Vraní hory První podzimní sobota připomínala spíše teplý letní den a zvala ven do přírody. Vypravili jsme se do Vraních hor, které jsou poměrně opomíjené, i když leží mezi hojně navštěvovanými Krkonošemi a Adršpašsko-teplickými skálami. Protože naše plánovaná trasa vedla z jednoho místa do druhého, zvolili jsme kombinovanou ##:a href="//www.turistika.cz/rady/doprava-":##Dopravu##:/a:## autem a vlakem. Zaparkovali jsme v centru Bernartic na úpatí Vraních hor. Čas do odjezdu vlaku ještě zbýval, a tak jsme si cestou na zastávku prohlédli železniční viadukt, který je národní technickou památkou. Na zastávce nikdo, jen psík za plotem štěká a vrtí ocasem, nevěda jestli má hlídat nebo se s námi kamarádit. Mnoho cestujících během dne tu asi nevidí. Troubící vláček-motoráček o jednom vagónku přijel přesně podle jízdního řádu. Za pár minut si to už šine ke státní hranici do Královce. Vystupujeme a hledáme východ z nádraží. Všechny dveře jsou zamčené, okolí budovy zarostlé… První podzimní sobota připomínala spíše teplý letní den a zvala ven do přírody. Vypravili jsme se do Vraních hor, které jsou poměrně opomíjené, i když leží mezi hojně navštěvovanými Krkonošemi a Adršpašsko-teplickými skálami. Protože naše plánovaná trasa vedla z jednoho místa do druhého, zvolili jsme kombinovanou ##:a href="//www.turistika.cz/rady/doprava-":##Dopravu##:/a:## autem a vlakem. Zaparkovali jsme v centru Bernartic na úpatí Vraních hor. Čas do odjezdu vlaku ještě zbýval, a tak jsme si cestou na zastávku prohlédli železniční viadukt, který je národní technickou památkou. Na zastávce nikdo, jen psík za plotem štěká a vrtí ocasem, nevěda jestli má hlídat nebo se s námi kamarádit. Mnoho cestujících během dne tu asi nevidí. Troubící vláček-motoráček o jednom vagónku přijel přesně podle jízdního řádu. Za pár minut si to už šine ke státní hranici do Královce. Vystupujeme a hledáme východ z nádraží. Všechny dveře jsou zamčené, okolí budovy zarostlé…