Úterý a okolí Na výlet se šlo do Bezdružic. Ještě někdy v půl desáté, když jsme vyráželi, byly na teploměru u jedné z chalup mínus tři stupně. Šli jsme po zelené značce. V propagačních materiálech městečka upozorňují na tradiční Úterskou padesátku, která se jde někdy začátkem léta a právě tudy. Od té doby tu ale zřejmě nikdo nešel. Cesta údolím Úterského potoka, ač dobře značená, se velmi rychle změnila v zarostlou pěšinu, přes kterou volně protékaly potůčky z pramínků ve svahu. Až po pár kilometrech se pěšina změnila zase v cestu. Tedy vlastně rozcestí. Značka nás hnala naprosto nelogicky a v rozporu s mapou opačným směrem, než jsme chtěli. A navíc byl v cestě potok bez lávky. Alespoň výhled do údolí byl pěkný. Potok jsme nepřecházeli, vrátili jsme se a vyrazili směrem, kterým jsme jít chtěli. Po chvíli jsme narazili i na tu správnou značku, tentokrát modrou. Byli jsme v údolí Nezdického potoka. Bylo skoro poledne a ještě tu byla jinovatka. Na výlet se šlo do Bezdružic. Ještě někdy v půl desáté, když jsme vyráželi, byly na teploměru u jedné z chalup mínus tři stupně. Šli jsme po zelené značce. V propagačních materiálech městečka upozorňují na tradiční Úterskou padesátku, která se jde někdy začátkem léta a právě tudy. Od té doby tu ale zřejmě nikdo nešel. Cesta údolím Úterského potoka, ač dobře značená, se velmi rychle změnila v zarostlou pěšinu, přes kterou volně protékaly potůčky z pramínků ve svahu. Až po pár kilometrech se pěšina změnila zase v cestu. Tedy vlastně rozcestí. Značka nás hnala naprosto nelogicky a v rozporu s mapou opačným směrem, než jsme chtěli. A navíc byl v cestě potok bez lávky. Alespoň výhled do údolí byl pěkný. Potok jsme nepřecházeli, vrátili jsme se a vyrazili směrem, kterým jsme jít chtěli. Po chvíli jsme narazili i na tu správnou značku, tentokrát modrou. Byli jsme v údolí Nezdického potoka. Bylo skoro poledne a ještě tu byla jinovatka.