Králíky, městečko plné milých krás Strávil jsem v létě 2006 několik dní v malém východočeském pohraničním městečku Králíkách, kde jsem po odstěhování z Prahy na počátku sedmdesátých let minulého století prožil sedm pěkných roků. Už samotná moje první návštěva v tomto městečku při služební cestě 20.8.1968 a dobrodružná cesta následující den zpět do Prahy by vydala na samostatné povídání. A to jsem ještě netušil, jak se vyplní nápis na starorávném dřevěném ostění v hotelu Zlatá labuť: „Králíky, městečko plné milých krás, kdo jednou přišel vrátí se po čase zas.“ Zase tak mnoho se za těch více jak pětadvacet let, co jsem v Králíkách nebyl nezměnilo. Pravda, přibyly nové domy i rodinné domky, restaurace, renovovala se řada obchodů, domy na náměstí i jinde mají nové, veselé fasády. Ale jinak vše zůstalo tak důvěrně známé, i ten stánek s novinami na křižovatce je původní. A co víc: městečko a jeho krásné okolí objevili turisté. To je snad největší změna proti době, kdy jsem tam bydlel. Však mají ##… Strávil jsem v létě 2006 několik dní v malém východočeském pohraničním městečku Králíkách, kde jsem po odstěhování z Prahy na počátku sedmdesátých let minulého století prožil sedm pěkných roků. Už samotná moje první návštěva v tomto městečku při služební cestě 20.8.1968 a dobrodružná cesta následující den zpět do Prahy by vydala na samostatné povídání. A to jsem ještě netušil, jak se vyplní nápis na starorávném dřevěném ostění v hotelu Zlatá labuť: „Králíky, městečko plné milých krás, kdo jednou přišel vrátí se po čase zas.“ Zase tak mnoho se za těch více jak pětadvacet let, co jsem v Králíkách nebyl nezměnilo. Pravda, přibyly nové domy i rodinné domky, restaurace, renovovala se řada obchodů, domy na náměstí i jinde mají nové, veselé fasády. Ale jinak vše zůstalo tak důvěrně známé, i ten stánek s novinami na křižovatce je původní. A co víc: městečko a jeho krásné okolí objevili turisté. To je snad největší změna proti době, kdy jsem tam bydlel. Však mají ##…