit. Jsem milovník dobrého vína, tohle pití mělo od kvality daleko.
Výborný mok jsem ochutnala vysoko v horách pod Monte Cintem. Byl však s tak vysokokovysokovysko…horskou přirážkou, že jsem dvoudecku pocucávala celý večer.
Korsika je malinká, ale velmi pestrá. Hlavním zdrojem obživy ostrova je cestovní ruch. Práce je zde tedy sezónní.
Častým cílem turistů je křišťálově průzračné moře. Nachází se tu široké písčité pláže i zátoky, lemující rozeklané břehy a rozervaná skaliska. Kromě čvachtání a opalování se dá proplout plachetnicí, na katamaránu, také potápět, jezdit na vodním skútru, v motorovém člunu, či surfovat. Kdo však zůstává pouze u moře, o hodně přichází.
Za návštěvu rozhodně stojí zdejší všudypřítomné různobarevné a velmi rozmanité hory. Nejhornatější perla Středomoří bývá nazývána Pohořím v moři či také ostrovem krásy. V roce 1972 byl vytvořen Regionální přírodní park Korsika. Měří 3 750 km² (a tvoří téměř 40 % ostrova). Mnoho vrcholů dosahuje nadmořské výšky přesahující 2 000 m. Ve vysokých polohách se nacházejí ledovce a ledovcová jezera. Korsikou vede mnoho turistických tras. Kromě jednodenních výprav lze uskutečnit i několikadenní přechody pohoří, z nich snad nejznámější je dálková trasa GR20. Prochází napříč celým ostrovem. Protíná ho ze SZ na JV a vede po nejkrásnějších horských místech a kolem nejvyšších vrcholů.
Přijdou si tu na své pěší turisté, rogalisté i horolezci. Za asistence instruktorů je možné také vyzkoušet sjíždění skalních tobogánů, canyoning - lezení v korytech prudkých říček, seskoky podél vodopádů a další šílená adrenalinová vyžití.
Hor a údolí jsme užili vrchovatě. Každý den nám Korsika ukázala jinou tvář. Bylo úžasné procházet se nedotčenou přírodou, užívat si ticha a vůní pichlavých keřů macchií, v jejichž podrostech se nachází vonné bylinky (máta, tymián, rozmarýn, fenykl, bobkový list).
Trasy nebyly jednoduché a vyžadovalo to dobrou kondici, kterou jsem bohužel neoplývala. Paličatě jsem se však přidala k silnější skupině a kromě nejvyšší hory Monte Cinto (2 706 m. n.m. - ↑ 1 800 m, ↓ 1 800 m) se zvládl její celotýdenní program.
Setkali jsme se s velmi proměnlivým počasím i terénem. Ostré sluneční paprsky střídala nepropustná mlha. Sem tam spadla kapka. Chodili jsme v mracích i ve sněhových polích… hlavně však po kamenech. Osvěžovali jsme se v ledových horských kaskádách, či v průzračných jezerech. Na vrcholcích jsme s pokorou sledovali nádherné a rozličné korsické scenérie. Realitu a běžné starosti jsme nechávali hluboko pod sebou. Byli jsme sami… nikde civilizace ani masová turistika.
Korsika je též (pro mne nepochopitelným) cílem milovníků cykloturistiky. Když jsme se škrábali autobusem do horských výšin, míjeli jsme upachtěné cyklisty. Vůbec jsme jim nezáviděli. Stoupání byla opravdu velmi náročná, i když je čekala odměna ve formě sjezdu z horských sedel. O to, co jsme prožili my pěškochodci na cestách a shlédli z výšin, cyklisté, bohužel, přišli. Určitě si však ze sedel kol zase našli to své. Letní měsíce zde musí být nejen pro fanoušky tohoto druhu sportu velmi nepříjemné.
Na Korsiku přijíždějí i fandové golfu. Příznivci automobilů se zase mohou zúčastnit místní soutěže Rally Corse.
Kromě přírody a sportu Korsika nabízí městečka, bohatá na historii.
V noci jsme přejeli přes Rakousko do Itálie. V Livornu jsme se nalodili na trajekt, který nás dopravil do největšího korsického přístavu Bastie, hlavní vstupní brány na ostrov. Podmořským tunelem jsme se pak dostavníkem dostali na krásnou písčitou pláž. Zde začalo mé první utrpení... Během dvou hodin jsem si (i po natření krémem s poměrně vysokou UV ochranou) fest spálila kůži na zadku a stehnech. Následoval přejezd do městečka Tattone (800 m.n.m.) na ubytování do kempu Le Soleil.
Protože jsem doposud (až na jednu výjimku) na cestách spávala pod pevnou střechou, byly některé noci, trávené ve stanu, doslova očistcem. Nepřipravila jsem se, neznalá prostředí... nevzala si teplý spacák ani rukavice, šálu a čepici, tak jak to udělalo mnoho ostatních. Spávala jsem tedy oblečená a zamotaná téměř ve všem, co kufr nabídl… včetně ručníku. Chyběl akorát hrášek pod spacákem. Nic pro "princezny". Během následujících dnů se zdokonalilo alespoň v rychlosti stavění příbytku a orientace v něm (v binci).
Náš první výstup vedl pod Monte Renoso. Start i cíl byl ve Vizzavoně. Prošli jsme okružní túru přes hřeben Punta del Oriente (2 112 m.n.m.). Užili jsme si výhledů na okolní vrcholy. Zpět jsme to vzali přes Bocca Palmente.
Sluncem spálená kůže sice bolela jako čert, ale zároveň hravě přehlušila bolest nohou z náročných výšlapů. Po prvním dni, stráveném vysoko v horách, se k tomuto utrpení přidaly opuchlé oči. Na túře jsem totiž podruhé podcenila slunce - nenasadila si brýle. Následující ráno jsem se polekala (v zrcadle).
Cílem dalšího výletu byl vrchol Mte d'Oro (2389 m). „Kopeček“ jsme viděli z kempu. Zde byl start. Nebylo mi příliš do smíchu
. Nejdříve jsme vystoupali po lesní pěšině, pokračovali travnatou plání a pak kamenitým žlabem (občas proběhla klouzačka po sněhu). Následoval prudký výstup na vrchol. Dolů jsme sestupovali nekonečným únavným kamenitým terénem. Napojili jsme se na čas na GR 20 a sešli k Anglickým kaskádám. Ve vodopády propojených přírodních bazéncích a tůních, které říčka Agnone vymlela v zrnité žule, si v ledové vodě pár lidí osvěžilo alespoň ucapkané nožky. Odtud jsme se dostali ke staré anglické pevnosti a pak se honem skutáleli ve Vizzavoně k autobusu na chlazené české pivečko v plechovce. (celkem 9 hod, ↑ 1 500 m, ↓ 1 400 m)
Následujícího dne jsme sbalili své přístřešky. Čekal nás odpočinkový den. Dostavníkem jsme projeli sedlo Vizzavona, pokračovali serpentinami dolů z hor. Zastavili jsme na chvíli na krásné pláži. Pohled na obrovské mořské vlny byl úchvatný. Nechala jsem se při hledání správného úhlu trochu unést. Moře mě vymáchalo až u samého pasu.
Cílem cesty byla Spelunca, jeden z nejmohutnějších žulových kaňonů v Evropě. Tato přírodní atrakce se nachází mezi obcemi Évisa a Ota.
Strmým klikatým chodníkem jsme se dostali na dno soutěsky, obklopené rudými skalami ( 4 hod, ↓ 700 m). Dále bylo možné uskutečnit buď vodní túru kaskádami nebo kráčet po lesní pěšince, která vedla nad potokem. Přešla jsem Pont de Zaglia a vydala se po souši. V cíli jsme se vylepili na obrovských balvanech, posázených ve vodě, koupali se a relaxovali.
Autobus nás pak posunul do nedalekého městečka Porto, kde jsme si užili parádní tři teplé noci u moře v kempu Les Oliviers s bazénem a botanickou zahradou.
V botanické jsme v rytmu afrického bubnu djembe zakončili další krásný korsický den. S našimi průvodci bylo vše velmi netradiční.
Čekala nás oblast Calanche, jeden z nejkrásnějších divů na Korsice a mnoho dalších úžasných výletů do pohádky.
Poděkování Olči, Monči a Vendě za skvělou společnost.
Články související:
KORSIKA – Calanche - Capu d’Ortu, Piana – Vendeta, Capo Rosso
KORSIKA - Monte Cinto, Lac de Nino, Lozzi, Corte, Bastia
Použité odkazy:
Linda Beniačová - Běžecký klub Brno
https://cs.wikipedia.org/wiki/Al%C5%BE%C3%ADrsk%C3%A1_v%C3%A1lka
http://www.e-polis.cz/clanek/priciny-korsickeho-separatismu.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Fronte_di_Liberazione_Naziunale_di_a_Corsica
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Vivario
Půjčovna autPříspěvky z okolí KORSIKA - Monte d´Oro, Punta del Oriente, Spelunca
