Začátek trasy - Jižní vyhlídka Jižní vyhlídka - Nacházíme se na místě známém jako „Jižní vyhlídka“ na Krajníku - místo umožňuje pěkný výhled do horního údolí Bělé až k Červenohorskému sedlu, úbočí Pradědu a Videlskému sedlu. Můžeme odtud pozorovat Praděd, Šerák nebo Priessnitzovy lázně. Jižní vyhlídka - Nacházíme se na místě známém jako „Jižní vyhlídka“ na Krajníku - místo umožňuje pěkný výhled do horního údolí Bělé až k Červenohorskému sedlu, úbočí Pradědu a Videlskému sedlu. Můžeme odtud pozorovat Praděd, Šerák nebo Priessnitzovy lázně. Krajník Nacházíme se na vrcholu Krajníku (659 m). Před námi mezi skalními útvary stávala v dřívějších dobách lovecká chata – Hofmanova bouda. Jako mnoho jiných v tomto kraji však byla po válce zničena požárem. „Podle ústního podání se ve zdejší krajině konaly potyčky na mnoha místech proti loupeživým bandám. Ty se často neskládaly ze švédských válečníků, nýbrž z lidí z různých vrstev štítících se práce. Často to byli politováníhodní příslušníci našich venkovanů, kteří se jako přívrženci protestantismu připojili k těmto bandám, i na takzvaném „Válečném kolbišti“. Domněnky na druhé straně tvrdí, že tato louka, ležící na okraji lesa byla v dobách bohatých na divokou zvěř oblíbeným bojištěm srnců a jelenů a proto jí bylo dáno označení „Válečné kolbiště“. (obr. třicetileté války) Zákopy - v okolí skalisek byly na konci války vyhloubeny zákopy, ty je možné ještě dnes spatřit zde, ale i na každém z okolních kopců. Místo bylo ideální, neboť byl odsud výhled od vrcholku Jeseníků až po pruskou rovinu (dnes Polsko… Nacházíme se na vrcholu Krajníku (659 m). Před námi mezi skalními útvary stávala v dřívějších dobách lovecká chata – Hofmanova bouda. Jako mnoho jiných v tomto kraji však byla po válce zničena požárem. „Podle ústního podání se ve zdejší krajině konaly potyčky na mnoha místech proti loupeživým bandám. Ty se často neskládaly ze švédských válečníků, nýbrž z lidí z různých vrstev štítících se práce. Často to byli politováníhodní příslušníci našich venkovanů, kteří se jako přívrženci protestantismu připojili k těmto bandám, i na takzvaném „Válečném kolbišti“. Domněnky na druhé straně tvrdí, že tato louka, ležící na okraji lesa byla v dobách bohatých na divokou zvěř oblíbeným bojištěm srnců a jelenů a proto jí bylo dáno označení „Válečné kolbiště“. (obr. třicetileté války) Zákopy - v okolí skalisek byly na konci války vyhloubeny zákopy, ty je možné ještě dnes spatřit zde, ale i na každém z okolních kopců. Místo bylo ideální, neboť byl odsud výhled od vrcholku Jeseníků až po pruskou rovinu (dnes Polsko… Tisová skalka Podobně jako v případě Jižní vyhlídky je i z této skalky překrásný výhled. Severovýchodním směrem se nám naskýtá daleký výhled celým dolním údolím Bělé až do polských rovin. Dříve byly skaliska známá jako Heckelovy skály, podle majitelů rychtářství, rodiny Heckelů. Současný název je odvozený od dřeviny, která se v blízkosti skal vyskytuje. Tis je pozůstatkem z geologického období z rozhraní triasu a jury z druhohor. Jedná se o velmi dlouhověkou dřevinu dožívající se 300 a více let. V České republice je zařazen do kategorie silně ohrožených druhů. - Mezi Krajníkem, Jehlanem, Studničním vrchem, Sokolím vrchem a Černou horou najdeme prameny potoku Lubina (dříve Göbel Bach). Přítoky jsou napájeny ze Štýrského pramene, Čeňkova pramene, Diamantového pramene a pramene vyvěrajícího u Večerního zátiší. Malebnému údolí se dříve říkávalo „Göbel“. Poté, co se pramenné potoky ze dvou údolních zářezů spojily u tzv. „Mostu klapajících kamenů“, doprovází potok „Lesní cesta“ (nazývaná dříve jako Göbelová cesta). Podobně jako v případě Jižní vyhlídky je i z této skalky překrásný výhled. Severovýchodním směrem se nám naskýtá daleký výhled celým dolním údolím Bělé až do polských rovin. Dříve byly skaliska známá jako Heckelovy skály, podle majitelů rychtářství, rodiny Heckelů. Současný název je odvozený od dřeviny, která se v blízkosti skal vyskytuje. Tis je pozůstatkem z geologického období z rozhraní triasu a jury z druhohor. Jedná se o velmi dlouhověkou dřevinu dožívající se 300 a více let. V České republice je zařazen do kategorie silně ohrožených druhů. - Mezi Krajníkem, Jehlanem, Studničním vrchem, Sokolím vrchem a Černou horou najdeme prameny potoku Lubina (dříve Göbel Bach). Přítoky jsou napájeny ze Štýrského pramene, Čeňkova pramene, Diamantového pramene a pramene vyvěrajícího u Večerního zátiší. Malebnému údolí se dříve říkávalo „Göbel“. Poté, co se pramenné potoky ze dvou údolních zářezů spojily u tzv. „Mostu klapajících kamenů“, doprovází potok „Lesní cesta“ (nazývaná dříve jako Göbelová cesta). Oví paseka - Kaple Na okraji Ovčí paseky (dříve Ziegelhau) se už dřívějších dobách nacházela malá kaple. Na jejím místě tu nechal postavit hostinský Josef Deseive krásný dřevěný kostelík s oltářem; a to na památku své předčasně zemřelé manželky Anny. Stejně jako v případě Hofmannovi boudy i tato kaple po roce 1945 chátrala, až zůstaly jen základy. Ovčí paseka - byla vysoko umístěná louka, sahající nad hřbet Krajníku. Vznikla vyklučením lesa někdy na začátku 18. století poté, co byl chov ovcí v roce 1717 prohlášen za počestné řemeslo. Byl povolen vývoz domácí vlny, nepřátelé ovcí v lesích, vlci, byli hubeni a na jejich likvidaci byly stanoveny odměny. Medvědi se již v té době na Jesenicku (Frývaldovsku) nevyskytovali, ten poslední byl skolen na začátku 18. století wroclavským biskupem a kurfiřtem rýnským, Franzem Ludwigem. Paseka, využívaná jako pastvina, měla rozměr asi 310 x 200 m, celkem o něco více než 6 ha. Ovčí paseka patřila vždy k dědičnému rychtářství v České Vsi. Rychtáři zde postavili obytný dům se stájí a… Na okraji Ovčí paseky (dříve Ziegelhau) se už dřívějších dobách nacházela malá kaple. Na jejím místě tu nechal postavit hostinský Josef Deseive krásný dřevěný kostelík s oltářem; a to na památku své předčasně zemřelé manželky Anny. Stejně jako v případě Hofmannovi boudy i tato kaple po roce 1945 chátrala, až zůstaly jen základy. Ovčí paseka - byla vysoko umístěná louka, sahající nad hřbet Krajníku. Vznikla vyklučením lesa někdy na začátku 18. století poté, co byl chov ovcí v roce 1717 prohlášen za počestné řemeslo. Byl povolen vývoz domácí vlny, nepřátelé ovcí v lesích, vlci, byli hubeni a na jejich likvidaci byly stanoveny odměny. Medvědi se již v té době na Jesenicku (Frývaldovsku) nevyskytovali, ten poslední byl skolen na začátku 18. století wroclavským biskupem a kurfiřtem rýnským, Franzem Ludwigem. Paseka, využívaná jako pastvina, měla rozměr asi 310 x 200 m, celkem o něco více než 6 ha. Ovčí paseka patřila vždy k dědičnému rychtářství v České Vsi. Rychtáři zde postavili obytný dům se stájí a… Heckelův pramen Heckelův pramen (Lesní pramen III.) - pojmenován podle dřívějšího názvu dvou skalisek, které se nacházejí nad pramenem, a které jsou uváděny už v devatenáctém století. Místo, včetně Ovčí paseky bylo vždy bohaté na vodní zdroje. I v minulosti se zde nacházelo více pramenů. Ovšem volně přístupné a tekoucí jsou pouze dva – Heckelův pramen a Johann Peter Quelle. S historií pramenů a lázeňství jsou na Jesenicku spjata dvě jména – Vincenz Priessnitz a Johann Schroth. O Vincenzi Priessnitzovi se dozvíte více na samotné tabuli u pramene. Heckelův pramen (Lesní pramen III.) - pojmenován podle dřívějšího názvu dvou skalisek, které se nacházejí nad pramenem, a které jsou uváděny už v devatenáctém století. Místo, včetně Ovčí paseky bylo vždy bohaté na vodní zdroje. I v minulosti se zde nacházelo více pramenů. Ovšem volně přístupné a tekoucí jsou pouze dva – Heckelův pramen a Johann Peter Quelle. S historií pramenů a lázeňství jsou na Jesenicku spjata dvě jména – Vincenz Priessnitz a Johann Schroth. O Vincenzi Priessnitzovi se dozvíte více na samotné tabuli u pramene. Křižovatka U kolejí Výstavba železnice přes obec Českou Ves V březnu 1885 obdržela místní železniční společnost koncesní listinu a 3. listopadu 1886 se po vyslechnutí svaté mše konalo první zarytí rýčem. Všeobecně o přípravných pracích a zahájení provozu železniční dráhy, sděluje Franz Gröger ve svém díle „Mikulovice v údolí Bělé“ mezi jiným následující: „1. únor 1888 byl pro údolí Bělé velmi důležitý den. Dopoledne tohoto dne bylo poprvé slyšet zapískání lokomotivy, která svou první jízdou zahajovala provoz na trati z Frývaldova do Glucholaz. Touto železnicí se otevřelo pro naše horské údolí „vysokých Jeseníků“ v jihovýchodní části těchto mocných sudetských hor spojení se světem. Naše milovaná vlast – uzavřená jihozápadním směrem horskou stěnou Jeseníků, ohraničená na severovýchodě celnicemi Pruska (dnes Polsko) – je přece jednou z nejkrásnějších a nejpůvabnějších horských oblastí Sudet. Tato část však ležela doposud jakoby pohřbená v tichém zákoutí daleko od starého světa.“ Prvním drážním hlídačem byl Ferdinand… Výstavba železnice přes obec Českou Ves V březnu 1885 obdržela místní železniční společnost koncesní listinu a 3. listopadu 1886 se po vyslechnutí svaté mše konalo první zarytí rýčem. Všeobecně o přípravných pracích a zahájení provozu železniční dráhy, sděluje Franz Gröger ve svém díle „Mikulovice v údolí Bělé“ mezi jiným následující: „1. únor 1888 byl pro údolí Bělé velmi důležitý den. Dopoledne tohoto dne bylo poprvé slyšet zapískání lokomotivy, která svou první jízdou zahajovala provoz na trati z Frývaldova do Glucholaz. Touto železnicí se otevřelo pro naše horské údolí „vysokých Jeseníků“ v jihovýchodní části těchto mocných sudetských hor spojení se světem. Naše milovaná vlast – uzavřená jihozápadním směrem horskou stěnou Jeseníků, ohraničená na severovýchodě celnicemi Pruska (dnes Polsko) – je přece jednou z nejkrásnějších a nejpůvabnějších horských oblastí Sudet. Tato část však ležela doposud jakoby pohřbená v tichém zákoutí daleko od starého světa.“ Prvním drážním hlídačem byl Ferdinand… U Jednoty Na několika zastaveních této stezky se můžete dočíst, že voda byla vždy důležitou součástí života v obci. Bohužel voda je přírodní živel a mnohokrát ukázala lidem i svou odvrácenou tvář. Při povodních v červnu roku 1921 došlo v České Vsi ke smrtelnému případu, jak se píše v 1. díle obecní kroniky. „V České Vsi byly strženy všechny mosty a lávky, zahrady a pole zaplaveny a zpustošeny. Řeznický mistr a hostinský Emil Körbel (dům č. 102, později hostinec Pod Lipami), který chtěl ve stáji, kde už bylo 60 cm vody, zachránit svého koně a dvě jatečná prasata, sáhl u vchodových dveří na zde umístěný vypínač. Jelikož vypínač nebyl opatřen izolační vrstvou, byl hostinský zasažen elektrickým proudem, několik minut pevně držen a pak mrtev spadl na zem. Řeznický pomocník Rudolf Küffe chtěl svého zaměstnavatele, který volal o pomoc, odtrhnout od vypínače, byl však sám zasažen proudem a odmrštěn k zemi. V tu chvíli však již Emil Körbel klesl mrtvý na zem.“ Povodně sužovaly místní docela často. Zde je výčet let,… Na několika zastaveních této stezky se můžete dočíst, že voda byla vždy důležitou součástí života v obci. Bohužel voda je přírodní živel a mnohokrát ukázala lidem i svou odvrácenou tvář. Při povodních v červnu roku 1921 došlo v České Vsi ke smrtelnému případu, jak se píše v 1. díle obecní kroniky. „V České Vsi byly strženy všechny mosty a lávky, zahrady a pole zaplaveny a zpustošeny. Řeznický mistr a hostinský Emil Körbel (dům č. 102, později hostinec Pod Lipami), který chtěl ve stáji, kde už bylo 60 cm vody, zachránit svého koně a dvě jatečná prasata, sáhl u vchodových dveří na zde umístěný vypínač. Jelikož vypínač nebyl opatřen izolační vrstvou, byl hostinský zasažen elektrickým proudem, několik minut pevně držen a pak mrtev spadl na zem. Řeznický pomocník Rudolf Küffe chtěl svého zaměstnavatele, který volal o pomoc, odtrhnout od vypínače, byl však sám zasažen proudem a odmrštěn k zemi. V tu chvíli však již Emil Körbel klesl mrtvý na zem.“ Povodně sužovaly místní docela často. Zde je výčet let,… U mostu Turisté, kteří chtějí dále pokračovat naučnou stezkou, přejdou malý most přes náhon a pokračují vzhůru mezi domy do lesa, kudy vede modře značená turistická trasa. Nacházíme se u mostu, kterému se už před rokem 1836 říkávalo Rychtářský. Tento název zřejmě vydržel až do roku 1945. Fotografie Rychtářského mostu pochází z roku 1933 od Josefa Böhma. Mosty, ale i lávky v obci byly až do roku 1900 převážně ze dřeva. Jejich vybudování nebo opravy obstarávali místní tesaři a k tomu potřebné dřevo odebírali z lesních porostů obecních dobytčích stezek nebo ze statkářských lesů. Turisté, kteří chtějí dále pokračovat naučnou stezkou, přejdou malý most přes náhon a pokračují vzhůru mezi domy do lesa, kudy vede modře značená turistická trasa. Nacházíme se u mostu, kterému se už před rokem 1836 říkávalo Rychtářský. Tento název zřejmě vydržel až do roku 1945. Fotografie Rychtářského mostu pochází z roku 1933 od Josefa Böhma. Mosty, ale i lávky v obci byly až do roku 1900 převážně ze dřeva. Jejich vybudování nebo opravy obstarávali místní tesaři a k tomu potřebné dřevo odebírali z lesních porostů obecních dobytčích stezek nebo ze statkářských lesů. Pod Chlumem Pokud si projdete celou stezku, dozvíte se, že nejdůležitějším prvkem v životě českoveských občanů byla voda. Neméně důležitá však byla i těžba zlata, kamene (lom Eduarda Waltera) a vápence (lom Berty Hackelbergové) v blízkém okolí. Na stavbu kostela sv. Josefa byl částečně použit i kámen vytěžený z lomu nad zahrádkami u Řetězárny. Dokonce se zde na několika místech těžil i písek, zřejmě jen pro potřeby obce. O existenci těchto lomů už nemá většina místních ani tušení. Rovněž i v lesích, na polích a loukách byla patrná lidská činnost. Ovšem tam, kde dnes můžeme spatřit rozsáhlé lesní porosty, byla ještě před sedmdesáti lety obdělávaná pole. Tvrdá a poctivá práce byla vykoupená potem a krví mnoha generací. Postupně však začalo docházet k zalesňování těžko přístupných míst. Díky tomu byly starší lomy, pískovny, ale i mnohé skalní masívy pohlceny lesy. V místní kronice se nachází zmínka z roku 1689, že lesy v našem kraji byly bohaté na smrky, jedle, jilmy, buky, duby, olše. Stejně tak se zde… Pokud si projdete celou stezku, dozvíte se, že nejdůležitějším prvkem v životě českoveských občanů byla voda. Neméně důležitá však byla i těžba zlata, kamene (lom Eduarda Waltera) a vápence (lom Berty Hackelbergové) v blízkém okolí. Na stavbu kostela sv. Josefa byl částečně použit i kámen vytěžený z lomu nad zahrádkami u Řetězárny. Dokonce se zde na několika místech těžil i písek, zřejmě jen pro potřeby obce. O existenci těchto lomů už nemá většina místních ani tušení. Rovněž i v lesích, na polích a loukách byla patrná lidská činnost. Ovšem tam, kde dnes můžeme spatřit rozsáhlé lesní porosty, byla ještě před sedmdesáti lety obdělávaná pole. Tvrdá a poctivá práce byla vykoupená potem a krví mnoha generací. Postupně však začalo docházet k zalesňování těžko přístupných míst. Díky tomu byly starší lomy, pískovny, ale i mnohé skalní masívy pohlceny lesy. V místní kronice se nachází zmínka z roku 1689, že lesy v našem kraji byly bohaté na smrky, jedle, jilmy, buky, duby, olše. Stejně tak se zde… Rozcestí Zapomenutý (Stöhrův pramen) Na pramen, který se nachází pár metrů nad lesní cestou z Jeseníku do Chebzi, se jakoby zapomnělo. Netrvalo dlouho a pohltila jej příroda. Pramenu i jeho okolí nepomohla ani těžba dřeva, která toto místo téměř zničila. Silně podmáčené okolí pramene postupně zarůstalo, až z cesty nebylo téměř viditelné. Zídka u pramene se začala postupně rozpadat. V roce 2009 se pan Janas společně s velitelkou mladých hasičů z České Vsi paní Baďurovou rozhodli, okolí pramene, včetně zídky upravit. Jak pramen vypadal před úpravou i po ní, lze vidět na fotografiích. --- Prameny nevznikaly jen v okolí Gräfenbergu (dnes Lázně Jeseník). Ale i na protilehlých svazích údolí Bělé. Stejně tak ani Vincenc Priessnitz nebyl jediným, kdo objevil kouzlo „živé“ vody. Byl jim i českoveský rodák a pozdější zakladatel lázní v Dolní Lipové Johann Schroth. (více na samotné tabuli) „Dřív k zemědělské usedlosti patřilo pole a u těch větších i kus lesa. Hranice mezi jednotlivými pozemky tvořily stromy a kameny, které sedláci odváželi z… Na pramen, který se nachází pár metrů nad lesní cestou z Jeseníku do Chebzi, se jakoby zapomnělo. Netrvalo dlouho a pohltila jej příroda. Pramenu i jeho okolí nepomohla ani těžba dřeva, která toto místo téměř zničila. Silně podmáčené okolí pramene postupně zarůstalo, až z cesty nebylo téměř viditelné. Zídka u pramene se začala postupně rozpadat. V roce 2009 se pan Janas společně s velitelkou mladých hasičů z České Vsi paní Baďurovou rozhodli, okolí pramene, včetně zídky upravit. Jak pramen vypadal před úpravou i po ní, lze vidět na fotografiích. --- Prameny nevznikaly jen v okolí Gräfenbergu (dnes Lázně Jeseník). Ale i na protilehlých svazích údolí Bělé. Stejně tak ani Vincenc Priessnitz nebyl jediným, kdo objevil kouzlo „živé“ vody. Byl jim i českoveský rodák a pozdější zakladatel lázní v Dolní Lipové Johann Schroth. (více na samotné tabuli) „Dřív k zemědělské usedlosti patřilo pole a u těch větších i kus lesa. Hranice mezi jednotlivými pozemky tvořily stromy a kameny, které sedláci odváželi z… U kamene Památník Albin Reichel Pod Čertovými kameny leží už desítky let malý kousek žulové skály. Černá deska jako by připomínala srdce samotného kamene. Srdce, které přestalo být. Skaliska Čertových kamenů se staly tichým svědkem této tragické události. Právě na tomto místě vyhasl život Albina Reichela z České Vsi. Syn Josefa Reichela a Josefy Buchmannové se narodil 14. srpna 1871. Srdce mu vypovědělo službu 6. listopadu 1927 okolo 16té hodiny, právě ve chvíli, kdy byl s kamarády na lovu. Kolegové-myslivci mu zde na jeho počest nechali postavit pomník, který má navždy tuto smutnou událost připomínat. „Albin Reichel Hier gest. Am 6. 11. 1927 Gew. Von seinen Jagd.- Kolegen“ Mnoho let se pomník nacházel svalený na stranu, zřejmě při stahování stromů. I kvůli své velikosti byl snadno přehlédnutelný. Po desítkách let se tak díky vybudování naučné stezky kolem České Vsi dočkal uvedení do původního stavu. Pod Čertovými kameny leží už desítky let malý kousek žulové skály. Černá deska jako by připomínala srdce samotného kamene. Srdce, které přestalo být. Skaliska Čertových kamenů se staly tichým svědkem této tragické události. Právě na tomto místě vyhasl život Albina Reichela z České Vsi. Syn Josefa Reichela a Josefy Buchmannové se narodil 14. srpna 1871. Srdce mu vypovědělo službu 6. listopadu 1927 okolo 16té hodiny, právě ve chvíli, kdy byl s kamarády na lovu. Kolegové-myslivci mu zde na jeho počest nechali postavit pomník, který má navždy tuto smutnou událost připomínat. „Albin Reichel Hier gest. Am 6. 11. 1927 Gew. Von seinen Jagd.- Kolegen“ Mnoho let se pomník nacházel svalený na stranu, zřejmě při stahování stromů. I kvůli své velikosti byl snadno přehlédnutelný. Po desítkách let se tak díky vybudování naučné stezky kolem České Vsi dočkal uvedení do původního stavu. Vyhlídka Po poněkud náročnějším výstupu se ocitáme na začátku Čertových kamenů. Odtud se nám naskýtá romantické panorama, tzv. „Pruský výhled“ (od spodního konce České Vsi, Písečnou až po polskou rovinu). Pohled k severu nám ukáže kopec Křemenáč (dříve Hemberg), zde v roce 2011 nadšenci ze spolku Krasohled vybudovali dřevěnou rozhlednu, ze které je nádherný výhled severovýchodním směrem. O kousek níž na Špičáku stojí určitě za zmínku jedny z nejstarších doložených jeskyní u nás. První písemná zmínka je již z roku 1430. Podzemní prostory Jeskyně Na Špičáku byly modelovány tavnými vodami kontinentálního ledovce, které jim vtiskly rovné stropy a unikátní srdcovitý profil chodeb. Časté návštěvníky jeskyně dokládá množství nápisů a kreseb na stěnách, z nichž nejstarší datovaný je z roku 1519. Unikátem je také zrestaurovaná renesanční malba Adorace Kříže. Jeskyně jsou rovněž významným zimovištěm letounů (netopýrů a vrápenců). - Skalní oblast je tvořena s několika věží a skal z vyvřelého pegmatitu. Místo je… Po poněkud náročnějším výstupu se ocitáme na začátku Čertových kamenů. Odtud se nám naskýtá romantické panorama, tzv. „Pruský výhled“ (od spodního konce České Vsi, Písečnou až po polskou rovinu). Pohled k severu nám ukáže kopec Křemenáč (dříve Hemberg), zde v roce 2011 nadšenci ze spolku Krasohled vybudovali dřevěnou rozhlednu, ze které je nádherný výhled severovýchodním směrem. O kousek níž na Špičáku stojí určitě za zmínku jedny z nejstarších doložených jeskyní u nás. První písemná zmínka je již z roku 1430. Podzemní prostory Jeskyně Na Špičáku byly modelovány tavnými vodami kontinentálního ledovce, které jim vtiskly rovné stropy a unikátní srdcovitý profil chodeb. Časté návštěvníky jeskyně dokládá množství nápisů a kreseb na stěnách, z nichž nejstarší datovaný je z roku 1519. Unikátem je také zrestaurovaná renesanční malba Adorace Kříže. Jeskyně jsou rovněž významným zimovištěm letounů (netopýrů a vrápenců). - Skalní oblast je tvořena s několika věží a skal z vyvřelého pegmatitu. Místo je… Plotny - Švédská hlídka Život v jesenických horách nebyl nikdy jednoduchý, člověk zde bojoval s přírodními vlivy více, než kdekoliv jinde. A byl to zase jenom člověk, který znepříjemňoval život druhým. Válečné události, mor nebo čarodějnické procesy jsou toho jen důkazem. Spleť skalisek Čertových kamenů vždy skýtal úkryt před blížícím se nebezpečím. Ne jinak tomu bylo i během třicetileté války. Nechráněné okolí velmi trpělo nájezdy švédských válečníků. Ti brali koně, krávy a ostatní dobytek pro svou obživu. Proto mnozí obyvatelé prchali před zlověstnými švédskými válečníky do nepropustných lesů. Byl odsud velice dobrý výhled na celé údolí a místní zde v těžkých dobách držívali hlídky. Roku 1642 se v Jeseníku a okolí nachází jeden oddíl švédského vojska. Švédové obsadili pod vedením Lennarta Torstensona biskupsko-knížecí zámek v Jeseníku. Lennart Torstenson se narodil 17. srpna 1603, zemřel 7. dubna 1651 ve Stockholmu. V době svého tažení na Moravu a Slezsko byl Vrchním velitelem švédských ozbrojených sil. V sedmnáctém… Život v jesenických horách nebyl nikdy jednoduchý, člověk zde bojoval s přírodními vlivy více, než kdekoliv jinde. A byl to zase jenom člověk, který znepříjemňoval život druhým. Válečné události, mor nebo čarodějnické procesy jsou toho jen důkazem. Spleť skalisek Čertových kamenů vždy skýtal úkryt před blížícím se nebezpečím. Ne jinak tomu bylo i během třicetileté války. Nechráněné okolí velmi trpělo nájezdy švédských válečníků. Ti brali koně, krávy a ostatní dobytek pro svou obživu. Proto mnozí obyvatelé prchali před zlověstnými švédskými válečníky do nepropustných lesů. Byl odsud velice dobrý výhled na celé údolí a místní zde v těžkých dobách držívali hlídky. Roku 1642 se v Jeseníku a okolí nachází jeden oddíl švédského vojska. Švédové obsadili pod vedením Lennarta Torstensona biskupsko-knížecí zámek v Jeseníku. Lennart Torstenson se narodil 17. srpna 1603, zemřel 7. dubna 1651 ve Stockholmu. V době svého tažení na Moravu a Slezsko byl Vrchním velitelem švédských ozbrojených sil. V sedmnáctém… Čertovy kameny Čertovy kameny byly dříve známy pod názvem Harichstein (Harichovy kameny) a to již od konce 18. století. V současné době se jedná o nejvýznamnější lezeckou oblast Jesenicka. Rozsáhlá skupina skal se skládá ze tří věží a šesti okrajových skal. Vyhlídková věž a Pekelník dosahují výšky 30m. Skály jsou z pegmatitu, hrubozrnné žilné horniny vznikající ze zbytkových roztoků po utuhnutí hlavní masy intruzivních hornin. Prvních šest sektorů se nalézá ve svahu pod restaurací. Útvary Bělák a Kostelník nalezneme na protějším výběžku Zlatého Chlumu. Horolezecká činnost na této lokalitě byla zahájena v roce 1951, kdy Zbyněk Gräf, jako voják základní služby v Jeseníku, vystoupil cestou č. 2 (4) Německá na Vyhlídkovou věž. Později, jako náčelník okrsku Horské služby, přivedl k horolezectví celou řadu členů HS. Na severním úpatí vyhlídkové věže jsou umístěny pamětní desky horolezců z Jesenicka, kteří zahynuli v horách. Varování: výstupy bez zajištění jsou nebezpečné! Čertovy kameny byly dříve známy pod názvem Harichstein (Harichovy kameny) a to již od konce 18. století. V současné době se jedná o nejvýznamnější lezeckou oblast Jesenicka. Rozsáhlá skupina skal se skládá ze tří věží a šesti okrajových skal. Vyhlídková věž a Pekelník dosahují výšky 30m. Skály jsou z pegmatitu, hrubozrnné žilné horniny vznikající ze zbytkových roztoků po utuhnutí hlavní masy intruzivních hornin. Prvních šest sektorů se nalézá ve svahu pod restaurací. Útvary Bělák a Kostelník nalezneme na protějším výběžku Zlatého Chlumu. Horolezecká činnost na této lokalitě byla zahájena v roce 1951, kdy Zbyněk Gräf, jako voják základní služby v Jeseníku, vystoupil cestou č. 2 (4) Německá na Vyhlídkovou věž. Později, jako náčelník okrsku Horské služby, přivedl k horolezectví celou řadu členů HS. Na severním úpatí vyhlídkové věže jsou umístěny pamětní desky horolezců z Jesenicka, kteří zahynuli v horách. Varování: výstupy bez zajištění jsou nebezpečné! 18 Rozcestí a následné napojení na modrou turistickou značku. Rozcestí a následné napojení na modrou turistickou značku. Čertovy kameny (chata) Nacházíme se na severním úbočí Zlatého chlumu, před námi můžeme vidět chatu Čertovy kameny. Za ní se k nebi vypíná 40 m vysoký skalní útvar, na kterém je už od roku 1892 zabudováno železné zábradlí k pohodlnějšímu a bezpečnějšímu výstupu. To vedlo podle zpráv z Moravsko-slezského tisku, ke zvýšení návštěvnosti tohoto skalního masivu. Současně bylo vytvořeno i značení modrou a žlutou barvou. Tzv. turistická nebo zlatá cesta vedla z Jeseníku (dříve Frývaldova) přes starý důl na zlato. Sudetský horský spolek již ten samý rok umístil na rovné plošině před dnešní restaurací lavice a stoly. Když se zvýšil počet návštěvníků, vybudoval majitel lesa, zemědělec Franz Harich dřevěnou boudu a v ní prodával ve společném výčepu spolu s hostinským Melcherem kávu, mléko a další výrobky ze svého statku. V následujících letech opakovaně žádali okresní hejtmanství v Jeseníku o povolení k výčepu. Přítomní byli jednohlasně proti, z důvodů: že v důsledku návštěv Čertových skal dochází u sousedících majitelů k četným… Nacházíme se na severním úbočí Zlatého chlumu, před námi můžeme vidět chatu Čertovy kameny. Za ní se k nebi vypíná 40 m vysoký skalní útvar, na kterém je už od roku 1892 zabudováno železné zábradlí k pohodlnějšímu a bezpečnějšímu výstupu. To vedlo podle zpráv z Moravsko-slezského tisku, ke zvýšení návštěvnosti tohoto skalního masivu. Současně bylo vytvořeno i značení modrou a žlutou barvou. Tzv. turistická nebo zlatá cesta vedla z Jeseníku (dříve Frývaldova) přes starý důl na zlato. Sudetský horský spolek již ten samý rok umístil na rovné plošině před dnešní restaurací lavice a stoly. Když se zvýšil počet návštěvníků, vybudoval majitel lesa, zemědělec Franz Harich dřevěnou boudu a v ní prodával ve společném výčepu spolu s hostinským Melcherem kávu, mléko a další výrobky ze svého statku. V následujících letech opakovaně žádali okresní hejtmanství v Jeseníku o povolení k výčepu. Přítomní byli jednohlasně proti, z důvodů: že v důsledku návštěv Čertových skal dochází u sousedících majitelů k četným… Rozcestí u Kostelníku Kostelník Kostelník (684 m) – Dřívější název Kirchnerstein je odvozen od majitele hospodářství č. 164, na kterém skalisko leží. Zajímavostí Kostelního vrchu jsou tzv. menhiry, které jsou rozesety v okolí. Zřejmě posledním vlastníkem pozemku byl Ferdinand Kirchner (nar. 11. března 1906), syn Franze Kirchnera a Marie Nistlerové. Sektor Kostelník tvoří stejnojmenná okrajová skála s vrcholovým blokem, vysoká 10m. Skála je z pegmatitu, hrubozrnné žilné horniny, vznikající ze zbytkových roztoků po utuhnutí hlavní masy intruzivních hornin. Horolezecká činnost na této lokalitě byla zahájena v roce 1955, kdy Bohuslav Fiala, první poválečný ředitel gymnázia v Jeseníku a nadšený propagátor a organizátor turistiky na Jesenicku se svým synem Ing. Bohuslavem Fialou, autorem prvního horolezeckého průvodce, vystoupili cestou č. 1 (56) a 10 (63). Varování: výstupy bez zajištění jsou nebezpečné! Kostelník (684 m) – Dřívější název Kirchnerstein je odvozen od majitele hospodářství č. 164, na kterém skalisko leží. Zajímavostí Kostelního vrchu jsou tzv. menhiry, které jsou rozesety v okolí. Zřejmě posledním vlastníkem pozemku byl Ferdinand Kirchner (nar. 11. března 1906), syn Franze Kirchnera a Marie Nistlerové. Sektor Kostelník tvoří stejnojmenná okrajová skála s vrcholovým blokem, vysoká 10m. Skála je z pegmatitu, hrubozrnné žilné horniny, vznikající ze zbytkových roztoků po utuhnutí hlavní masy intruzivních hornin. Horolezecká činnost na této lokalitě byla zahájena v roce 1955, kdy Bohuslav Fiala, první poválečný ředitel gymnázia v Jeseníku a nadšený propagátor a organizátor turistiky na Jesenicku se svým synem Ing. Bohuslavem Fialou, autorem prvního horolezeckého průvodce, vystoupili cestou č. 1 (56) a 10 (63). Varování: výstupy bez zajištění jsou nebezpečné! Bělák Bělák (668 m) Dřívější název Reineltstein je odvozen od majitele hospodářství č. 179. Posledním Reineltem na tomto hospodářství byl Franz Reinelt (nar. 8. listopadu 1832), syn Johanna a Hedwigy Harichové. O tom, že tyto skály byly v dřívějších dobách hojně navštěvované, svědčí na různých místech vytesáné německé nápisy a letopočty. Sektor Bělák tvoří stejnojmenná věž vysoká z náhorní strany 13 m, s údolní stěnou vysokou 28 m a čtyři skalní bloky. Skály jsou z pegmatitu, hrubozrnné žilné horniny, vznikající ze zbytkových roztoků po utuhnutí hlavní masy intruzivních hornin. Horolezecká činnost na této lokalitě byla zahájena v roce 1957, kdy Bohuslav Fiala, první poválečný ředitel gymnázia v Jeseníku a nadšený propagátor a organizátor turistiky na Jesenicku se svým synem ing. Bohuslavem Fialou, autorem prvního horolezeckého průvodce, vystoupili cestou č. 7 (50) a 4 (48). Varování: výstupy bez zajištění jsou nebezpečné! Bělák (668 m) Dřívější název Reineltstein je odvozen od majitele hospodářství č. 179. Posledním Reineltem na tomto hospodářství byl Franz Reinelt (nar. 8. listopadu 1832), syn Johanna a Hedwigy Harichové. O tom, že tyto skály byly v dřívějších dobách hojně navštěvované, svědčí na různých místech vytesáné německé nápisy a letopočty. Sektor Bělák tvoří stejnojmenná věž vysoká z náhorní strany 13 m, s údolní stěnou vysokou 28 m a čtyři skalní bloky. Skály jsou z pegmatitu, hrubozrnné žilné horniny, vznikající ze zbytkových roztoků po utuhnutí hlavní masy intruzivních hornin. Horolezecká činnost na této lokalitě byla zahájena v roce 1957, kdy Bohuslav Fiala, první poválečný ředitel gymnázia v Jeseníku a nadšený propagátor a organizátor turistiky na Jesenicku se svým synem ing. Bohuslavem Fialou, autorem prvního horolezeckého průvodce, vystoupili cestou č. 7 (50) a 4 (48). Varování: výstupy bez zajištění jsou nebezpečné! Jižní Bělák Skalní věž Skalní věž Rozcestí pod Bělákem Vodní mlýnky Voda byla z naší obcí spjatá od prvopočátku. Nebylo to vždy jen kvůli jejím léčivým účinkům, které později využili Vincent Priessnitz a Johan Schroth. Voda byla zdrojem obživy v pracovních odvětvích. Díky vodě byly poháněny obilné mlýny, metalurgické a kovářské dílny vybavené kovacím strojem a poháněné vodním kolem. Nacházíme se na Pompeho říčce, která vyvěrá na severním svahu Zlatého Chlumu z Mysliveckého pramene. Za bezvětrných dnů je slyšet „zurčení-bublání“ tohoto pramene, odtud získal potok také ještě pojmenování „Schollfloss“ (Zvučící říčka). Ve spodní části říčky, předtím než se vlije do řeky Bělé, se na dřívějším hospodářství Josefa Pompeho nacházel malý obilný mlýn. Tam se mlelo obilí pro dobytek. V roce 1875 došlo k rozšíření tohoto mlýnu o zařízení stoupy pro mletí krup. Roku 1894 byl v obci založen podnik Železárny, akciové společnosti Česká Ves (dříve E. A. G.). K výrobě se používaly drátotahy, stroje na výrobu hřebíků, stroje na ohýbání pružinového drátu, stroje na ohýbání… Voda byla z naší obcí spjatá od prvopočátku. Nebylo to vždy jen kvůli jejím léčivým účinkům, které později využili Vincent Priessnitz a Johan Schroth. Voda byla zdrojem obživy v pracovních odvětvích. Díky vodě byly poháněny obilné mlýny, metalurgické a kovářské dílny vybavené kovacím strojem a poháněné vodním kolem. Nacházíme se na Pompeho říčce, která vyvěrá na severním svahu Zlatého Chlumu z Mysliveckého pramene. Za bezvětrných dnů je slyšet „zurčení-bublání“ tohoto pramene, odtud získal potok také ještě pojmenování „Schollfloss“ (Zvučící říčka). Ve spodní části říčky, předtím než se vlije do řeky Bělé, se na dřívějším hospodářství Josefa Pompeho nacházel malý obilný mlýn. Tam se mlelo obilí pro dobytek. V roce 1875 došlo k rozšíření tohoto mlýnu o zařízení stoupy pro mletí krup. Roku 1894 byl v obci založen podnik Železárny, akciové společnosti Česká Ves (dříve E. A. G.). K výrobě se používaly drátotahy, stroje na výrobu hřebíků, stroje na ohýbání pružinového drátu, stroje na ohýbání… Naučná stezka kolem České Vsi     Vítáme Vás na naučné stezce kolem České Vsi. Hlavním tématem této stezky je přiblížit návštěvníkům trochu historického pohledu na zajímavou vesničku v údolí, mezi Rychlebskými horami a ##:a href="//www.turistika.cz/cestopisy/zlatohorsk-vrchovina":##Zlatohorskou vrchovinou##:/a:##. Údolím protéká řeka Bělá, do které vtéká jen v České Vsi, sedm menších říček. Česká Ves je obcí s bohatou historickou minulostí. První stopy osídlení údolí řeky Bělé, kde se rozkládá dnešní Česká Ves, sahají až do 6. století. Osadníci byli příslušníci slovanských kmenů, žijících v oblastech jižního Polska. Písemné zmínky o osadě s názvem Waltherowici pochází z roku 1284, kdy vznikla Zakládající kniha vratislavského biskupství. Dnešní název obce se objevuje až v roce 1416. Původ má pravděpodobně podle horníků z Čech, které pozval k dolování železné rudy a zlata na úpatí vrchu Zlatý Chlum kolem r. 1350…     Vítáme Vás na naučné stezce kolem České Vsi. Hlavním tématem této stezky je přiblížit návštěvníkům trochu historického pohledu na zajímavou vesničku v údolí, mezi Rychlebskými horami a ##:a href="//www.turistika.cz/cestopisy/zlatohorsk-vrchovina":##Zlatohorskou vrchovinou##:/a:##. Údolím protéká řeka Bělá, do které vtéká jen v České Vsi, sedm menších říček. Česká Ves je obcí s bohatou historickou minulostí. První stopy osídlení údolí řeky Bělé, kde se rozkládá dnešní Česká Ves, sahají až do 6. století. Osadníci byli příslušníci slovanských kmenů, žijících v oblastech jižního Polska. Písemné zmínky o osadě s názvem Waltherowici pochází z roku 1284, kdy vznikla Zakládající kniha vratislavského biskupství. Dnešní název obce se objevuje až v roce 1416. Původ má pravděpodobně podle horníků z Čech, které pozval k dolování železné rudy a zlata na úpatí vrchu Zlatý Chlum kolem r. 1350… 657.8 663.7 615.9 624.9 620.4 611.2 607.3 598.5 587.7 567.3 426.2 408.9 410 410.2 424.1 432.6 442.1 488.7 528.6 557.7 579.5 583.3 585.8 595.5 600.9 595.5 585.6 583.3 578.8 578.1 581.1 615.5 631.6 637.9 664.8 668.9 674 679.9 685 686.7 696.7 705.8 716.8 720.9 664.4 648.9 647.9 591.9 588 567.9 587.9