Konstantinovy Lázně, část druhá (vlastně třetí) Když jsme vycházeli, policisté zase kráčeli s pendreky v ruce do auta (při jízdě by jim asi vadily). Trochu jsme se zamotali v lázeňském parku, a tím pádem jsme si ho skoro celý prošli. Bylo typicky předbouřkově. Nakonec jsme se vykašlali na stezky naučné i turistické a po silničce vedoucí kolem trati jsme se vydali ke Kokašicím.  Před nádražím Kokašice jsme se divili velice pěkné, poměrně moderní a lázeňsky vyhlížející usedlosti. Já tak intenzivně, že jsem zašlápl chudáka šneka a málem si o něj ještě vymkl kotník. Bylo to opuštěné a na prodej. Za nádražím jsme se napojili na silnici hlavnější a po ní došli do Kokašic. Mapa inzerovala dvě hospody, bylo vedro a dusno. Na první jsme narazili brzy. Byl to i penzion. Inzerovali pondělí zavřeno a dodržovali to i ve státní svátek. Kolemjdoucí mladé maminky jsem se zeptal, jestli tu je někde ta druhá. Byla, při cestě, ale prý otevírá v jedenáct. Bylo deset. Všechna překvapení však nemusí být nepříjemná. Cedule… Když jsme vycházeli, policisté zase kráčeli s pendreky v ruce do auta (při jízdě by jim asi vadily). Trochu jsme se zamotali v lázeňském parku, a tím pádem jsme si ho skoro celý prošli. Bylo typicky předbouřkově. Nakonec jsme se vykašlali na stezky naučné i turistické a po silničce vedoucí kolem trati jsme se vydali ke Kokašicím.  Před nádražím Kokašice jsme se divili velice pěkné, poměrně moderní a lázeňsky vyhlížející usedlosti. Já tak intenzivně, že jsem zašlápl chudáka šneka a málem si o něj ještě vymkl kotník. Bylo to opuštěné a na prodej. Za nádražím jsme se napojili na silnici hlavnější a po ní došli do Kokašic. Mapa inzerovala dvě hospody, bylo vedro a dusno. Na první jsme narazili brzy. Byl to i penzion. Inzerovali pondělí zavřeno a dodržovali to i ve státní svátek. Kolemjdoucí mladé maminky jsem se zeptal, jestli tu je někde ta druhá. Byla, při cestě, ale prý otevírá v jedenáct. Bylo deset. Všechna překvapení však nemusí být nepříjemná. Cedule…