Začátek našeho cestování je stejný jako v minulých letech. Po německých dálnicích jedeme do Kielu, což je nad ránem celkem pohodová záležitost.

Začátek našeho cestování je stejný jako v minulých letech. Po německých dálnicích jedeme do Kielu, což je nad ránem celkem pohodová záležitost.  autor: Bubinga

Zpět na  
Devatenáct chutí Laponska poprvé
1 / 37
Začátek našeho cestování je stejný jako v minulých letech. Po německých dálnicích jedeme do Kielu, což je nad ránem celkem pohodová záležitost.
V německém přístavním městě jsme včas, a tak navštěvujeme příjemnou kavárničku v jednom obchodním areálu.
V přístavu Kiel Norwegenkai vyhlížíme náš trajekt. Příprava před naloděním je pro mě stejně nepochopitelná jako v minulých letech. Ani ten racek neví, kdy na něho přijde řada.
Nakonec Color Line otevře svou tlamu a my jsme vpuštěni dovnitř, kde necháváme automobil na příštích 21 hodin odpočívat.
V kajutě se dlouho nezdržujeme a spěcháme na horní palubu.
Sice to není na krátký rukáv, ale sluníčko se snaží a daří se mu to.
Ve dvě hodiny, tedy přesně na čas, odrážíme od břehu. Vyplouváme na klidné Baltské moře, pomalu se loučíme s Německou republikou, vyhlížíme Dánské království a Severní moře.
Jestli je to ten z parkoviště nevím. Než jsem se ho stačil zeptat, uletěl.
Trochu to fouká, ale žízni člověk neporučí.
Kapitán je zkušený mořský vlk. Podařilo se mu bez problémů podeplout zajímavý visutý most Velký Belt, překonávající průliv Velký Belt mezi dánskými městy Korsør a Nyborg. Tudíž si jdeme večer v klidu lehnout.
Při pátečním ránu nás vítá na palubě sluníčko.
Oslo je na dohled. I když se to nezdá, tak hlavní město Norska leží na stejné zeměpisné šířce jako jižní část Grónska, Kamčatky či Aljašky. Sice jsme už na severu, ale my se chceme letos podívat ještě kousek blíže severnímu pólu.
V půl jedenáctí dopoledne nás trajekt vyplivne na půdu norského království. Opouštíme Oslo a vydáváme se z teplého jihu na teplý sever. Alespoň v to doufáme.
Za jízdy se na řidiče nemluví, tak se kochám kouzelnou norskou krajinou.
Trocha historie nikoho nezabije. A tak odbočujeme ze slavné „é šestky“ do vesnice Eidsvoll verk.
V tomto historickém sídle Eidsvollsbygningen byla 17. května 1814 podepsána norská ústava, což znamenalo počátek norské nezávislosti.
Budova kavárny zde tenkrát asi nestála, ale dnes možnost kávičky vítáme.
V areálu Eidsvollsbygningen je hezky udržovaný park a několik zajímavých pomníků či uměleckých děl.
Skandinávie má díky svému zajímavému tvaru hned tři vegetační pásma. Na jihu je mírný podnebný (klimatický) pás, kde se vyskytují rozsáhlé listnaté až smíšené lesy, které jsou celkem podobné těm našim.
V následujících dnech bude ubývat listnáčů a začne převažovat porost jehličnatý. Brzy se o slovo přihlásí tajga, oblast severských jehličnatých lesů. Ty však budou občas promíseny břízami, olšemi, osikami či jeřáby.
Po čase začnou lesy řídnout a vzrostlé stromy nahradí drobné stromky, keříky, mechy a lišejníky. Krajině začne pomalu a jistě dominovat tundra, podnebné pásmo, které se nachází mezi tajgou a trvale zaledněnými polárními končinami.
Číslo deset, to je to, oč tu běží.
V závěru dnešní cesty se napojujeme na silnici E6, ze které ale po chvíli odbočujeme do městečka Berkåk. To správné místo nacházíme na parkovišti u hřbitova. Ženuška stojí přesně na 10. poledníku.
Cesta z Osla do Trondheimu nám tentokrát trvala sedm a čtvrt hodiny. Sluníčko sem také s námi přijelo.
Skoro půlnoční slunce předvádí skvělé představení nad Trondheimsfjorden.
Při sobotním ránu trocha norské historie podruhé, tentokrát z Trondheimu.
Kostel Lade kirke postavený v románském stylu je jedním z nejstarších dochovaných kamenných kostelů v Norsku. V roce 1814 sehrál tento svatostánek důležitou roli při prvních celostátních volbách v Norsku.
Sobota je věnována rodinnému setkání s dcerou, která našla v Norsku druhý domov.
Trondheim sice už celkem známe, ale zatím ne při pohledu z výšky 243 stop.
Proto navštěvujeme komunikační věž Tyholt (Tyholttårnet) vysokou 124 metrů. V roce 1985 ji postavili podle plánů architekta Nilse Christiana Ottesena.
Restaurace se s námi během jedné hodiny, co si dáváme kávičku a něco sladkého, otáčí o 360 stupňů.
Z těchto míst se nabízí úžasné panoramatické výhledy nejenom na město.
Egonovo království, kde se podává Egonův burger a mnoho dalších dobrot od Egona.
Po zkušenostech z minulých let se při putování po Norsku opět snažím přijít na to, podle jakých pravidel se v této zemi mění ceny pohonných hmot. Ale znovu jsem bez šance.
Ostatně předminulý rok mi bylo řečeno, že aktuální cena benzínu v Norsku je složitá hádanka, kterou neumí rozluštit ani Norové. Snad v noci, nad ránem a dopoledne by měly být lepší ceny. Ale ani to se mi nedaří potvrdit.
V podvečer provádím průzkum městského okolí, kde jsme ubytováni. Například si prohlížím budovu Sjømenns Aldershjem, což by měl být Domov pro důchodce z řad bývalých námořníků.
Ale žádného vysloužilého námořníka tady nevidím, tak nevím.
cancel

Chcete použít tuto fotku na internetu?

Můžete, ale pouze pomocí kódu uvedeného níže, tj. musíte zachovat odkaz na turistika.cz


Kód pro zobrazení obrázku:



Pokud chcete fotografii použít jinak, musíte mít souhlas provozovatele stránek a autora fotografie!