procházky kolem Hojsovy Stráže pro lehce raněné Ráno jsem vyzkoušel patu, kterou jsem si otlačil už předevčírem, a už při procházce na balkon na cigaretu bylo jasné, že to na žádný dlouhý výlet není. Pavlínu jsem poslal na autobus, který ji měl přiblížit oběma jezerům (Černému a Čertovu), vysvětlil jsem jí, že zpáteční autobus jede kole půl čtvrté, že nemusí šlapat celou cestu zpět. Po pěti minutách jsem si všiml, že nechala na pokoji telefon, takže jsem ji stejně musel pronásledovat až na zastávku. Povalovat v penzionu jsem se ale celý den nechtěl. Ustrojil jsem se a volným krokem vyrazil směrem do údolí Zelenského potoka. Silnička mě zavedla k jakési (asi bývalé) vojenské zotavovně, nad kterou byla kaplička. Od kapličky odbočovala cesta doleva. I vydal jsem se po ní. Napřed vedla loukou, potom hájkem, zase byl palouk s chaloupkou, ale ta byla tak ohrazená a obrostlá stromy, že na ní kloudný pohled nebyl. Vnořil jsem se do lesa a po chvíli na mně zamával první hříbek. Byly vlastně dva, dvojče bylo ale schované… Ráno jsem vyzkoušel patu, kterou jsem si otlačil už předevčírem, a už při procházce na balkon na cigaretu bylo jasné, že to na žádný dlouhý výlet není. Pavlínu jsem poslal na autobus, který ji měl přiblížit oběma jezerům (Černému a Čertovu), vysvětlil jsem jí, že zpáteční autobus jede kole půl čtvrté, že nemusí šlapat celou cestu zpět. Po pěti minutách jsem si všiml, že nechala na pokoji telefon, takže jsem ji stejně musel pronásledovat až na zastávku. Povalovat v penzionu jsem se ale celý den nechtěl. Ustrojil jsem se a volným krokem vyrazil směrem do údolí Zelenského potoka. Silnička mě zavedla k jakési (asi bývalé) vojenské zotavovně, nad kterou byla kaplička. Od kapličky odbočovala cesta doleva. I vydal jsem se po ní. Napřed vedla loukou, potom hájkem, zase byl palouk s chaloupkou, ale ta byla tak ohrazená a obrostlá stromy, že na ní kloudný pohled nebyl. Vnořil jsem se do lesa a po chvíli na mně zamával první hříbek. Byly vlastně dva, dvojče bylo ale schované…