předjaří 2009, z Ostrova Tisskými stěnami Ráno jsme vyrazili na výlet do skal. Byla to vlastně taková okružní cesta, jedna ze dvou, které jsou tu na výběr. Vyšli jsme po žluté, po hrázi krásného rybníka. Cesta nás potom vedla samozřejmě do kopce, napřed na Vyhlídku zase k jedněm skalám (bohužel byla zarostlá a byl opar), potom až na náhorní plošinu, po které vedla cesta přímo po německé hranici a která tak trochu v tomhle předjaří připomínala tajgu. Pavlíně na té cestě volal náš synek. Přesně v tu chvíli, kdy se na telefonu objevila známka signálu. Bohužel německého. I za ten příchozí hovor platila. Po příjemné cestě jsme došli do ##:a href="//www.turistika.cz/cestopisy/rajec":##Rájce##:/a:##, což je ta víska, ke které se hlásili naši spolunocležníci. Opustili jsme značku a po silnici jsme se vydali do ##:a href="//www.turistika.cz/mista/tisa":##Tisé##:/a:##. Bylo několik možností odbočit po lesních cestách k těm… Ráno jsme vyrazili na výlet do skal. Byla to vlastně taková okružní cesta, jedna ze dvou, které jsou tu na výběr. Vyšli jsme po žluté, po hrázi krásného rybníka. Cesta nás potom vedla samozřejmě do kopce, napřed na Vyhlídku zase k jedněm skalám (bohužel byla zarostlá a byl opar), potom až na náhorní plošinu, po které vedla cesta přímo po německé hranici a která tak trochu v tomhle předjaří připomínala tajgu. Pavlíně na té cestě volal náš synek. Přesně v tu chvíli, kdy se na telefonu objevila známka signálu. Bohužel německého. I za ten příchozí hovor platila. Po příjemné cestě jsme došli do ##:a href="//www.turistika.cz/cestopisy/rajec":##Rájce##:/a:##, což je ta víska, ke které se hlásili naši spolunocležníci. Opustili jsme značku a po silnici jsme se vydali do ##:a href="//www.turistika.cz/mista/tisa":##Tisé##:/a:##. Bylo několik možností odbočit po lesních cestách k těm…